Lyškánora 44
* Motta tohoto čísla * Já nejsem žádnej zálesák! *
Obecní záležitost: Jantern * Poslední dobou dost kleju * Pralesní potvor * Zloděj růží *
Předradostiny 1057
Motta tohoto čísla
„...Krollí recept: Povař krávu..."
Darlen Moorhed
„...Jak já?..."
„...Ty seš vůdce!..."
„...Ale jsem trpaslík..."
Vůdce Lúin a Kutouš Králík
Já nejsem žádnej zálesák!
Rozhovor s Klabzejem Myšilovem.
Ptá se Kutouš Králík.
Od posledního rozhovoru s tebou uplynul již nějaký čas. Mnohé se jistě změnilo. Předně
jsi se stal starostou Liscannoru po Darlenovi Moorhedovi, kterého jsi velmi ostře kritizoval.
Máš pocit, že jsi lepší starosta?
No, myslím si, že jsem rozhodně lepší starosta než Darlen Moorhed, a to ve všech směrech.
Nevim, co bych k tomu dál řek.
Další otázku pravděpodobně čekáš, nicméně se na ni nelze nezeptat. Darlena Moorheda
jsi, krom jiného, kritizoval i za podivný přístup k obecnímu stromu Janternu a jeho
plodům. Ty jsi však tyto plody nechal dokonce zplesnivět na stromě, aniž by jsi se o ně
staral. To je dosti trapná vizitka starosty a zároveň i strážce Janternu,
nemyslíš?
Takže především. Darlena jsem kritizoval za to, že neměl jasnej názor na to, komu Jantern
patří a jakym způsobem se budou plody z něj rozdělovat. Pokaždý to dělal jinak a dělalo mu to
hrozný problémy. Já mám v týhletý otázce jasno. Jantern patří obci. Jak říkáš, že jsem nechal
zplesnivět ty plody - přiznám se k tomu, že skutečně jsem sklidit úrodu zapomněl. Přišel jsem na
to až když mě na to mnoho spoluobčanů na tento fakt upozornilo a i v týhletý otázce mám jasno.
Jako druid jsem rád, že ty plody ne přímo zplesnivěly, ale podlehly přirozenýmu procesu, jak to
má být. Ovšem jako starosta si uvědomuju, že jsem obec vlastně o ně ochudil. Ovšem myslim si,
že úrody z Janternu oproti poptávce je nadbytek. Takže příště, jestli se budou vůbec plody
rozdělovat, to nechám na družinících. Já sám klidně znovu Jantern nesklidím. Pokud se ovšem
Jantern sklízet bude, potom tyto plody podlehnou dražbě, která bude otevřená pro všechny
liscannořany i všechny vranigosťany, prostě pro všechny, kdo přijdou. Výtěžek z tý dražby se
potom rozdělí určitým nespecifikovaným dílem mezi obecní kasu a mezi družiníky, kteří byli na
karwellské výpravě, ze které semena Janternu pocházela.
Co by jsi ještě chtěl pro Liscannor učinit?
Takže v nejbližší době mě čeká donutit slečnu Viky, aby mi dodala nákres svého domu, abych
ji nemusel vystěhovat. V tom se chci hodně angažovat - v tom, aby mi dodala ty plány a aby to
všechno šlo pokojnou cestou, jako u jiných lidí. Potřebuji sehnat náhradu na místo hrobníka, což
je nutná věc, a další věc, co mě čeká v tomto roce je, že jsem slíbil, že do konce roku bude
schválen a platný znak Liscannoru. V této věci se míním hodně angažovat. Dále bych chtěl splnit
všechno, nebo valnou část svých slibů, které jsem vyhlásil při svém nástupu do úřadu, abych se
mohl sám sobě podívat do tváře, a rozhodně bych chtěl Liscannor pokojně a v pokoji, bez ňákých
excesů, dovést k příštím volbám v roce, tuším že, padesát osm.
Jako kmotr Melatara Vranta, kterému vinou nešťastných událostí zemřeli všichni
příbuzní, jsi se stal jeho poručníkem a správcem jeho majetku. Domníváš se, že se skutečně
staráš poctivě o výchovu tohoto sirotka?
Otázkou je, jakou výchovu by prodělalo dítě, které by vyrůstalo bez kohokoliv blízkého,
například v sirotčinci nebo chudobinci. Myslím si, že proti tomuto, nebo těmto vyhlídkám, je
jakýkoliv jiný úděl lepší. Uznávám, že o děti se starat neumím, nikdy jsem neměl ženu, neměl
rodinu. Nemám k tomu vztah. Jediné, co jsem chtěl je, aby Melatar někoho blízkého měl a snažím
se jak můžu - samozřejmě lidé, kteří mají rodiny a kteří vědí, co je to rodinný život, můžou
spoustu, spoustu věcí vytýkat, ale já to líp neumím. Pokud se najde někdo, kdo by se k němu
choval líp a zajistil mu lepší zázemí, jedině a vřele mu Melatara předám. Já jsem věrný jenom
svému slibu, vnitřnímu slibu, který jsem dal sám sobě, že pokud se o Melatara nikdo nepostará,
tak se o něj budu starat já, jakožto jeho kmotr, a to dělám.
Byl jsi již dvakrát vůdcem družiny. Poprvé při cestě do Adeodátova království a
podruhé při slavné výpravě, kterou nazvěme „Po stopách Čmelicha". Jak na tyto výpravy
vzpomínáš z hlediska vůdce?
Tak tedy - ohledně výpravy do království pana Adeodáta, kterému důvěrně říkám Kokrhel, ono
se to lépe vyslovuje, tak můžu říct asi tolik. To, jakým způsobem nám byl tímto pánem zadán úkol
a jakým způsobem jsme jej měli provést, v podstatě mi nedávalo možnost nějak zvlášť se jako
vůdce projevit. V podstatě šlo o jediné... o jediné - zabít osobu, kterou nám... kterou nám označil,
a pak už jen co nejrychleji se s družinou vytratit z tohoto království. Tento úkol, myslim si, jsem
jako vůdce splnil a nekladlo to na mě zvlášť velké nároky. Výprava po stopách Čmelichova dopisu
byla pro mě velkou zkouškou, ať už tedy zkouškou vést druhy a jaksi docílit toho, aby brali
alespoň vážně má slova. To se mi myslím podařilo. Ta družina byla velmi přátelská. Musím
popravdě přiznat tedy, že dlouho sem nezažil tak přátelskou družinu. Stmelila nás tam spousta
věcí, našel jsem tam hodně přátel, zejména po strastech, které se nám... které nás potkaly a
provázely temnými doly. Na tuto výpravu vzpomínám rád, ale nesnažil jsem se tam vystupovat ani
tak jako vůdce, nebo někdo ,kdo je nadřazený nad ostatními, ale spíš jsem chtěl se určitým lidem
vyrovnat a být v podstatě spíš rovný k těm ostatním. Taky podle toho jsem potom rozděloval
kořist, dělil jsem ji rovným dílem, a někteří lidé tedy měli dokonce i větší podíl než
já.
Tvé vlasy, i když nejsi stár, jsou již prokvetlé. Je to způsobeno útrapami při
výpravách?
Tak ty moje vlasy, tak to je památka na Štangr. Byl to důl, o kterém jsem před chvílí mluvil,
do kterého jsme zašli a ve kterém jsme se ztratili a bojovali s kucmolachy a kucmolčaty. Byla to
příšerná věc. Jsem rád, že jsem odtamtaď vylezl živý a ty vlasy, ty mi budou do smrti připomínat,
prostě, naprostý strach a naprostou beznaděj a hrůzy, který jsme tam zažili. Ovšem docela,
docela jsem potom zjistil, se mi ty moje vlasy líbí. Sedí ke mně, jdou k mému
klobouku.
V družině, krom jiného, jsi znám také jako velmi úspěšný léčitel, který hojí všem rány
utržené v boji. Kde jsi se naučil tak dobře ranhojičství?
Tak jestli jsem v družině znám jako velmi úspěšný léčitel, to mě jedině těší. Nicméně já sám,
já jsem ještě toto spojení slovní neslyšel. Svému umění, jestli se tomu tak dá říkat, jsem se
nenaučil nijak jinak, nebo odlišným způsobem, než spousta mých souputníků v družině. Všechno,
co znám, znám pouze od mistrů v cechu. Takže každý, kdo k mému mistru, který mě vyučoval v
Nurnu, chodí, tak by to samé měl umět taky. Takže si nemyslím, že bych měl být ňáký zvlášť
jedinečný a ojedinělý případ v tomto oboru v naší družině.
V družině je často tendence srovnávat tě s Darlenem Moorhedem. Ať už je to v lovení,
stopování, léčení nebo střelbě. Občas se ti z legrace říká druhý nejlepší družinový zálesák.
Jak ty vycházíš s Darlenem Moorhedem?
Takže jestli mi v družině někdo říká, nebo bude mi říkat druhý nejlepší zálesák, potažmo první
nejlepší zálesák, nebo klidně i třetí, tak mu rozbiju hlavu, protože já nejsem žádnej zálesák! Co
se..., jestli mě někdo chce srovnávat s Darlenem Moorhedem, ať mě srovnává. V lovectví se mu...,
v lovení zvěře se mu rozhodně nevyrovnám, protože já prostě zbytečně zvířata střílet nebudu. Co
se týče stopování, myslim si rozhodně, že Darlen Moorhed pro družinu udělal více. Ve střelbě
rovnat se mu nechci. Poměřovat se nebudu. V otázce léčení, myslim si, že kdyby Darlen Moorhed
méně popíjel víno a více se věnoval tomu, co se naučil u svých mistrů, tak bude vzhledem ke
družině o hodně, o hodně platnější. Jestli se ptáš na to, jak já vycházím s Darlenem Moorhedem,
tak to je věc na hodně dlouhou rozpravu. Musel bych začínat..., musel bych začínat někde hodně
dávno, kdy vlastně Darlen Moorhed..., považoval sem ho úplně na začátku své dráhy v Nurnské
družině za svůj vzor. On mi velmi pomohl, když mi daroval, daroval tenkrát stříbrné kopí. Byl
jsem na to pyšný, ale postupem času, ač sem se hodně snažil Darlenovi... a být s ním přítel, tak
toto se nedařilo. Naše cesty vedou očividně každá jinam a každá jiným směrem, takže nikdy jsme
se..., nikdy se naše cesty nezkřížily, nedali jsme se dohromady coby přátelé. Svého času měl jsem
s ním dohodu, kterou jsem plnil. Byla to dohoda spíše o přežití, než o ňákém velkém přátelství,
ale potom..., potom jsme se sobě velmi odcizili. Dnes si myslím, že ten vztah už je lepší, ale už asi
nikdy nebudeme přátelé. Nejsme nepřátelé, jaksi existujeme vedle sebe, ale myslím si, že si
nebudeme navzájem už ňák zvlášť blízko. Darlen Moorhed pro mě už dnes není vzor, ke kterému
bych se chtěl přiblížit, to chraňte bohové! Považuji ho spíš za..., za odstrašující příklad toho, co
se může z hraničáře stát, když příliš dbá na svůj vzhled a méně na to, aby byl jaksi...
člověkem.
Podle zápisků, které nyní píšeš, se ostatní dozvěděli, že pocházíš z Armidenu. To je
země, kterou Nurnští rádi opravdu nemají. O tvých osudech si může každý přečíst. Já bych
se však chtěl zeptat, jak se ti podařilo tuto přísně střeženou zemi opustit, a co se stalo s tvým
otcem?
Můj otec Molohad Myšilov propadl nové víře a propadl zcela Svaté válce. Naposled jsem ho
viděl v roce 1041, kdy mě strčil do sirotčince, a od té doby už jsem ho již nespatřil a myslím, že
ho ani spatřit nechci. V sirotčinci jsem žil velmi krušný život, protože jako sirotek jsem podléhal
zákonu o tom, že musím pracovat pro říši. Byl jsem přestěhován do Nové Ravny do sirotčince,
kde jsem pracoval v jakési dílně nebo skladu, kde se strouhalo zelí, zelné hlávky, a potom se
připravovaly k transportu. V době, kdy jsem dosáhl patnácti let, jsem byl ze sirotčince propuštěn,
a jako žebrák jsem se potuloval po ulicích Nové Ravny a věděl jsem už tenkrát..., došlo mi, že
musím z této země pryč. Tak jsem z Armidenu odešel, ovšem když říkám odešel, není to tak, jako
že bych se sebral a jako na výlet přešel hranice. Bylo to velmi strastiplné. Podstoupil jsem
příšernou, naprosto úděsnou cestu přes Rullské skály, a když jsem je přešel, s notnou dávkou
štěstí, tak ze mě byla lidská troska a byl jsem odkázán na dobré lidi, kteří se o mě postarali, než
jsem nabyl znovu sil.
V družině jsi zažil již mnohé. Jak se budou podle tebe dále vyvíjet družinové vztahy,
které jsou často dosti proměnlivé? Myslíš si, že je družina nyní jednotná? Pohovoř o tom
více a jmenovitě, neboť je známo, že se o těchto věcech sám často zmiňuješ.
To je taková otázka pro věštce nebo vědmu, ale nicméně i když tato osoba nejsem, rád se o
to pokusím. Myslím si, že v družině padl mýtus... anebo vidění dobrodruha jako udatného,
ušlechtilého, odvážného, svalnatého... prostě bijce, který se bije za dobro a zabije všechny
padouchy, kteří se po světě honí. Dnešní družiník, i naštěstí pro mě, se dá vyjádřit, nebo popsat
slovy - chudý kluk odněkud z města XY, který měl krušné dětství, přišel dejme tomu o jednoho z
rodičů, měl těžký život, zažil chudobu nebo prožil si i třeba ňáké tresty v kriminále. Prostě je to...
dnešní družiník je člověk, který se pohybuje nebo pohyboval na okraji společnosti a v tomto
svém... a celý ten jeho družinický život je veden touhou vydělat si nějaké peníze, postavit si dům,
založit rodinu a jednou se usadit a stát se běžným, normálním. Jelikož tedy takoví lidé jsou dnes
v Nurnské družině, dá se říct, že jejich velkou touhou je v té družině... a prvořadou touhou, v té
družině najít přátelství. Prostě pokud možno si ten družinový život zpříjemnit tím, že se nebojí
jiných... nemají tam ani žádné nepřátele. Takže v dnešní době se neuzavírají ani žádná zvláštní
mocenská seskupení. Tato družina tedy podle mě i v tomto duchu bude pokračovat dál a v tomto
duchu bude i fungovat. V dnešní družině se mi líbí, a můj názor je, že v jistém ohledu a v jistém
směru je velmi jednotná. Myslím si, že by to mohlo být lepší, ovšem ideální to nebude nikdy.
Každopádně tato družina může být dnes pyšná na své členy. Sám jsem si pokládal otázku, kdy
vlastně došlo k bodu zlomu, kdy se ta družina přerodila. A dospěl jsem k tomu, že to bylo během
dobrodružství, které nazývám „Čmelichovo". Bylo to dobrodružství v Gorganu a dále potom
výprava do Kasulu, nynější... poslední, a vlastně když jsem přemýšlel o tom, co bylo na těchto
cestách Nurnské družiny jiného, tak to byly výpravy, na kterých už neměl... neměla vliv tzv. ta
nová odnož „Moorhedova bratrstva", kdy vlastně už neexistovala, a na obou těchto akcích nebyl
přítomný Dyni Longodon, takže z toho myslím jsem si udělal své vlastní názory.
Tradiční závěrečná otázka. Máš představu, jak by jsi chtěl dále žít, a co třeba založit
si vlastní rodinu?
O otázce rodiny jsem dlouho přemýšlel a myslím, myslím, myslím, že bych ji chtěl ňákou
založit. Další věc je, že nejsem na tento akt dostatečně vyzrálý. Takže v budoucnu bych se chtěl
oženit, chtěl bych najít dívku svého srdce, ovšem momentálně to pro mě není priorita. Pokud se
ptáš na to, jak bych chtěl dál žít, tak nevím, jestli tě svou odpovědí dostatečně uspokojím. Nurnská
družina je to nejlepší, co jsem za svého života poznal. Je mi tady dobře. Mnoho jsem nepřemýšlel
o tom, jestli bych chtěl změnit zase svůj styl života a hledat něco nového. Chtěl bych samozřejmě
dotáhnout do konce své starostování v Liscannoru, a co bude dál, to opravdu nevím. Možná si
někdy postavím dům nebo opět budu uvažovat o ňákém jeho přestavění toho stávajícího. Další
věc: chtěl bych, aby Melatar Vrant dosáhl svých deseti let, a chtěl bych mu vlastně předat jeho
majetek, na který má právo, a chtěl bych, aby se postavil na své vlastní nohy. Pro to udělám
všechno, takže to je asi všechno.
Teď mě napadla ještě jedna otázka. Hodláš i v budoucnu provádět noční hlídky tím
způsobem, jako doposavad? Dobře víš, proč se na to ptám.
Tak tuhle otázku jsem opravdu nečekal, nicméně myslím, že je namístě. Chtěl bych teda se
podivit nad tím, co všichni s těma mejma hlídkama děláte! Přece je to jasná věc. Dostanu úkol,
tak ho plnim. Myslim si, že je to normální. Když hlídám, když někdo na tý hlídce tam nemá co
dělat a vyruší mě, tak dostane po hlavě. Klidně ho i zabiju a udělám to znova a znova a znova.
Prostě na hlídkách se hlídá a nikdo cizí tam nemá co pohledávat. Když ostatní druzi spí, tak je
mojí povinností jejich spánek ochránit za každou cenu. Stejně tak ovšem tohleto očekávám i od
jiných, takže když někdo hlídá a já spim, tak chci spát pokojně a klidně a odpočinout si.
Očekávám od něj, že když ho někdo na tý hlídce vyruší, nepřítel, nebo prostě kdokoliv, tak že ho
prostě zabije. A tomu se, milej Králíku, říká zodpovědnost!
Obecní záležitost: Jantern
Na základě jednoho ze svých předsevzetí jsem se rozhodl jednou provždy vyřešit nejasné
záležitosti spojené s Janternem. K tomuto bych však rád učinil krátké osobní
prohlášení.
Jantern je skutečně skvostný strom mezi ostatními stromy a je
darem člověka, jenž dle mého názoru patřil k jedné z nejúctyhodnějších osob, se kterými jsem
měl tu čest se ve svém žiotě setkat. Jantern je pro mne stálou a živoucí vzpomínkou na něj a i z
mnoha jiných důvodů má velkou duchovní hodnotu. Už jen pouhý způsob, jakým lze Jantern
rozmnožit, dává tušit jeho neobvyklost. A co teprve způsob, jaký jeho předky přivedl na tento svět
a dění, jehož byli němými svědky! Pouhá radost z pohledu na jeho košatou korunu, radost z
opečovávání jeho důstojnosti a uvědomění si jeho duchovní hodnoty měly by být prvotními vjemy
těch, kteří jej spatří. Pouhý praktický přístup k Janternu jako dárci zázračných plodů se mi
hluboce příčí, avšak nezatracuji jej. Já spatřuji hodnotu ve stromu jako takovém, ne v pouhých
střípcích jeho moci, zosobněných v janternových plodech. Na druhou stranu chápu starost lidí o
jejich blízké a přístupnost přijímat dary, které jim Jantern nabízí. Chápu i ty, kteří by ve své touze
brali vše a nic oplátkou, ani ždibet obyčejné úcty k dárci. Tyto důvody a snahy nesoudím, nejsem
k tomu povolán. Dobře vím, že každá špatnost jednou dojde spravedlivého trestu. Jsem strážce
Janternu a jako takový se o tento strom starám dle svého nejlepšího přesvědčení a budu jej vždy
chránit před těmi, kteří by mu chtěli uškodit. Chcete-li stručný a jasný náhled druida, tady je. Není
spravedlivější moci, než síly přírody. Ber dary, jseš-li schopen je využít v dobré věci, a stejně
oplácej. Mám-li to tedy opsat trochu jinými slovy, sklízel bych jen nejnutnější část janternové
úrody a zbytek bych nechal přirozenému procesu přírody.
Je mi jasné, že takový
postoj ne každý pochopí. Nemám to nikomu za zlé, protože jsem si jist, že není každému dáno
toto pochopit.
Můj osobní názor jsem vyřkl. Jsou tu však i další pohledy, které
jsem nucen přijmout. Nejsem jen osamělý mudrc, který hlásá svou pravdu. Jsem součástí
společenství lidí, ketří žijí v Liscannoru a kteří mě před půldruhým rokem vyvolili za starostu.
Jako starosta mám za povinnost naslouchat svým sousedům a dělat věci, které přispívají k jejich
blahu. V otázce Janternu jsem se tak dostal do rozporuplné situace a byl jsem donucen hledat
řešení, které bylo pro mou osobu v nejmenším rozporu s těmito dvěma úhly pohledu.
Tedy...
Jantern je majetkem obce Liscannor. Jantern se nebude sklízet, pokud k
tomu nebude v Liscannoru z řad občanů vznesen jediný požadavek. Pokud se ovoce sklidí,
proběhne následující proces. Ve starostenské truhlici bude držena nutná zásoba „sirupu" pro
nejnutnější případy, tedy jeden flakón. Toto množství se případně ze sklizně doplní. Přípravu
šťávy se bude zabývat odborník z řad občanů. Následně proběhne otevřená dražba, otevřená
proto, že účast na ní není podmíněna liscannorským občanstvím. Výtěžek z dražby bude rozdělen
rovným dílem mezi obecní pokladnu, občany s právem hlasovacím (přesně dle zákona o volbách),
a p. Longodona, který byl členem oné karwellské výpravy, ze které se semena Janternu přivezla.
To je vše.
Závěrem bych chtěl osvětlit několik věcí. Tento systém dělení se
může zdát na první pohled složitý, avšak je velmi jednoduchý. Dražbu považuji za
nejspravedlivější řešení. Co je svět světem, nikdo lepší způsob nevymyslel. Je rozhodně
spravedlivější než vlastnictví kolektivní, které nerozlišuje váhu osobnosti, ale kalkuluje s
pochybným rovnostářstvím unifikovaných jedinců. Je nepružné, nehospodárné a velmi náchylné
k různým formám zneužití. Kolektivní vlastnictví má svůj význam jinde - například v případě tzv.
Adeodatovy bomby, tedy předmětu obecně nebezpečného, jako pojistka proti obecnému ohrožení.
Dražba určuje jasného vlastníka a dá se říci, že tak podporuje vyvíjení osobních vztahů mezi
sousedy. Vždy bylo mým cílem stavět obec na vzájemných vztazích jednotlivých obyvatel vůči
sobě, a ne na vztahu dvou stran - starosta a obyvatelé. Pomoc by se dle mého názoru měl člověk
naučit hledat nejprve u souseda, přítele, a to, že je tu ještě starosta, by měl považovat za hůl, o
kterou se může opřít, až skutečně nebude vědět kudy kam. Ovšem bude si jist, že ta poslední
strana, na kterou se bude moci obrátit, obec Liscannor, mu bude nápomocna, i kdyby ho třeba
všichni odvrhli. A tak tomu chci - aby občanství mělo svoji váhu a byla to životní jistota,
vykoupená nealibistickým přínosem vlastní osobnosti k mezilidským vztahům.
Výnos z dražby janternové úrody považuji, ač se to někomu nemusí zdát správné, za
odměnu těm, kteří jsou pilířem Liscannoru. Jsou to ti, kteří rozhodují o vývoji obce
prostřednictvím svých hlasů ve volbách. Tam se také nikdo neptá, proč já ne a proč oni ano.
Můžete to považovat jako ohodnocení za dobře vykonanou práci. Kdybychom rozdělili peníze
mezi všechny, asi by to bylo považováno za almužnu. Peníze by pravděpodobně šly tím směrem,
kterým obvykle plynou z přebytků dražeb družinových.
Jestli se někdo diví,
proč má na odměnu nárok i Dyni Longodon, ačkoli není občanem Liscannoru, upozorním ho na
následující. Neudělení občanství tomuto pánovi bylo čistě formálního rázu, na jehož základě
veřejně svou žádost odvolal. Je však osobou, bez jejíhož podstatného přispění by na území
Liscannoru nikdy žádný Jantern nestál. O tom, myslím, není sporu.
Paní Grimel
Chinské bych chtěl sdělit, že její práva nebyla nikterak potlačena. I nadále má práva, jaká měla
doposud. Obec má v této věci zásobu, která je jí v nutném případě plně k dispozici. To aby bylo
jasno.
K otázce darů janterníků obci bych se chtěl vyjádřit v tom smyslu, že obec
opravdu žádné dary nepotřebuje, neboť má, dle mého názoru (a za to dám krk), dostatečnou
zásobu. Důvody, pro které daly vzniknout darovacím nabídkám, nebudu nijak zvlášť rozebírat.
Myslím si, že byly případy jak vedené dobrým úmyslem, tak i účelové. Nevím k čemu bylo dobré
budit dojem, že vydávám z obecních zásob úplně všechno, ale každému, kdo umí počítat, musela
být skutečnost zřejmá. Nevím proč někdo, kdo se mnou odmítne mluvit veřejně, zřejmě před
svědky, a já mu pak soukromě otázky zodpovím, dál dělá, jako by skutečnost neznal a dává
vědomě vzniknout panice. Takové osobě pak musím sdělit, že je mi líto, kam až je ochotna zajít,
a doufat, že jednou pochopí, že se svět nemusí nutně dělit na přátele a nepřátele.
Dále bych chtěl podotknout, že ti, kteří vytýkají, že dražba úrody je Janternu nedůstojná
záležitost, by měli zpytovat svědomí, jaký že oni sami k tomu stromu měli vztah v minulosti či
mají dnes. To by mělo určovat váhu jejich slov. Chtěl bych předeslat, že já osobně se Smrkenovy
zloby v tomto směru nebojím. Nebojím se ani těch, kteří neuctívají Jantern, ale přesto hovoří o
nějaké nedůstojnosti vůči němu.
Závěrem bych chtěl říci, že zažívám období
pýchy jak na liscannořany, tak i na Nurnskou družinu, a současnost se stala nejšťastnějším
obdobím mého života.
Klabzej Myšilov,
osmý starosta liscannorský
Poslední dobou dost kleju
Tento rozhovor jsem učinil s hobitem Kutoušem Králíkem při hlídce v lese za
Stínovými horami v závěru výpravy do Trindindolu.
Klabzej Myšilov
Pocházíš prý z Veselého kopečku. Pověz nám něco o svém rodišti, příbuzných a
poměrech, ve kterých jsi vyrůstal.
Tak já skutečně pocházím z Veselého kopečku, což je místo několik mil od Naglinu, což je
oblast, ve které žijí převážně hobiti. A abych řekl něco ke svým příbuzným - tak můj tatínek, můj
tatínek Tarpík, Tarpík Králík, kterej si vzal maminku, Kukačku, tak společně měli pekařství, a
ještě mají pekařství, je to vyhlášené pekařství, a jinak nemohu říct nic konkrétnějšího, neboť
pocházím opravdu z velmi obyčejné hobití rodiny. Mám ještě pět sourozenců, myslím že nemá
cenu, abych je tady jmenoval. K tomu Veselému kopečku bych snad jenom řekl, že je to taková
typická hobití kolonie - ten Kopeček, je to opravdu malý kopeček, měří na výšku cirka tři sta sáhů
a je plný hobitích nor a hobitích stavení. To je asi tak všechno, co bych k tomu
řekl.
Z jakého důvodu jsi tedy tento svůj klidný domov opustil, a kdy ses rozhodl pro
kuchařské řemeslo a proč?
Tak jak již jsem řekl, mám pět sourozenců, a vlastně živnost, tatínkovu, jednou převezme můj
starší bratr Krokouš. Takže mě rodiče z výchovných důvodů, abych tedy nevyrůstal doma a poznal
svět, tak mě dali o několik mil dále, mě dali na učení na kuchaře, a já jsem nastoupil jako
pomocný kuchtík v hostinci U hroznu, což je vyhlášený naglinský podnik, řekněme, a tam jsem
tedy absolvoval svoje první kuchařské pokusy. Byl jsem později už i připouštěn na dělání
předkrmů, ale potom se stalo to, že jsem zkazil... nějaké pokrmy jsem zkazil, dostal jsem za to
tenkrát namláceno panem majitelem, seřezal mě rákoskou, a já jsem se tomu začal vzpouzet, a
vlastně jsem utekl, když jsem předtím, přiznám se k tomu, ukradl několik šunek. Spíš nikoli, že
bych je nějak potřeboval nebo je chtěl zpeněžit, ale spíše proto, že jsem měl vztek na pana
majitele. Mimochodem ty šunky potom snědl kroll Zlochor, můj pozdější
kamarád.
Do řad Nurnské družiny jsi vstoupil na základě výzvy vyvěšené v Liscannoru. Měl jsi
předtím už nějaké zkušenosti s dobrodružným životem? Pohovoř také, proč jsi opětoval
právě výzvu Nurnských a proč, mohlo by se zdát, na podřadné místo družinového
kuchaře?
Ano, měl jsem zkušenosti s dobrodružným životem ještě předtím, než jsem se přidal k Nurnské
družině. Vlastně po svém útěku od Hroznu jsem po několika dnech, kdy mě už velmi tížily ty
ukradené šunky, jsem vstoupil do jednoho zaplivaného hostince a tam jsem poznal, nestydím se
říct, tlupu dvou krollů, byl to pan Zlochor, jeho bratranec Bábel, a ještě jeden divoce vyhlížející
barbar, ten se jmenoval Goran, a zjevně nebylo nikde jinde místo, tak jsem k nim přisedl, ačkoli
se přiznám, že jsem se obou krollů bál, a byli jsme vlastně kontaktováni jistým pánem, jestli
bychom mu neochránili jeho povoz před útokem konkurence, což jsme skutečně učinili, a tak
vlastně začalo mé, řekněme, takové první dobrodružství v životě, neboť s těmito druhy jsem potom
ještě pomáhal usvědčit falešného... podvodnického starostu a společně s oběma krolly jsem potom
absolvoval, troufnu si říct, nejhorší zážitek mého života - ještě tam byl potom můj kamarád,
kouzelník, on čaroval, jmenoval se Menhorian Blatel - jsem tedy absolvoval naprosto příšerný
zážitek, když jsme se přihlásili na základě výzvy po pátrání ztracené dcery, tuším, a tím jsme se
dostali do vesnice, kterou... teď si nemohu vzpomenout, jak se jmenovala... a tam jsme zažili
řádění jistého šílence a to, co jsem tam viděl, to mi skutečně potvrdilo, že svět je hrozné místo,
nebo některá místa na světě jsou hrozná místa. Viděl jsem tam zabité malé děti, stažené ženy, a
vlastně přežil jsem pouze díky svým kamarádům a přátelům, a dokonce samotný Zlochor tam
přišel... byl mučen naším nepřítelem, tímto šílencem, a odnesl si na to nepěkné památky. A potom
se... z nějakého důvodu se vlastně nikdo už nechtěl se dál z těchto druhů věnovat dobrodružnému
životu, alespoň nějaký čas, a já, protože jsem neměl žádné zázemí... styděl jsem se přijít zpět na
Veselý kopeček k rodičům, neboť mi to moje ješitnost nedovolila, tak jsem si přečetl, že Nurnská
družina na vývěsce hledá další členy, no tak jsem si řekl, že to zkusím, neboť mám pocit, že už jen
tak něco horšího, než mě potkalo v té vesnici, mě nepotká. Nastoupil jsem na místo kuchaře, což
si myslím, že rozhodně není podřadné místo, neboť všichni musíme jíst, a já si myslím, že velmi
záleží na tom, jak jíme - jestli jíme dobrá a chutná jídla, než nějaké ty takzvané nechutné železné
zásoby. Takže si myslím, že to rozhodně není podřadné.
Mám-li si představit Kutouše Králíka v prvopočátcích, vybaví se mi úsměvný obraz
tlouštíka na poníkovi, obtěžkaného množstvím pytlů s ořechy, jablky a moukou. Jak
nahlížíš na tehdejší poznámky druhů na adresu tvého nadměrného a neuáženého nákupu
potravin?
Vzpomínám na to rád. Mně nějaké narážky moc nevadí. Když je legrace, tak je legrace. Já to
unesu a koneckonců musím říct, že ty potraviny, které jsem tenkrát nakoupil skutečně ve velkém
množství, nakonec všichni úspěšně spořádali, takže zas tak strašně neuvážený nákup to myslím
nebyl, neboť se skutečně nic nevyhazovalo a rozhodně nikomu to nijak neublížilo. Naopak si na
tom, myslím, všichni docela slušně pochutnali. Takže... a ani ta představa mi
nevadí.
Můžeš objasnit, za jakých okolností ses v Isselu seznámil s Kardašem Piprilem (přivedls
ho tehdy do družiny) a co je pravdy na tom, že to byl tvůj sluha?
S Kardašem Piprilem jsem se seznámil asi takto. Když jsem nakupoval ty již zmíněné zásoby
na isselském tržišti, tak se mě pokusil okrást jistý hobit, z kterého se později vyklubal pan Pipril,
ale to se mu nepovedlo a já jsem váhal, mám-li ho oznámit v cizím městě místním úřadům, nebo
ho mám... mu dát facku nebo se na něj vykašlat, ale on naprosto změnil své chování a říkal, že
se mi chce odvděčit za tu křivdu, kterou mi způsobil, přestože mi nic nezpůsobil, a mě nenapadlo
nic lepšího, než tohoto dobráka zloděje poslat tedy, aby sehnal, tuším že máslo a nějakou drůbež,
a ten... a Pipril skutečně sehnal, co jsem po něm požadoval, a pak se za mnou chvilku táhnul jako
smrad až k Nurnské družině a vlastně tam zůstal. Můj sluha to rozhodně nebyl. To pouze tehdejší
vůdce Klabzej Myšilov, který zřejmě nechtěl mít odpovědnost za to, že v družině najednou je
jakýsi chmaták, tak to hodil na mě a tvrdil, že je to můj sluha. Ale můj sluha Kardaš Pipril nikdy
nebyl.
Během výpravy po stopách Čmelichova odkazu jsi byl mezi těmi, kteří se ztratili v
hloubi Štangru. Můžeš popsat, co pro tebe tato zkouška přežití znamenala a jak tě
ovlivnila?
Štangr. Tam byla část družiny, která pátrala po části Čmelichova odkazu, skutečně zasypána
a vzniklo tam mezi všemi neuvěřitelné přátelství, kdy vlastně jsme odolávali útokům kucmolachů
ze všech stran, docházelo nám... docházel nám olej do lampy, velice špatně se dýchalo, došlo tam
k závalu, ze kterého jsme museli vyhrabávat některé druhy a znamenalo to pro mě určitě posílení
určité víry v Nurnskou družinu, pro její spolupráci, a vlastně všichni lidé, kteří tam tenkrát přímo
v tom Štangru byli, tak pro mě zůstali na dlouhou dobu kamarády a přáteli, přestože potom došlo
k některým událostem, které asi nejsou už tak důležité, a znamenalo to pro mě hodně. Ale nejsem
si jistý, jestli zážitek tenkrát z oné vesnice, kterou jsem již zmiňoval, pro mě nebyl horší. Tady
jsme byli vlastně odkázáni jenom sami na sebe, kdežto tam jsme viděli kolem sebe, co dokáže
nadělat lidská krutost.
V Nurnské družině jsi zůstal a vydal ses na tažení po stopách gorganské princezny
Arnúthien. V té době jsi měl tu čest poznat Dyniho Longodona, který se stejně jako ty
zabývá alchymií. Co pro tebe toto setkání znamenalo - stal se pro tebe spíše vzorem, nebo
konkurentem?
Tak především. Dyni Longodon se tenkrát pohyboval a do dnešní doby se pohybuje někde
úplně jinde, než se pohybuji já. On je starý ostřílený družiník, který má mnoho za sebou, a nelze
absolutně srovnávat, co jsem vykonal já a co vykonal on. Takže tam nelze hovořit o nějaké
konkurenci. Prostě on je někde úplně jinde, on je někde nad oblaky, zatímco já si sedím na
Kroupovi, to je můj poník, někde na zemi. To setkání na mě zapůsobilo hodně a já jsem nějaký
čas zcela vážně uvažoval, že bych jednou chtěl kráčet v Dyniho stopách, to jest zabývat se
theurgií, ale pak jsem zjistil, že pro mě to asi nebude a budu se věnovat něčemu jinému. Na
druhou stranu musím říct, že přes to všechno Dyni Longodon na mě také zapůsobil jako lehce...
řekněme lehce povýšeně, ale možná že už je to dneska jinak. Já jsem vlastně s ním žádnou další
výpravu nešel, neboť on nyní na výpravy nechodí - vzhledem k tomu, co se stalo jeho
rodině.
Jaký na tebe měla vliv existence tzv. nové odnože Moorhedova bratrstva, a jak jsi
tenkrát nahlížel, případně nahlížíš, na jeho jednotlivé členy?
No, to je opravdu pěkná otázka od tebe. Vliv to na mě mělo asi takový, jako že se poněkud
rozplynuly mé iluze o družině, které jsem získal především právě pobytem ve Štangru. Jestli chceš,
abych konkrétně okomentoval jednotlivé členy toho Moorhedova bratrstva, nového, tak
bezpochyby duchovním vůdcem toho všeho byl Dyni Longodon, který si tím jaksi zabezpečil
pevnou pozici a zbylé dva využíval. Velmi mě mrzela účast Riena Gwardita v tomto spolku, i když
chápu, že pro něj to mělo jistě praktický význam, neboť tam šlo o kouzelný lektvar. Samotný
Darlen Moorhed... k tomu bych se nějak... nějak nerad vyjadřoval, protože na jeho adresu už bylo
řečeno tolik věcí, že vlastně bych akorát opakoval to, co již bylo mnohokrát řečeno. Darlen je asi
dobrodruh, o kterém by se dalo povídat velmi mnoho, mnoho a mnoho. Ale mám-li... já to tedy
řeknu, přestože snad to pro mě nebude mít žádné následky, já soukromě jsem si toto bratrstvo
překřtil na Vychcanec, Dobrák a Chudák. Ke kterým se ještě později přidružil
Bonzák.
Jaké pohnutky tě vedly k popudu vykoupit několik wenarenských otroků z otroctví?
Hrálo tam roli čistě lidské hledisko, nebo šlo i o gesto proti nezvyklým wenarenským
praktikám?
Tak především je třeba říci, že Wenaren je skutečně podivná země s naprosto absurdními
praktikami. Až mě překvapuje, jak blízko se nalézá k Gwendarronu. Takováhle země, kde vládne
zřejmě nějakej pitomec. My, když jsme tam přišli s ostatními, tak jsme viděli ty příšerné haly,
které byly narvané otroky, což je něco naprosto, naprosto nepochopitelného, mezi kterými byli
děti, kmeti, ženy, dívky, prostě lidé všeho věku a mě to skutečně velmi dojmulo a rozhodl jsem se,
že jestliže získám nějké peníze, byl jsem ochoten do toho dát i peníze, které jsem měl tenkrát v
Liscannoru, takže se pokusím alespoň některým těmto lidem ulehčit jejich osud a vykoupit je z
otroctví. To jsme skutečně udělali, tam se k tomu tenkrát vlastně připojila téměř celá družina, ale
přiznám se, že celá tahle akce na mě potom trošku zapůsobila rozpačitě, neboť vlastně nevím,
jestli jsem jim pomohl. Jak jsem později zjistil, tak ve Wenarenu existují jakési líhně a chovy
otroků - něco naprosto šíleného a ukázalo se, že tedy oni tam zřejmě žijí odmalička a jsou na to
zvyklí. Takže veškeré ty zkazky o těch desítkách potápěných lodí u wenarenských břehů, z kterých
tedy pocházejí vlastně otroci pro wenarenský trh, jsou zřejmě liché, neboť ti otroci vlastně nijak
nereagovali a bylo jim to úplně jedno, takže já jsem je propustil na svobodu a nijak dál jsem se
o jejich osud nestaral a znovu opakuji - spíše to pro mě mělo takový rozpačitý konec. To je asi
všechno.
Po náratu z výpravy ses stal občanem Liscannoru, i když dosud žijícím v pronajatém
pokoji hostince U hrocha. Jak vidíš a čím je pro tebe Liscannor jako obec, a proč sis jako
mnoho jiných nepostavil dům?
Dům jsem si zatím nepostavil z velmi prostého důvodu. Povolení ke stavbě a liscannorské
občanství jsem získal již... až na podzim tedy, a vzhledem k tomu, že se vyráželo na výpravu, tak
jsem zatím se stavbou nezačal a kromě toho si myslím, že stavět dům na zimu, když je všude plno
sněhu, není nejpříhodnější. Dům si určitě hodlám postavit, když se, dají-li bohové, vrátím teď z
výpravy v Trindindolu a určitě bych chtěl k tomu domu si ještě přikoupit nějaký pozemek a tam
si založit vinici.
Přijal jsi místo obecního rybníkáře. Co pro tebe tato věc znamená a co máš v plánu v
této věci podnikat?
Místo obecního rybníkáře mi bylo nabídnuto a já jsem tomu byl věru rád, neboť to je velice
sympatická funkce. Znamená to pro mě jednak to, že se samozřejmě zapojím nějakým způsobem
do života v Liscannoru a samozřejmě k rybám, jakožto ke zdroji výtečného masa, mám vztah
velice kladný. Myslím si, že to určitě obohatí jídelníček a hodlám v tom udělat asi toto. Předně
je třeba rybník řádně vyčistit, neboť je v něm plno střepů, špíny, humusu, tlejícího listí a... které
tady zbylo po mém předchůdci Arkussu Dettorovi. Takže tedy rybník je třeba vyčistit, postavit
novou lávku, odtáhnout zbytky jakéhosi škuneru, které tlejí na dně, pořádně pročistit výpusť a
nasadit nové ryby. To je asi všechno a myslím si, že to dá hodně práce.
Dostáváme se k tvé poslední výpravě. Výpravě, která tě, jak se ukázalo, dovedla až do
tajemstvím opředeného Trindindolu. Jaký mělo vliv na prohloubení tvých alchymistických
schopností a znalostí potloukání se po kasulském velkém hvozdu? Ovlivnily tyto nové
zkušenosti alchymistický směr, kterým by ses chtěl v budoucnu více zabývat? Jako laik
mám na mysli třeba travičství.
Tak tahle výprava na mě měla skutečně velký vliv. Já se přiznám, nebo pochlubím, že jsem si
před odjezdem na jih, když jsme se tedy dozvěděli, že pojedeme na jih, pořídil v našem
alchymistickém cechu takovou šikovnou knížku, která se jmenuje „Užitečná květena jižních
hvozdů" od pana Brambase Rupeho, to je velký, velký pyrofor - to byl, jehož slovo a jehož svitky
jsou hodně využívaným studijním materiálem, a... to je taková šikovná knížka, kde je spousta
obrázků a stručné popisy těch květin a rostlin, které se snad dají na jihu nalézti, zvláště v
hvozdech, a jsou to tedy květiny, z kterých se dají získávat ty tolik ceněné alchymistické suroviny,
kterým se lidově říká bahno, a nebo jsou to i rostliny, z kterých se dají získávat jedy, což je
samozřejmě obor, který mě začal zajímat, neboť dobrodruh čas od času potřebuje otrávené šípy.
Takže mě to velmi ovlivnilo a velmi mě potěšilo, když jsem tam opravdu několik z těchto rostlin
nalezl v tom hvozdu, mimo jiné jsem tam taky se snažil chytat hady. To už jsem tak úspěšnej nebyl,
protože mě jeden pokousal. Velmi se mi také líbilo na trzích, které jsme zde navštívili, kde se dá
sehnat spousta velmi zajímavých alchymistických surovin. Takže mě to určitě ovlivnilo. Když jsi
se ptal, jestli se hodlám v budoucnu zabývat travičstvím, tak se travičstvím zabývat nehodlám.
Hodlám... chtěl bych jednou, dají-li bohové a knedlíkové nebe, se věnovat pyroforii. To by se mi
velmi líbilo, což mimo jiné tedy obsahuje - z toho asi pramení i tvá poněkud laická otázka -
pramení... zahrnuje i výrobu jedů, které se družině, myslím, velmi hodí, i mně samotnému, když
tedy bojujeme s nepřítelem, ale mimo jiné se to potom samozřejmě zabývá i hodně výbušninami.
Tak myslím si, že jednou bych chtěl se dát touto cestou, neboť, jak jsem už dříve předeslal, mě už
opustila touha stát se theurgem, neboť se přiznám... přiznám se, že je mi to vzdálené a myslím si,
že pro mě bude spíš praktičtější věnovat se té praktické magii.
V trindindolských Stínových horách se ti velmi vyplatilo, že nepodceňuješ
dobrodruhovo vybavení. Je známo, že kupříkladu nosíš čtyři páry náhradních bot. Jaký je
tvůj názor na dobrodruhy, kteří naopak tyto věci podceňují, třeba olej, lucernu,
oblečení?
Ano, já skutečně s sebou táhnu na výpravu spoustu věcí, což je mi umožněno tím, že jsem si
opatřil takové ty šikovné kapsy, do kterých se dá nasypat spousta věcí, aniž by to člověka zbytečně
zatěžovalo, takže já s sebou opravdu táhnu, dá se říci, z pohledu běžného dobrodruha spoustu
zbytečností, ale oni se i ty zbytečnosti někdy mohou hodit. Není třeba pravda, že s sebou táhnu
čtyři páry bot, táhnul jsem s sebou pouze tři páry bot. Mimochodem to se mi taky osvědčilo,
protože jsem měl nohy v suchu a jeden pár jsem dokonce zapůjčil Lúinovi, který si vyrazil tak jak
si vyrazil. Můj názor na dobrodruhy, kteří řekněme, že toto podceňují, není nijak špatný nebo
nemyslím si o nich v podstatě nic, ale chtěl bych se dále držeti toho, že s sebou potáhnu byť i
někdy zbytečné věci. Je však pravdou, že někteří dobrodruhové skutečně velice podceňují nástrahy
našeho světa. Velmi to podceňují. Já bych tady se ještě vrátil k tomu Štangru, kde tehdejší vůdce
Klabzej Myšilov se vypravil sháněti zásoby a na prohledávání starých dolů, například, ho
nenapadlo vzít žádné oleje do luceren, takže jsme tím potom velmi trpěli. Dokonce o Myšilovovi
je známo, že s sebou nenosí ani lano, které jsme tam také potřebovali. Ale jsou i ostatní, řekl
bych, že je to takový ten dobrodruh, který si myslí, že vydrží půl roku v jedněch galoších, v jednom
oblečení, v jedněch spodkách, s jedním baťohem a s takovou tou věcí, kterou nazýváme železná
zásoba, což je skutečně pouze z nouze ctnost. Tito dobrodruhové potom se mohou dostat do
spousty problémů. Viz například v Stínových horách to potkalo například Darlena Moorheda,
který šel poměrně dlouhou dobu oděn pouze do svého svalstva, než zjistil, že je mu zima a potom
nám tam na to málem umřel. Takže já si myslím, že dobrodruh by si měl tyto věci opatřit a opatřit
si tyto věci kvalitní, aby hodně vydržely, a hlavně mít s sebou vždycky náhradu.
Tak.
Jaký je tvůj názor na Trindindol, jeho fungování a historicky doložené potlačování
lidské rasy?
Trindindol. Trindindol je beze všech pochybností velmi zajímavá země. To, že jsem se zde
nechtěně ocitl společně se svými dalšími kamarády dobrodruhy, mě poučilo o tom, že na zemi
skutečně mohou být i země, které jsou naprosto odlišné od toho, na co jsem byl doposud zvyklý.
Historicky doložené potlačování lidské rasy v Trindindolu - o tom já nic nevím, o tom se
zmiňuje... o tom se zmiňují jakési učené knihy. Já jsem se s žádným uprchlíkem z Trindindolu
nesetkal, ono se to stalo před pár set lety. Nepochybně věřím tomu, že tam k něčemu takovému
mohlo dojít, k jistým pogromům, to je samozřejmě ošklivá věc, nevím co ani... na druhou stranu
já nevím, co udělali tenkrát lidé, takže to těžko mohu nějak jaksi hodnotit. Ale k tomu Trindindolu
jak funguje. No, já bych zrekapituloval, co my jsme v tom Trindindolu zažili. Nejdřív jsme se tam
ocitli nechtěně, šli jsme do vězení, tam nám suše oznámili, že tam budeme hnít třeba rok, protože
se s náma nikdo zabejvat nebude, potom se tam najednou zničehonic tam spadnul z nebe tam
spadnul náš kamarád Rien Gwardit, kterej... od kterého jsem měl předtím informace, jaká je
Trindindol úžasná země, jak tam jsou háje plné zpěvavých ptáků, jezera plná duhových ryb, dívky
tam hrají na loutny, všude je zpěv a smích a je to hrozně krásná země, tak z toho já jsem tedy nic
nepoznal. Tak abych se tedy vrátil k tomu. Prostě tam spadl na nás najednou z nebe Rien
Gwardit, který se to dozvěděl já nevím jak, že tam jsme, chtěl po nás peníze, že nás převede přes
jakési podrazácké druidy, potom najednou zničehonic se nám naskytla možnost útěku. Utekli
jsme. Místo toho, abychom chodili po krásných nábřežích z mramoru okolo sousoší elfích
velikánů, tak jsme šli smradlavejma kanálama, kde se pohybovaly zmutované potvory, pak jsme
vylezli ven. Dostali jsme se na pláně, kde nás honila místní... kde nás honilo místní vojsko, který
na nás hulákali, že jsme uprchlíci a ať se vzdáme a složíme všechno na hromadu a podobně, tak
se mi velmi líbilo, že jsme je zahnali, tuhlenctu tlupu. Pak jsme se dostali do hor, které byly plné
skřetů, tam jsme opět narazili potom na elfy, kteří nám sice poděkovali za naši pomoc, ale řekli
nám, že nás stejně nakonec kdykoliv znova seberou. Pak jsme se dostali někam přes hory, kde
jsou opět další skřeti, kteří... kde už tedy údajně Trindindol není, a navíc nám bylo doporučeno,
že se máme vyhýbat lesům, protože v nich jsou jakési výcvikové kursy pro zdejší strážce hranic,
jak tady nazývají ty úplatné druidy. Takže se přiznám, že můj pohled na Trindindol je velice
rozpačitý a už se těším, jestli se mi podaří odsad vypadnout, ačkoliv zatím nemám absolutní
představu, jak se nám to podaří. A z toho asi taky pramení to, že poslední dobou dost
kleju.
Je známo, že tragicky zesnulý kroll Zlochor byl tvým velkým přítelem. Znal jsi jej
nejlépe z nás všech. Chtěl bys říci něco o jeho osobě, případně dalo se podle tebe nějak
zabránit jeho smrti?
Zlochor byl skutečně mým velkým přítelem, s kterým jsem vlastně absolvoval své první
dobrodružné zkušenosti, a já jsem byl přímo nadšen, když jsem ho potkal na cestě na jih, a ještě
více jsem byl nadšenější, když se k nám přidal, nebo spíše měl velké krollí srdce a myslím si, že
nejeden dobrodruh si jej oblíbil. Takže jeho smrt na mě zapůsobila opravdu hluboce, mě zasáhla.
Jestli se dalo této smrti předejít, to se obávám, že asi ne. Došlo k veliké bitce s mnoha skřety a
Zlochor nakonec přesile podlehl. Zabránit se tomu možná dalo, ale rozhodně bych nikomu tu smrt
nevyčítal. Zrovna tak jsem mu mohl pomoci třeba já nebo pomoci kdokoliv jiný. Takže si myslím,
že na tom nikdo nenese vinu a že je to tragédie.
Od Zlochora se dostáváme přímo k tzv. knedlíkovému nebi. Jsi duchovním otcem a
nositelem této myšlenky. Dokonce se ti podařilo některé osoby o svém učení přesvědčit.
Můžeš se stručně pokusit víru v knedlíkové nebe vysvětlit?
Tak z té tvé otázky by možná se dalo usuzovat, že já jsem nějakým agitátorem pro knedlíkové
nebe. To je samozřejmě nesmysl. Já vůbec nejsem duchovním otcem této myšlenky. Já jsem pouze
svým kamarádům vyprávěl o tom, že když jsem byl malý, tak mi maminka Kukačka vyprávěla o
tom, že všichni, kteří se chovají slušně, nedělají žádné špatné věci, jednou se ocitnou v tom
takzvaném knedlíkovém nebi, což není nic jiného, než místo, kde se všichni mají dobře, kde je
spousta legrace, kde se velmi dobře jí - mimo jiné také knedlíky, které osobně já nijak nemiluji.
A tuto myšlenku, neboť já sám věřím v knedlíkové nebe a těším se, že se tam jednou dostanu, když
moje pozemská pouť skončí, jsem vyprávěl a některým, mimo jiné krollu Zlochorovi, se to líbilo,
neboť si myslím, že je to pěkná představa, se to zalíbilo a začali také věřit na knedlíkové nebe,
ale já jsem pro to nijak neagitoval, neboť já nejsem žádná Bílá ruka.
Je ještě něco, o čem bys chtěl pohovořit, upřesnit nebo dodat k záležitostem
zmiňovaným či opomenutým? Například rodinný život, souputníci v družině nebo
budoucnost?
Dodat bych toho chtěl určitě spoustu, protože já jsem hrozně ukecanej. Tak to vezmeme pěkně
popořádku. Rodinný život. Já bych určitě chtěl mít velkou rodinu. Já se na to hrozně těším, až
kolem mě bude pobíhat spousta hobiťat, takže já se určitě... rád bych se určitě oženil a v
Liscannoru... do Liscannoru si tedy přivedl nějakou svojí životní partnerku, se kterou budu mít
spoustu hobiťat. Souputníci v družině. Já si myslím, že ta družina je teďka... že jsou to všichni
moji kamarádi. Říkám záměrně všichni, přestože z jedné mé předchozí odpovědi by mohlo
vyplývat, že některé nemám rád nebo se jich straním, ale tomu tak není. Mí kamarádi jsou
opravdu všichni, včetně toho trindindolského podivína Riena Gwardita, který byl mým
kamarádem již dříve a to, že se dostal do té nešťastné odnože Moorhedova bratrstva nebo tak jak
ty to nazýváš, já tomu tak neříkám, tak si myslím, že i přesto je to kamarád. Mým kamarádem je
třeba i Darlen Moorhed, ačkoliv o něm si myslím, že je to takový dobrodruh starých časů, a určitě
mým kamarádem je i Dyni Longodon, jehož osudu nebo toho, co se mu stalo, opravdu velmi
lituji. Budoucnost, tu si příliš neplánuji, neboť si myslím, že jsem ještě velmi mlád. Může se mi
stát cokoliv. Takže tu budoucnost si nijak neplánuji. Určitě bych se chtěl zdokonalit ještě ve
vaření. Já si zakládám takovou šikovnou knihovnu, kam si... kde se snažím... neboť já se snažím
kupovat si recepty a kuchařské knihy ve všech zemích, které navštívím, takže naposled mi tam
přibyla brionnská kuchařka. Tak. Chtěl bych si založit vinici, o tom jsem již hovořil. Chtěl bych
vyrábět ve velmi malém množství nějaké, řekněme, Králíkovo víno, které bych potom s sebou
tahal na výpravy a připravoval na něm druhům jídlo. To bych třeba chtěl. Chtěl bych toho určitě
i víc a myslím si, že teď je pro mě prvořadý dostat se z toho prapodivnýho Trindindolu. To je asi
všechno.
Pralesní potvor
Krubrok Krouk
Podle vzoru Armidenu a Mukuru
1 kdo potajmu se bude šklebit chybám v tomto zápisu ryskuje můj hněv
2 kdo veřejně se šklebiti se bude sklidí muj hněv
3 a kdo do očí mi řekne máštam chybi tak zabavim mu spacák,deky a vše na spaní
KRUBROK
PRALESŇÍ POTVOR
Křus.Sakra u mých špinavích hozlí včera tady ten plot
nebyl.Jaů.To hnet za plotem se Burbbagovi do cesty postavila statná hrušeň.Jo tak takle toje ty
domně budeš strkat!Burbbag syn šakův šestý starosta Liskanorskí popadl hrušen za nejspodnější
vjetve a jal se sní cloumat. Kdybi se Burbbagovi nazvedla zem pod nohama a kmen statný hrušně
nepraštil krola pořádně do hlavi.Nemohl bi starý Drsoůl nahánět děti zato že mu lezou na hrušky.
Než se pak Burbbag dopotácel do postele roštípal Drsoulovi ještě druhou stranu plotu a
slíbil Detorovi hroznou smrt zato že ten mrnáví ožrala tak moc vydrží.Usínal a začínala ho bolet
hlava. (probudilse) studený kámen ho tlačil do zad a na hlavje cítil
tupou bolest.CHtěl se pohnout ,však něco ho drželo. Tak napnul svali až šlachy zasténali
námahou nakonec zůstal ležet nemoha se pohnout.Okolo sebe spíš vytušil než uviděl pjět
velkých postav.
Burbbag se znovu probudil posadilse na posteli zbrocen potem.Nemám rád tyhle sny!Zařval do
tmy a zbitek noci prospal z rukou pod slamníkem svýrajíce svůj palcát.Ráno když v nálevně u
hrocha si objednal spjeněný korbel na zahnání odporné chutě v hubje se začal stěžovat na špatný
sny. Hahaha Burbbag se bojí špatných snů ozvalo
se odedveří.Masivní kameninoví korbel jen v půli vypitý se roztříštil jen dvje pídě od Detorovi
hlavi.Tak dost to Jeremi vyskočil ze stolički za pípou.Burbbagu dej sem dva zlatý za korbel a
ven.Cože!Řek sem vypadni tady se nic rozbijet nebude.Ty mi taky můžeš vyštěkl Burbbag
vodkop židli a nasupeně odešel.Přeci jen si uvjedomil že rozhněvat si Jeremiho neni zdraví.Tedy
jestli chceš pivo v Licanoru a ne dojíždet do Nurnu.
To sem nechtěl to sen fakt nechtěl koktá detor.Nekecej a po
dál a vůbec natoč si sám já musím vitřít ten svinčik říká ještě brunátnej Jeremijáš a chápe se
okovu z hadrem. Ten den šel nasupený
Burbbag spát brzo usnul. ( a
opjet se probudil zimoů.)Zas ten kámen a noční chlad do hlavi se nu zařízla ostrá bolest.Nyní
spatřil oněch pjet postav scela jasně.Poznal je protože mu bili velice blízký.Krolí podoba se nedá
zapřit avšak v ksichtech krolů chybí záblesk po inteligenci která byla v obličejích těchto
tvorů.Pak zjistil co spůsobuje bolest na jeho hlavje na čele nu spočívala velká sekyra.Instínkt
který je vkládán bojovníkovi už v kolípce u Burbbaga v jeskiním hnízdě se sním pokusil uhnout
před vražebným ortřím,nic ani o pít se nehnul.Ten Hubot který držel sekyru byl jiný než ostatní
mňel na sobje černou zbroj zatím co ostatní jen bederni roušky.
A zas byl vzhůru,vzhůru aš moc civjel na důvjerně znánej dřevjenej strop.Po čele mu
stékala krůpjej krve už se mu nechtělo spát ani trochu ten kámen se až moc podobal oltáři a
sekyra katovi co šklebí se naněj.
Tu noc už neusnul chodil po nisnosti jak rovzsteklená Haterye nemoha
se dočkat svítání.Rano jen co Jeremiaš otevřel hospodu už tam čekal až přijdou ostatní poradit
co stím udělat. Přotože tohle už není samo sebou.Dokonce
i Jeremiáš si odpustil rejpáni do něj když ho viděl v týhle náladě. Však hned jak se sešlo dostatek
lidí začalo dohadování leč nebilo to skoro kničenu jen Darlen a Haréz se zozhodli přečkat noc u
Burbbaga doma.Však stímdle se Burbbag nespokojil.Nikdo dodnes neví jaké božstvo vzíval ale
než padl soumrak tak zmasakroval jednu slepici tý urazil jeden pařát pak sebral oblázek a
notouzem jej připevnil ke spárku tak abi to vypadalo jako že ho drží ato všechno nakonec zavjesil
kolem krku.Na hlavu si narazil okovanou čapku a tím bil připravenej jít spát.
A zatím so Harez s Darlenem hráli
karty a kecali o všem možném tak se Burbbag vtéže místnosti pokoušel usnout.Převaloval se na
pryčně až nakonec usnul spánkem neklidných.Po několika hodinách tak okolo půlnoci zvedl
Harez oči od karbanu a podíval se na spícího Burbbaga jeho pohled zachytil Darlen a podíval se
takéž.A tu Burbbag zmyzel jen houně ležela na posteli jako bi se nic nestalo.
Darlen s Harezem prohledali srub i přilehlé okolí dokonce i do boudy
na jejíž dveřích bylo vyřezáno srdce se koukli a nic.Nakonec se rozešli stím že ráno moudřejší
večera. Burbbag otevřel oči na kovem
pobyté čapče zaskřípělo ostří amulet spočívající na burbagovje hrudi sklouzl kamsi do podpaží
a do Burbbaga se zakousl strach.Okolo nestálo jen oněch pět hubotů ale tak kolem padesáti mladý
i staří dokonce i několik žen.Celé to působylo pohřebním dojmem některý huboti drželi pochodně
ale všichni stali v jakénsi tranzu.Pohřeb nebo odjeť ale proč tu ležím zrovna já napadali otazka
Burbbaga.Ležel tam na studaném kamení okolo stáli mlčící Huboti a strašně rád bi se probudil
a čumělby na důvěrně znáný strop leč nic.
Burbbagovi to připadalo jako celá vječnost však byla
to jen slabá půl hodinka když sekyra začala sklouzávat po železném lemu čapky až zazvonila o
kamenou stolici a nakonec zůstala volně viset v hubotovích pažích. Burbbag se
posunul,však jen o kousek ale kromě něj se už nikdo nepohnul.Začal se sunout z kamene dolu
jenom tak pomaloučku a nakonec se postavil. Nic všichni stáli jak v těžkem snu.Prvnímu vytrhl
hořící pochodeň a svíral ji přitom jako kyj postupoval pomalu mezi tiše stojícími těli.Došel aš
na konec kruhu stojících těl a šel dál prošel okolo několika mohil.
Tan se otočil a koukal se ze stráně
na vzdálený kruch Hubotů jak tam tiše stojí a jen létající netopiří piští tichou nocí.Pak udělal krok
vpřed ani nevjeděl proč ale připadalo mu ňák špatný teď utýct vracel se zpjet do kruhu
svjetla.Cestou přenýšlel proč neuteče pryč od těchto podivnejch tvorů a co ho táhne zpět ktěmto
problémům.Byla to zvjedavost.
Seděl na kamené stolici prohlížeje si okolo stojící Huboty a
přemíšlel co se asi bude dít dál.První kdo se pohnul byl hubot stojící v čele kameného stolce
pozvedl sekyru k boji. Burbbag vtý dobje už stál taky mírně přikrčen připraven prodat svou kůži
co nejdráž. STÁT! Hubot stojící
před Burbagem se narovnal položil si sekyru přez předloktí a tiše se tyčil nad Burbbagem.
Burbbag se otočil za přicházejcim starcem ktrého si dříve v davu nevšim.A který mu asi tímto
skutkem zachránil život.Tento stařec ač zřejvně hodně stár přec stál hrdě vspřímen se opíral o
velký obouruční neč znovu promluvil. Vitám tě tadý bojovníku já sem staršina tohoto národa mé
meno je Pantaribrodin a ten zachmuřený mladík který bitě nejradči viděl mrtviho je Huanirarkrak
stážce ale zanech obav zatím mně musí poslouchat tedy zatím.Ale teď je řada na tobje jak se
menuješ ty. Teď
zas bylo na Burbbagovi abi se napřímil vcelí svi sile a hrdě prohlásil sem Burbbag syn Šakuv
šestý starosta Licanorský ale nevím proč jste nme sem přivolali.Zlobné zavrčení višlo z hrudi
kovem zakutýho hubota ale prudký pohyb ruky jej zarazil v dalším pohybu.Á jak koukám tak máš
v soble i kus hrdosti jak je vidět.Ano dlužíne ti několik odpovjedí ale ty nám taky dlužíš pár
vysvjetlení. Já diť já vás vůbec neznám.Opět se
ozvalo dunivé zavrčení a ruka spočívající na sekyře černýho hubota se jemně zachvjela.Nás nebo
mne neznáš ale to vám nebránilo zabít jednoho znás.Ale ale to přeci takle nemůžete brát on on
musel bit šílený nebo tak něcopodobnýho on útočil první mi mi jsne se jen bránili koktá nervózní
Burbbag.
Hmm jen bránili.To byla jediná slova Huanirarkraka strážce doprovázeny zlobným
blískáním v očích.
To už je teď jedno ozval se stařec ale Baltulorden bil ještě velice mlád když převzal věc
stražce.A jednoho dne v puli století prostě zmizel.A ani pomocí naší magie sme ho nemohli vicítit
natož dostat zpět. Teprve před několika lety jsme zaslechli jeho pohřební
píseň a tehdy jsme hodně pochopili.Dnes už víme že jste ho zabili vi ale zárovaň ste zabili toho
kdo mu tak ublížil toho kdoho nechal zešílet v plesniví hrobce.Vim taky že nosíž jeho zbroj a
někdo nosí jeho náranek s ménam mrtvího.Coš zbroj si můžeš nechat ale náramek musíme dostat
zpátky.
No já bich to provás hrozně rád udělal ale s náramkem budou problémi protože
jej má na ruce Darlen a nedokážem jej sundat.S náramkem nebudou problémi prostě naněj sáhni
a chtějho a dostanešho.Ale myslím že bich měl pro tebe ještě jeden úkol.
Daleko na jihu za pláněmi
Travertu se rozkládají bažinatý pralesi.Tam jižně od hory Dmunt se nacházej trosky mněsta
Ungrů a okolo trosek má loviště zvláštní plaz ménem Chyrumia.Jeho kůži bichom potřebovali
donýst a však dejtesi na něj pozor ta potvora dokáže něnit barvi a přesto že je vjetší neži dva
koně tak se pohibuje džunglí naprosto potichu.
Nu prohodil Burbbag proč ne ale za práci se platí
a ještě pořát nepadla žádná zmínka o zaplacení za tu fušku co jste tadý na mně ušili.Samozřejvně
že jsem nezapmněl na chamtivost ostatních ras.Ve městě Ungru stojí svatyně vní najdete odměnu
za tento úkol ale těď poslouchej když si stoupneš před tamní oltáře tak abi si měl prostřední u
sebe a ostatní dva dál od sebe tak podtím na levo je poklad dej pozor pod ostatními číhá smrt.Jen
tak mimochodem víš která ruka je levá.No jasně tahle bije se Burbbag pravou rukou do prsou.Né
levá je ta co vní držíš pochodeň nebo zbraň.To máš jedno poklad ňák vycejtíme ale jak se
dostaneme k tý hoře Dmunt a jak v tý tžungli najdem toho ještěra..
Jednoduše najběte město Ungrů
a on si najde vás říkal sem přeci že tam má loviště.A cose týká cesty k pralesúm tak se poplavíte
po moři na jih až k městu Nerenu nebo Travertu pak na víchod přez stejnomený pláně až do vsi
Donkviru tam odtut za lepšího počasí je hora vidět.
Ale doba pokročila za pár hodin bude svítat a ty musíš odejít tak ať neodejdeš
s prázdnou.Nato stažec vidal pronikaví hvízdot za chvíli se spoza jedné mohili se vyřítil pes ale
jaký.Vod mohutý rozšklebený mordy odletovala pěna na rudé srsti zatančil odlesk pochodní.Pes
dvakrát objehl starce i s Burbbagem pak se postavil předně a zvědavje pozoroval Burbbaga.
Polož nu ruku na
hlavu.Burbbag poslechl pes vrčel jak hora před výbuchem až nakonec utíchl uplně jen svali pod
kůží hráli na honěnou.Tak odtěďka poslouchá jen tebe a nikoho jinýho na důkaz toho napřahl
ruku k podrbání odpovjedí bilo přikrčení a záblesk zubů stařec to rači vzdal.
Burbbag poplácal psa po mohutný hrudi a zašeptal tak potichu že
to mohl slišet jen ten pes teď si Šakmar.
No jak jako zmizel ptá se už po třetí
nechápavje Jeremiaš Hareze s Darlenem.Prostě zmizel jen tak se vypařil rozhazuje rukama už
dost naštvaný Haréz. Tak dost
chápe se slova Yall když zmizel tak zmizel ale kam a proč a coto měl stěmi sny poslední doboů
hele co se nu to vlastně zdálo Harezi.No řikal že leží na oltáři a je nu zima jo a taky že tam okolo
někdo stojí no ti jak jimto řikal Darlene žádá o sloví pomoc Harez.Přeci huboti Harezi huboti.Yall
se zachmuřil huboti jak vubec vypadá takoví hubot.že se zrovna ty ptáš jak vypadá hubot praví
Třaskatul od svého spěněného korbele dyď jsne to bili právje mi na koho vydjehl hubot stoho
podzemního pohřebiště kurrník jak sem přišel nato žeto bil právě hubot.Jó už vím to myslíš toho
přerostlího krola co poslal k zemi Burbbaga jen pjestmi.Tak toje přesně von Drtinosa tak horlivje
potvrdil až si vymáchal vous v pivu.Hele já sem teda ješte nepochopil kan se Burbbag poděl řekl
zvedajícíse Mišilov ale nusime proněj něco udělat protože tohle se do řiti nůže stát každýmu z
nás vždiť každí kdo tu sedí má na světe aspoň tucet nepřátel.
Na druhý den dopoledne vyjeli
ochotní dobrodruzi tedý moc jich nebilo do Hamilkaru protože to byl jediný směr kde kdy kdo
viděl hubota sic teď již pár let po smrti ale nikoho nic lepšího nenapadlo.
Burbbag
vybaven dvěna houněmi a trochou jídla a hlavně březovou torrnou vníž měl malí soudek plný
mazu na promazání kúže ještěra zcházel z kopcu Vamburskýho pohoří.Od dobi kdy opustíl
hudoty uplinuli uš tři dny však nebilo to ani pět mil co minul menhirovitý blok žuli velikosti
muže naněmž pod vrstvou lišejníku bilo vyryto několik Burbbagovi neznámích run.Tak při
odstraňování lišejníku zahléd jen koutkem oka postavu stojící na protější strani kopce sekyru na
rameni širokej postoj a černou zbroj.
Však nikdo tam nestál jen neviřčená hrozba se vznášela nad Burbbagem.Les pod horami bujel
zeleni a vdáli probleskovalo jezero Burbbag si vzpomněl na vzláštní méno toho lesa.
Les smutku vztaklého psa.
Vdáli zavil pes táhle a smutně odpovjeď třišla
smutná a táhlá ale bila přerušená vzteklím štěkavje skřekovitým vitím a hromovou odpovědí
nastalo ticho.Burbbag byl znepokojen stál na kraji lesa uš hodnou chvíli dokud se ozívalo vití tak
Šakmar vzrušeně vrtěl klackovitým ohonem a mlátil jim krola do stehna však po štkavím vití a
odpovjedi na něj stál bez hnutí jen uši se jemně chvěli.Krol se ohnul mezi jeho prsty a srsti psa
přeskočili jiskry chytil jej za ucho co se děje psisko.
Teplej dech vanul psovi z hubi a jazik olízl
krolovi obličej já vím já vím já ti rozumím.Ale nepudem tam klackem se bránit nechci takže to
rači obejdem a stěmito slovi se otočil zpět do kopců pes koukl na les a pak se otočil a se
svješenou hlavou odcházel za svím pánem.
Za další tři dny uviděl první stavení měl hlad a chození na boso jen ve spodkách
zabalen v houni se mu už nelíbilo.žena za pluhem se neuvjeřitelně lekla když jí Burbbag poklepal
na rameno a přitom vydala táhlej jekot. Chlap táhnoucí rádlo za popruhy se otočil a spatřil ječíci
ženu a ohyzdnýho krola jen ve spodkách a houní přez ramena jak mumla klid klid já nechtít
ublížit a ktomu okolo pobíhal velký zubi cenící jak oheň rudý pes.
Zbitek dne strávíl Burbbag
zapřáhlej do pluhu za nejniší cenu za jakou kdy dělal za onuce trochu oblečení a jídla.
Hned za hranicemi Hamilkaru vjedné malé hospůdce se ubitovala skupina Nurnskýh
povalečů.A to bi nebili oni kdibi se nepokusili vypít a vyjíst všechný zásobi tamního hostinského.
Tak tedy když se ráno hned po rozbřesku rozlehlo na
dvorku onoho pohostinství rachot štípanýho dřeva tak ztoho nebila vjětšina z Nurnských
našených.Hlavně Vulpin původem dívoška z pralesa si velice oblíbila dloůhý spaní v mněkých
prachovích peřinách tak ta stoho už vůbec nebila odvázaná. Takže
když se nad Burbagem rozlétli okenice a z okna se vyklonila osoba s rozevlátými vlasi výrazem
zuřivého barsekra a s hliněným nočníkem v ruce připravený vyprázdnit svůj obsah tak mimoděk
uskočil.Pak zařval radostí Vulpin to sem rád žetě vidím v dobrý náladě však to se už otevírali
další okna a nastalo douřlivé vítání.
Jenže burbag chtěl jen jedno chtěl se pořádně najíst a napít
něčeho jiného než vody.
Cesta do Liscanoru proběhla v duchu vyprávjení
Burbbagovích příhod a samozřejvně mohutným popíjením. Tak hele už jsme z cesty dva dny a
všichni víte o mých problémech a taky že máme možnost vídělku tak se ptám kdo jede se mnou
protože já tu ještěrku pudu lovit třeba sám.
To snad nemislíte vážně třista padesát
zlatých za mizernou plavbu na týdle kocábce do Travertu.Výbuchy zlosti cloumají škudlivější
částí Nurnské družiny.Ale nakonec se všichni naloďují na mohutnou trojstěžňovou karavelu.Tak
povídá kapitán Tygona něaký kudůk Morgirt kajuty sou po dvou jak se ubitujete je vaše věc jídlo
se podává třikrát deně kuchař to oznamuje bušením na támletu železnou tyč nepřídeteli tak
můžete skončit i o hladu.
Po tomto proslovu začal doj o kajuty a to skoro doslova
protože kryž už byli skoro všichni ubitovaný a to i Burbbag který se svím psem Šakmarem zabrali
celou kajutu v šak sníma se nikdo hádat nechtěl přišel do Valpininý kajuty Kryšpín Pěnipírko a
že už nikde jinde není místo tak musí spát sní.Pohodil tornu na jednu s pryčen a než se mohl
svalit za ním tak stál opět před kajutou a na hlavu mu přiletěla jeho torna.Prásk zvuk zasouvaný
závory a slova tady spát nebudeš mu vubec medorazili do mozku.
Ale Valpi pust mě dovnitř.Ne! Ale Valpi jinde uš není místo.Ne!Ale přeci nebudu spát tady
venku.Asi budeš!Ale Valpi.Ne!
Pěnipirko to porát ještě asi nepochopil začal přehrabovat
svůj fusak aš našel co hledal zlodejský nádobíčko a začal se snažit vyháknout závoru. Tak asi po
pul hodině se mu to opravdu povedlo však hned jak vešel povnitř se svím samolibím úsněvem
už zase stál venku tentokrát s vlastním přičiněním protože za dveřny stála Valpi a na její usměv
nebil hezký pohled a samozřejvně v rukou lesklou smrt.
A kdybi se nechopil situace kapitán tak by asi Kryšpín posloužil jako žrádlo pro mořkou
havět. A takhle začala výprava ne jih
v počtu desíti družiníků a to vůdcem Burbbagem se psem šakmarem,Yallam pomocným učitelem
v Liccanoru,Darlenem,Valpin,Dinim,zatím mírmě přiopilím Detorem,Harezem,sudovitě
vypadalícím trpaslíkem Třaskatulem Drtinosou,Klabzejem Myšilovem a šaškem a postrachem
této družiny Krišpínem Pěnipírkem.
Cesta proběhla v celku v poklidným duchu jen některý suchozemský
krysy si už usilovně přali mýt pevnou zem pod nohama.
Neren Neren na obzoru ozvalo se nad
palubou Tygona mířícího na jih.Celá družina se vylezla podívat na město ve kterém by mohla
začínat jejich další pouť za pokladem Ungru.Město bylo postaveno ze solidních kamených daráků
jenže se týčilo tak osumdesát sáhů nad hladinou moře.Kapitán Tygona na otázku od Burbbaga
jestli zastevíme jem ukazal na příkré schody vytesané do ubočí utesu.Ty schody maj oklo
stošedesáti stupňů který odradili i Čatranský piráty a to není jen običejná cháska.Ale když
obědeme tento mis tak za pár mil tam leží Travert do kterého máte namířeno.
Prkna malého mola vrzala pod těžce
naloženými otroky kteří nosili balíky zboží z lodě na souš a vobráceně mezitím se proplétali
Nurnští ve snaze se dostat na souš.Tam stanuli toto město nebilo vtak dobrém stavu jako Neren
který se majestátně tyčil nad mořem vlastně to ani nebilo pořádný mněsto ale taková větší vesnice
kde po ulicích bjahali děti obratně kličkující mezi slepičincemi.
A samozřejvně Liscanorský hurá do hospody.V hospodě vládla mírně
nepřátelská nálada ale v noci ani ráno se nic nestalo tak hned ráno vyrazili nakoupili koně a hurá
do za pokladem.Za koně zaplatili nehorázný peníze ale jaké bylo překvapení když vedle ohrad
s koňmi bili klece s černýmy otroky coš trochu pobouřilo Valpi která taky puvodem vylezla z
ňákýho roští však naštvalo jí to jen trochu protože nato hned zapomněla. Hned
po poledním vyrazili do Donkvirru zvaným též poslední výseč.
Cesta vedla hustým hodně vlhkým lesem ani né moc odlišným od lesů okolo Nurnu však
v této jižní krajině převládalo daleko teplejší podnebí než v Gvendaronu.
Hele
Burbbagu támhle trčí rozcestník ukazuje bistrooký Darlen na klacek utopený v zeleni u
křižovatky. A Burbbag se hned davá do hláskovani vypsaných směrů Tra -vert čte spáteční
směr Ne -ren než však mohl dočíst poslední ceduli Donkvir víseč tak se po cestě od Nerenu z
poza zatáčky vyloupl chlap volným krokem si to namířil rovnou k družině.
Dobrý den pánové
pozdravil muž liž v pokročilích letech však jeho záda se pořad ještě neohnula pod tíhou stáří a
jeho oči vůbec neodpovídali barvje vlasu toho chlapa byli dnědý a svěže těkali po všech
družínícich kteří ani nesesedli z koní.
Můžu se zeptat kam máta namíříno pánové á pardon jedna
dámo opravil se chlap když jeho přelétavé oči spočinuli na Valpinin postavě.Do Donkviru ujmul
se slova Yall a pak dolesů za ním.Ale co vi strýcu se tady procházíte jako bi zdejší kraje bili uplně
bespečný zeptal se podsaditý trpaslík Třaskatul Drtinosa sedící snat na ještě podsaditějšim
poníkovi jestli to ještě de protože Drtinosa bil cvalda od přírody ani ne tlustej spíš zavalitej no
prostě hrouda.
Bespečný ani ne ale mám přeci meč pronesl chlap s divným uškledkem na tváři no
pánové máme skoro stejnou cestu tak třeba bich se mohl přidat kvám tedi kdybi vam to nevadilo.
No tobinám nevadilo ale mi máma kokě a vi ne a
žádnýho nahradního nemáme tak to asi nepude. Nepude?Zas mu na tváři naskočil ten
nepříjemný ušklebek vsunul dva prsty do pusi a pronikavje zapískal.Nato se ozval zvuk tasených
zbraní a většina Nurnských mněli zbraně v rukou jejich koně vzrušeně zaržáli.
Však chlap
stál furt na stejném místě jeho oči jakobi se smáli však ruce měl dost daleko od meče ale jeho tvář
bila tvrdá spíš jak ocelová maska než obličej jen oči se blískali sem tam sem tam.
Pak z lesa za chlapem se vyřítili dva statní hřebci jeden hnědí a druhý o něso vjetší
grošovaný oba osedlaný oba měli přes prsa kožený pási s kovanými hroty za sedli jim viseli vaky
jen grošák měl u sedla přivázanou pochvu s mečem a zdruhý strany sedla visel těšký hrudní
plát.Koně zastavili vadle chlapa ten aniž bi spustil oči z Nurnskich se chytil hrušky a bez
sebamenších problému se vyhoup do sedla. Sem Dreg Huran
bojovník Štírskýho řadu na obličeji měl usměv po předešlím napjetim nedilo ani
památký.
Pokračovali v cestě na víchod přes pláně Travertu mirně zvlněnou krajinou
aš do pasu visokou ve větru šustící trávou jen tu a tam níským křovím a trčící
skalou.
Dreg Huran prvního večera vypovjeděl svůj příbjeh : Štírský řád je pod nikoho
nepodléhajíci řád válečníku nikomu neplatí daně a do jisté miri neuznáváme zákony ostatních
kraloství. Já před několika lety sem vyslechl vještbu týkející
se mí smrti tak jakošto mistr meče štírů sem se vydal hledat člověka hodného stát se mím
nástupcem a cesta mne zavedla až sem na jih. A jednou
ho majdu s těmito slovi upadá do tesknýho mlčení a nakonec usíná opřen o sedla zabalen do
houně.
Druhý den když na Drega připadla poslední hlidka tak vstal a přešel přes tabor
ke spícínu Yallovi.Hej Yalle vstevej chtěl bich si stebou promluvit povídá Dreg a třese z
Yallem.Co co se děje ale nic v šak chtěl bych si stebou trochu skusit zabojovat tak trochu tě
vyskoušet naco máš a sanozřejvně naco nemáš. No za skušenou nic nedám
tak jo.Poodešli kus za tábor abi nerušili raní spáče tam stanul Dreg Huran proti Yallovi Rebledovi
začínalo svítat. Tak
sekni povidá Dreg sekni jak umíš nejlíp.Ale nechtěl bisis aspoň tasit povídá Yall který měl
nosobě navlečený celé brnění a dlouhý meč svíral v ruce.Řekl sem sekni Dreg stál přes koženou
vestu měl nataženou drátědou halenu upasu mu visela vedle meče těžká dýka celí jeho vzhled
vyzařoval uplně uvolněně sekni.
Svistot meče pak zazvonění druhý zazvonění o krční
chránič Yallova brnění. Před Yallem nastál stařec předním stál
bojovník s bystrýma očima a bílími vlasi a tvrdým obličejem v ruce mněl meč tak tři štvrtiny
dýlky Yallova meče a nesrovnatelně uši. Jak
kurník?Jak můžeš véct útok stý strany kde mám meč zemřel bys aniž bys vjeděl jak.Yall pochopil
jak toho staříka podcenil a koho to vůbec má před sebou.Mistra meče!
Ještě jednou a nezastavuj při každým zásahu jak tebe tak
mě.Cink,břink,prásk,jau všelijaké nadávký a samozřejvně naponýnání a poučování se ozívalo s
kruhu vyšlapaný trávi. Když tu byli vyrušeni
větším řevem to se sem hnal Burbbag a hned za ním Harez,Valpi,Darlen,až po krk v trávje
Třaskarul a ostatní.Neh ho bejt křikl Burbbag na Drega který zrovna uštědřil pěknou ránu plochou
stranou meče přez nechráněný bok až si Yall hekl a klek na jedno koleno lapaje po dechu. Hrot
Dregova meče mířil nezi spoje Yallovi zbroje.
Odhoď zbraň znovu zařval Burbag.Teď teprve si
Yall s Dregem všimli že jsou obklíčeni Nurnskými a všechny zbraně míří na Drega.Hej nechte
toho zvedá se ze zemně Yall nechtoho Burbbagu a schovejte zbraně mi si tady jen něco
vysvětlujem.
Cože vysvětlujete si tady něco.Nechápe nikdo s kolem stojících když máš na hubje otisk
pěsti a po ruce ti stéká krev no nechoď potom za mnou abych tě ošetřila suše konstatuje Valpin.A
vubec co si tady takle ráno vysvětlujete mečem a pěstmy zvědavje pokukuje Diny těkaje očina
z jednoho muže na bruhýho. Vysvětlujem to ani ne ujal se slova Yall ale tady Dreg si
mislí že bich mohl vstoupit k němu do učení.Tak to tedi ne zatím jenom skoušíne jestli nato máš
nebo ne to se teprve uvidí opravil ho Dreg.
To ráno uš nepokračovali jen Dreg
poučoval Yalla jak nejlépe si ošetřit těch pár šrámů co utžil většinou svojí chybou protože stál
vždy ve špatnou dobu na špatným místě.Příští rano uš s Yallem vstávala větší část družiny jen
kvůli tomu jak Dreg opětovně namlátí Yallovi.Však Yall se lepšil každou chvilkou strávenou s
mistrem meče Dregem Huranem.
Však to neznamenalo vůbec nic pdotože jednoho ospalého rána
když uš většinu dobrodruhů omrzevo koukat jak Yall prohrává a to vté době uš dreg si začal dávat
víc pozor na Yallův meč tasil Dreg širokou dýku vysící mu doteďka volně u pasu a Yallovi ruce
opustil meč opsál obloůk kamsi do trávi. Chceš abych stratil svou
tvář!Stěmto slovi se otočil a odcházel spět k táboru. Pro Yalla
to bylo ohromujcí nevěděl co udělal špatně když to byla zase jen další jeho chyda kterých se
dopustil za těch pár dnů nesčetně tak sebral meč a šel si zbalit tlumok a osedlat koně na cestu.
Toho odpoledne se okolo Nurnských prohnalo stádo zubrů.Vyrazili s
nedaleko níského renýzku a hurá prryč jen jedno tele které ještě nevědělo jak seřadit kopyta za
sebe tak aby běželo rychle a elegantně jako jeho statní druzi se spozdilo.
To uvýtalo několik
hladově vypadajících dobrodruhů zařvalo maso biteho,střílejte.Jen Mišilov se snažil jim vtom
zabránit jenže to rači vzdal protože v čele lovecké výpravi jel Burbbag ohaněje se palcátem jaho
klacíkem a většina šípů uš opustila svá lůžka na zbraních.
Teleti se podlomili už tak nejisté nohy a padlo k zemi.Zem zaduněla pod
kopity rozřurenýho turu natka ktará si pozdě uvědomila neprítomnost mládětě se vrecela s krví
podlitýma očima.Běžela pro smrt.Sní vůdčí samec stáda a několik nerozvázvých mladých býků.
Zemřel vůdči býk a pár
mladých býků nakonec bojovala matka.žila a přec uš davno nemněla bojovala srdcem zabili jí
syna.Padla s úderem pukajíci skáli.S tratila syna.
Tele se vyškrábalo na nohý pár zlámaných šípů mu trčelo zboku opatrnou bolestnou
chůzí se vydalo k matce.
Tele tele utíká zavolal kdosi,však tele neutíkalo pryč odních
ale vběhlo mezi ně.Drnk drnk smrtevná píseň tětiv uš pro mnoho tvorú.
Tentokrát nepadlo jen spomalilo
chůzi a zrychlilo dech cítilo matku šlo třáslo se ale šlo.Nakonec padlo nozdry se zaryli do prachu
a šustivé trávy jen půl sáhu od svého cíle.Voněla zem a svěží tráva tak nádhernou vůni ještě
necítilo.Z nozdry mu vytékal pranínek krve leželo na boku a blížil se k němu stín se zvukem
vytahovaného kovu slatká temnota pohltila tele.Už nebylo sanmo byla tu matka.
Tohoto dne oznámil Dreg Huran svůj odchod a že bude pokračovat
dál na sever mezi farmářský usedlosti. Coš vyvolalo u několika družiníků smich že tam asi
těžko najde někoho schopnýho ohánět se mečem.A zároveň se smáli Yallovi že prý není hoden
stát se učedníkem mistra meče v šak přít se sním kdo je lepší na meče nikdo nechtěl.
Zbývajíci týden cesty do Donkviru (poslední výseče)proběhla bez dalších příhod však
když přijeli do Donkviru čekalo je překvapení zatímco v Travertu byli černí domorodci
považováni za něčí majetek čili za otroky.Tak tady byli promíchní jak bilí tak černí a zdálo se že
to vůbec nikomu nevadí.Takže příjezd Nurnských do vsi sice vyvolal trochu rozruch ale rozhodně
ne větší než příjezd větší ozbrojený tlupi do Liscanoru.
Však při ptaní na další cestu k hoře
Dmunt byli varováni že tam žíjí jen domorobý kmeny kteří mezi sebou jsou pořád ve sporu a už
vůbec nemají rádi cizince.Nakonac se rozhodli zde ustájit koně a vyrazit na dalši cestu džunglí
pěšky.
Po dalších třech dnech chuze džungle notně zhoustla oňáký cestě nemohla být
ani řeč proplétali se po pěšinkách zvěře a hodně často se museli prosekávat houštinami jadiné
štěstí že ledva co třista sáhů až půl míle byla sem tam ňáká ta mítina.
Vyditelnost krs zelený haluze se
snížila na pět sáhů zato vedro a vlhko stouplo hlavně vlhko se stalo největším mepřítelem
Nurnských protože v úplně nasáklích botách udržet nohy v suchu prostě nejde.Však vlhko
nabíralo na obrátkách a když se začalo podobat hustýnu mžení tak i těm největším puňtíčkářům
začali se na zbroji oběvovat rezavé skvrny at olejujou jak olejujou.
Tak takle když přešli jednu větší mítinu tak zazněla píseň smrti
drnčení tětiv.Většina šípů se však roztříštila o brnění Nurnských protéže kostěný hroty sou
kostěný hroty.Zato odvetná palba Darlena,Detora,Dinyho a opčasnýho samozřejvně čistě
náhodnýho výstřelu Kryšpína si vyžádala svou daň. Najednou džungle
vybuchla jekotem a černými těli okolo Nurnských k terý se semkli do jim nejvíhodnějšího
postavení válečníci a všivhni ochotni bojovat tělo na tělo dopředu střelci a sraby dovnitř kruhu.
Takže se divoši střetli s nenadálím odporem protože vedle Burrbage stanul
Yall,Třaskatul,Haréz běsnící Valpin anesmíme opomenout Mišilova podporováni palbou všech
ostatních. Netrvalo dlouho a okolo stojících Nurnských se
vršila mírná hromada černých nrtvol nebo aspoň toho co znich zbylo ale dodrodruhům pomalu
docházel dech.Nazačátku útoku bylo dívochů tak okolo padesáti teť jich zbívalo okolo třiceti coš
byl ještě zatraceně vélkej neponěr sil.Atu se se dívoši stáhli ale jen proto abi znovu zautočili s
novou vervou.
Najednou se na mýtinu vehnalo asi dalších třícet černochů s bojovím pokřikem.A jen
údiv a zmatek ktery vypukl v řadách dosut bojujících černochů zabránil Nurnským zahodit zbraně
a vzdát se.Protože druhá tlupa domororců se nísto na Liscanorský vrhli na dosut bojující
černochy. Vypukla vřala takovího zmatku tedi aspoň pro
družiníky protože rozeznat jednotlivé strany bojujících černochů prostě Nurnským nešlo.Takže
račí zabili kohokoli kdo se knim přiblížil a čekali na výsledek stávajíciho boje.
Najednou se pár
černochů dalo na utěk a bylo po boji vudce tlupi černochů poslal půlku tlupi na pronásledování
a sám přistoupil k Nurnským.
Starší a poněkut statnější černoch promluvil.Ja byt
vudce ja Humarun náčelník Zingvajů mi pomoct vám proti Tytůjům mi zachránit vám život.
Já Burbbag já vůdce
já star...náčelník naší vesnice ja dik za pomoc za naše životy.Povídá Burbbag kterýho potěšilo že
si může popovídat bez příkras městské mluvi.
Vi jít smáma do neší vesnice tam jídlo sucho a dobrý pití.Mi přijímáme mi jít rádi na dobré
jídlo a pití do vaší vsi prohlásil Burbbag za všechny a kupodivu všichni souhlasili.Do zingvajské
vesnice dorazili před setměním no vesnice se nedalo pořádně říct zhluk asi třiceti hliněných chýší
obehnaný nízkým plůtkem z trnitých haluzí bránící stádečku koz popásávajících se okolo
vnikmout do vsi. Tak byli Nurnský usazený do
největší chýše okolo ohniště pojídali tvrdé placky s kusem flákoty a ochlastové se hned začali
schánět po něčem k pití.Nejhlasitější ze v šech byl Arhus Detor jemuž se jeho soukromé zásobi
už hodně stenčili a to mu uš Humarun podává měch s kozí kuže.Detor motně přihýbá lok
jednou,dvakrát pak se zasek.Ppfff vyprskal všechno na zem a na kolem sedící coto je toje hnus
toje strašný. Toje skvunk kváslí kozí mlíko a krví prohlásil Humarun
tváříce se dotčeně to pití bojovníků.Na skvunk se tvářila pohoršeně i Vulpin která jakošto
původem divoška taky z lesů něla k onomu nápoji nejblíš. Náčelníku mi dobrý bojovníci
ale nebilo bi tady něco jiného ujmul se slova Darlen.Uš jenom kvas ale ten pijou jen ženy
prohlásil nasupený náčelník.Po nedůvěřivém skoumání opsahu větší bečky skrývajíci se v jednom
koutu chýše se našlo pivo potprůněrný hořký se špetkou plovoucích plev ale pivo rozhodně lepší
než skvunk. Nakonec dobrodruzi seděli okolo ohně jedli a popíjeli pivo s dřevjených misek
tváříce se navísost spokojeně. Když přitanšil šaman obkřepčil okolo ohně flusnul do něj napil se
změchu a přičapl kohni hledě do ohně prohlásil co chtít bíli muži v našich lesích.bílí muži dicky
něco chtít vi nosit sem jen smrt a řetězi.
Mi nepřijít sem bojovat s váma ani nechytat otroky
ujal se Burbbag vysvětlování.Mi jít k hoře Dmunt k mrtvímu městu lovit ještěra lovit
Chyrumia.
Bylo ticho všichni bojovníci,náčelník dokonce i šaman mlčeli.Náčelník
promluvil to nebýt dobrý nápad von Mikuria je smrt mi mít skoušku mužstvý mi unýst zeny
sousedního kmene stát se nužem mi zabít sylnýho soka stat se mužem mi zabít Mikuriho stát se
mužem.Zabít Mikuriho se nikomu dlouho nepovedlo můj praděd vyprávěl že jeho prastrýc
vyprávěl že jeho syn zabil Mikuriho ale to strašně dávno.Můj syn a pět dalších se vydalo ho zabít
je pravda za lstí a né silou bojovníka vrátil se jenom on těžce zraněn ale vrátil.Ať vypráví
on.
Náčelníkův syn Ungvadu seděl mezi bojovníky začal tedy vyprávět.V dnešní době
kdy Titůjové sousední kmen je sylní jsem se rozhodl ulovit Mikuriho.Vyrazil sem já a dalších pět
udělali sme past navnadili mrtvou kozu a připravili oštěpi čekali jsme dlouho jednů v noci jeden
znás zmizel mladí Durgí tehdá sem myslel že utek.Ráno sme čekali dál všichni jsme stáli okolo
nýtiny tak abysme na sebe viděli když tu byl Moob vtažen džunglí než sme mu přiběhli na pomoc
měl zlomený vaz ale níkdo jiný tam nebil pak se pohnula džungle zaůtočila to byl Mikuri měnil
barvu s okolním lesem při boji zezelenal byl velký na dvě dýlky koně a jeden a půl visoky a tak
podivně sploštělí.
Sekl pomě drápi roztrhl mi břicho až postehno ukazuje hrdě na svoje
jizvi.Druhou ranou mi přezazil oštěp i štít odhodil mě v bezvědomí stranou.Přišel jsem ksobě až
když už svítalo ležel sem ne mrtvé koze plné červů strašně pachla a asi proto ně nechal napokoji
kvůli smradu po ostatních toho moc nezůstalo jen krev a pár zbitkú.Tak jen já se
zachránil.
Hehe Ungvadu pochechtává se Haréz a stal si se tehdy mužem.V mladým
černochovi by se krve nedořezal jak byl vsteky bez sebe.Přešel tuto potupnou urážku mlčením.
Nechtěli biste mam spíš pomoct proti Titůjům
teď když jsou oslabený navrhuje náčelmík Humarun kterýmu se taky nelíbili marážky na svého
syna.No co jako stoho když vám pomužeme proti Titůjům povydá Burbbag a vůbec to je
nedokážete porazit sami když jsou teď oslabený.
Po notný době při který si všichni
černoši sipali popel na hlavu že nejsou vubec dobrýmy bojovníky se střídavím pochlebováním
a po vypití většiny ze sudu piva svolili Nurnští že jim teda pomůžou a to dokonce za darmo.
Tak druhej den ráno vyrazili Nurnští s třiceti černochy na kmen Tytůjů vedeni náčelníkem a
jeho synem. Plán útoku byl velice jednoduchý zjedný strany drůžina Nurnských zdruhé kmen
Zingvajů.Boj probíhal jednoduše Nurnští v čele s Burbbagem kosili všechno živé zatímco černoši
s kmene Zingvajů neprojevili moc odvahy chvilku vzdorovali a pak zbaběle zdrhli.Tak začala ta
spravná řež všechna pozornost se upnula na Liscanorský.Však ty usoudili že mají přízně Týtůjů
plný zuby.Družina se hnula vpřed Burbbag,Yall,Darlen, Valpi,Třaskatul a Harez hradba z oceli
podporováná střelbou Dinyho,Detora,Myšilova a nebespečně blísko střílícího Pěňipírka se hrnula
vesnicí ničící všechno a všechny.Když takle rosekali mohutnýho černocha útok Tytůjů se rozpadl
zdrhali jak to šlo.Ten černoch byl nejlepší muž vesnice,náčelník a Nurnský si toho ani nevšimli.
Družina začala rabovat a ejhle Zingvajský válečníci se začali oběvovat na kraji pralesa a hrr
uzmout co se dá. Však družiníci jim to málo pěkně probrali ale jaké to překvapení když čermoši
začali chytali ženský svazovat je ksobě a řikat dobré otrokyně dobré matky našich dětí.Tu
Burbbag dostal nápad když vi tak ny taky stěnyto slovi vybral beset žen.To vyvolalo nesouhlasi
v družině hlavně u Vulpin.Leč Burbbag si svoje prosadil.Jeden člen družiny byl tímto potěšen byl
to Kryšpín Pěnipírko ktery chtěl hned skoumat jestly sou zajatý ženy ještě pany.To mu stejně
neprošlo jak u černošek tak hlavně u Burbbaga.
Ve vesnici u Zingvajů proběhla večer
oslava při niž černoši opěvovali Nurnskou družinu zatímco Liscanořani neskřývaně
pohrdali a hanili černochy kterým to nemohlo skazit náladu. Ráno Burbbag
daroval ženy černochům vybral si jen dvě Maiu a Miu načelníkovi řek že si ja pozdějc vodvede
až zabijou Mikuriho tak ať se mu oně stará.Náčelní vřele souhlasil nejspíš si myslel že vidí
Nurnský naposledy Mikuri je zabije.Šaman jen přišel k Myšilovovi tvrdíce že na hoře Dmunt žije
šaman že nemá rád náštěvi ale neni nijak zlej.Dobrodruzi se vydali na cestu k městu
Ungru.
Hej chlapi musím si odskočit zařval vzádu jdoucí trpaslík Třaskatul
Drtinosa.Tak se vymoč a doběhni nás štěkl po něm v předu jdoucí Burbbag.
Třaskatul zastavil postavil se k velkýmu dubu
doširoka se roskročil v těžkých botech rozepl opasek a začal močit zaklonil hlavu vychutnávaje
slastný pocit když už to notnou dobu drží.Když tu ho upoutal pohyb ve větvích pak ho poznal tak
na sedum sáhůaod něj seděl ve větvých ještěr o velikosti dvou koní se sploštělou hlavou s okem
na každý straně hlavy.Ještěr zasičel z tlany mu vyletěl jazik omotal se Třaskatulovi kolem
krku.Vtu ránu trpaslík letěl vstříct tlaně ještěra.Třaskatul tasil meč já ti dám ty zmetku zasípal
staženým hrdlem.To však už cejtil smrdutej ještěrův dech.Pak vyšlehl z jeho meče černý blesk
příšera s již značným řevem vymrštila trpaslíka kamsi do korun stromu.
Třaskatul letěl když už myslel že letí strašně dlouho začal
padat lámal větve svím podsaditým tělem chytajíce se každé větevky zem.Trpaslík přistal tvrdě
na zem kde zůstal ležet v bezvědomí.
Co to bilo otočil se Pěnipírko doháje Třaskatul
zařval Yall a hnal se spátky po stezce odhazujíce s cesty Kryšpína.Tady močil prohlásiv Darlen
klečíce tam co si ulevoval Drtinosa ale stopi odtud nevedou.Chci rojnici na dohled od sebe
Darlen,Valpi a Myšilov stopovat.Hej tady zařval Detor kopajíce do ležícího vaku patřící
Drtinosovi.Kurník nehamcej tam seřval ho hned Myšilov.Doprčic co to je dumal Klabzej
obhlížeje kráter po trpaslíkovi ke Smrkenovi co to je ohhliží stopu na dvě dlaně širokou a tři ruce
dlouhou.To bil ten ještěr suše poznamenal Darlen stojící za Myšilovem.Tak seředit Darlen
dopředu a hurá po stopě řekl Burbbag a dem. Pustemě tam cpe se dopředu Myšilov když Darlen
prohlásil že stopa končí.Stratíš stopu o velikosté vzrostlího telete bručí Klabzej né stratil obhajuje
se Darlen ta stopa končí.Blbost... hmm hmm ona fakt končí.Kruch padesát sáhů a hledejte stopaři
nařizuje Burbbag,sto sáhů,dvěstě,třista sáhů kruh přidává pořád Burbbag při stopování.Hel krole
to nemá cenu,jak nemá cenu sápe se Burbbag po Detorovi.Prostě nemá opakuje Detor on kamarád
on statečný ale to už se Detor malí hobit vznášel sáh a půl nad zemí v prackách krola.Burbbagu
dost Burbbag zaklepal hlavou až ušíska zapleskala pohlédl na Diniho druhého ze tří hobitů v
družině říkám nechho a pustho povídá Dini klidním hlasem.Burbbag si připadal najednou hloupě
před tímto možná nejmenším hobitem který kdy byl v této družině ale najednou tak
velkým.Postavil Detora s omluvou na zem dem dál řekl nakonec sklesle.
O pět hodin pochdu dál
mýtina o stu sáhách nalevo velký balvan,napravo lísce podobný roští ale to dobrodruhy
nezajímalo uprostřed mýtiny seděl očividně přežraný ještěr celí zelený.
Naněj opět
zavelel Burbbag biteho.Vylétlo několik šípů od střelců a bijci družiny notně posílený různýna
lektvarama.Ještěr taky neváhal vyrazil vpřed měníce barvu na jadovetě žlutou.Srážka bila děsivě
smrtonosná ale umřel jen ještěr.Lovci stáhnout a hurá do města pro poklad.Zhruba po půl hodině
Darlena omrzelo stahování ještěra a začal se toulat po mýtině.Hele líska a ňáká velkolistá to
budou ořechy.Líska se zavlnila,zamlžila a zmizela deset sáhů před Darlenem seděl ještěr flekatě
maskovaný a hurá na Darlena. Darlen tasil dýku a zařval na poplach z ještěra vyšlehl zelený blask
a odhodil Darlena stranou.Družina už na něj čekala Mikuria vletěl do družiny sápaje se nalevo
i napravo a pomalu měníce barvu ma žlutou.Kolečko okolo ještěra se ježilo ocelí.Ještěr
skonal.Darlen vstal krvaví potlučený ale živí.Opět začalo stahování ještěra protože předtín zabytý
ještěr se začal rozpouštět.Nototo on měl dvojníka zaláteřil Krišpín.Dyni se vrhnul s kotlíkem na
ještěra vybalil křehký nádobky a začal něco klohnit a kutit tváříce se velice
spokojeně.
Třaskatul se probral.Pražilo na něj slunce skusil se pohnout.Necítil nohy
s námahou se posadil vytřeštil oči na nohou něl hozený trouchnivějcí strom jeden z mýstních
mohykánů.Nejdřív chtěl volat o pomoc to si nakonec rozmyslel někde tu bude ten ještěr.Von si
mě nechal uležet parchant nemá rád čerstvý maso hahaha podcenil trpaslíka.Nejdřív se pokusil
kládu zvednout nešloto.Zůstala mu jedna torna a meč na řemínku kolem zápěstí.Začal dlabat
schnilej kmen po pul hodině už věděl že má obě nohy zlomený ale dlabal dál.Byl to přeci trpaslik
žádná baba.Jednou omdlel probralse něco pojedl a dlabal dál tak po čtyřech hodinách se nedeleko
něco zachrulo.Připraven prodat život co nejdráš čekal.Zem se chvěla opodál Drtinosi se začala
zvedat zen ano zen.Před trpaslíkem stál Elementál země o velikosti hory čtyří a půl sáhu šutrů a
kamení, klacků a roští.Tiše se tyčil nad již úplně odevzdaným Drtinosou.Stál stál pro trpaslíka
snad věčnost tiše jen stál.Ohnulse nad trpaslíka se snesla spška kamení uchopil kládu a zahobil
ji opodál další sprcha kamení když se ohnul s překvapivou jemností sebral trpaslíka i s okolní
hlínou a porostem a zase jen stal Drtinosa nevěděl čim ho pozoruje cítil se v pohodě jak hluboko
pod horou na hromabě pokladu. Elemantál strkal Drtinosovi do ruky větev
zvláštní větev s velkými zlatorudými listy a třemi kulatými bobulemi vzal ji do ruky a jen tiše
zíral.Tiše zašeptal mám zlomený nohy.Za neustálího ticha byl položen na zem skála řiklekla ruce
velikosti dvoukoláku mu rozervali kalhoty.Rozmačkali jednu hnědou bobuli a s pískem a klíhou
mu to mazal na nohy omdlel.Probudilo ho dunění přílivu a šumění moře.Jaký moře prudce otevřel
oči dunění byl pohyb elementála a šumění s praskotem byl les lámajícise okolo něj.Chodící hora
mu udělala dlady na nohy a teď ho někam nese na jedne dlani druhou kryjící
větve.KAM?
Dvě hodiny po zabití ještera uslišela družina dunění.Mám takoví pocit
že se něco dlíží zašeptal Kryšpín. Třeba ten ještěr bilo jen mladě nadhodila Valpi.Všichni naní
koukali jak na strašidlo.Burbbag nasucho polknul to není sranda.Ozvala se rána jak něco těžkýho
dopadlo na zem.Ta se rozhoupala a bylo ticho. Tak a co teť pomislel si Yall po notmý chvíli
ticha.Dem dál padl povel ušli tak sto sáhu a spatříli hromadu kameni a šutrů na ní seděl Třaskatul
mapůl zasipán.Tak pojdtě sem sám se nevyhrabu ven.
Z družiny spadlo napětí a začal
hlahol a vítání.Jen Dyni koukal na hromadu hlíný a tunel polámanýho lesa mizící kamsi do
dáli.Trpaslík dlouho vypravěl a vyprávěl.Tomu nevěřím kroutil hlavou Dini elementál čtyři a půl
sáhu to není možný to nejde.Prosímtě Dini to si fakt myslíš že jsem potřeboval si vysekat
takovouhle silnici pro jednoho trpaslíka a znudy čekání jsem jsem naházel hromadu hlíny a
kamení.Ale to přeci to já já tonu rozuním přeci já přeci diž no no dobrá nechtěně souhlasit
Dini.
Strávili tady noc ráno skontrolovali Třaskatulovi zlomený nohy.Srostloto
přeznoc to strostlo kdoutil Myšilov nad trpaslíkam hlavou.Třaskatul mohl spomocí někoho
chodit.Myšilov koukal na podivnou větev ale co stím co mohl chtít co chtěl řict tou větvý.Vyrazili
k rozvalinám města Ungru.
Hele támhle jsoů ňáký trosky zvolal bistroký Darlen.A
byli jsem tam mezi stromi zbytky zdí baráků nakonec našli starou ulici tedy sem tam kamené
desky s kterymi si zdejší porost ještě neporadil.Došli na řídčejš zalesněný prostanctvý kde
uprostřed stala stavba s sprolomenou kopulí bez věží velikosti větší tvrze a jakošto jediné stavbi
vtomto městě usoudili že to musí být ta svatyně a hurá kní. Břink břink
od Burbagovi okovaný hrudi se odrazili dva kovový ježci.K zemi zařval a zalehl však střelec
neváhal a palil po Harézovi.Je támle nahoře nastřeše křičí Detor švich ježek se zaril do hlíny u
hobita. Tak dost střelci střílet zbytek vpřed zavelel ušatec hurá.Švich švich prolétli okolo krola
koule odvetná palba zahnela střelce do skrytu:Bijci družiny doběkli ke zdi pak šli střelci tak a teď
ať si střílí dolibosti řechtal se Kryšpín.Nahoře někdo rozkop kamenou zítku okolo
střechy.Družinu zasipalo kamení Krišpín se už nesmál. Dovnitř musíme dovnitř řval kdosi vchod
byl hned za rohem tři sáhy široký a pět visoký.Šli dovnitř Detor nesl lucernu teda tady by prošel
i Murmag kdo ozvalse Burbbag Murmag Burbbagu to jeten s chobotem viš provokuje Dini.Nojo
nojo hele čum houknul najednou Burbbag ve zdi chodbi bili vyraženy tuneli jeden za druhým a
tři nad sebou o průněru sáhu ale to nebilo to hlavní co zaujalo Burbbaga v těch tunelech seděla
jedna mumije vedle druhý na skřížených nohou čelem do středu chrámu.To smrdí to nebýt dobrý
to být zatraceně špatný lateřil krol a dál šel jen velmi nerad.
Světlo lucerny dopadlo na postavu mohutnýho černocha.Vypadněte pronesl
černoch se zrohovatělou a notně vybledlou kuží ani nečekal na odpověď a vrhnul se vpřed křísnul
dvěma šavlemi nad hlavou a zautočil na šavlích matně zeleným světlem zářili runy.Z okolních
tunelů s mumijemi vyskočilo pět černých panterů.V nastalím zmatku si černoch s pantery vybral
krvavou daň.Zemřel i s pantery. Dem dál velel Burbbag.Sluneční
světlo prosvítalo rozbitou klembou kopule tři kamený oltáře a za tím prvním stala malá postava
v krouškové košili velýma očima a čpičatýna ušima.Zemřete stěmito slovi nazvedl desku oltáře
vybuch jasně bílího světla naplnil chrám neslišnej hrom prolít místností.Když konečně se
družiníkum vrátil zrak a polevilo pískání v uších viděli jakobi v cárech odplouvajcí světlo kamsi
do chodeb. Zabilo ho to konstatoval suše Detor stojíce nad rostrhanou mrtvolou šotka ahele to
je ten arbalet co po nás vrhal ty ježky.Zatím co Detor obíral mrtví stál Burbag před oltáři a říkal
si levá levá koukal se přitom na dvě mozolnaté pracky.Vtý co držíš zbraň sponělsi na slova starce
Pantarybrodena a odklopil leví oltář. V prohlubni ležela soška statné ženy ze šedeho nefritu
svýrající rubín velikosti děcké pěsti.No fiha vyvalili všichni oči to de a pryč odtud a hned tady
to smrdí průserem.
Ja sem proto jít za tím šamanem na tu horu prohlásil Myšilov
koukajíce na ovadající větev.Ja taky prohlásil trpaslík dlužimto tomu něčemu.Lovci družiny taky
bili pro citili to sami že tu není něco vpořádku ostatní se nakonec podvolili k cestě na Dmunt
mlžnou horu.Po dalších dvou dnech v džungli stanuli na upatí hory. Tak nahoru dem.Po dvou
hodinách pochodu narazili na hejno goril skalních.Nestřílejte nedělejte prudký pohybi a dem dál
kázal Myšilov družině.Ke stádu se přidávali další a další gorili.Starý gorylí samci s šedivími
hřbety byli nejblíž k družině.Takle nakonec vyšli z lesa a viděli že pod začínajícím pásem mlhy
je prymityvní srub tam je doprovázelo jem děvět gorylích samců.Však kdybi se takoví samec
postavil na zadní křiví nohy lechce by dosáhl víšky krola Burbbaga.Za zápraží je pozoroval muž
okolo padesátky ale hlavně byl bilí opálený ale běloch.
Já sem Kvik vítejte umě nepřítomě přitom
podrbal jednoho za samců za uchem.Co chcete slova se ujal Myšilov mi bysme potřebovali
radu.Jeden důvod řekněte mi jeden důvod proč bych vám měl radit.Myšilov sáhl do torny a vytáhl
větev.Kvikův prudký nádech cvěcil o tom že něco ví.Poďte dál řekl Kvik udělám čaj než uvařil
čaj Nurnští seděli na rohožích rušeni otřesi srubu jak se jedna s goril drbala o zeď.Kvik přisedl
nabidl čaj Kvangu nech toho odpovět bila rána do zdi a chruti za ní notak Kvangu klid.
Tak vyprávějte pobídl je Kvik.No tady Drtinosu ukazoval Klabzej na trpaslíka
našel elementál a dal mu tuto haluzi skrátil vyprávění Myšilov.Vím odkudje,je ze šede zdi to je
les za mrtvím městem myslíte městem Ungru ano městem Ungru.Kvik vyprável že když byl
mladej dostal podobnou však já měl žemu a čekali sme sina nešel sem tam nechtělsem.Můj sym
šel v sedumnácti se sebral a šel tam co jsem nešel já nevrátil se po roce zemřela i moje žena.Ajá
nenášel odvahu tam vyrazit nikdy.Do mísnosti se vecpal gorylák nejspíš Kvang nechal se drbat
za uchem.Děte tam!Prosím Kvikovi po obličeji tekla slza prosím děte děte.Okolo srubu si hrali
goryli dolu je doprovodil jen Kvang.
Po třech dnech pochodu džunglí narazili
najednou na šedoů zeď.Šedá zeď byl pás trnitýho roští mizícího v korunách stromů.Co teď ptáse
Burbbag Myšilova který by měl vědět o lesích nejvíct s celé družiny.Nevím todle jsem ještě
neviděl povídá popravdě Myšilov.Přistoupil k roští a opatrně se ho dotknul.Roští se hnulo a
rozestoupilo,to je dobrý Myšilove obdivuje Darlen tunel před Myšilovem.To jsem nebil já opraví
chybný úsudek družiny Klabzej.Ja si připadám jak v pohádce o růžíčce pípnul Kryšpín tak se
nepíchni abis neusnul postrkuje ho Dyni Longodon před sebou tunelem z roští.Hej chlapi je
průser ozval se zezadu Drtinosa ten tunel se zanámi zavírá a opravdu dva sáhy za družinou tunel
zarůstal.Nevadí den dál Zavelel Myšilov. Ušli asi dvěstě sáhů když roští končilo ale
skončila i džungle les okolo nich nebil o moc jiny než u Liscanoru jen možmá o něco starší.Šli
tímto podivným lesem zvědavě koukajíce okolo sebe došli na mýtinu tam tíše stáli a jen tíše zírali
na obří podivný stromy před nimy.Asi tak o půlku viší neš vysoký smrk nesčetněkrát
mohutnějšími kmeny s větvemi rozložitými jako dubi.Zlato rudá barva listí ševelila vzduchem
Klabzej prohlásil to jsou Klabzeje posvátný stromy a v úctě div nepoklek.Tam tam pod temy
stromy se neco hýbe zašeptal Darlen a opravdu pod stromi se pohybovaly postavi spíš postavičky
v černých pláštích s kapucí né ani třištvrtě sáhu vysoký se pohybovali pod stomi něco tam
kutíce.Oni ty stromi mučí zahučel Klabzej. Postavičky nařezávali kůru stromů a zbírali mízu
prýštící z trhlin tu nalevali do velkych díží a tu sušíli na krystalky žlutýho cukru.Oni je podřezálají
oni je nechávaj krvácet zahučel Myšilov s řevem vyrazil vpřed družina bez váhaní taky.Mezy
lesem a stromy byl pás sto až stopadesát sáhu lučiny.Tak než mohla družina zautočít v znik
poplach Postavičky odhazovali pláště a za kvýlivího jekotu vyrazili na vetřelce. Byli
mrňaví slachovitý.S ježatou čupřínou na hlavě ale jaké hlavě malé okrouhlé s hubou od ucha k
uchu plnou ostrých špičatých zubů a s pažemi neponěrně delšíni k tělu zakončenýni třemi drápi
se hrnuli vpřed.Vedle Nurnských se zachvělá zem elemantal tři sahy visoký šel snimi.Za družinou
v lese odkud běželi se hnuli stromy ano dva Huorni se hnuli vpřed to družina zjistila až upřostřed
krvaví řeže.
Střetli se asi padesát sahu o velkých stronů málí postavičky skákali na
svích nohou odrážeje se přitom rukama od země takto dokázali skákat až pět sáhů dlouhý skoky
a útok vedený skokem byl strašnou zbraní oni totiž Hubkani tak se jim říkalo ve skoku
připomínali spíš kouli drápů a zubů.Tak okolo družiny se hýbala hradba drapů a vřeštění nedaleko
bojoval Elemantal s Hubkany po boku s Huorny.Leč družiníci si všimli že ikdyž Huorn Hubkana
uplně rozmáz tak maso z Hubkanů se podivuhodně rychle srustá až nakonac Hubkan vstane a
zutočí znovu.U Nurnských se kupila hromada mrtvích a škubajících se těl ale nevstávala.Umírají
železem zařval Harez když roseknul jedmoho vejpůl.Pěnipírko vyjekl napůl překvapeně když mu
na hlavě přistál kostnatej Hubkan s poněkut větší šešulkou.Padnul s prokouslím hrdlem.Padnul
Detor a Vulpin Okolo Nurnských se pohybovalo na sedndesát Hubkanů Klubkem drápů zubů a
kostěných srpů které se sice o zbroj tříštili ale zranění byli oto hnusnější byl smeten Drtinosa a
Myšilov když to uviděl Dini sáhl za opasek a vytáhl flakón.Yall,Haréz a Darlen začali ustupovat
Burbbagu spátky zařval Yall opodál zapraskal strom Pad první Huorn okolo Nurnských přibili
další Hubkani Darlen zahlídl opodál ležící tělo Třaskatula porůstali ho větvičky s býlo růžovími
květy.Burbbagu dělej zařval opět Yall.Vedle něj bojující Haréz zaláteříl do nohy se mu zakousl
Hubkan.Hareze srazili kzemi Yall a Darlen se dali na úprk. Burbbag bojval uprostřed moře drápů
bojoval palcátem rozražel lebky pomalu mu docházela pravda je sám všichni sou mrtví
Třaskatul,Harez,Yall,Dini,Mišilov,ValpiDarlen,Detor i ten šašek Krišpín Burbbaga zachvátila
zlost všichni všichni sou mrtví krola zachvátilo šílenství šílenej vsteky chycenej v pasti.Přestal
se krýt zabíjel,zabíjel je po dvou po třech šílený vsteky,šílědý hrůzou žil abi se pomstil zraněn tak
že už dávno neměl žít zabíjel byl rostrhán na kusi šel k zemi.Nad dojištěm se vznášel obláček
nlhy všechno sledoval jak padl Burbbag jak utekli Darlen s Yallem jak Hubkani roštípali zbilího
Huorna jak se rozpadl Elementál.Jak mrtvoli Družiníků porostli zvláštní kytky jak Hubkani Rvou
a drásaj Bílím porostlí reky pak odletěl hledet Darlena a Yalla.Nahatý hobit Dini Longodon našel
Darlena v nedalekých korunách stromu najít pak Yalla bilo obtížnější.Nkonac ho našli jak se vrací
spět k mýtině usnesli se natom že se tam vnoci vrátí protožetam zůstala halda věcí a peněs
schodou okolností Dini zabalen v houni vipil mlhovinu dobrý to s působ útěku ale v šechny věci
co měl na sobě zůstali na bojišti
Rozhodli se počkat do tmi pak dojít pro věci.Vnoci
vyrazili spět k mýtině tam zjistili že bilí pokrylo mrtvoli jakýmsi dřevitým porostem s
kvítečky.Dini našel většinu svích věcí potrhaných ale funčních kromě truhli.Ti prevíti ny sebrali
truhlu moji truhlu běduje Dini.Neskuč šeptl Yall mohl si dopadnout huř a koukal se na opodál
ležící zarostlá těla.Darlen tiše klečel u maliho hrobu s kvítí ten patřil nejspíš Detorovi nebo
Krišpínovi promluvil já tomu nevěřím musíme počkat do rána dobrá ale vlese támkle pod stromy
a hlí dky po dvou hodinách.
Myšilov otevřel oči koukal na hvězdy souhvězdí saně
vedle malích blech nedaleko suměl něžně les voněla tady hlína ale kde je a proč spí pod širákem
na holé zemi a kde jsem stímto se posadil a rozhlížel. Vstávejte něco se tam hybe budí
Darlen spáče.S nataženým lukem,kuší a obnaženým mečem se vrhli vpřed. Myšilov seděl a div
nevikřikl Klabzeje u Smrkena to jsou Klabzeje.Myšilove mlč ozvalose hned několikrát z okolí
chceme spát ale to jsou Klabzeje Myšilove ty byl sticha nebo já ti rozbít nosa.
To jsou naši a zdraví vypísk Dini tiše.Zbudteje ale potich Klabzeji ticho.Po dlouhým
vyprávěním nevěřícím družiníkům se rozjasnilo.
Svítalo Hubkan vyskočil z nory tři
šípi ho smetli.Vyskakovali další a další hodně jich umřelo pod šípi střelců družiny pak začal ustup
skoro úprk do lesa Hubkani jim vřeštili v patách.Na stromi honem tam nebudou moct
vyskočit.Obrana probíhala jednoduše kdo se pokusil vilist na strom kde sedělí dobrodruzi zemřel
Smršž šípů je srážela k zemi.Leč Hubkani nebili tak blbí začali líst na okolní stromi a skákat s
okolních stromu na ně. Myšilov byl stržen z větví na zem tpaslík Drtinosa skočil taky sním i
Burbbag,a Harez taky boj se přesunul zase na zem Myšilov se rval o život střelcum docházeli šípi
však Hubkanů taky ubívalo.Z větví srazili Pěnipírka padl mrtev boj ochaboval Hubkanů
ubývalo.Však než zemřel poslední umřel i Mýšilov.
Bylo po boji družina se unaveně opírala
o stromi a osvoje zbraně na zemi leželi dva kvetoucí hrobi.
Dini v jedný z nor našel
svojí truhlu i nádobíčko na destilaci štasten vilezl ven.Dimi poď sem zavolala ho Valpi k opodál
stojícím kádím.Dini stuhl pro jeho citlivé oči na sebemenší Magiji to byla rána z kádí vyzařovalo
tolik magije tolik surové magije že nemohl odolat.Začal štrachat kotlík zem se zachvěla až
uskočíl před Dinim se vstyčil golem už teda jen dva sáhy visoký ale golem.Začal roskopávat
kádě.Dini viděl jak magije mizí v zemi.Magije života magije země.Nedaleko nich vykouk z nory
druhý hobit družiny Detor nesl flakónek do jehož skla bylo vybroušeno brnění a malou ve zlatě
vázanou knihou s pečetí piramidy. Elementál někam odešel zachvíli se vráti položil něco na
zem a rozpadlse.Na zemi ležel svazek kořenů krátká sukovice a deset listů na nich leželi hrutky
žlutého cukru.Za dvě hodiny přišel Kryšpín s Mišilovem. Klabzej pohladil pořezaný kmen stromu
a smutně prohlásil nejsou to Klabzeje.
Cesta do vsi Zingvajů probehla bes
broblénů.Ve vsi chvíli panoval zmatek protože nikdo nemyslel že kdy Nurnský dobrodruhy ještě
uvidí.Večer proběhla oslava černoši plácali Nurnský pozádech a řikali dobrý chlapi vy praví muži
nutno podotknout že plácali po zádech i Valpi a furt mleli vy praví muži.Coš nebilo to nejlepší
so mohli udělat však prošloto v klidu.
Cesta do Donkviru přes pláně do Travertu a nalodění proběhlo v klidu jen Burbbag se u
toho kroutil když platil za Miu a Maiu.
Loď na obzoru křik nad palubou vitáhl
spodpalubi všechno osazenstvo lodi v plný zbroji i s Nurnskými. Čekali se problémi kapitán dal
příkaz plný plachty a vpřed bylo to prt platný loď se bližila vesele dál to načem jela družina byli
líný kupecký necky. Loď přijela
na menších půl mile a kapitán jadrně zaklel vlajka na lodi za nimi bila známá simbolizovala
zlomený stěžeň.Připravit k boji kvyčel kapitán jak podřízlé prase kdo bít ta loď a co ta vlajka.To
jsou piráti přeci a ta vlajka obávám se že to poznáme.Jako kdybi na to čekali přilítla koule.Do
prdele oni tam maj katapult a měli paluba byla v tu ránu prázná palba ustala až když se jim
povedlo sestřelit stěžeň to bylo po notný době odstřelování takže s kupcovi paluby toho moc
nezbylo.Loď přirazila zahákovala začal boj ve kterým Nurnští vybojovali značný kus.Odměna
o kterou se hlasili hned po boji musela počkat až byl přenesen náklad z kupcovi loďe na piráckou
plechetnici protože kupcova šla pomalu ke dnu.
Loď zakotvila u vězdu do Nurnskýho
přístavu spustila člun.Vněm bylo desed Liscanorskych optížených ňákým tím tisícem a hlavně
každý měl půl kyla opia sčehoš měli trochu strach hlavně kvůli celníkům. Do Liscanoru jíž
bila cesta jen tak dvě hodiny...
Zloděj růží
Krubrok Krouk
Kámen
Ruka sevřela kámen,
až klouby zbělely
a chtěla by
s ním
někomu rozbít hlavu!
Šak ke kameni patřil prsten,
tenký proužek
lesklého stříbra
Ten symbolizoval zmatený pocit,
snad lásku, to nikdo
neví
Však k čistému stříbru
patří ten kámen,
šedý oblázek strachu a
hněvu
a ta pěst to vše pevně svírá
Ale promluvit nedokážu,
mlátím do
všech,
všichni mě serou
a já seru je
Desetina
Říkám jí, co si myslím, asi ne
říkám snad polovinu, spíš
čtvrtinu
Není to pravda!
Říkám desetinu, a to jen to horší
z toho, jak ji mám
rád
z toho, jak ji miluju
říkám velice málo
A to, jaký z ní mám
strach
už nechci říct vůbec
City
Objevily se nové city
objevila se láska, ta už tak cizí
není
však objevil se smutek, když ona tu není
Pak objevil se vztek
jsem smutnej,
vzteklej a šťastnej
v rozmezí pěti vteřin
Nejvíc mě sere ten vztek
protože nevím,
kde vznik
Bolest
Bolest překoná jen bolest
rozbiá holeň je lepší než
srdce
však fyzická bolest pomůže jen na chvíli
A tak temná voda teče
splavem
nahání strach
já mám strach
Nejhorší ze všeho je oheň
pohání
strach i náboj
náboj srdce i olova
Mělo
Bouře a slunce, dvě neslučitelné věci
Žár slunce a temná zeď
vodní šedi
přecpaná hromovým třeskem
Čekat duhu, ten směšný záblesk
života
Mělo by cenu?
Přijde, vše zbarví, je to pak krásný a
nádherný
Zmizí
Prostě se nenápadně vypaří
A zas stojíte mezi žárem a temným
vlhkem
obojí je život, obojí smrt
Barevný krásno tu zůstalo
Ale někdo tu je
blázen
Jak změní
Jenž samotu zvíš
uprostřed hvozdu
neb tam, co
zrovna jseš
Nech vstoupit krásu tu
s vůní lesa, trávy
citem slunce
tak
silou deště
Do svého vnitřku
Tak na palouk lesa zmatku vstoupila laň
tu lovec vidí
přes špici hrotu
nozdry laně a hebká šíje
rvou mu srdce
lovci, tomu vrahu
citu
prasklo srdce
Stojí s šípem v luku
nezabil a už nezabuje, nemá sil
Tak
musí zemřít
Stát se tak solí neb senem
je touha být potřebnej pro někoho, koho
je třeba
Proto když nebýt solí, tak už jen kamenem
Nemít srdce, nemít
mozek
Vlk nebo prase
Měl bych být vlk
Jsem prase
prase v kůži
vlka
Jsem postřelený prase
Tak rudé oči šílenství
Zhouba
Slůně lásky na vlásku strachu
při pohledu mravkolevova
smíchu
V budoucnosti štěněte při rozmaru smrti
kostře zákona, osudu
snobů
Tak bludy boha šaška nicoty
při kráse deště ve tmě vzteku
zmaru
slunce, rozkvětu stromu
Při popisu šumu v rose ctnosti
Nůž paprsku v pěsti
dítěte
na prostoru bláznovy duše
V srdci zvířete zlato vzdechu
pohlazení
jizvy žalu
Jak malou maj šanci na život a jak rádi se jí chytnou
I ten malý
stromek
má chuť růst
uprostřed skály
jen v malé škvíře
Je malý,
zkroucený
a samej suk
však ukázal světu
že on chce růst
Rostou tu
tedy ty stromy dva
oba ať malý a zkroucený
zarývaj kořeny hluboko do stěny
Je
to stěna veliké skály
Ta skála prohraje
neb kořen každého stromu
zvětší
tu mezeru trochu
bude to trvat možná i věky
Pak padne ta stěna
a padnou
ty stromy
Padnou ty zábrany
a padnem i my, lidi
Chyba
Někde v bodláčí života
je láska vroucně
opětována
Přitom já debil ji zvlád
kopnout do prdele
Já nechci snít
Ve snách je láska
něžná a vstřícná
Tak zanech
spánku
pro jednu chvilku
Pro zlomek vteřiny
z věčnosti bohů
Pro dotek,
pro úsměv
pro lásku k tomu
Muzikanti hor
Dum bum, dum bum
tak trpasličí bubny zní
jen
oni ho takhle rozezní
Trpaslík rukou svalnatou
bubnuje s vervou
vrozenou
není to hudba krásných tanců
Však trpasličí bubny zní
jak do
kovadlin bušení
a tak píšťaly vytáhnout
nebo mekavé dudy nafouknout
je jak
přihodit do pecí
Přidat jen bučivé hlasy
tak rozechvějou se hory
od špic
až po základy
Zloděj růží
Někdo je růžový keř
někdo je sluhou krále
a někteří
zloději růží
Zloději růží se přikradou k růžovému keři
jeden z nich uloupí
růži
a schová si ji do srdce
Tu přiletí sluha krále
čas
a žene se za
zloději
Jednomu po druhém jim otvírá hruď
u někoho najde srdce
u někoho
zhola nic
Otvírá zlodějům hruď
tak dlouho, dokud u jednoho neobjeví
srdce
a v tom srdci uloupenou růži