Lyškánora 32
* Motta tohoto čísla * Harant * Nepohodlný svědek * Hospoda * Strašidla na území státu Gwendarron * Nový starosta * Novinky liscannorské *
Předradostiny 1052
Motta tohoto čísla
„...To je asi jako když kroll najde kost a jde si jí zakopat na horší časy..."
Dyni Longodon
„...Musíme sehnat štokrlata vysoký pět sáh ..."
Burbbag Šestý
„...Já nejsem žádnej drban,
já jsem poctivej druid..."
Klabzej Myšilov
"...Jak se jmenuje tvoje žena?"
"Já to mám někde napsaný..."
Burbbag Šestý
"...Burbbagovi se narodil syn Blbůn..."
Kryšpín Pěnipírko
"...Já bych chtěla koupit nějakýho sportovního poníka..."
Wiki
"...Co má to brnění na sobě?...
Kryšpín Pěnipírko
"...My jsme spolek nurnských botaniků..."
Yall Rebbled
"...Burbbag se popral s kaktusem..."
Yall Rebbled
Harant
Krubrok Krouk
Už když malý byl,
měl rád ostrý hrot a břit
a matka pozor nedávala,
sekera se mu zalíbila,
tak vzal sekeru, pilu
a vyrazil do les
Tam sekal křoví, kácel stromy,
ty k němu tiše rozmlouvaly,
vytáhl křesadlo,
vykřesal jiskru,
skočila do mechu,
tam zapálila třísku
Řízený požár lesu prospěje,
les tiše zahučel,
oheň tiše zapraskal,
obrovský plamen
strom jemně polaskal,
les hučel čím dál víc,
Klabzej se polekal,
březovou haluzí chtěl oheň udusit
Leč pahýl, co mu zbyl,
na to už nestačil,
z lesa on utíkal,
plakal a naříkal
Srna mu nadbíhala,
jiskru v kožichu měla,
pálí to, bolí to,
to on to zp sobil
Shořelo všechno,
shořely stromy,
srnu to nebolí
a Klabzej utíká
Vyběhl z lesa,
chlapec to malý,
přeběhl louku,
přilétl do vsi
„Požár, požár",
řval z plných plic
Viděl okov,
vody až po okraj,
chňapl po něm,
však vážil snad celý kraj
Táhl ho k ohni
píď za pídí
Náhle byl sražen,
svalil se do prachu,
přiběhl chlap,
v ruce měl lopatu
Přibíhají další,
děti i ženštiny,
přibíhají hasit,
hasit tu pohromu
„Les nechte,
les si poradí
Zachraňte vesnici!
Zachraňte úrodu!"
Požár se hnal,
hnal se on za pánem
„To on mě vytvořil,
on mě přivolal"
Seskočil z jedle,
přeskočil na břízu
„Pane m j, však já vás doženu"
Přeskákal na konec,
konec lesa,
tam skočil dol
Dál bude při zemi
tiše se plazit
Hasili všichni,
celičká vesnice
Vždy jim šlo o jídlo,
o p du, o žití
Plamen bojoval
s lidmi a vodou,
tuhle se stáhnul,
tamhle zas šlehnul
Dole v podzemí běhaly myši,
celičké divoké,
kdo to tam buší
Plamen tam prorazil,
kožich jim zapálil
Myši vybíhaly
toliko za lidmi,
plamen v kožichu
p sobil neplechu
Hasili všichni,
vraždili myši,
jen jeden,
ten prcek,
pobíhá všude
Kde někdo nem že,
vždy jde k ruce
žádná myš nem že
překročit hranici,
která je zapsána
v té jeho palici
„Pane m j,
tak tys mě zavrhl,
zapudil, zahubil,
srazil mi kohouta
Za to se pomstím,
oheň je krutá msta"
Našli ho ležet
v doutnající trávě,
opodál ležely
zkroucené hrábě
Z ruky mu vypadla
doutnající hrudka,
po dlouhém zkoumání
poznali krtka
Chlapec byl odnesen,
ošetřen, ovázán,
uložen do duchen,
v samotě ponechán
Nazván byl Myšilov,
on byl ten hrdina,
co zabránil myším
vyběhnout do světa
Probral se ve tmě,
cítit byl kouřem,
všude ho pálilo,
někam byl váben
Vyrazil do lesa,
odešel ve spodkách
jenom tak naboso
Dorazil k místu,
kde padla srna,
z popela koukala
smrdutá lebka
Sebral ji do ruky,
šlapal dál,
procházel v závěji
žhnoucího popela,
procházel bosky,
bolesti nevěda
Dorazil k místu,
kde se oheň zastavil,
potok proudící
nohy mu ochladil
Před ním se tyčila
zelená stěna,
hr zný to pocit
vstoupit zas do lesa
Z houští se vyřítil
zuřící medvěd,
zabít ho za to,
že spálil mu zvěř
Les tiše zašuměl,
medvěd se utišil,
stočil se do klubka,
usnul mu u nohou
Klabzej,
zvaný též Myšilov,
tiše tam stál,
z hozlí mu stékalo
žluté kap, kap
Nebýt té lebky,
puchýř na rukou,
leží tam dodnes
prorostlý malinou
Les znovu zašuměl
a tiše zahučel,
Klabzej uléhal
s medvědem pod hvězdou
Teď už zná pokoru,
úctu má k lesu,
je to teď Klabzej
Myšilov z lesů
Nepohodlný svědek
Třaskatul drtinosa
Byly to zlaté časy, kdy úroda byla víc než bohatá, sýpky přetékaly obilím, mlýnská kola se točila dnem i nocí. I zvířata nelenošila. Stáda koní, krav a
ovcí se rozr stala den ode dne, no prostě radost jen pohledět. Dokonce i lidé byli více š astnější. Po celé zemi bylo vidět, jak se lidé baví a veselí v krčmách,
tavernách, na nejr znějších oslavách a lidových slavnostech. "Když zbraně mlčí, žaludek nekručí" říkalo se všude. "A těch dětí, zdravých a silných, co se
letos narodilo." "Jo, jo lidi už zapoměli co to je bída a hlad" vzpomínali ti starší.
I Liscannor vzkvétal, družiníci a dobrodruzi se vrátili z další úspěšné výpravy. Přijeli z dalekých kraj kde získali veliké bohatství a cenné zkušenosti.
Byli š astní, že znovu vidí své domovy a že se vrátili všichni živi a zdravi. Doma pak naložili se svým bohatstvím jak chtěli. Jedni stavěli nové domy,
druzí se pak zdokonalovali ve svém umu, jak ovládat meč, luk či kouzla. No a ti ostatní, ti utráceli peníze v knajpách a hampejzech. Dokonce dva z
družiník , chrabrý Eodel a sličná Wulpin, se rozhodli, že budou žít své životy po spolu vedle sebe , dokud je smrt nerozdělí. Možná že to mysleli
dobře, ale jak se později ukázalo, nebyl to zrovna ten nejlepší nápad.
* * *
"Íá, íá, íá" ozvalo se ze spodní místnosti nevelkého domu. "Drž hubu ty blbej vosle" řekla žena s tmavou pletí a zcuchanými vlasy. "Tak hele, ty mu
nebudeš nadávat, je to m j vosel" ozval se odněkud zhora trpasličí hlas."Tak a zavře hubu, nebo se ten tv j harant vzbudí a začne zase řvát" odvětila ta
žena. Bylo slyšet těžké kroky scházející dol po schodech. "Zivrilová ty si snad úplně blbá, ten vosel cítí, tak na něj neřvi" Osel ustájený uprostřed obytné
místnosti přestal najednou hýkat a zlomyslně loupnul okem na ženu. "No vidíš, ty slepice" obořil se na ženu."Vy ste stejně na mě domluvený" začala se
ta žena znovu zlobit. " A tak víte co teďka udělám, pudu do hospody." s těmito slovy práskla dveřmi tak, že se nádobí na poličce rořinčelo. Naštvaná a
rozlobená si to hasí směrem k Liscannorské hospodě. Trpaslík ,pořád ještě civící na dveře, si povzdechne " Ach jo."
* * *
Otevřela dveře a ovanula jí známá směsice pach piva, kouře, zvratk a nemytých těl. V hospodě bylo nacpáno až k prasknutí. Hostinský Jeremiáš
se s pozoruhodnou obratností a grácií proplétal mezi hosty. " Jé, nazdar Wulpin" vykřikl od jednoho stolu podnapilý hobit. " Buď zdráv Detore" odvětila.
"Pojď si k nám sednout tady je eště volná židle." "Dík " řekla a zasedla mezi hobita a jeho kumpány.
O hodinu později vtrhl do hospody neznámý muž v černé drátěné košili, ploché helmě s hledím a s širokým mečem připnutým k opasku. " Brej večír"
zvolal na celou hospodu. "Hostinskej, nalej mi máz kvasu ,jedu z Malikornu noc a den bez vodpočinku. V hubě mám jak v Armidenu a zadek taky volá o
pomoc." povídá ten neznámý. "Hned to bude vašnosto" odpovídá hostinský Jeremiáš. " Jsem jízdní posel vrchního Malikornského soudce a hledám v těchto
krajích Nurnskou družinu." povídá dál příchozí a svlažuje si hrdlo kvasem, který mu podal Jeremiáš. Ze zadního stolu se zvedne Krochta moskyt -
Liscannorský starosta a čaroděj. "Už nemusíš jezdit daleko, Nurnská družina sídlí zde" "Pověz, proč tě kroky osudu zavedly k nám ? Čeho si žádáš ?"
Zavalil otázkami příchozího. "Jak už jsem řikal sem posel a mam pro vás práci která hodí ňejakej ten zla ák." Náhle se krčmou rozhostilo hrobové ticho.
"No tak mluv na co eště čekáš" Vykřikl Arkuss do ticha a ostatní se přidali "kde to je ?", "Říkal už za kolik ?", "Mluv člověče!" Překřikovali se navzájem.
"Hou hou ,ne tak zhurta eště mi vilijete žejdlík" bránil se příchozí. " Já vám mám jenom vyřídit, abyste se dostavili do Malikornskýho hlavního města Isselu
a tam se voptali nejvyššího soudce naší justice ctihodného pana Caledona vo co jako de" "páč je to hrozdně tajný" "já sám vim jenom, že de vo nějakej
mord co prej spáchal jeden šlechtic vod nás. Márius, Márius zvanej Kňour tak mu prej řikaj." rozpovídal se koňák. Již značně podnapilí Arkus, který se
zájmem poslouchal, náhle povstal a vykřikl " Statečný Arkus se nezalekne ničeho, škyt, pojedu třebas i na vokraj světa jen když mi z toho kápne pár
žlu ásk ." "Jasně" přidal se Harez, barbar co přitáhl do Liscannoru odněkud z východních plání a který se hned bezhlavě hrne do všeho, co mu osud
nachystá."Zejtra jedem viď Arkusi" "Jesňačka a všem rozbijem huby" rozohnil se Arkus." Kdo chce s náma jít ,tak a zejtra po rozbřesku čeká před
hospodou". mluvil stále Harez. "Tak to se musí zapít" "Hej, hostinskej dones tu svoji frndžalici co ji pálíš ve sklepě ze šváb ." zvolal znovu Arkus.
Luna, zrcadlící se v pot čku, došla na polovic své dlouhé pouti a byla svědkem jak se potácející postavy rozcházely do svých domov .
* * * První paprsky vycházejícího slunce probleskovaly mezi sromy na obzoru, a jako bájní bojovníci ve zlaté zbroji s ohnivými kopí
trhaly ustupující mlhu na kusy.
V raním oparu se začali před hospodou trousit první dobrodruzi. Sedlali koňe, kterým šla od huby pára a čekali na opozdivší se druhy. Sešlo se jich
celkem devět, devět hrdin jako za starých čas .
Jako první přišel Harez, barbaří to válečník. Jeho černé husté vlasy vlály ve větru. "Zdráv buď Eodeli" pozdravil nového příchozího."Ty taky " odvětil
zarmouceně trpaslík. "Co ti Je " " Ale Wulpin Chce jet taky, teď šla za starou Chinskou jesti by nám nepohlídala děcko." a drbal si trpaslík ježatá vousiska
barvy plamene. Nato dorazil Krochta spolu s Nervorem a Melchizedechem. Krochta ponejprv nech el jít, ale doma ho to už nebvilo, tak si to rozmyslel.
Ten vyšší po jeho pravém boku to byl Melchizedech, elfí kouzelník, který pořád stál ve stínu Krochty čaroděje. Ten menší, Nervor se jmenuje, bratr dobráka
Ladota, budiž mu země lehká, se ani v nejmenším nepodobal nikomu ze své rodiny.
Odkudsi se vyloup štíhlý elf, s lukem a toulcem na zádech v zelené kamizole. Jeho blankytné oči, pořád veselé a zářicí z pod hřívy dlouhých havraních vlas ,
těkali po ostatních. Z hospody pak vylezli poslední dva opozdilci, mohutný a širokoplecí krol jménem Burbag a Arkus, malý hobit co věčně páchne pálenkou.
Mastné vlsy měl sepnuté čelenkou a vypoulené oči zíraly na mohutné pletence sval , které burbag protahoval v raním světle po těžké noci.
"Nazdar vožralové" přivítaly je ostatní." Než vyjedem měli bychom zvolit v dce" opáčil melchizedech a začal vytahovat ze svého batohu pergamen, prasečí
krev v lahvičce a husí brk.
K velkému překvapení získal v dcovství Arkus, a hned se na své vítězství napil z lahve co mu čouhala z kapsy. "No táák na có eš e čekáme, vřéd" zakřičel
novopečený v dce.
* * *
Pod hustými dubovými větvemi, tak na tři dolety šípu z Darlenova luku od Isselu čekala skupina hrdlořez .
" Hej Gribble, za jak dlouho tudy ty liscannorský prasata pojedou" zvolal trpaslík zakutý v železe a jeho plešatá hlava s pramenem vlas na temeni se
leskla potem. Tázaný se otočil, z pod velikého černého širáku se na trpaslíka šklebila mrtvolně bledá tvář. V kostnatém obličeji s páskou přes oko se dala
jen stěží poznat příslušnost k elfí rase. Zbylím okem loupl po trpaslíkovi s těžkou bitevní sekerou na rameni a řekl Chladným hlasem "za chvíly,
Bachore."
"Hele Gribble,tadydlecten kouzelnickej, co nám ho dal Márius, a nám píchne, řikal něco jak je m žem sejmout ze zálohy." řekla žena s chraplavým
hlasem. Kónická helma s koňským ohonem a šupinové brnění dodávaly ženě bojového vzevření. "Tak a to vyklopí"
mluvil pomalu Gribbl. "Ta čubka Layla chce zase dostat Gribbla do postele" pomyslel si trpaslík " "Když se mě budete držet" řekl dotazovaný kouzelník
"Budete Neviditelný" a začal si splétat své dlouhé vlasy do copu. "Brej nápad, měkejši" počastoval ho člověk ležící na zemi s rukama pod hlavou a cumlající
stéblo trávy.Kožená brigantýna s ocelovými cvoky, náholenice a helma s hřebenem dávaly znát že se jedná o zběha z Malikornské pěší."Neřikej mi měkejši
Wisi , menuju se Saltas" rozlobil se kouzelník.
"Drž hubu Saltasi, nikdo na tebe neni zvědavej " vykřiknul poslední člen bandy. Malý hobit v hadrech žebráka, který měl na cestě podle plánu zastavit
Nurnský. "Připravte se, za chvíli tu budou " zvolal Gribbl, v dce rabiát . Sám pak zaujal místo vedle Saltase. Široce se rozkročil a z pochev na ramenou
vytáhl dvě lesklé, široce zahnuté šavle. Z druhé strany se postavil trpaslík Bachor se sekerou stále na rameni. Leyla se postavila se svým kopím po boku
Gribbla. Jako poslední se ze země zvedl Wis, zkusmo máchl palcátem a zaujal místo v druhé řadě. Ten hobit v šatech žebráka stál již drahnou dobu na
cestě. Podivnou zubatou dýku schoval v rukávu. Saltas vykřikl zaklínadlo, vzduch se podivně zavlnil a celá skupina najednou zmizela.
* * *
A tak na místo pod mohutnými duby dorazili nic netušící Nurnšní.
" Velkomožnej pane " blekotal jakýsi žebrák u cesty. "Podaruje nebohého slepého mrzáka" sápal se ten otrapa na prvního přijíždějícího. V čele jel
na mohutném oři Krochta, tomu se žebráka zželelo a hodil mu pár stříbrných mincí. žebrák je v letu zachytil. "Za vaší dobrotu pane, vám řeknu něco
velmi d ležitého, ale jen pro vaše uši " řekne ten žebrák záhadně" D věřivý krochta se na koni sehne až k žebrákovi v očekávání. "Áááááá ty sviňe "
protne Krocht v výkřik ticho. Ostatní nevěřícně zírají na jílec dýky který mu čouhá z žeber.Krev mu barví košili do ruda. v tomto okamižiku se vedle
překvapené družiny objeví skupina na první pohled ostřílených zabiják . "Burbagu vem to z leva " Zareagoval prví Eodel a začal organizovat obranu.
"Melchizedech, za mnou jít a zrychlit ty mě" zabuácel Burbag. Detor s Nervorem sejmuli ze zad své kuše. " Bachore sejmi toho trpajzlika " řval Gribbl z
druhé strany." Wisi toho Barbara " " Laylo tamhletu černvokou couru"
"Chcípneš zmetku " a sám nabíhal na Burbaga. Svist Darlenova šipu zazněl Krochtovi u ucha. Utíkajícímu žebrákovi se podlomily kolena.
Gribbl svými šavlemi prorazil Burbag v kryt a čerstvá krev mu potřísnila obličej. Na tváři se mu objevil šílený škleb.
Eoven vykryl ránu těžkou sekerou svým top rkem a udeřil Bachora okovaným jílcem do nechráněné hlavy. Layla vrhla své kopí proti Wulpin, ta ale uhla
a ala z otočky do nechráněného boku. Wis v řemdih roztočený nad hlavami všech se spustil jako jestřáb do Hareze, síla úderu odhodila jeho štít do trávy.
Dvě šipky z kuše se zaryly Layle do prsou a do stehna. "Gribblééé" bylo to poslední co vykřikla. Rozzuřený Bledý elf stále dorážel na Burbaga jako smečka
vlk . Těžce zraněnému Burbagovi se dostalo nečekané pomoci od Melchizedecha. Krol najednou pocítil jak se jeho okolí mění, viděl jak se ten dorážející
černej bastard zpomaluje. A využil této příležitosti tak,že přešel do protiútoku. Druhá rána Wise zasáhla Hareze do nastavené ruky. Za al zuby a udusil
výkřik bolesti, pak širokým úderm ze strny vyhřezl Wisovy vnitřnosti. Nevěřícně zírající na svoje střeva se Wis sesypal k zemi. Bachorovy se ještě podařilo
zaseknout sekeru do Eodelovy nohy.
Jenže v tu ránu mu Darlen proklál hrdlo zeleně opeřeným šípem. Trpaslík spadmul na na zem a svalil se na bok. Poslední bojující dvojice se míhala v
záblescích ocele sem a tam. Burbag s výhodou magické rychlosti a Gribbl s výhodou dvou šavlí. "Jedna šavle ale nevydržela nápor obojručného meče a
zlomila se. Meč se setrvačností zasek do ramenaa ozvalo se "křup" to jak praskla klíční kost. A bylo po boji.
* * *
Místnost v nejvšším patře soudní věže byla vyplněna skříněmi,které přetékali obrovským množstvím lejster. Muž za stolem, zahrabaný do kupy
rozsudk , doznání, zákon a udání si povzdechne." To je zase den" kroutí hlavou. "Ty dvě čarodejnice co je usvědčil na mučidlech dole ve sklepě , mu daly
nejvíc práce" pomyslel si. "A teď do toho tenhle Márius co zapích prvního radního" "Blbec jeden, když chci někoho vodstranit tak to dělám s rozumem"
povídá si pro sebe vrchní soudce ctihodný Caledon. Ozvalo se za ukání a do místnosti vešel jeho osobní sluha a praví" Pane jsou tady ti Nurnští co maj
přivést pana Valana z jezer,který pak bude světčit proti Máriusovi." "Sem s nima, už na ně čekám" " Ale pane jejich v dce je mírně indisponován" " Cože?"
"No, no je prostě vožralej a blekotá něco, že ja Arkus v dce, a že už je tady. "Prosim tě nepouštěj ho sem, nebo mi to tady všechno pobleje" "Jo a
vysvětli jim všem, že sem maj přivíst toho Valana do zejtřka, protože zejtra zasedá soud." "Já mám eště spoustu práce s těma čarodejnicema, pořád se
cukaj, že prej jsou nevinný."
* * *
Družina vyjela směrem na východ od Isselu. Projížděla krajinou plnou dubových háj a rákosím zarostlích rybník . "Jak je to eště daleko" ptá se
Nervor, kterému se jízda na koni moc nelíbí. "Kousek" řekne Krochta."Jo a dávejte pozor nedaleko je Máriusovo panství." Dojeli až na rozcestí. Vydali
se severní cestou, která vedla k Jezer m. Na jižní cestu pohlíželi s neklidem, protože vedla k horám, kde sídlí Márius. Z pod větví strom probleskovaly
paprsky slunce odrážející se od vodní hladiny. U břehu velikého jezera stál veliký d m obehnaný zdí.
* * *
"Hej ,nespi Melchizedechu a podej mi ty raky" volá přes celý st l Harez a tvář se mu leskne mastnotou. "Mě taky "ozve se Wulpin a nahlas si říhne.
Kouzelník ani nezvedne hlavu jen číše cinkne o podlahu a víno jako krev se rozleje po zemi.Eodel s plnou pusou pečených ouhoř řekne " To sam sa přežral
"a vyklepává zbytky jídla z vous . "Dobrou hostinu jsi nachystal, pane " otočí se Krochta na muže v bohatém oblečení ."I mě též těší, že vám mé skromné
dary jezera tak chutnají" oplati kompliment ten muž.
"Pomoóóóc, už sou tady" vtrhne jeden sloužící do hodovní síně.
"Jsou to pochopové Kňoura, eeh, totiž Máriuse.
Za chvíli už Nurnští stáli v bojovém šiku v zahradě a vyčkávali. Rozhodli se totiž chránit zídku a její branku.
Už bylo poznat jednotlivé obličeje. Jejich helmy odrážely paprsky slunce a postupovali opěšalí. V čele šel mohutný , asi dvousáhový barbar v černém,
kaleném brnění. Helma se zahnutými býčími rohy měla spuštěné hledí. Po jeho levici kráčelo pár žoldák , především trpaslíci v drátěných košilých až
na zem, s kulatými dřevěnými štíty přehozených přes rameno a těžkými dvousečnými sekerami,motykami a palcáty v rukou. A po jeho pravé ruce šlo několik
lidí ve stejných červených přehozech, ktré měli oblečeny na pancíře. Každý nesl v ruce kopí a štít. Náhle jejich v dce, ten obr, vykřikl "Do Útokuuu". "Toku
","oku","ku" vracela mu ozvěna z okolních kopc .
Zahrda byla porytá mrtvolami útočník , pár se jich snažilo utéc, ale šípy byly rychlejší,nikdo nepřežil. Krev zbarvila trávu do ruda . Všude okolo
se povalovaly useklé údy ještě svírající své zbraně, rozsekané mrtvoly ležely na puklých štítech. Nurnští, díky boh m, přežili všici,ale byli zle
posekáni.
Ten barbar si prosekal cestu až do baráku a tam šeredně posekal majitele domu než ho krochta sejmul. Teď už je v pořádku, ujala se ho ranhojička
Wulpin.
Služebnictvo začalo odklízetmrtvoly sežehlé blesky, rozsekané na kusy chladnými zbraněmi, někteří měli v sobě až šest šíp ."Moc se mi to tady
nelíbí, asi bzchom měli jet ještě dnes" pravil poraněný Valan. "Dobře, ale pojedeme na koních a vy se budete držet uprostřed" řekl Darlen a ucpával si kusem
hadru díru na boku."Já vás zneviditelnim" řekl Krochta "Tak se nám pojede líp." dodal.
Jeli zpádky do Isselu tou cestou, kterou před chvílí přijely. Když však projížděli okolo rybník , vyletělo z rákosí pět šíp .Ty neomylně zasáhly v
předu jedoucí válečníky Burbaga a Hareze. Burbag již notně zraněný se začal krýt za ostatníma,ale v barbarovy se vzpěnila jeho divoká krev. Sám vjel na
koni přímo do rákosí a hnal před sebou vyděšené hobity, kteří se už nezmohli na odpor.Po chvíli vyjel ven, utřel meč do trávy a řek " Je po nich."
Cestou se už nic nestalo, tak dorazili až do Isselu. Projeli bránou a zamířily soudní věži . Tam předaly pana Valana pod ochranné křídla soudce
Caledena. Ten jim vyplatil dohodnutou sumu peněz a vyprovodil Nurnské ven. "Dneska už dom nepojedu jsem utahanej "řekne Nervor "Já taky "přidá
se Wulpin "Tak tady přespíme v hostinci" přisadí si Eodel. "Znám tu jednu príma hospodu,U Nacucanýho Švába nebo Slimáka " přemýšlý nahlas Detor.
"Tak na co čekáme "zahromoval Burbag. Cestou k Nacucanýmu Švábovy nebo slimákovy, když míjely náměstí spatřily tesaře jak stavěj nějakou konstrukci.
"To bude asi šibenice co?" dovtípil se Krochta.
Hospoda
Yall Reblled z Hedu
Byl den jako vymalovaný. Jarní slunce zalévalo ospalý Liscannor svými hřejivými paprsky a hostinský Jeremiáš se nestačil ohánět. Seděl jsem U hrocha,
pohodlně rozvalen na rozvrzané židli a soutěžil s hobitem Dettorem o to, kdo vypije více piva. Prohrával jsem asi o šest, sedm kousků a nevypadalo to,
že bych měl nějakou, alespoň nepatrnou šanci na výhru. Zatímco já již pletl jazykem, ten prcek vypadal jako by od rána pil jenom mlíko. Opilý jsem nebyl
však jenom já. Vedle u stolu mlátil korblíkem o desku Harez a neustále cpal celému osazenstvu stokrát omletou historku, jak si užil s jakousi ku... v
Karwellu. "Sem si zase vsadil heee... a vyhrál ji podruhý. Che, to byla noc. To sem normálně jako, to...". "No jo, to už sme slyšeli mockrát! Já vám radši
povim, kerak Pěnipírko propadl hráčský vášni a málem vodešel z holou řití!", přerušil Hareze Dettor a smál se až mu spadla pěna u piva. "To sme už slyšeli
taky! A taky mockrát! Radši mi řekněte, bando jedna vožralá, kde je Burbag, syn Šakalův?", otázal se Jeremiáš a postavil další rundu na upatlaný stůl. "Asi
zapijí žal z toho, že už neni starosta", podotkl starousedlík a sedlák Drsoul. "Já jsem ho také neviděl, už od samého rána a to je přece divné, že?",
pokusil se do řeči vložit opravář střech, druh Wulpin Zivrilové, Lambard. "Ty drž klapačku, pytláku!", rozkřikl se na něj Klabzej Myšilov, který od té doby
co si pořídil chov prasat, měl v hospodě vyhrazeno zvláštní místo, přezdívané samotka. Lambard zmlkl a raději se věnoval svému prvnímu pivu. "Já náhodou
vim, proč tady neni, má porod", důležitě oznámil ostatním hobit Kubrok. "Jó, von rodí, cha, cha, cha! To sem zvědavej co z něj vypadne!", začal ječet Dettor.
"To neni možný, já slyšel, že krollové se roděj ze špíny!", řehonil se trpaslík Drtinosa. "Alé né, rodí Maja nebo Mija, no prostě ta jeho divoška", upřesnil
celou věc novopečený starosta Darlen. "Malá zrůdička a ke všemu bude eště blbá po tátovi!", Dettor byl v ráži. "Ba, ba, jestli je to vopravdu jeho, což
neni tak ouplně jistý, tak to bude ušatý, chlupatý, bude tomu strašně smrdět z huby a chytrý to bude asi jako vosel Rutgar, co ho Wulpin po Zivrilově smrti
vystěhovala z baráku!", přidal se Harez a při té příležitosti se otočil na zmlklého Lambarda. "Tak co, kdy už s náma zase pustíš Wulpínu? Neboj mi ti ji
v pořádku vrátíme! Jo a tu historku vo těch třista zlatkách si už slyšel?". Lambard mlčel a Harez ho tedy nechal být. Debata se opět stočila na Burbagova
potomka, byla však brzy přerušena. Dveře se otevřely a dovnitř vešel kroll Burbag, bývalý starosta. "Hospodo nalej! Mám syna a menuje se Bur-Bún! Je
to krasavec, zejtra mu vyhrabu díru do země, aby si začal zvykat na tvrdej krollskej život. Se mnou se táta Šak taky nemazlil...". "Taky je to vidět, tupče!",
ulevil si Harez, ale bývalý starosta již nezareagoval. Otevřely se opět dveře a v nich stál rozesmátý hobit Kryšpín Pěnípírko, zvaný též lidově Pěnipéro
a polotajně též občas obecní kašpar. "Už ste to slyšeli! Burbagovi se narodil syn a menuje se Blbún. To sedí docela přesně. Otec Blb a má syna Blbúna!",
hobit doslova pištěl smíchy. Ostatní se přidali. Pro samé slzy však hobit ani neviděl, že se k němu blíží novopečený otec, rozzuřený kroll Burbag. Spatřil
ho na poslední chvíli. Dvousáhová hora, mdlého výrazu, zlostně zafuněla a dýchla Pěnípírkovi do tváře smrad celý život nevymyté huby. Hobit pocítil
strach. Na místě se otočil a začal prchat. Kroll za ním. A za oběma pak celá hospoda. Pěnípírko byl mnohem obratnější a mrštnější nežli jeho
pronásledovatel. Malé nožičky však těžko mohly dlouho unikat obrovskému Burbagovi. Několikrát Pěnipírko na poslední chvíli uskočil, načež kroll
skončil obličejem v blátě, ale nakonec byl lapen obrovskou krollí pazourou. Kde se vzal, tu se vzal další hobit Kubrok a ochotně nesl krollovi kus provazu,
nic nedbaje na příslovečnou hobití solidaritu. "Tumáš Burbagu, kdybys ho chtěl věšet", pronesl ten patolízal. K ničemu takovému naštěstí nedošlo. Burbag
popadl Pěnipírka a odnesl jej k obecnímu rybníku, nečež jím mrštil do vody. bluňk! Voda vystříkla a hobit, celý od žabince, se začal sápat na břeh.
Kolemstojící se náramně bavili, jak na Pěnípírkův, tak i na Burbagův účet. Mokrý Kryšpín však zuři. Ne na Burbaga, ale na Klubroka. Celkem pochopitelně.
"Ty přisluhovači! Abys náhodou Burbagovi nevlezl do řiti! Tumáš!", Pěnipírko se rozehnal a chtěl Klubrokovi dát jednu pořádnou do frňáku. Klubrok uhnul.
Nastala rvačka. Přítomní se rozdělili na dva tábory a začali oba hobity povzbuzovat a navzájem mezi sebou uzavírat sázky na vítěze. Nikdo však nic nevyhrál,
neboť oba zápasnící se ukazali jako zcela nešikovní na boj zblízka a spíše ublížili vždy sami sobě, nežli soupeři. "Hm, nic moc, já du radši chlastat!
Kalíme až do rána! Dopijem a nejdem! Pořádně voslavíme toho malýho Blbúna", ukončil celou záležitost Dettor a dav se hnul zpět k Hrochovi...
Strašidla na území státu Gwendarron
Sestavil Getd z Ruindoru
Naglinská oblast
Blativcův les (západně od Naglinu)
Doloženo ztrácení pocestných, pravděpodobný výskyt upíra, spíše více upírů.. Doložen výskyt vlkodlaka. Mnoho svědků mluvilo o podivných
zvucích ozývajících se v lese, z toho plyne pravděpodobný výskyt hejkala.
Thindorský hrad (na východ od Naglinu u vesnice Nový Borgin)
Hrad byl obydlen strašidly kolem roku 680, pravděpodobně se jedná o původní obyvatele a členy kdysi urozeného rodu Thindorských stižené
prokletím. Jemenovitě se proslýchá, že jsou to tito: Ogylvie, Eliáš, Ildefons, Severin, Izidor, Rupert, Mechtilda a nejspíš ještě další. Doloženo
levitující batole, ohnivý kůň, a větší množství duchů.
Trkany a okolí (východně od Naglinu v okolí vsi Trkany)
Doložen vodník v rybníku Brčík. Doložen duch na místním hřbitově. Pravděpodobný výskyt vlkodlaka na blatech jižně od vesnice. V lese
zřejmě žije hejkal, viděny prý byla polednice. V okolí rovněž chrám bezejmeného boha, v němž prý žije tento a také sídlo čarodějky Vitaríny,
prý prokleté kolem roku 924.
Panství Carentan
V celé oblasti je zvýšené množství oživlých mrtvol, kostlivců, zombií a ghoulů.
Hrad hraběte Soya (v nejzažším cípu jižního údolí)
Doložen větší počet oživlých mrtvých.
Tmarstská oblast
Tmarstský les (východně od vesnice Tmarsting)
Pravděpodný výskyt upírů, strig či podobných bytostí. Doložena přítomnost vlkodlaka.
Nurnská oblast
Velký les (někdy také zván Sarimův, severně od vísky Liscannor)
Kolují zvěsti, že v místě zvaném Sarimova samota straší tzv. "Skregovi přízraky", dále pak se tu prý vyskytuje duch oběšence.
Obec Liscannor (severně od Nurnu)
Na místním hřbitově se prý za noci pohybují hroby. Doložena přítomnost oživlého stromu.
Nový starosta
Getd z Ruindoru
Tak nám nastoupil nový starosta. Na tom by nebylo nic divného, podle družinických zvyklostí probíhá volba starosty pravidelně. Dokonce se
i samotným liscannorským občanům podařilo vymoci svá práva a dostalo se jim možnosti volit, ne jako dřív, kdy starosta krátce před vodbami přivedl do
vesnice bandu podivných individuí a udělil jim občanství, aby si tak zajistil hlasy, ale o tom jsem psát nechtěl. Po vesnici totiž začaly kolovat spekulace,
že stávající starosta Darlen Morhed je zapleten do nekalé činnosti podsvětí. Většina čtenářů si jistě vzpomene, kde se tento hraničář k družině přidal. Ano,
na nechvalně proslulém souostroví Kodgick. Myslím, že způsoby tamního podsvětí jsou všeobecně dobře známy. A není pochyb, že by si tato síla nedělala
zálusk na bohatý a všeobecně rozvinutý stát Gwendaron. A jak jinak se dostat k moci, než pomocí nenápadného vzestupu nastrčených lidí po společenském
žebříčku?! Vše do sebe podivuhodně zapadá. Přesto však doufám, že naše obec zůstane takovýchto starostí ušetřena, je však třeba, aby starosta zaujal
k celé situaci jasné a rozhodné stanovisko a případné pochybnosti rázně zamítl.
Novinky liscannorské
Burbbag Šestý
Tyto novnky jsem získal od Burbbagovi ženy (nevím, jak se jmenuje, neví to ostatně ani on sám). Jelikož bývalý starosta nepsal moc ani za živa,
nepředpokládám, že něco napíše ještě po smrti, ač jistě ještě něco dopsat chtěl, jako chtěl ostatně napsat i mnoho dalších věcí.
Aedd z Ruindoru
Na úvod Liscannorských novinek bych se chtěl omluvi všem občanům za to, že tyto vycházejí po velmi dlouhé době. Důvod spočívá v tom,
že jsem měl v poslední době mnoho starostí s dokončením zápisu do Nurnské kroniky. Jelikož se události které jsem popisoval odehrávali před dlouhou
dobou a já se mohl spolehnout pouze na zápisky zesnulého Trblota Vratiglada zabralo mi psaní mnoho času. Tímto se ještě jednou omlouvám a v
následujících řádcách vše napravím.
1/ Z důvodů častých hádek, které většinou přerostly ve rvačku jsem byl nucen se zbavit jedné se svých žen. Ne nezabil a nezahrabal v Sarimově
lese jak se někteří domnívají, ale za hříšné peníze jsem ji zaplatil cestu spět do její domoviny. Spousta lidí na mě také naléhá, abych svou zbylou ženu(
jmenuje se *** aby v časech příštích nedocházelo k omylům) pojmul za manželku podle zákona. Znovu zde prohlašuji. Nikdy se s *** neožením, poněvač
nevím proč bych to dělal. Ještě by mi začala mluvit do věcí (což ženy umějí naprosto dokonale) do kterých jí nic není. Neznamená to ovšem, že by se
u mě měla nějak špatně. Samozřejmě pokud bude chtít tak může kdykoli svobodně odejít.
2/ Občan Klabzej Myšilov který zakoupil starý dům po Tanrisovi byl stavem svého obydlí donucen, investovat do něj peníze na opravu. Nechtěl
se ale vzdát jeho zchátralého stavu, na kterém si velice zalkádá a tak práce stavebních dělníků, které si na práci najal, spočívala v tom, že se snažili všemi
možnými prostředky barák podepřít a některé díry a prohnilé trámy vyměnit. Mám takoví pocit že Myšilova celý tento podnik stál více peněz než by stála
stavba nového domu. Celé je to spůsobeno tím, že tento druidský aspirant chce mít blíže k přírodě a jejím tajemným silám. To také nedávno dokázal tím,
že si za své spolubydlící pořídil dva pašíky, kteří s ním doslova jedí z jednoho talíře. Inu každému podle jeho gusta.
3/ Do naší krásné vesnice přibyl nový spoluobčan. Je jím Lambard milenec vážené družiničky Vulpin, se kterým také čeká dítě. Tito dva se
poznali ve vesnici Nová Tehala kam družiníky zavála nedávná výprava. Lambard se z družinou zapojil do boje z drakem Pyrhodelatem, a ukázal se také
jako zdatný stopař a lovec. Jeho chování a schopnosti zřejmě učarovali Vulpin, která po smrti Eodela postrádala mužskou společnost. (Ne že by jich v
naší družině bylo málo, ale víte jak to myslím.) To že si ale lovce přivedla do Liscannoru, se nelíbí většině družiníků. Důvod je prostý. Mají strach že
Vulpin přestane vycházet na výpravy a stane se z ní žena v domácnosti starající se o dvě děti. To jsou také mé obavy. Doufám, že krev dobrodružky zvítězí
nad krví matky a my opět uvidíme naši hraničářku, pochodovat s družinou v šiku, vstříc konci nějaké obludy. Veliké obavy z Lambarda má talé Klabzej
Myšilov. Tomu se nelíbí, že tento muž začne provozovat své povolání v okolí naší vesnice. To že by někdo lovil zvěř pro kůže nedokáže přenést přez
srdce. Já na to říkám že pokud bude lovit střídmě pro svou potřebu a ne za účelem obchodu nic proti tomu nenamítám.
4/Nejdůležitější událostí, která později způsobyla výpravu nurnských do země Karwel, se stala zásilka přijivší na adresu Nurnské družiny.
Začalo to nenápadně.
Do naší vsi po dlouhé době zavítal pošťák Hlůva s oznámením, že si dobrodruzi mají vyzvednout v Nurnu jakousi zásilku. (Ještě odbočím.
Tento nám všem dobře známý posel vyměnil svůj dřevěný běhostroj za jistě spolehlivější a pohodlnější malí povoz tažený oslem. Jistě to bude ku prospěchu
jeho zadnice a také rychlosti doručovaných správ) Všichni byli zvědaví co to vlastně přišlo takže ještě ten den jsem já s Drtinosou dojel do hlavního města
ji vyzvednout. Na ůřadě, který ze zaobíral zásilkami z daleka, jsme vyzvedli velikou truhlu, kterou jsme dovezli do vesnice. Jaké bylo překvapení, když
nám Detor s Dynim po otevření řekli, že to co na první pohled je jakési haraburdí, je vlastně velmi precizně vyrobená bomba a kdyby jsme neměli při
otvírání štěstí snad od samotných bohů, smetla by výbuchem půl vesnice. Byli jsme v šoku. Kdo a hlavně proč nás chce zabít.
Já s Dynim a Myšilovem jsme okamžitě vyrazili do Nurnu kde se nám po krátkém pátrání podařilo najít a zadržet tři chlapíky, kteří zásilku
doručili. Dva přeživší jsme také ve voze dopravili poblíž vesnice kde jsme je bodrobyli výslechu. Ti se po chvilce přiznali, že na to aby nám bednu
dopravili je najal v Karwelu jakýsi Bartoloměj Dráp. To nám stačilo k tomu, že byla ihned započata výprava za tímto drzounem kterého se všichni chtěli
důrazně zeptat, proč?
Nebudu zde popisovat co vše nás potkalo na cestách které následovali, to přenechám jiným. Důležité je Nurnští zjistili, že dotyčný Dráp je
vlastně Bukvoj Draplák, který se v Karwelu ukryl po Mondragonském atentátu. Důležité je, že jsme ho nakonec našli a spravedlivě pomstili dávnou smrt
našich spoludružiníků. Věste všichni tedy že od nynějška mohou ti co v Mondragonu zahynuli v klidu odpočívat ve svých hrobech.