Lyškánora 30

Lyškánora 30

* Motta tohoto čísla * Pěnipírkovo moudro * Realita * Proč asi * Mallikornská lidová * Soyův výkřik * Píseň armidenských horníků * Síla lásky * Kosti * Strach * Škola zabijáků *

Traven 1051

Motta tohoto čísla

„...Tak, Pěnipírko, jak to odčiníš?
Vypucuji vám boty, pane.
A třeba volízat řiť mi nechceš?..."
Postřelený Yall Rebbled a Kryšpín Pěnipírko

„...Takže hlídky po pěti..."
Třaskatul Drtinosa (v družině t.č. 10 lidí)

„...Tak jestli bude ten Lambard lovit v lese, tak pocejtí mocnej hněv všech druidskej bohů, včetně mě..."
Klabzej Myšilov

„....Mám teďka dobrej luk. To se za chvíli vyrovnám Pěnipírkovi...."
Klabzej Myšilov

„...To je sympatická šť... slečna..."
Harez

Pěnipírkovo moudro

„...Zeptáš-li se, budeš chvilku vypadat jako blbec. Nezeptáš-li se, budeš blbcem po celý život..." Kryšpín Pěnipírko

Realita

Harez

Rozednívá se, a na kraj padá mlha
něco je zničeno, něco začíná znova
vidíme plameny, jak na obzoru hoří
slyšíme sténání, do mysli se nám noří.

Nikdo už neví, kde končí realita
ranění nikdy víc, už nezůstanou zticha
plameny hrůzy, strachu, sny více neopustí
stále se blíží den, kdy další past se spustí.

Pro koho z nás, je ještě cesta zpátky
nestrkat osudu, svou hlavu do oprátky
krev z rukou, jde smýt jen další krví
utišit svědomí?! Kdo má ho ať nám poví

Proč asi

Harez

Nahoře na kopci sedí a přemítá
v hlavě zní tichý hlas přesto nic neříká
oči do dáli hledí, přesto je všude tma
zima je čím dál větší oblohu halí mrak

Proč
svědomí mlčí
tma je v duši
život se ztrácí
srdce krvácí
proč jsme hluší?

Na stromě bez listí slavíci zpívají
písně, jež pohladí, ač slova nemají
z lesa se ozve vlk, pak sýčka houkání
vše bývá lepší než mrtvého sténání

Proč
svědomí mlčí
tma je v duši
život se ztrácí
srdce krvácí
proč jsme hluší?

Hledáte domov, který jste ztratili
hledáte lásku, kterou jste zabili
myslíte snad, že štěkne po vás pes
a na káře vás přivezou na náves,
proč?

Mallikornská lidová

zapsal Dyni Longodon

(v souladu s tamním dialektem je nutno dodržovat správnou výslovnost. Ypsilon se vyslovuje stejně jako měkké i. Měkké i se pak vyslovuje jako ještě měkčí i)

Široké jsou naše lesy
tuhle smrk, tam bříza kdesi
však tím, jaký je tu lid
nenechte se ošálit

Lesy skrývají své tvory
co hrabou své malé nory
nory, v šeru tající
zlata plnou truhlici

Jednou kolem jeli hoši
zbrojnoši a vlajkonoši
byli drzí, byli smělí
zlato za své vzít si chtěli

Pospíchali, aby stihli
odnositi zlaté cihly
dřívě, nežli si ten hmyz
přijde sjednat kompromis

Však ti malí tvoři lesní
když chtějí tak umí běsnit
o čemž se na kůži vlastní
přesvědčit měl každý chasník

Bezbranní jak šatní moli
byli barbaři a krolli
lidi, ba i hobiti
do jednoho pobiti

Z toho plyne, že ty luhy
nelákají dobrodruhy
neb kdo malým krást chce mince
záhy prdí do krtince

Soyův výkřik

Nežli vánice kraj sněhem pokryje,
nadělám z vás svoje zombie...

Soyo

Píseň armidenských horníků

Dyni Longodon

Někdo dělá z dřeva truhly
jiný zase seká led
hola hej
hola hou
někdo kope v dole uhlí a to není žádnej med
když má přitom taky trable s potvorou
hola hou

ref: Vozbroj se krumpáčem
ať srdce tvý strachy se neklepe

Každý ráno fárám dolů
strachem zadek stažený
hola hej
hola hou
když kouknu na svý ruce vodou z Rhynar svěcený
tak se divim že jsem ještě na nohou
hola hou

ref: Vozbroj se ...

Štyry voči vosum nohou
její pohled děsně zlej
hola hej
hola hou
Jak ji potkáš funět štolou rázem seš vodkecanej
snad tě parťáci tvý večer zakopou
hola hou

ref: Vozbroj se ...

Ten kdo někdy kopal rudu
ten se nebude mi smát
hola hej
hola hou
nežli pohled na tu zrůdu to se radši zahrabat
nebo zalejt chmurnou mysl kořalou
hola hou

ref: Vozbroj se ...

Až mě jednou taky sejme
tak chci umřít jako král
hola hej
hola hou
najít mír a klid svý duše je to co bych si teď přál
najít hroudu zlata a bejt za vodou
hola hou

ref: Vozbroj se ...

Síla lásky

Podle zápisků básníka a dobrodruha Rallwiga z Walkenu sepsal Getd z Ruindoru

Nebe bylo čisté, bez jediného mráčku. Ptáci křižující oblohu vesele zpívali. Lehký větřík se proháněl v korunách stromů a šustil jejich listy. Řeka volně plynula, jako by nikam nespěchala. Na jejím břehu seděl muž a provizorní udicí chytal ryby, ale dalo by se říct, že spíš jen čeká, nechytí-li se něco samo. Na první pohled bylo zřejmé, že nepatří mezi zemědělce, kteří pracují na okolních polích. Měl na sobě lehkou drátěnou košili, kožené kalhoty a vysoké jezdecké boty. Pás s mečem, těžký pancíř a helma ležely opodál, spolu s mužovými vaky. Na šťavnaté trávě u řeky se pásli dva koně, veselící se z toho, že byli na chvíli osvobozeni od těžkého nákladu.

Muž však byl nápadný už svým zjevem. Jeho pleť byla znatelně světlejší, než pleť opálených zemědělců. Měl kaštanově hnědé vlasy a krátké vousy, které však svědčily spíš o tom, že se dlouho neholil, než že by si je pěstoval. Jeho oči byly nezvykle úzké a pronikavé, ale nejneobvyklejší na něm bylo rituální tetování na levé tváři až k oku.

Muž seděl dlouho bez hnutí a pozoroval plynoucí vodní hladinu, až se konečně jakási ryba dala zlákat na jeho návnadu. Po té konečně vstal a vytáhl z vody prut, na jehož konci se houpal nevelký úlovek, rozdělal oheň a šupinatce si upekl. To už se i slabý vítr docela utišil a vzduch začínal houstnout. Přes bezvětří se ale rychle blížil velký černý mrak. Muž si ho nevšímal, v klidu si dojedl rybu a až když obloha zcela ztmavla, vstal, naložil svá zavazadla na koně, sám si vylezl na druhého a rozjel se přes pole neznámým směrem.

Začaly padat první kapky, když před sebou uviděl nějakou vísku. Chvíli se rozhlížel, až spatřil o kousek dál osamělý seník. Neváhal a vyrazil k němu. Pod jeho střechu dojel právě v okamžiku, kdy se Aluthor, bůh počasí, definitivně rozhodl poškádlit lidičky hromovým krupobitím. Seník byl docela útulný, na seník, a skýtal hromady vonícího sena. Muž odsedlal koně, pořádně je vyhřebelcoval, našel si pohodlné místo na seně a klidně usnul.

* * *

Po cestě jeli dva muži. První, na pěkném jezdeckém koni, byl vysoký, krátkých světlých vlasů, z jeho tváře čišelo sebevědomí a pohrával si na ní nenucený úsměv. Na sobě měl velmi pěkné a drahé šaty, a přestože nesly známky dlouhé cesty, vypadaly ještě pořád hezky. U pasu se mu houpal dlouhý meč. Druhý muž seděl na statném mezku a sám nebyl statný o nic méně. Byl oděn v zelenou umaštěnou tuniku, vybledle žluté kalhoty a boty, na nichž podrážky držely jen z pouhého milosrdenství. V jeho obličeji se odrážely četné starosti, i když první dojem z jeho baculatých tváří by mohl být opačný. Měl husté černé vlasy a velké hluboké oči.Kromě něj vezl mezek ještě dvě torny obsahující věci a zásoby obou mužů.

"Bouře se blíží", prohlásil pojednou tlustší muž. "Támhle za tím pahorkem by se už měla objevit vesnice", odpověděl druhý, "Za chvíli tam sme. Doufám, že tam maj dobrou hospodu a neškodila by ani pěkná děvečka", dodal a zasmál se.

Netrvalo dlouho a skutečně se objevila vesnice, kterou tvořilo několik roztroušených budov. Přibližně uprostřed, hned u cesty, stál patrový dům i se stájí, o jehož účelu nebylo pochyb. "V polích", přečetl vyšší z dvojce vývěsní štít, "Jak příznačný název", prohodil a rozhlédl se kolem. "Postarej se o koně, Lodgene. Mají za sebou dlouhou cestu a stále nejsme u cíle. Já se zatím podívám dovnitř". "Samozřejmě, Pane", odpověděl sluha a odvedl koně do stáje, kde je odstrojil a zajistil jim veškeré pohodlí.

Druhý muž zatím vstoupil do hostince. S uspokojením si prohlédl pěkné děvče roznášející pivo, a pak usedl ke stolu. Pohledy všech v lokále byly obráceny k němu, ale jakmile zvedl hlavu, okamžitě se odvrátily. Hospoda byla plná nepříliš majetně vyhlížejících zemědělců, mezi kterými by se muž rozhodně nemohl ztratit. "Co si pán ráčí přát?", zeptal se tlustý, lysý hostinský s hlubokou úklonou. "Jídlo a pití pro mě a mého sluhu, seno pro koně a dva pokoje na noc". "Samozřejmě, samozřejmě", odpovídal hostinský a doprovázel svá slova úklonami, "Budete si přát vepřové nebo slepičí, a k pití pivo nebo víno?". "Vepřové a pivo. A to pivo rychle", poručil muž. Hostinský zmizel v kuchyni, dávaje děvčeti rychlé instrukce.

"Vaše pivo, pane", řekla děvečka a postavila před muže pěnící korbel. Poté chtěla pokračovat ve své práci, ale muž ji rychle chytil za ruku a zadržel ji. Pak se vyzývavě rozhlédl po lokále, čímž donutil všechny přítomné hledět si pouze svého piva. "Jak se jmenuješ, děvče?", obrátil se zpět k děvečce s úsměvem. "Jara", špitlo děvče a bylo znát, že se malinko chvěje. "A už ti, Jaro, někdo řekl, že máš krásné oči a příjemnou hebkou pleť", prohlásil muž milým hlasem a pohladil děvče po dlani. Ta celá zrůžověla a sklopila oči. "Šťastný bude muž, který tě dostane za ženu", pokračoval pak, příjemě se usmíval a neustále laskal dívčinu ruku, "Krása tvého těla a ladnost pohybů musí každého okouzlit. Kéž bych tě potkal dřív, než jsem slíbil službu králi, abych mohl ztrávit život po tvém boku". Dívka byla už červená jako malina a její hruď se mocně dmula hrozíc roztrhnout těsnou košilku. Nakonec do lokálu vstoupil Lodgen, a tak muž povolil lehké sevření. "Nyní skoč pro další pivo, Jaro. Ještě budeme mít možnost pořádně se poznat", zakončil, alespoň prozatím, rozhovor.

"Pěkná", prohodil Lodgen a posadil se. "O koně sem se postaral, teď maj plnej žlab a odpočívaj". "Brzo si odpočinou dosytosti", prohlásil jeho pán, "Zítra večer bysme měli být v Atrinu". Oba muži se pak začali věnovat přinesené pečeni, zapíjeje hojně pivem. Když si řádně nacpali svá břicha, otázal se Lodgen: "Co se vlastně stalo v Gathenu, městě to královském, že sme votamtaď zmizeli jak vystřelený prakem? Né, že by sme to nedělali často, ale počítal sem s tim, že se tam chvíli zdržíme". "Máš pravdu, ještě jsem ti o tom nestačil vyprávět", zamyslel se muž, pohodlně se uvelebil na dubové lavici a řádně si přihnul z korbele, načež se pustil do vyprávění: "Důvodem všeho byla ta maličká od Hauberovců, koťátko milé. Annien. Seznámil jsem se s ní na plese, druhý den po našem příjezdu, a udělala na mě dobrý dojem. Vždyť jí teprve nedávno bylo patnáct. Jejím otcem je Drufus z Hauberu, s kterýmžto nemám zrovna nejlepší vztahy, ale nikoho z jeho rodu jsem doposud nezabil, takže zas tak hrozné to nebylo". Lodgen se vědoucně zašklebil, zatímco jeho pán pokračoval: "Dlouho jsem s ní tančil, ale pak se na mě začali podezřele dívat její bratři, tak jsem toho na chvíli zanechal. Potom jsem si všim, že jí otec cosi říká, a když se na mě pak podívala, měla v očích zvláštní lesk. Dovedu si představit, co jí o mně povídal a řek bych, že tatínkova slova měly přesně opačný účinek.". "Myslim, že s člověkem jako vy, se nesetkávala každý den", uchechtl se Lodgen, "Méno Rawinn z Irkienu se pomalu stává pojmem". "Spíš nikdy", odtušil muž, "Bohužel jsem se brzo dozvěděl, že se má za týden vdávat, a to neuhádneš za koho. Za toho vypelichance Horgdena z Ofru, co se líčí jako děvka, aby zakryl vrásky. Pán Drufus se zřejmě vzhlédl v ofrském panství, když Horgden nemá dědice, a myslim že doufá, že Annien už žádnýho neudělá. Nicméně, já měl teď týden, a musel sem ho plně využít. A taky sem ho využil". Rawinn mrkl na svého sluhu a napil se, aby mu od dlouhého povídání nevyschla ústa. "Podrobnosti si jistě domyslíš. Ale Hordgen, když o svatební noci zjistil, že Annien neni panna, řádil jako černá ruka. Ani bych neřek, že v jeho věku bude ještě něčeho schopnej, i když vedle takový krasotinky, kdo by nebyl. Tak si mě našel a já ho zabil", konstatoval suše Rawinn, "Čestný souboj. Naštěstí si nepřived na pomoc Annieniny bratry. Ty po mě začali jít až potom, když už sem byl na odchodu. Blbý bylo, že nebyl ve městě princ Corard. Kdybych moh vystupovat jako jeho host, nikdo by si nic nedovolil, jenže von byl někde na západnim pobřeží. Ke králi sem se uchylovat nechtěl, protože ten mě vidí v dobrém světle ještě od bitvy na Grinhelldských polích, a nechtěl jsem si to kazit. Tak jsem rači zmizel z města co nejdál". "A proč zrovna do Atrinu?", nechápavě se zeptal Lodgen. "Poněvadž tady mě těžko budou hledat", usmál se Rawinn, "Spíš si budou myslet, že jsem jel na západ na své zbylé statky, nebo za princem. Mimo to je tam spoustu měst plných společenských příležitostí. Těžko je napadne, že jsem vodjel do takovýhle díry, za kterou jsou pouze hory a hvozdy". "Zdá se mi, že máte před těmi muži neobvyklý respekt", prohodil Lodgen. "V Hauberu umí každý malý kluk zacházet s nožem líp než leckterej šlechtic. Navíc nemyslim, že by mi dali možnost zvolit si podmínky souboje. Tak za rok se trochu uklidní, a když se nejdřív spojim s Corardem, nedovolí si mě zabít jen tak, a v souboji mě neporazí, leda by hodně trénovali", zakončil Rawinn a zasmál se.

Pán Rawinn a jeho sluha si ještě chvíli povídali u korbelů pěnícího moku, ale čas už se navršil, a tak se Lodgen odebral na kutě. Stoupaje do svého pokoje, spatřil ještě, jak jeho pán gestem přivolává děvečku Jaru.

* * *

"Jaká byla noc?", zeptal se Lodgen u snídaně, když jeho rozespalý pán konečně dorazil k jídlu. "Únavná, znáš to", odvětil tázaný a zašklebil se. Dále to nerozvíjel a raději se pustil do chleba se sýrem a slaninou. "Je čas vyrazit", prohlásil Rawinn, když řádně posnídal, "Jsou koně připraveni?". "Samosebou", děl na to Lodgen, "Stačí nasednout". "Dobrá, běž naložit vaky. Hned přijdu za tebou", přikázal Rawinn, načež pokynul Jaře, aby přišla blíž. "Přejete si?", zeptala se tvářičky roztomile červené. "Chtěl jsem se s tebou rozloučit, jelikož mne volají jisté povinnosti. Chtěl bych ti alespoň dát na památku malý dárek", řekl, stáhl si krásný prsten s rubínem a podal ho dívce. Dívala se na dárek neschopna slova, naboť takouvou krásu v životě neviděla. "Přeji ti štěstí. Buď s bohy", rozloučil se muž a rázným krokem odešel.

"Ten prsten byl dost cenej, ne?", zeptal se Lodgen, když už jeli vedle sebe a hostinec V polích zanechali za sebou. "Dost možná", odvětil Rawinn bezstarostně, "Dala mi ho Annien". "Nechci vám do toho mluvit, ale nemám pocit, že bysme měli dost peněz na rozhazování. Dyk už celou cestu do Gathenu sme jeli bez placení". "Klid", odpověděl s úsměvem Rawinn, "Když mě přepad Horgden, měl u sebe docela slušnou hotovost. Půlku sem u něj nechal, aby se nezdálo, že jsem ho okrad. Jsme na tom dobře". Lodgen zúčastněně pokýval hlavou a usmál se, neboť měl zase o starost méně. Pak jeli oba muži mlčky až do večera.

Začalo se stmívat, když oba muži spatřili městské hradby. "Tak to je Atrin", prohlásil Rawinn. "Myslel sem, že je menší. Todle vypadá jako velkoměsto", zíral Lodgen směrem k seskupení nejrůznějších staveb. "Neřek bych, že na místních společenských událostech by ses často setkával s novými tvářemi. Doufám, že tu bude aspoň tolik zábavy, aby mi tak na rok vydržela", zasmál se Rawinn. Pak pobídl koně a rozjel se k městské bráně. Lodgen za ním.

* * *

Pán Rawinn a jeho sluha se právě procházeli po rušných Atrinských ulicích. Rawinn se rozhodl, že se zatím nebude zúčastňovat společenských akcí vyšší společnosti, a stráví nějaký čas zábavou v nižších vrstvách inkognnito. Nehodlal guvernéra zpravit hned o své přítomnosti ve městě, neboť pak by měl mnohem méně šancí na zábavu a rvačky v zaplivaných putykách. Každá společenská třída se baví jinak a Rawinn měl rád veškerou zábavu, kterou mohl mít.

Tak se procházel s Lodgenem, sem tam se zastavil u nějakého krámku a bez zájmu si prohlížel zboží a poslouchal kupčíkovo vychvalování toho či onoho. Lodgen si dobře vycvičenou rukou ukradl šťavnaté jablko a začal si pochutnávat. Náhle dav zhoustl, až se téměř nedalo projít poněvadž se přiblížili k náměstí, kde se právě chystala poprava jakéhosi zloděje. Rawinn se o podobné věci moc nezajímal, a tak se chystal k odchodu, když se ulicí přiblížil kočár. Kvůli hustému davu byl nucen zastavit a dále se prodírat jen pomalu, čímž se Rawinnovi naskytla příležitost podívat se dovnitř. Náhle zůstal jako opařen a němě zíral ne dívku sedící uvnitř, uchvácen jejími černými vlasy, velkýma hnědýma očima a dokonalostí jejího obličeje. Naneštěstí pod cestovním pláštěm nebylo vidět magické křivky jejího těla, ale to co Rawinn zahlédl mu dokonale stačilo.

Brzo se ale kočár prodral davem a rychle se dostal z dohledu. Poté se Rawinn konečně vzpamatoval, "Komu patřil ten kočár co tu právě projel?", pevně chytil za rameno jakéhosi náhodného chodce. "Ech. Guvernérovi, pane", vykoktal ten, a stále si nebyl jistý nejde-li o lupiče, "Esli si ráčili všimnout erbu, to jako rudý růže na zlatě, tak to je jako jeho". "Díky", zabručel Rawinn na půl úst a zamířil ke svému sluhovi, jenž právě pozoroval mrskajícího se oběšence. "Jdeme domu", přikázal, "Zítra se pudem ukázat guvernérovi do paláce, tak se připravíme". Lodgen jen pokrčil rameny, neboť byl na podobné náhle změny za své dlouhé služby u pána z Irkienu zvyklý. Ze stánku zelináře, který byl příliš zaujatý popravou, sebral další dvě jablka, jedno podal pánovi a do druhého se s chutí pustil sám.

Ani jeden z nich si nevšiml postavy zahalené do pláště, která dosud bez hnutí sledovala místo, kde zmizel kočár.

V hostinci si Rawinn nechal vyprat a vyžehlit šaty a vyleštit boty a nařídil připravit horkou koupel. Ani večer pak nešel někam si povyrazit, ale zůstal v hostinci U zlatého hroznu, kde bydlel, a popíjel pivo se svým sluhou přemýšleje, že vědět o takové kráse, dávno by zdejší kraje navštívil.

* * *

Hned po ránu zamířil Rawinn k lazebníkovi, kde se nachal oholit a ostříhat. Oblečen byl v krásných šatech, ale ne v nejlepších, nechtěl budit dojem, že by se návštěvu u guvernéra nejak zvlášť připravoval. Měl v plánu předstírat, že právě dorazil. Guvernérův palác se rozkládal až na kraji města. Vzhledem k obrovským zahradám, které byly podstatně větší, než centrum Atrinu, to bylo rozumné. Bylo krátce po poledni, když se svým sluhou projeli hlavní branou paláce Drimura z Akellu, guvernéra atrinského, neboť Rawinn předpokládal, že v tuto dobu by mohl být guvernér najedený a tudíž v dobrém rozmaru. To mohlo být důležité, poněvadž Rawinn nevěděl, kolik toho o něm pan Drimur ví.

Guvernér Rawinna přijal ve své pracovně. "Vítejte v Atrinu", přivítal hosta vcelku srdečně, "Prosím, posaďte se". Rawinn poděkoval, usadil se do pohodlného křesla a rozhlédl se po místnosti. Byla nevelká, poměrně útulná s výhledem do zahrady. Na zemi ležel hustý vysoký koberec se složitým vzorem, kolem stěn byly umístěny skříně, vesměs plné knih, a zeď zdobilo několik obrazů. Uprostřed všeho byl pracovní stůl, na němž leželo několik pergamenů, lahvička s inkoustem a zlatá soška jednorožce, sloužící jako těžítko. Guvernér byl muž ve věku kolem padesáti let. Měl černé, místy prošedivělé vlasy, krátkou bradku a jasné oči, ze kterých čišela moudrost nastřádaná lety. "Jsem rád", pokračoval guvernér, "Že poznávám muže, o kterém jsem tolik slyšel v souvislosti s válkou v jižních provinciích". Rawinn se lehce uklonil a přemýšlel, co o něm Drimur ještě slyšel. "Co vás přivádí do těchto končin?" "Rád cestuji a poznávám nové kraje, lidi a zvyky. Doufám, že zde najdu něco co probudí můj zájem", odpověděl Rawinn, aniž by dával najevo, že jeho zájem byl dávno probuzen. "No, nevím", opáčil guvernér, "Zdejší kraj není příliš vyhledávaný a zábavy si také moc neužijeme, tak daleko od hlavního města. Žijeme tu v dost úzkém kruhu lidí. Záleží také na tom, jak dlouho se hodláte zdržet?" "Nějaký ten měsíc, pokud se nezačnu nudit, a pevně doufám, že nezačnu", usmál se Rawinn. "Pak jistě nepohrdnete mým pohostinstvím, pakliže samozřejmě nemáte ubytování již zajištěno. Zdá se, že jste se před návštěvou zde byl upravit". "Samozřejmě mi bude ctí", uklonil se Rawinn lehce, "Cestou jsem se stavil pouze u lazebníka, protože pokládám za slušné přijít na návštěvu upraven a dlouhá cesta na kráse nepřidá. Pak jsem pospíchal sem, abych se setkal s mužem, který tak dobře spravuje zdejší kraj, a který je známý svým uctíváním tradic". "Děkuji. Teď si jistě chcete odpočinout, sluha vás dovede do vašich komnat", řekl Drimur a zazvonil na malý, ale dobře znějící zvonek, "Večeře bude v pět hodin, pošlu pro vás", zakončil rozhovor a dal několik pokynů sluhovi, který Rawinna vyprovodil.

Rawinn se ve svých komnatách dlouho neohřál, jelikož po cestě si už dávno odpočinul, a vyrazil na průzkum paláce. Zatím se nechtěl příliš ukazovat, ale měl ve zvyku seznámit se řádně s prostředím a zmapovat si všechny chodby a cesty, v minulosti se mu to nejednou vyplatilo. Lodgen byl zatím pověřen znovu přečistit boty a připravit šaty. Pak se měl jít seznámit se služebnictvem a zvědět od nich všechny zajímavé informace, neboť od sluhy se dá nejvíc zjistit o jeho pánovi, v tomto případě měly přednost informace o paní.

Před pátou hodinou se pro Rawinna zastavil sloužící a dovedl ho do jídelny. Když tam vstoupil, byla tam už většina lidí. Drimur se bavil se dvěma staršími muži a další tři mladíci spolu diskutovali opodál. Guvernér si však hned zjednal ticho a představil ostatním pána z Irkienu. Tak se Rawinn seznámil s Larredem z Vallu a Finghenem z Borozu, guvernérovými poradci a s mladíky Jewellem z Arkonu, Dergem z Vallu a Runnem z Polgotu. O důvodu jejich přítomnosti nevěděl Rawinn vůbec nic. Muži si stačili vyměnit je několik zdvořilostních frází, když vstoupily dvě dívky. Když je Rawinn uviděl, padl na něj pocit, že se pod ním propadla podlaha. Tedy, když uviděl tu první, druhá sloužila pouze jako dekorace. Znovu ho uchvátili černé kadeře, velké oči, jemnost tváře a navíc teď viděl dokonalost jejího těla. Byl však dostatečně zkušený v podobných situacích, že se rychle ovládl, poklekl na jedno koleno a políbil dívce ruku. "Allene z Akellu", zaslechl odněkud zdálky guvernérův hlas, zatímco vychutnával dotek její hebké ruky. Dívka ho obdařila milým úsměvem, ale hned sklopila oči a lehounce zrůžověla. Pak zamířil ke druhé dívce a rovněž jí políbil ruku, jen aby se neřeklo a zaslechl guvernérův hlas, který oznamoval, že se jedná o Gabriellu z Moggolu. Rawinna drobet vyvedlo z rovnováhy, že se na něj dívka široce usmála a koketně mrkla. Za normálních okolností by ho to potěšilo, ba co víc, hned by se pustil do obléhání, které by pravděpodobně skončilo úspěchem, ale nyní se cítil v úplně cizí kůži. Měl pocit, že dívka, kterou ani pořádně neznal, pro něj znamená víc, než všechny ostatní, které kdy poznal, a něměl chuť začínat si teď něco s jinou. Myšlenky mu na chvíli přerušil Drimur, který pokynul přítomným, aby se usadili ke stolu.

Při jídle Rawinn lehce konverzoval s pánem Larredem, ale většinu své pozornosti, nepočítaje bažantí stehna, věnoval pozorování Allene. Ta se bavila s Gabriellou, i když by se spíš dalo říct, že Gabriella vedla monolog s Allene. Jejich pohledy občas zamířily k němu, z čehož Rawinn usoudil, že je tématem rozhovoru. Také to ovšem způsobilo, že se jeho a Alleniny pohledy několikrát setkaly, přičemž mu vždy celým tělem proběhlo lehké mravenčení. Jeho pozornosti však neuniklo, že dívky nejsou jedinými přítomnými, v jejichž konverzaci figuruje on. Také tři mladíci ho občas obdařili pohledy, z nichž usoudil, že se asi nestanou jeho přáteli.

Po večeři absolvoval Rawinn kurz společenské konverzace, ale protože obě dívky brzo odešly, vymluvil se na únavu a zmizel také. Vyhledal však Lodgena a nechal se podrobně informovat o situaci v paláci. Sloužící se totiž může přeptat na všechno, o čem se předpokládá, že jeho pán ví. Lodgen tedy začal vyprávět, že Allene je Drimurovým prvorozeným a jediným dítětem. Její matka zemřela při porodu. Gabriella je její přítelkyně, která tu žije, aby jí dělala společnost. Jewell je Drimurovým schovancem od té doby, co mu zemřeli rodiče, což je asi pět let, a všeobecně se předpokládá, že se s Allene ožení. Příští týden bude prý nějaká hostina, při níž má požádat o její ruku. Také ten tu má dva přátele, z nichž jeden je synem guvernérova pobočníka. O Allene Lodgen zjistil, že se ráda prochází po velkých zahradách patřících k paláci, případně jezdí na koni ve volné přírodě. Ráda také vyšívá, kreslí a čte.

Když Lodgen skončil, odebral se Rawinn do svého pokoje. Hlavu měl plnou plánů na získání Allene, ale nevěděl, který by byl nejvhodnější. Přemýšlel a přemýšlel, až nakonec usnul.

* * *

Ráno vstal Rawinn poměrně časně, aspoň pro něj, a vydal se něco posnídat. Že si nevybral nejvhodnější dobu poznal ve chvíli, kdy se k němu přidala Gabriella. Netrvalo dlouho a bylo mu jasné, že v tomto rozhovoru nebude dominantním řečníkem on. Gabriella toho moc neposnídala, neboť měla pusu otevřenou z jiného důvodu, zatímco si Rawinn hleděl raději vajíček a slaniny. Bylo mu jasné, že se dívky do oběda nezbaví, a tak se od ní nechal alespoň provést palácem, prohlédl si důkladně místní obrazárnu, a projevil přání zavítat do knihovny. "Já příliš nečtu, ale Allene je tu každou chvíli", prohlásila Gabriella, čímž dala Rawinnovi možnost přenést rozhovor do pro něj zajímavé dimenze. Nedržel se tam však příliš dlouhou dobu, aby nevyvolal dívčino podezření zvýšeným zájmem o Allene, takže konverzace se po chvíli opět změnila ve splečenskou, a tudíž nezajímavou, a takto setrvala až do oběda.

Rawinn pak celé odpoledne želel toho, že když si nacpal břich, pustil na chvíli všechno z hlavy, a zpátky do reality ho uvedla až věta "Nyní bychom mohli pokračovat v zajímavém rozhovoru", kterou pronesla příjemně se usmívající Gabriella, zatímco Allene právě mizela ve dveřích.

Tentokrát dvojice zamířila do parku, kde se procházeli, za stálého tlachání Gabrielly. Rawinn se téměř zděsil, když se do něj dívka zavěsila. Byl si jist, že je to poprvé, co se v podobné situaci nepřiblížil k dívce ještě víc, ale naopak se jemně odtáhl, a to Gabriella nebyla žádná šereda, naopak. Nějaký čas se procházeli, když Rawinn spatřil Allene, jíž právě Jewell učil používat loveckého sokola. Rawinnovi se nezdálo, že by tím byla nějak zvlášť nadšena, a od chvíle, kdy sama spatřila procházející se pár, věnovala mu zjevně víc pozornosti než sokolovi. Rawinn to ihned zpozoroval a tak pod záminkou úpravy obuvi pustil Gabriellu. Pak nedovolil, aby se k němu přiblížila až do doby, než zmizeli Allene z dohledu, a kdy mu už jiná možnost vyhnutí, kromě násilí, nezbývala.

Rawinn měl toto odpoledne možnost poznat rozlehlost guvernérových zahrad a k večeru už byl trochu utahaný. Zahrady byly opravdu krásné a našlo by se v nich opravdu hodně útulných míst, které by se daly využít i k jiným činnostem než je procházení. Když se s Gabriellou vrátil na večeři, zjistili, že tento den bude poněkud slavnostnější, neboť přijeli komedianti. Díky tomu se tu sešlo více lidí, vesměs šlechta, která sídlila v blízkosti paláce. Večeře byla tentokrát doprovázena zvukem loutny, klapotem střevíčků tanečnic, funěním artistů a hučením plamenů na pochodních polykačů ohně. Rawinn se zběžně seznámil s několika novými lidmi a chvíli s každým konverzoval, aby získal větší přehled o místních poměrech. Nakonec však jeho pozornost upoutalo něco jiného.

Mladíci Derg a Runn totiž spolu začali šermovat. Hned bylo jasné, že se chtějí pouze předvést, tak jim nebylo nijak bráněno a Rawinn si tak mohl prohlédnou jejich styl. Už dříve si všiml, že všichni, včetně Jewella, nosí rapír, což bylo v poslední době moderní. U většiny mladíků však zbraň sloužila převážně jako dekorace a tak také vypadala, nehledě k tomu, že tak s ní uměli taky zacházet. Rawinn znal muže, kteří měli i několik zbraní, jež se podle zdobení pochvy a rukověti hodily každá k jiným šatům. On sám rapíry neuznával, stejně jako většina lidí, kteří souboj na život a na smrt neznají jen z vyprávění předků. V soubojích se rapíry navíc nepoužívaly, pokud se ovšem nebila dvě princátka, která jakoukoli zbraň drželi jako vidličku. Rawinn sám nosil dlouhý úzký meč s oboustranným ostřím, který se mu v soubojích osvědčil. Po kratším pozorování bojujících mladíků věděl o jejich stylu prakticky všechno. Patřili sice k lepšímu průměru, ale byl si jistý, že by je porazil, i kdyby proti němu stáli oba. Rád by si však prohlédl zejména Jewella, a ten mu k tomu dal záhy příležitost, když se k šermířům přidal. Jak Rawinn předpokládal, používal stejnou techniku jako jeho dva kolegové danou tím, že všichni chodili do stejné školy.

Nakonec, když se chlapci dostatečně unavili, ukončili souboj, a poté zmizeli v obležení několika dívek. Rawinn v té době už pozoroval Allene, kterou souboj očividně nezajímal. "Nepříliš dobrá zábava, neníliž pravda", prohodil, když se mu podařilo nenápadně se k ní přiblížit. "Že to říkáte zrovna vy, o kterém se říká, že již absolvoval mnoho soubojů", prohlásila s vážnou tváří, dívaje se Rawinnovi přímo do očí. "To ovšem neznamená, že mě to činí kdovíjaké potěšení", odvětil Rawinn a s úklonou zmizel, neboť si všiml blížícího se Jewella, s jasným úmyslem vzít Allene k tanci po příkladu svých přátel, kteří už za zvuku loutny hopsali v kole.

Rawinn si chtěl ještě promluvit s Lodgenem, kterého předtím zahlédl, když sledoval komedianty, ale nemohl ho najít, až ho spatřil, kterak mizí směrem k parku s děvečkou, jíž objímal v místech, kde záda už dávno nejsou zády, a tak si řekl, že to stejně nespěchá.

* * *

Ráno Rawinn, hned jak vstal, odchytil Lodgena a nakázal mu sledovat Gabriellu a varovat ho, kdyby se blížila. U snídaně se dozvěděl, že Jewell s přáteli si odjeli zalovit a Allene je v knihovně. V porovnání s včerejším dnem nestála dnešní Rawinnova snídaně za mnoho. Hned, jak se u Lodgena ujistil, že knihovna je prosta přítomnosti Gabrielly, neprodleně se do ní vydal.

Pomalu otevřel dveře. Ani nezavrzaly, a tak opatrně nahlédl dovnitř a spatřil ji. Seděla zády k němu a pro něj se na chvíli zastavil čas, jak pozoroval její vlnící se vlasy a jemná ramena, která se hýbala v rytmu jejího dechu, ostatní bylo bohužel skryto za opěradlem židle. Nakonec trochu zatřásl klikou, aby si myslela, že právě vchází, a vstoupil dovnitř.

"Dobré ráno", pozdravil a uklonil se. Dívka mu odpověděla kývnutím hlavy. "Vidím, že se věnujete zušlechťování ducha. Mohu se optat, co to čtete?", zeptal se a pohodlně se usadil v další židli. "Studuji dějepravu, toto je podrobný přehled důležitých událostí z doby těsně před válkou", ukázala Rawinnovi knihu. Ta ho však příliš nezajímala, "Zajímavé. Většina dívek ve vašem věku raději vzdychá nad dílky těch mladých básníků či romanopisců a neváží si klasického umění, tím méně historie. Těší mě, že to neplatí všeobecně". "Překvapujete mě", podívala se dívka Rawinnovi do očí, "Něco jsem o vás slyšela, ale netušila jsem, že se zajímate také o četbu". Rawinn pokrčil rameny, "Je málo zdrojů, ve kterých se dozvíte skutečně pravdivé informace". Raději nedodával, že při svém způsobu života potřeboval všeobecné vzdělání, jinak by ze sebe udělal absolutního blbce. "Myslíte, že by mi lhali? Vždyť Jew...", dívka se zarazila a zakryla si ústa, přičemž zčervenala. Rawin to však přešel, "Nemusel to být úmysl", prohlásil, aniž by tomu věřil, "Může tomu sám věřit. Nevzpomínám si, že bych ho kdy viděl, a tak asi nemluvil z vlastní zkušenosti". Zdálo se, že se nad tím dívka zamýšlí.

Za dveřmi kdosi prošel, pískaje si jakousi písničku. Rawinn tu písničku znal a věděl hned, kdo si ji hvízdá. Ta písnička pojednávala o muži, ženě a kupce sena, podle čehož se dalo soudit, že nikdo jiný v okolí ji znát nebude.

"Mohl byste mi toho o sobě povědět víc", usmála se na něj dívka, "Doufám, že je pravdou aspoň to, že jste prožil mnoho zajímavého, a já bych si to ráda poslechla". "Samozřejmě, bude mi potěšením vás pobavit a pokud vás zaujme můj život, jsem připraven vám o něm povídat. Přesto bych navrhl jednu změnu. Jelikož je dnes krásný den, bylo by škoda neztrávit ho pod širým nebem, proto bychom si mohli vyjet na koních. Stejně jsem měl v úmyslu se dřív nebo později podívat do okolí města, a v tak příjemné společnosti bych to provedl mnohem raději". "Souhlasím", zvolala dívka dost rychle na to, aby se v Rawinnovo tělo naplnilo prudkým žárem. "Dobrá, sejdeme se za půl hodiny u koní. Vzkážu ještě, že dnes nebudeme obědvat tady a vezmu v kuchyni nějaké jídlo". Allene přikývla na souhlas a potom rozešli každý do svých komnat.

Rawinn nařídil Lodgenovi, aby připravil koně, rychle se převlékl do jezdeckého a se vypravil do kuchyně, kde získal nějaký chléb, sýr, šunku a pár dalších drobností, stavil se ve sklepě pro láhev vína a nechal jednomu ze sloužících vzkaz, že odjel se slečnou na projížďku. Ve stáji našel Allene ve slušivém jezdeckém oblečku, vlasy sepnuté zlatou sponkou. Pomohl jí na Lodgenem přivedeného koně, vyšvihl se na svého a bok po boku vyrazili ven z paláce a Atrinu.

To odpoledne si Rawinn připadal jako v kraji bohů. Projížděli se s Allene po lukách a ona mu ukazovala svá oblíbená místa. Pak se na jednom z nich zastavili, najedli se a začali si povídat. Rawinn jí povídal o sobě, i když, pravda, zamlčel značnou část vesměs nejzajímavějších historek. Pak si nechal vyprávět o ní a mluvili tam dlouho, až skoro zapoměli na čas. Ale Rawinn se nakonec vzpamatoval z příjemného poblouznění a odebral se s dívkou zpět do paláce, kam dojeli těsně před soumrakem. Měli štěstí, že tři mladíci se z lovu vrátili krátce po nich a guvernér byl celý den zaneprázdněn, takže nepřítomnosti své dcery si ani nepovšiml a jestli, tak mu nevěnoval pozornost.

Večer proběhl bez zvláštních příhod, pouze Gabriella se tvářila poněkud zasmušile. Rawinn si šel brzo lehnout a dlouho ležel a pozoroval hvězdy, přičemž přemítal o událostech dnešního dne. Rozebíral každý okamžik, který dnes prožil, všechno, co mu Allene řekla, myslel na to, jak mu pohladily obličej její hebké vlasy, když jí pomáhal na koně, jak se dotkl jejích měkkých boku, pomáhaje jí z koně a jak se setkaly jejich prsty, když jí podával jídlo. 'Skutečně krásný den', pomyslel si, a pak ho napadlo, jak je mu s Allene dobře, aniž by s ní musel sdílet lože, což byl doposud vždy jeho hlavní cíl, při setkání s ženou. Rád by strávil nekonečnou dobu pouhým namlouváním a rozprávěním s dívkou, ale čas byl bohům žel, jiného názoru. Nakonec Rawinn přece jen usnul s tváří Allene před sebou a s jejím jménem na rtech.

* * *

Následující den dopoledne strávil Rawinn v guvernérově kanceláři, protože ten dychtil zvědět nové informace z hlavního města a ze západu vůbec, z jiného zdroje než byly královští poslové. Rawinn by sice raději byl v jiné společnosti, ale rozhovor probíhal v poměrně přátelském duchu a on potřeboval v Drimurovi vzbudit dojem, že je čestný a důvěryhodný a navíc přítel prince. Když byla jejich rozmluva ukončena s příchodem oběda, nabyl Rawinn dojem, že se mu to podařilo. Věděl, že by bylo taktičtější v rozmluvě pokračovat a nadchnout Drimura svými znalostmi vnitrostátní politiky, ale jeho touha sejít se s Allene byla silnější, proto se hned po obědě nenápadně vytratil a posléze dívku vyhledal.

Odpoledne strávené po boku Allene procházením v palácových zahradách bylo krásné. Její příjemný hlas se jevil na pozadí zpěvu ptáků a šumění větru v korunách stromů jako úchvatný zpěv sirén, kterému nikdo nemůže odolat. Rawinn žehnal guvernérově zálibě v zahradničení, díky které vystavěl tak obrovský park, že bylo snadné zmizet v něm před zraky nevítaných pozorovatelů.

Rovněž druhý den strávil Rawinn po boku Allene v guvernérových zahradách a při menší projížďce. Věděl, že by měl ještě promluvit s guvernérem, a zajistit si důvěru tohoto muže, na jehož tváři bylo těžké přečíst, co si myslí. Měl by si také zajistit pár dalších lidí z blízkého okolí, aby všichni nepostavili proti němu až provede to co zamýšlel. Přesto byl raději v přítomnosti dívky, kde rázem zapomněl na všechno ostatní a jeho mysl se soustředila jen na ni. Ale myslel na ni, i když byl sám, a přiměl-li se přemýšlet o něčem jiném, zakrátko mu stejně vytanul na mysli její obraz.

Další den však došlo ke změně. Allene se hned po snídani ztratila s Jewellem a byla s ním celý den. Rawinn se sice snažil přilákat jí k sobě, ale vždy, když se jejich pohledy setkaly, dívka rychle pohlédla jinam. Po večeři pak hned odešla spát doprovázená Gabriellou, takže opět nebyla šance osamoceně si s ní promluvit. Rovněž druhý den si Allene dávala dobrý pozor, aby nezůstala ani chvilku sama, a když Rawinn jevil přílišný zájem o její sledování, zmizela někam, kam ji nemohl bezdůvodně násladovat.

Rawinn začínal být zoufalý. Netušil, co se stalo, že se chování dívky k němu tak náhle změnilo. Vždyť ještě nedávno měl pocit, že se v jeho přítomnosti cítí dobře. Ani si nebyl vědom něčeho, co by udělal špatně. Rozhodl se, že s ní musí za každou cenu promluvit a zjistit, co za tím stojí.

Příští den Allene vyšla do parku s Gabriellou a dlouho se procházely, sledovány Rawinnem, o němž však neměly ani tušení. Rawinn dlouho sledoval dívky, jak mezi sebou rozmlouvají sedíc na lavičce. Gabriella pojednou vstala a opustila Allene, dávaje tak nevědomky příležitost Rawinnovi. Ten, jakmile dívka zmizela z dohledu vyrazil.

Když Allene spatřila blížícího se Rawinna, sklopila oči a on zaslechl, jakoby tlumeně vykřikla. "Buď zdráva", pozdravil Rawinn, načež dívka v odpověď cosi zamručela. "Nemohl jsem si nevšimnout, že se cosi stalo", prohlásil, "Jako by moje přítomnost byla nepříjemná". Dívka mu na to pohlédla do očí a on spatřil, že ty její jsou mírně navlhlé. "Za dva dny požádá Jewell o moji ruku, která mu byla dávno slíbena", odvětila, "Nemohu trávit dny ve vaší přítomnosti, pokud chci, aby ten den dopadl tak, jak jsem si představovala". "Chcete si Jewella vzít?", zeptal se Rawinn. "Dala jsem slovo". "Na tom nesejde. Já se ptal, jestli si ho chcete vzít", naléhal Rawinn. "Dala jsem slovo a to stačí. Když požádá o mou ruku, dostane ji", odpověděla dívka šeptem, se sklopenou hlavou a Rawinn spatřil lesknoucí se kapičky na jejích tvářích. Z ničeho nic uchopil její ruku do svých a přitiskl na její dlaň své rty. Snažila se sice vytrhnout, ale nijak zvlášť silně. "Miluji vás, Allene", zvolal, "Miluji vás a chci si vás vzít". "Ne", vykřikla dívka zoufale. "Nemohu už bez vás žít, Allene, miluji vás a vy milujete mne", cítil jak se dívka zachvěla, "Řekněte, že je to tak, Allene". "Nee", zašeptala nepříliš přesvědčivě. "Řekněte, že mě milujete, prosím", promlouval Rawinn a zahrnoval její ruku polibky. "Ano, miluji vás", prohlásila nakonec dívka přeskakujícím hlasem, přičemž se třásla jako v horečce. Rawinn ji k sobě prudce přitáhl a objal. Položila mu ruce na ramena, jako by ho chtěla odstrčit, ale nevydala na to žádnou sílu. "To ale na věci nic nemění", prohlásila nakonec, rezolutně se od Rawinna odtáhla a běžela pryč.

Rawinn se za ní ještě chvíli díval a v očích se mu lesklo. Podobných scén absolvoval spoustu, pročež věděl, co na dívky platí. Tentokrát ale poprvé cítil, že ani příliš nelhal. Teď věděl, že Allene za ním bude stát, ať udělá cokoli. Začal tedy přemýšlet o svém plánu. Věděl, že dokud ho nedokončí, nebudou se šťastné chvíle po boku Allene opakovat, proto ještě chvíli seděl a promýšlel postup a nakonec vyrazil popovídat si s guvernérem.

* * *

Rawinn seděl zhruba uprostřed stolu. Rozhlížel se kolem a pozoroval ostatní šlechtice. Některé znal, s některými si už příjemě popovídal, s některými si popovídal, a některých nevěděl vůbec nic. Všichni věděli, čím je tato hostina vyjmečná, ale nikdo o tom oficiálně nemluvil. Drimur seděl v čele stolu, Allene po jeho pravici a Jewell po jeho levici. Allene byla oblečena v krásných zelených šatech bez přílišných ozdob. Na krku měla stříbrný náhrdelník s medailónkem a černé vlasy sepnuté zlatou sponou. Netvářila se však příliš šťastně, ale zdálo se, že to nikdo v okolí nevnímá. Hlavu měla skloněnou a pohled upřen do prázdného talíře. Gabriella, sedící vedle ní, naopak rozdávala úsměvy na všechny strany a sem tam něco prohodila s několika nejbližšími mladíky, kterých se tu pár sešlo. Nakonec dal Drimur pokyn sloužícím, aby začali nosit na stůl, ale Jewell je gestem zadržel a povstal. Celý sál se ztišil, aby všichni slyšeli jeho slova.

"Můj pane", promluvil mladík, "Chtěl bych vám tady přede všemi poděkovat za všechno co jste pro mne udělal. Když mi zemřeli oba rodiče, přijal jste mě k sobě a choval jste se ke mně jako ke vlastnímu. Díky vám jsem vyrostl v muže, kterým jsem teď". Rawinn při jeho slovech nevyprskl, i když by to rád udělal. Pod pojmem muž si představoval něco trochu jiného, a přestože slabými pohrdal, těch, kteří něco dokázali, si vážil. "Navíc", pokračoval Jewell, "Jsem se u vás setkal vaší dcerou Allene. Vyrůstali jsme spolu a jsme si blízcí. Teď, když jsme dorostli v muže a ženu, bych chtěl, abych mohl sdílet život po jejím boku. Žádám vás proto o ruku vaší dcery, Allene".

Když skončil, začalo to v sále bzučet jako ve včelím úle. Rawinn si všiml, že se Drimur lehce usmívá, ale nebylo mu líto, že mu úsměv za chvíli zmizí. Vstal. Sál se opět ztišil a oči všech se s překvapením upíraly na Rawinna. "Když dovolíte", začal, "Rád bych také něco řekl. Jsem tady jen krátce a hluboce lituji, že jsem tento kraj nenavštívil dříve. Byl jsem už na hodně zajímavých místech a prožil jsem lecos". Po těchto slovech se ozvalo mírné zašumění, zřejmě o Rawinnovi lecos slyšeli. "Tady jsem však našel něco, o čem jsem myslel, že to nikdy nenaleznu. Našel jsem to najkrásnější co na celém širém světě je, lásku. Poznal jsem, co je to milovat a je to skutečně povznášející pocit. Je to pocit neskutečného štěstí". Rawinn viděl, jak se mnozí lidé u stolu dostávají myšlenkami do svého mládí, kdy nabírali podobné zkušenosti. "A proto žádám o ruku vaší dcery, Allene".

V sále náhle nastalo hrobové ticho, kdy by byl slyšet spadnout špendlík na hustý assuaenský koberec. Všichni si uvědomili rozsah těchto slov. Podle prastarého zvyku totiž, pokud se o dívku zajímá více mužů, musí mezi nimi rozhodnout souboj a jen vítěz se o ní smí ucházet. Rawinn se ani tentokrát neusmál. Cítil na sobě zděšené pohledy všech, včetně vyjeveně, s otevřenou pusou zírajícího Jewella. "To myslíte vážně?", zeptal se nakonec zděšeným hlasem Drimur. "Smrtelně", prohlásil s kamenou tváří Rawinn. "Ale ten chlapec byl přece první", ozval se kdosi, a několik dalších souhlasně zamručelo. "Zákon mluví jasně", odvětil Rawinn. "Ale ten zákon už nikdo nepoužil, kam až sahá paměť", vykřikl Derg z Vallu. "To ale neznamená, že by přestal platit, nebo ano?", obrátil se Rawinn na Drimura. "Ne", zašeptal guvernér zdrceně, "Neznamená". Následovalo dlouhé ticho, které nakonec přerušil Drimur téměř šeptaje, "Pokud nikdo svou žádost neodvolá, utkají se oba sokové pozítří za úsvitu".

* * *

Následující den strávil Rawinn ve svém pokoji, kde ho občas navštívil Lodgen, aby mu přinesl jídlo nebo informace, co se děje v paláci. Rawinn raději pokoj neopustil, poněvadž přestože věřil, že Drimur je čestný muž, který by proti němu nic nepodnikl, domníval se, že pokud by ho potkala nehoda, nevedl by nijak tvrdé vyšetřování. Od Lodgena se Rawinn dozvěděl, že Jewell a jeho kumpáni trénují šerm doprovázeni Gabriellou. Drimur ani Allene se od rána neukázali a zůstavají o samotě ve svých pokojích. Rawinn si večer ještě naolejoval meč, aby na něm nebyla ani stopa po rzi, zkontroloval, zda je dostatečně nabroušen a šel si brzo lehnout, neboť musel ráno časně vstávat.

* * *

Ráno Rawinn vstal velmi brzo, ještě za tmy, kdy většina lidí ještě spí, i když v paláci spících asi moc nebylo, a menší rozcvičkou si protáhl ztuhlé kosti. Ještě před úsvitem kdosi zaklepal na dveře a na Rawinnovu výzvu vstoupil Drimur. "Už je čas", prohlásil a Rawinn kývl na souhlas. "Nechcete svou žádost ještě odvolat", otázal se guvernér, i když velkou naději v hlase znát nebylo. Rawinn se usmál, "Nikoli. Ale mohl by to udělat pán z Arkonu". "To nikdy neudělá. Má svou hrdost". "Já taky", odvětil suše Rawinn, načež vyrazili chodbou ven, k zahradám. "Jestli zvítězíte", přerušil ticho Drimur, "Budete mě muset zabít, abyste dostal mou dceru". Rawinn kývl na důkaz, že s něčím podobným počítal.

Na dvoře už čekali všichni, kdož se rozhodli souboji přihlížet, včetně Rawinnova soka. Allene tu nebyla. Jelikož všichni znali pravidla souboje, zůstala skupina v ponurém mlčení. Rawinn si připravil zbraň a stejně učinil i Jewell. Tentokrát neměl svůj ozdobný rapír, ale klasický meč s širokým ostřím. Rawinn usoudil, že je to patrně dědictví, neboť rukověť byla úplně obyčejná a ne zdobená, jako většina mečů používaných k dekoračním účelům. Oba soupeři si stoupli proti sobě a na guvernérův pokyn zkřížili zbraně.

Od začátku byl souboj jednoznačnou záležitostí. Rawinn bojoval s přehledem a bylo na něm vidět, že podobných soubojů už absolvoval mnoho. Naopak Jewell byl klasickým příkladem mladých mužů své generace, kteří si žili naprosto bezstarostně a šermovat se učili jen proto, aby se neřeklo. Rawinn tlačil svého soupeře, ale stále se nemohl odhodlat k rozhodujícímu úderu. Chtěl mít jistotu. Chtěl, aby jeho rána byla skutečně rozhodující. Nechtěl svého soupeře jen zranit a vyřadit. Chtěl ho zabít. S jistotou. Proto na chvíli povolil a přešel do defenzívy, načež Jewellovi náhle stouplo sebevědomí. Začal útočit a útočil odhodlaně a prudce. Příliš prudce. Rawinn souboj úmyslně protahoval. Chtěl způsobit zdání vyrovnanosti, ne jednoznačné vraždy. Poznal už, že ho soupeř nemůže ohrozit. Neznal žádné finty, které by neuměl pohodlně odvrátit, nic s čím by nepočítal. Příliš mnoho šlechticů dnes neumí šermovat.

Nakonec souboj dospěl do stádia, kdy se Rawinn rozhodl dále ho neprotahovat. Několikrát si odkryl pravou stranu a připraven očekával útok. A ten přišel. Přesně jak Rawinn předpokládal. Opět byl příliš prudký. A přesto příliš pomalý. Rawinn uhnul až v poslední chvíli a okamžitě sekl.

Jewell uviděl nekrytou část v obraně soupeře. Na pravo. 'Není tam sice srdce, ale když bude úder dost silný, může být smrtelný. Hlavně rychle, než se stačí krýt. Ještě kus... uhnul. To není možné'. To bylo poslední co mu prolétlo hlavou.

Ostří meče sice prolétlo těsně vedle Rawinnovi hrudi, ale ne blíž, než mu sám dovolil. Útočník to nečekal, ztratil rovnováhu a převážil se dopředu. Za normálních okolností by ho Rawinn nechal naběhnout na meč, ale naběhnutí na meč nemuselo být smrtelné. Rawinn proto zvolil těžší a riskantnější menévr. Uhnul a sekl. Viděl Jewellův překvapený výraz, který v jeho obličeji zůstal, ještě když tělo dopadlo na zem s hlavou kývající se na zbytku krku. Rawinn trochu zalitoval, že si nemohl dopřát větší nápřah, pak by možná hlavu oddělil od těla úplně. Mezi přihlížejícími to zděšeně zašumělo. Dobojováno.

* * *

Než ale někdo stačil protrhnout tísnivé ticho, ozval se od paláce srdcervoucí výkřik. Všichni pohlédli k paláci, kde právě z několika oken vyšlehly plameny. "To jsou pokoje Allene", vykřikl Drimur. V tu chvíli by se v Rawinnovi krve nedořezal, a v Drimurovi zrovana tak. Celá skupina se rozběhla k paláci, ale Rawinn, ač byl znaven soubojem, byl jednoznačně první.

Když vrazil do Alleniných komnat, našel je značně zničené ohněm, který ještě na několika místech hořel. Uprostřed toho všeho ležela na podlaze jedna z Alleniných osobních služebných, hystericky vzlykajíc. Rawinn k ní přiskočil a pohlédl jí do plačící tváře, v níž se zračil zděšený výraz. "Co se stalo?", vykřikl Drimur, který se právě oběvil ve dveřích. Dívka však ze sebe nevypravila ani slovo, přestože k ní hned přiskočilo několik lidí a snažili se jí k tomu přimět nejrůznějšími způsoby. Rawinn viděl, že nic z toho nikam nevede, a tak prohodil cosi k Logdenovi, načež sluha odběhl a za chvíli se vrátil podávaje pánovi lahev. Ten přistoupil k služebné a nalil jí část obsahu do krku. Po té se dívka trochu vzpamatovala a chvíli se kolem sebe zděšeně rozhlížela ignorujíc zmatené dotazy. Nakonec z ní však nedávné události vypadly.

Z ničeho nic se v místnosti zjevil muž a okolo něj vyšlehly plameny. Muž se slušně uklonil a představil se jako čaroděj Krank. Poté prohlásil, že si Allene pro její krásu vybral za ženu, a hodlá si jí odvést. Panna Allene vykřikla, ale muž na ní ukázal cosi šeptaje, a ona padla na postel, jakoby usnula. Pak zmizel, načež vyšlehly mohutné plameny. Jak vypadal si dívka nepamatuje, poněvadž byla příliš vystrašená. Uvědomila si pouze, že byl vysoký, hubený a celý v černém a měl hrozné oči, kterými se na ní díval.

Rawinn pohlédl na Drimura, který seděl v křesle, hlavu v dlaních. Ten, jako by vycítil jeho pohled, vzhlédl. "Zabils mi syna", pronesl šeptem, "A teď jsem přišel i o dceru. Nejdřív se musím vypořádat s tebou, který jsi zradil mou pohostinost a přinesl smutek do mého domu". "Nepřijímám vaší výzvu", odvětil Rawinn, "Né dřív, než přivedu zpátky Allene". Pak se uklonil a odešel. Zanedlouho už na svém koni opouštěl brány paláce, zatímco Lodgen, dle jeho příkazů, balil věci.

* * *

Lazebník Bartej byl mírně vyděšený. Takového zákazníka ještě nikdy neměl, ba co víc, nikdy podobného člověka neviděl. Jeho tělo zdobila řada jizev. Tolik jich skutečně ještě neviděl, a že toho za dobu, co se věnuje své práci, viděl dost. Ale především to tetování na obličeji, to tady nenosil nikdo, a Bartej nikdy o ničem podobném ani neslyšel. Muž měl v tváři lhostejný výraz, jakoby ani nevnímal břitvu na svém krku, ale Bartej si dal dobrý pozor, aby ho ani trochu neřízl. A ten meč, který ležel vedel kádě, právě tak daleko, aby na něj necákala voda, ale přesto po ruce. Mnoho lidí sem chodilo se zbraněmi, i šlechtici s moderními rapíry či strážní s halapartnami, ale podobnou zbraň tu neměl nikdo.

Když byl muž oholen, nechal si ještě zastřihnout vlasy, které si dělaly co chtěly, neboť se už o ně dlouho nikdo nestaral. Pak se oblékl a štědře Bartejovi zaplatil za jeho služby v cizích mincích. Bartej ho ještě chvíli pozoroval, jak kráčí směrem ke guvernérskému paláci, a přestože ulice byla plná lidí, zálo se, že se nemusí pracně prodírat, poněvadž většina z nich raději uhýbala, jen co ho spatřila. Nakonec zmizel z dohledu a Bartej se vrátil ke své práci.

Muž vešel do paláce. Tam panoval neobvyklý shon, jako ostatně několik posledních dní. Nakonec se muž doptal na cestu do guvernérovy pracovny a vstoupil. Guvernér právě stál u stolu a studoval mapu krajiny. Chvíli trvalo než si příchozího všiml. "A vy jste kdo?", zeptal se, když se tak stalo, pozorně si nezvykle vypadajícího muže prohlížeje. "Wyrred Anryff", představil se tázaný, "Slyšel jsem, že vás postihlo menší neštěstí, tak jsem se přišel zeptat, zda je vypsaná nějaká odměna". Drimur se na muže pozorně podíval. Jemu krvácelo srdce a on se tady ptá, zda je nějaká odměna způsobem, jako by se handlíře ptal, jestli má na prodej dobrého koně. Samozřejmě ihned poznal, že ten muž není místní, ale pochází nejspíš z barbarského severu. Tím menší měl k němu důvěru. "Odměna činí sto zlatých za jakoukoli informaci o panně Allene či jejím únosci", odvětil. "To mě zas tak moc nezajímá", děl na to muž, "Zajímá mě, kolik je za přivedení slečny zpět?" Drimur nadzdvihl obočí, "Pátrací akce organizuji já. Jestli se chcete přidat, budeme vám zavázáni". "Takže, když někdo najde slečnu, tak nic nedostane", naznačil Wyrred, že se pátrací akce zúčastnit nehodlá. "Bude mít samozřejmě naší nehynoucí vděčnost". "Vaše vděčnost je jistě hezká věc, ale mě spíš zajímánějaké hmotnější vyjádření", pousmál se Wyrred. "A kolik byste jako chtěl?", zeptal se guvernér už trochu popuzeně. "Deset tisíc zlatých", odpověděl Wyrred s ledovým klidem. Drimur bezmála vytřeštil oči, a jen letitá zkušenost s udržováním kamenné tváře mu v tom zabránila. "Za takovou drzost bych vás měl nechat vsadit do žaláře". "Kolik tady máte vojáků?", zeptal se na to Wyrred. "Asi dvě stě", odvětil nechápavě guvernér. "Tak to zkuste, jestli jich můžete polovinu postrádat", řekl klidně Wyrred, a když viděl udivený pohled guvernérův, pokračoval, "Jsem bojovník z Laurigennu, z družiny krále Thoedera, která dokáže čelit mnohonásobné přesile. Naše tetování pozná téměř každý v zemích na sever odtud. Vy ovšem považujete tyto země za barbarské a nestaráte se o ně, ale válka v horách po padesáti letech skončila a nepotrvá dlouho, a na starých cestách se opět objeví kupecké vozy a bude jich víc a víc a nakonec se vaše země bude muset starat, co se děje na severu. Zatím, bohové s vámi", uklonil se a měl se k odchodu. "Počkat", přikázal Drimur. Napadlo ho, že muž nevypadá jako někdo, kdo by mluvil do větru, ale i kdyby, pokud se mu podaří najít jeho dceru, tak mu ty peníze klidně dá, a pokud ne, jeho to nic stát nebude. "Dobrá, když pannu Allene přivedete, dostanete ty peníze. Jinak se tady neukazujte". Wyrred se uklonil a vyšel ze dveří.

* * *

Večer Wyrred seděl v hospodě U vyraženýho zubu a popíjel pivo zakusuje slanečky. Hospoda byla plná, ale u jeho stolu neseděl nikdo. Podnik byl hoden svého jména, neboť se sem tam strhla nějaká šarvátka, která posléze zase utichla. Jedenapůlruční meč na stole před Wyrredem byl však dostatečným varováním, aby se kdokoli přiblížil. Nakonec se však našel člověk, který si přisedl. Byl pomenší, ale statné postavy, vlasy, které pokrývaly tu část halvy, kda ještě nedominovala pleš, byly velmi krátké. Oči měl malé a úzké, tvář mu zdobila jizva a ústa měl neustále roztažené do nehezkého úsměvu. Na sobě měl drátěnou košili a u pasu dlouhý jednoruční meč.

"Ahoj", pozdravil. Wyrred se na něj nezúčastněně podíval a kývl na pozdrav. "Já sem Greg. Viděl sem tě v paláci. Znamená to že pojedeš s náma hledat tu holku?", pokračoval příchozí. "Ne", odpověděl Wyrred. "Ale. Mylel sem, že všichni v okolí schopný zacházet s mečem jedou hledat guvernérovu cerku". Wyrred pokrčil rameny. "Ty si určitě ze severu, co? Válka skončila, tak ses jel podívat, jak to tady vypadá". "Může být", řekl Wyrred a napil se. "Já sem přijel jenom vyřídit nějaký věci vod krále, ale když už sem tady, tak pomůžu. Normálně žiju na jihu a trávim čas bojem v provinciích. Sou tam docela pěkný holky. Věčinou člověku nechtěj dát, ale pak je aspoň věčí legrace. To by se ti určitě líbilo". "Ani ne. Neberu si od žen, co mi nechtěj dát. Jeden má pak nehtama rozedřený záda, a když mi někdo přitom metá do tváře exorcismy, tak mi to nedělá dobře", promluvil konečně Wyrred. "Ale zabíjíš rád, co?", usmál se Greg. "A kdo ne?", ušklíbl se Wyrred. "No jo. Když se někdo baví, tak za to musí jinej platit".

Greg si ještě dlouho vedl rozhovor, ale Wyrred mu příliš pozornosti nevěnoval. Aspoň se dozvěděl, co guvernér plánuje v nejbližších dnech provést. Když měl pocit, že mu několik litrů piva, jež vypil, stouplo příliš do hlavy, odebral se na kutě. Ráno přece hodlal vyrazit zasloužit si nějaké peníze.

* * *

Večer Wyrred seděl u ohně a přemýšlel. Věděl, že guvernérovi zvědové nezjistili ve městě absolutně nic o čaroději, jehož chabý popis měli. Menší vojenské oddíly se pak rozjely do všech stran, aby se pokusily něco zjistit v atrinském okolí. On sám se domníval, že únosce se bude chtít ukrýt buď v horách na severu, nebo ve hvozdech na východě, popřípadě jimi bude chtít přejít dál do jiných zemí. Věděl, že hory jsou tady prakticky neprostupné, ale únosce prý byl čaroděj, a ten by mohl dokázat lecos. Lesy jsou husté a delší, ale cesta jimi pohodlnější, pomine-li místní báchorky, že tam straší. Na západ nebo na jih patrně nejel, poněvadž tam byl hustě osídlený kraj, kterým by těžko pronikl nepozorovaně. Naopak tady mnoho obyvatel nežije, a kdo by chtěl neviděn proklouznout z Atrinu do hvozdů, neměl by s tím mít vážnější potíže, aniž by přitom byl čarodějem. Při hledání se musel rovněž spoléhat na štěstí, ale to při jeho způsobu obživy musel vždycky.

Byla hluboká noc a on stále seděl u dýmajícího ohniště, když uslyšel zafrkat své koně, naklamné znamení, že se v okolí někdo pohybuje. Protože jeho oheň vydával dost světla na to, aby byl zdálky vidět, přihodil ještě pár větví, aby lépe viděl sám. Za chvíli vběhl do světla čmuchající pes a vzápětí za ním pěší muž. Byl středně vysoký, hnědých vlasů zastřižených nad ušima a stejně zbarvených očí. Na sobě kroužkovou košili, u pasu široký meč, přez záda luk, toulec se šípy a vak.

"Zdravím Laurigennského bojovníka", pozdravil příchozí, když přišel blíž a pohlédl Wyrredovi do tváře, a usmál se. Wyrred byl poněkud překvapen, neboť v těchto krajích nečekal nikoho, kdo by jeho tetování poznal, ale rovněž se usmál a lehce se uklonil na pozdrav. "Jsem Rallwig z Walkenu. Mohu přisednout?" Wyrred se rovněž představil a lehce mu pokynul vedle sebe. Muž se usadil. "Co tě přivádí do těchto končin?", otázal se příchozí. "Zvědavost. Kvůli válce byly padesát let prakticky přerušeny všechny styky, tak jsem se jel podívat, jak to tady vypadá. Nedá se to srovnat z žádnou zemí, v nichž jsem kdy byl. Lidi si tu žijou strašně bezstarostně, jako by se jich ostatní svět netýkal. Od té doby, co otec dnešního krále sjednotil zemi a tvrdě se vypořádal se všemi protivníky, to znamená, že je dal popravit, prakticky se tu neválčí, vyjma zabírání nových území na jihu. Válka v horách pouze odřízla spojení se severem, ale sem zavlečena nebyla. Myslim, že kvůli tomu, považují všechny cizí národy za barbary. Ten život má něco do sebe, zvlášť pro normální obyvatelstvo, který je zbavený strachu se změn, ale žít bych tu nechtěl. Je to takový ... nezajímavý".

"Z toho bych soudil, že tu nemáš moc naději sehnat práci", promluvil Rallwig. "Máš pravdu", odpověděl Wyrred, "Ale momentálně jednu mám. Nějaký čaroděj unesl dcerku místního guvernéra, tak jsem se vypravil jí hledat. Guvernér původně ani nevypsal odměnu za její přivedení, pokládal to za věc rytířské cti, či co, ale slíbil mi, že když jí přivedu, tak peníze dostanu". "A co potom?" "Potom? Pojedu zase zpátky na sever. Mám chuť, zapojit se zase do nějaký války. A co sem přivádí tebe?", optal se Wyrred. "Utíkám", odpověděl Rallwig a viditelně posmutněl. "Je snad něco za tvoji hlavu?", usmál se Wyrred. "Ale ne. Utíkám před láskou". Wyrred se na něj tázavě podíval, a Rallwig vida to pokračoval, "Miluji, aniž bych byl milován, a tak prchám, abych nebyl blízko té, jejíž přítomnost mi činí největší potěšení". "Myslim, že to dost dobře nechápu". "Ani já", pousmál se Rallwig, "Nevím, proč pořád musím myslet na ní. Strávil jsem s ní dlouhý čas, a přece ne dost dlouho. Příliš jsem se věnoval svým věcem, a pozdě jsem poznal, že žádná z nich pro mě neměla žádný význam. Často jsem dával přednost vlastnímu pohodlí před ní a teď nemám ani pohodlí, ani jí. Měl jsem zrovna nějakou práci u krále, která mě dost unavovala, ale dnes bych raději několik dní nespal, abych mohl být po jejím boku". "A ona tě milovala?", zeptal se Wyrred, který byl podobných starostí prozatím ušetřen. "Ano. Snad. Jenže jednou řekla, že nechce strávit zbytek života se mnou. Nic horšího mě nikdy v životě nepotkalo a snad ani potkat nemůže. Teprv tehdy jsem pochopil, že všechno, co jsem udělal byla jedna chyba na druhou. Měl jsem zapomenout, jenže to nešlo, a já si uvědomil, že rozum a cit jsou odlišné věci. Rozum mi říkal, že už nikdy nebudeme spolu, a že musím jít dál, ale cit tvrdil, že ona je jediná, s níž chci opravdu žít". "Myslim, že cit by neměl zamlžit rozum", zamyslel se Wyrred. "Taky jsem si to myslel", děl na to Rallwig. "Asi ti nezbývá nic jinýho, než zapomenout". "To vím, ale nemůžu. Nemůžu zapomenout na někoho, jehož obraz mám stále před sebou, a na další cestu mě žene jen to, že se k ní jednou vrátím, a ona mezitím pozná, že já jsem ten nejlepší pro ní". "Myslíš si, že to pozná?", optal se Wyrred pochybovačně. "Kdybych tomu nevěřil, tak bych moh rovnou jet do Kriegwartennu bojovat se skřety". "Sebevražda není moc dobrý řešení". "Někdo tam musí umírat, aby se invaze nerozšířila". "Ale i Kriegwartenn lze přežít". "To máš pravdu. Znal jsem asi padesát lidí, kteří tam šli bojovat. Podle posledních zpráv žijou tři, z toho dva můžou chodit a jeden ještě udrží meč".

Oba muži hodnou chvíli mlčeli. Nakonec ticho protrhl Wyrred, "Stejně to nechápu. Svět je plný žen a všechny ti můžou dát chvíle společného štěstí, zrovna jako ty jim, tak proč někteří lidé chtějí jenom jednu. Vždyť to už musí bejt nuda". "Taky nevim proč, ale nechci nic jinýho. Dlouho jsem přemýšlel, jak by bylo hezký mít několik žen a promilovat s nima celý dny. Jenže ještě hezčí by bylo jí jednou za rok pohladit po vlasech a políbit na tvář". Podle Rallwigova výrazu Wyrred usoudil, že to, o čem mluví, vidí před sebou. "To by ti snad mohla splnit, kdybys jí o to požádal". Rallwig se ušklíbl, "Ne, tak to nechci. Chci její lásku a ne lítost. Se svou bolestí se dokážu vyrovnat sám. Když mě dovolí hladit jí, musí to udělat, protože chce, ne proto, že je to jediná věc, co chci já". "A co hodláš dělat teď?", zeptal se Wyrred, poněvadž ani v nejmenším netušil, co by v takovém případě udělal on. "Nic. Budu cestovat, a jednoho dne možná najdu odvahu vrátit se a setkat se opět s ní". "Na to nepotřebuješ moc odvahy, zajet za ní a zeptat se jí, když stejně víš, co ti odpoví". Rallwig se smutně pousmál, "Vím. Jenže nechci slyšet tu odpověď. Už jednou jsem se rozhodl zeptat se na realitu a neutápět se ve vlastních nadějích, a tehdy jsem poznal, že je lepší se utápět". Wyrred o tom chvíli přemýšlel. "Já radši vždycky vim, na čem jsem", prohlásil nakonec, "Měl jsem spoustu žen, a s žádnou jsem se nikdy nerozešel. Je pravda, že s mnohýma jsem se ani nerozloučil. Když mě holka nechtěla, šel jsem hladat jinou, nebo jsem se aspoň opil, popřípadě někoho zabil, ale že bych si z toho něco dělal...", Wyrred mávl rukou. "Krásný život", děl Rallwig zíraje do ohně, "Taky jsem tak chtěl žít, a posléze si najít ženu podobného ražení a mít s ní pár dětí, jenže ona je úplně jiná, a právě to na ní miluji".

Pak bylo dlouho ticho. Rallwig upadl do svých myšlenek, které ho posledních několik měsíců neopouštěly. Wyrred zase přemýšlel o svém životě. Žil tak, aby si co nejvíc užil. Nikdy se moc nestaral o své okolí. Když měl zodpovědnost, tak se choval zodpovědně, ale nikdy víc než musel. Měl mnoho žen, ale nestaral se o to, co budou dělat až on bude pryč. Napadlo ho, že ač si vždycky myslel, že láska by mu mohla přinést víc štěstí, mohlo by tomu být i naopak. Někdy myslel na to, že by bylo hezké se vracet k někomu, kdo by na něj čekal, ale nepociťoval zármutek nad tím, že tomu tak není. Vcelku se cítil dost šťastný, a rozhodně byl šťastnější než jeho společník, který lásku poznal. Možná je bojovat lepší než milovat. Krev sice člověka uspokojí jinak než žena, ale příjemné je to taky. Aspoň dokud je ta krev cizí.

"Co hodláš podniknout ráno?", zeptal se pojednou Rallwig. "Pojedu se podívat ma východ do hvozdů. Ten čaroděj musel někam zmizet, a připadá mi pravděpodobnější, že šel tam než do hor. Na východ odsud už nikdo nežije, tak je možné, že se tam ukryl. Ty jsi náhodou neviděl cestou sem nic podezřelého?" "Říkáš, že na východě už nikdo nežije", zamyslel se Rallwig, "V tom případě bych možná o něčem věděl". Wyrred se na něj tázavě podíval a Rallwig pokračoval, "Včera ráno jsem narazil na louce na stopy vozu vedoucí na východ. Podle hloubky stop mi přišel dost lehký, a tahli ho čtyři koně. Vůbec jsem nechápal, jak se tam moh dostat, protože cesta byla dobrá tak na to, aby tam zapad nebo si zlomil kola. Ty jsi ale mluvil o čaroději, tak je docela možné, že to byl on. Myslim, že tím by se to vysvětlilo". Wyrredovi se rozzářili oči, "Kde to je?". Rallwig mu tedy popsal cestu. "Hned ráno to půjdu prozkoumat", prohlásil Wyrred. "Potom ti popřeji mnoho štěstí", vstal Rallwig, "Já vyrazím na další cestu. Už jsem si odpočinul dost". "Buď s bohy. A díky. Doufám, že se ještě setkáme", rozloučil se Wyrred. "I já", pokynul mu Rallwig a odkráčel do tmy následován svým psem.

* * *

Ráno se Wyrred vypravil na místo, které mu jeho noční společník popsal. Našel ho celkem snadno a ač nebyl nijak zlášť dobrý stopař, podařilo se mu objevit i dobře zřetelné stopy povozu. Ty se daly snadno sledovat, a tak se po nich vydal. Ještě ten den dojel na okraj hvozdu a vjel do stínu staletých stromů. Ani ho nepřekvapilo, že lesem vede cesta, právě tak široká, aby po ní mohl projet vůz, jehož stopa tu vedla. Tu Wyrred sledoval až do večera, kdy se utábořil.

V noci les ožil mnohýmy zvuky, ale Wyrred si z nich příliš nedělal. Nevyznal se sice příliš v lesním životě a tvorech, měl raději města, ale přesto se za svůj život naučil rozpoznat přirozené přírodní zvuky od nepřirozeného vytí či chrčení nestvůr, a proto klidně usnul.

Nespal dlouho, za východu slunce už vyrážel na další cestu. K večeru Wyrred spatřil záři ohně. Přivázal tedy koně ke stromu a potichu se přiblížil blíž. Spatřil dva muže, kterak mlčky sedí kolem malého plamene. Nevypadali jako lupiči, tím méně jako čaroděj s unesenou dívkou, ale jeden si nemůže být nikdy jistý. Wyrred se rozhodl ukázat se jim a připraven vyčkat jejich reakce.

Když vešel do světla, sáhl vyšší z mužů po meči, ale vida, že se Wyrred nechystá zaútočit, nevytasil ho. Ruku na jílci však nechal. Druhý muž se jen přikrčil a rozhlížel se po něčem ke své obraně.

"Kdo jsi?", zeptal se Rawinn. Wyrred se představil. "A co tu hledáš?". "Mám tu práci". "Jakou?". "Kdo jste vy, že vás to zajímá". "Jsem Rawinn z Irkienu a hledám tu svou snoubenku". "Tak to máme stejnou cestu", usmál se Wyrred. "Ty jsi od guvernéra?", zeptal se Rawinn nedůvěřivě. "Dá se to tak říct. Slíbil mi odměnu, když ji přivedu". "Drimur vypsal odměnu na přivedení Allene?" "Ne. Řekl jsem si o ní", pokrčil Wyrred rameny. "Takže ty to děláš pro peníze", odfrkl si Rawinn. "Jistě, pro co jiného", usmál se Wyrred. "Zřejmě jsi neslyšel o rytířské cti". "Slyšel, ale není to nic pro mě". "Nechcete se radši místo zbytečnejch dohadů spojit?", nadhodil Lodgen. Rawinn se na něj otočil, "Jak můžu vědět, že mu můžu věřit. Změní stranu, jen co mu někdo nabídne víc". "Tak to zas né", prohlásil Wyrred trochu dotčeně, "Taky mám svou čest. Když mi někdo nabídne práci, tak jí udělám a až po jejím konci beru další. Uplácet se nenechám". "Jen aby", zavrčel Rawinn. "Nemusíš mi věřit, ani jít se mnou, ale já jdu ráno touhle cestou", Wyrred ukázal hlouběji do lesa směrem, jímž se ubírala cesta, z jejíhož opačného konce dorazil sem. "To se tedy mýlíš. Tou cestou jdu ráno já", opáčil Rawinn. "Chceš mi v tom zabránit?", usmál se nehezky Wyrred. "Pokud to bude nutné", Rawinn pokrčil rameny. "Tato cesta je tady buď náhodou nebo je na jejím konci to, co hledáme", prohlásil Wyrred, "A jestli ano, já se svých peněz nevzdám". "Svou snoubenku si osvobodím sám. Nepotřebuji k tomu nájemné žoldáky", na to Rawinn. "Ale pánové", vložil se do hovoru Lodgen, "Ten člověk je přece čaroděj. Co když na něj nestačíte kařdý sám. Ale když ho porazíte společně, dostanete vy svou nevěstu a vy svou odměnu".

Rawinn a Wyrred se na sebe podívali. Oba věděli, že Lodgen má pravdu, ale neměli chuť ztrávit zbytek putování bok po boku. "Dobře", prohlásil nakonec Rawinn, "Podíváme se, co leží na konci této cesty. Pak se rozejdeme". Wyrred přikývl. Každá pomoc se může hodit, zvlášť, když pomáhá z jiných pohnutek, než je tučná odměna, a on se nebude muset dělit. Došel tedy pro své koně a pak ulehl vedle ohniště.

* * *

Ráno bylo nevlídné a občas pršelo. Tři muži jeli tiše, ani spolu nepromluvili. Každý se zabýval svýmy myšlenkami, jež nepatřily k nejveselejším. Les byl stále hustší, ale cesta, kterou sledovali, byla stále dobře viditelná. Občas se ozvalo vytí vlků nebo řev nějakých jiných šelem, jež nikdo z nich neznal, ale vše se zdálo dostatečně daleko.

Z ničeho nic se stromy obklopující skupinku rozestoupily, a ta se octla na mítině. Už to by bývalo stačilo, aby se všichni zaraženě zastavili, ale to co uviděli před sebou... Asi sto sáhů od nich stál palác. Nádherná stavba celá bílá, jakoby z mramoru se spoustou oken a z ní vybíhaly k nebesům tři vysoké, špičaté, bílé věže, jako labutí krky. Ani na bližší pohled nebyly vidět žádné dveře.

"Jak tohle mohl někdo postavit?", kroutil hlavou Rawinn. "Je to přece čaroděj", připoměl Lodgen. "Pak musí být hodně mocný". "Je to všechno jenom iluze", prohlásil Wyrred a přitom přemýšlel, jak dlouho čaroději asi trvalo palác vytvořit. Měl určité zkušenosti, aby věděl, že i málo zkušený iluzionista by něco takového dokázal, pokud by dílo každý den zvětšoval a zvětšoval. Jestli však tento palác postavil jedním mrknutím oka, pak toto není nejbezpečnější místo na zeměplacce.

"Iluze?", podivil se Rawinn. "Tak jest", potvrdil Wyrred, "Vypadá to ovšem na kvalitní práci. Dobře využil té skály jako podkladu". Všichni se pozorněji zadívali na asi třicet sáhů vysokou skálu, na níž stálo úpatí palácových zdí. "Musíme to prozkoumat blíž, abysme zjistili, jak se tam dostat", řekl Wyrred, "Počkal bych s tím ale, až se setmí".

* * *

Večer, pod rouškou tmy se Rawinn a Wyrred vypravili blíž k paláci. Lodgen raději zůstal, aby hlídal koně. Dva odvážlivci se potichu přiblížili až ke skále a začali ji obcházet. Na opačné straně, než s které přišli, objevili vchod. Díra do skály byla pravděpodobně přírodní, ale byla zahrazena padací mříží. "Pokusíme se to vytáhnout", zašeptal Wyrred a Rawinn přikývl. Oba muži uchopili chladnou mříž a ze všech sil se jí snažili zdvihnout. Nakonec se jim podařilo ji trochu nadzdvihnout a udržet ve vzduchu tak dlouho, aby se pod ní mohly protáhnout. Pak dopadli na tvrdou zem a dlouho odpočívali. Když se Wyrred trochu vzpamatoval, rozhlédl se kolem. Jeho oči už si zvykly na okolní temnotu a on rozeznal obrys kočáru. Nedaleko zaslechl odfrknutí koně. Šťouchl loktem do Rawinna, "Je čas jít". "Mhm", zamumlal Rawinn, jež stále těžce dýchal, ale zvedl se a společně se jali prozkoumávat místnost. Na stěnách bylo připevněno několik pochodní a Wyrred jednu z nich rozsvítil. Místnost byla pouze trochu upravená přírodní jeskyně. Kočár, který tu byl ukryt, byl prostý, nenápadný. Majitel nechtěl zřejmě budit pozornost. Uvnitř byl však zařízen luxusně, sedadla byla měkká potažená nejjemnější látkou. Z místnosti vedly dva východy. Jeden byl přirozený a vedl do další jeskyně, kdy byli ustájeni koně. Druhý zakrývaly masivní dveře.

"Budeme je muset vyrazit", prohlásil Wyrred poté, co zjistil, že jsou zamčené. "Tím ale naděláme dost hluku", oponoval Rawinn,"Nevíme, jak daleko je někdo, kdo nás může slyšet. Podíváme se raději po nějakym páčidlu". Po chvíli hledání se jim podařilo najít cejchovadlo koní, a dvoje vidle. Tyto nástroje byly spolu s Rawinnovou dýkou o dveře zlomeny, popřípadě ohnuty, ale i dveře byly značně povoleny a Wyrredovi se je nakonec podařilo, bez velkého hluku vyvrátit. Před oběma hrdiny se teď otvírala temná chodba. První do ní vstoupil Wyrred s pochodní v jedné a s připraveným mečem v druhé ruce. Rawinn s taseným mečem kráčel těsně za ním. Chodba byla vysekaná ve skále, nepříliš upravená plná pavučin.

Wyrred našlapoval opatrně, potichu, když tu ucítil, jak mu pod nohou povolila dlaždice, přičemž zaslechl cvaknutí. Vzápětí uslyšel zvuk železa třejícího se o skálu - otvírají se mříže. Pak bylo slyšet zvuk běžících nohou, načež do světla pochodně vběhlo několik odporných, rozkládajících se těl. "Co to je?", vykřikl zděšeně Rawinn. Absolvoval již sice mnoho soubojů, ale vesměs s lidmi, popřípadě s lovnou zvěří. "Nemrtví", konstatoval Wyrred a vyrazil vpřed. Zasazoval netvorům tvrdé rány mečem nebo je zaháněl hořící pochodní. Naštěstí se boj odehrával v úzké chodbě, a tak nestvůry nemohly uplatnit svou početní převahu, pročež proti Wyrredovi stál vždy jen jeden. Ten měl příliš velké zkušenosti, aby z takového souboje nevyšel vítězně, a tak po několika minutách došla mrtvá těla konečně pokoje.

"Uf", vydechl Wyrred. "To byly oživení mrtví?", zeptal se nevěřícně zíraje na ležící těla Rawinn. "Jo", odvětil Wyrred, "Dalo se čekat, že ten kouzelník asi nebude nějakej velkej dobrák, a tohle jsou nejvěrnější a nejspolehlivější služebníci". "Takovýhle služebníky...", Rawinn nedopověděl a vydal s za Wyrredem na další cestu. Po stranách hlavní cesty bylo několik zamřížovaných kobek, ovšem mříže byly momentálně otevřené.

Po chvíli došli oba muži do větší místnosti, jejíž velikost nebylo možné odhadnout. Nebyl však vidět žádný pohyb, a tak vstoupili dovnitř. Když se octli asi uprostřed místnosti, zaslechli podezřelý šramot, který přešel v přibližující se dupot. "Do prdele", vykřikl Wyrred a zaujal obranné postavení, Rawinn zrovna tak. Objevil se asi tucet nemrtvých stvůr, který se bez váhání vrhl na dva odvážlivce. Wyrred však hned srazil dvě stvůry a výpad jim oplatil. Rawinn se ocitl v podstatně horší situaci, poněvadž nevěděl přesně, jak s netvory bojovat. Nakonec byl nucen zavolat o pomoc ve chvíli, kdy mu odporný pařát vyrval z paže kus masa. Wyrred zatím poznal, že jejich nepřátelé jsou sice nelítostní a odhodlaní, nicméně nepříliš nebezpeční a poměrně slabí. Rawinn byl sice jiného názoru, ale když Wyrred eliminoval nepřátelskou přesilu, podařilo se i jemu zlikvidovat několik stvůr.

Boj nakonec skončil jasným vítězstvím, i když oba hrdinové byli notně pošramoceni, a nějekou chvíli trvalo, než si ošetřili své rány. Nakonec však byli schopni pokračovat v cestě. Když obešli místnost dokola, zjistili, že z ní vede několik cest, a tak nakonec namátkou jednu vybrali. Šli poměrně dlouho cestou plnou odboček, až nakonec došli zpět do velké místnosti. "Nikdy bych neřek, že je ta skála tak velká", prohlásil Rawinn. "Je dost možný, že to bylo vytvořený iluzorně", děl na to Wyrred, "Už jsem se s podobnejma podivnostma setkal". "Co teda budem dělat?" "Musíme všechno prozkoumat, vchod někde být musí". Jelikož jiná šance tu nebyla, nebo aspoň nikoho nenapadla, dali se oba hrdinové do podrobného prozkoumávání chodeb, a jejich snaha byla nakonec korunována úspěchem. Kolik hodin uplynulo od jejich vstupu do jeskyně nevěděli, nicméně byli uspokojeni objevením masivních, umělecky kovanách dveří, a plní nové síly nabyté pocitem blízkého ukončení výpravy, pustili se do jejich otvírání, respektyve vylamování.

* * *

Dveře po několika minutách námahy obou mužů s křusnutím povolily, a oni se octli v chodbě obložené bílým mramorem s podlahou pokrytou měkkým kobercem, hodícím se spíš do ložnice. Na stěnách byly zavěšeny jasné světlo vydávající pochodně, a několik ozdobných koberečků. Dva hrdinové se vydali dovnitř. Díky koberci nebyly slyšet kroky jejich vojenských bot a jen sem tam se ozvalo zachřestění Wyrredovy silnými pařáty mírně pokroucené zbroje.

Po chvíli došli do míst, kde nebylo třeba svítit pochodněmi, neboť světlo sem proudilo velkými okny vyplněnými barevným sklem sestaveným do pestrých mozajek. Na stěnách tu visely krásné obrazy a vzduch byl naplněn vůní květin, vystavených tu v četných vázách. Muži minuli několik dveří, ale nikde nezaslechli nic podzřelého. Nakonec stanuli před velkými dvoukřídlými dveřmi.

Když je otevřeli, stanuli na prahu velké jídelní místnosti. Uprostřed stál ohromný stůl, k němuž by se vešlo dobrých čtyřicet lidí. Stěny zdobilo množství obrazů a strop tvořila mozaika s mytologickými motivy. Dále stálo v místnosti množsví ozdobných brnění a soch. A kromě toho všeho seděl na vzdálenějším konci jakýsi člověk a překvapeně na dva, od zaschlé krve a pavučin špinavé muže, zíral od snídaně. Muž byl oblečen v temně fialové roucho a černé stříbrem prošívané kalhoty. Jeho krátké havraní vlasy byly pečlivě učesány a zdobila je zlatá korunka. Jeho ruce zdobilo několik prstenů a na krku se mu houpal zlatý náhrdelník.

"To je on", zvolal Rawinn a vrhl se kupředu. Muž za stolem zvedl ruku a chtěl cosi dodat, ale zaskočila mu kůstka z bažantího stehýnka, které právě pojídal, a zakuckal se. Zpod stolu však vyrazila černá kočka a v jejích očích se zlověstně zablesklo. Rawinn byl neznámou silou vržen na zeď, přičemž srazil jedno brnění a roztrhl veliký obraz, představující lesní mítinu s potůčkem a jelenem.

Wyrred rovněž vyrazil, ale když viděl jak vzpamatovaný čaroděj mumlá zaříkadlo vrhl se za stolek s květinami. Nestihl to dost rychle, ale krvavě rudý blesk se odrazil od amuletu, který nosil na krku a sežehl obraz zlatého draka letícího nad krajinou. Wyrred získal amulet kdysi na Skalnatém pahorku, kam se ještě ve službách krále Theodera vydal se svými kolegy zničit lupičskou bandu. Královský kouzelník tehdy skoro všechny lupiče zabil mocným kouzlem, přežil jen jeden, jemuž Wyrred usekl hlavu ručně. Nebožtík měl u sebe amulet, který bojovník ihned zabavil a časem objevil jeho schopnost odvracet působení magie. Nefungoval sice stoprocentně, ale dokázal Wyrreda v mnoha případech ochránit.

Druhý blesk zničil nekolik květin nad Wyrredovou hlavou a naplnil jeho vlasy hlínou a vodou. Navíc mu nohu přiskřípla spadlá socha smějícího se satira. Wyrred zpoza stolku spatřil blížící se tlakovou vlnu přicházející od kouzelníka, odkopl sochu a snažil se uniknout. Nestačil se však krýt před dalším bleskem, jenž přilétl od kočky, a šeredně ho spálil na stehně. Wyrred se hbitě odrazil druhou nohou a ťal po kočce mečem. Ta nečekala tak rychlou reakci a vzápětí dvě části jejího těla protínal jen úzký pruh krve.

Jenže Wyrred upadl a nestačil se krýt před dalším čarodějovým útokem. Cítil, jak se medailon na jeho hrudi rozpaluje, snažíc se čelit magické moci kouzelníkově. Po chvíli přestal sálat a Wyrred zaslechl žuchnutí na druhé straně sálu. Opatrně se zvedl, s uspokojením zaznamenal, že Rawinn ležící pod kusy brnění, pravidelně oddechuje, a opíraje se o židli, přemístil se ke kouzelníkovi. Ten ležel bez hnutí na zemi pevně spoután vlastním kouzlem. Wyrred se mu zadíval do očí, které žhnuly nenávistí a strachem.

"Tak mě zab", vypravil ze sebe s námahou čaroděj, ale bylo znát, že touží po opaku. "Proč?", pronesl Wyrred po dramatické pauze, "Peníze dostanu za unesenou, ne za únsoce". "Že by šlechetnost", zabručel čaroděj s nadějí v hlase". "Opatrnost. Pokud máš ten palác zajištěný ochranným kouzlem, rozplyne se ve chvíli, kdy zemřeš, a to by se mi zatím nehodilo. Teď tě svážu. Časem se z toho dostaneš, ale ne dřív, než tady budu hotov. A pak si můžeš žít jak chceš, pokud se nevrátíš do Atrinu. A ty se tam přece nevrátíš". Čaroděj mírně pokýval hlavou, jak mu to kouzlo dovolovalo, a odvrátil zrak. "Ty sis vážně myslel, že guvernér nechá únos své dcery bez povšimnutí", prohodil pobaveně Wyrred, "Asi nejsi moc realista. No nic, konec řečí. Je čas naše setkání ukončit".

* * *

Wyrred seděl, popíjel pivo a cpal se vším, co mu přišlo pod ruku. Příliš nekonverzoval, nebylo ostatně s kým. Na chvíli se objevil Greg, ale brzo se ožral a byl odtažen. Se stoupající hladinou alkoholu v krvi přítomných se atmosféra stala přátelštější, než byla ráno. Mnozí atrinští se nepříliš úspěšně snažili zakrýt nedostatek sympatií k Rawinnovi, ale nedovolili si cokoli otevřeně říct, vzhledem k tomu, že Drimur mu odpustil, a akceptoval jeho požadavky. Svatební obřad nicméně neproběhl v bouři veselí, ale byli i tací, kteří Rawinnovo jednání chápali a především díky jim se následující hostina vydařila a stala se skutečně svatební.

Wyrred byl vzhledem ke svým zásluhám na záchraně Allene zván rovněž. Počáteční antipatie mezi ním a Rawinnem se stala minulostí a rovněž Drimur projevil svou vděčnost, a propůjčil mu pokoj v paláci, mimo jiné.

Teď seděl a pozoroval dění v sále. Na parketu se nejistým krokom potácelo několik tanečníků, část přítomných obléhala stoly s jídlem zatímco jiní s povolenými kalhotami diskutovali u korbelů, a Rawinn s Allene netrpělivě očekávali, až se nálada dostane do stadia, kdy se budou moci nenápadně vytratit. Sledování koloběhu vření v sále připadalo Wyrredovi poměrně zábané, ale on sám se do něj zapojoval jen sporadicky, když k sobě lákal lokaje s čerstvým jídlem, dalším pitím nebo obtěžoval obsluhující služky.

Časem se Rawinn s Allene skutečně vytratili, což bylo signálem pro ty, kteří dosud nepadli pod stůl pouze ze slušnosti k novomanželům. Intenzita pití se zvýšila způsobem, že služebnictvo nestačilo totálně indispované osoby odnášet. Netrvalo dlouho a celková nálada v sále značně poklesla a duchem přítomno bylo pouze několik lidí. Drimur s kýmsi diskutoval o politice a princ Corard několika zájemcům simuloval na zemi pomocí zbytků jídla jakousi bitvu. Wyrred si všiml, že hlavní sílu Corardova vojska tvoří mísa zelného salátu, a účelem bitvy je zničit statnou tykev. Rozlitá polívka pak představuje blata. Do toho všeho hrál tklivou melodii poslední střízlivý muzikant na velký buben.

Wyrreda výsledek bitvy, ani ničeho jiného nezajímal, a tak se zvedl, sebral ze stojanu svíčku, a zamířil pryč ze sálu. "Dobrou noc", pozdravila ho služebná, kterou míjel u východu. Už jí dneska párkrát viděl. Chystala se jít si po své práci, ale Wyrred ji chytil za ruku, zadíval se jí do očí a pak vykročil ke svému pokoji. "Ale pane", špitla nesměle, "Už je pozdě... Je čas spát", snažila se ho, nepříliš přesvědčivě, přesvědčit o nesprávnosti jeho počínání, ale nekladla žádný odpor a poslušně ho následovala. Vstoupili do pokoje a Wyrred zabouchl dveře. "Ale tohle...", chtěla dívka ještě něco říct, avšak Wyrred ji pohledem umlčel, přistoupil k ní a lehce ji chitil kolem ramen. Pak jí políbil. Měla příjemné, teplé rty. Jejich jazyky se setkali a pak se vzájemě hledali v jejich ústech. Cítil, jak se jí dme hruď, a pak nahmatal uzlík, na němž držela její blůzka. Zatáhl za něj... A sfoukl svíčku.

Kosti

Morn Hipsa

Kost, ležíc v trávě
varuje na válku minulou
Zdrcená kost zas na sílu spárů
bílá kost znamená smrt
šedá zas nemoc a hnus
krvavá kost věští válku
vařená zas hodně jídla a svátků
když pak z ní doluješ morek
vzpomínáš, jaks někomu vyrazil mozek

Strach

Morn Hipsa

Zabíjet z nudy
je hnus, krása a žal
však ty, ať chlap, děva či kmet
zabitej být musíš

Zabíjí ten, co nemá jména
ale vidět jej jen zřídka
a když jo!
Vždy vinen je ten druhý
protože on totiž
jmenuje se strach

Škola zabijáků

Sepsal Gory Chinský podle vyprávění otce Ladota Chinského s pomocí matky Grimel Chinské

Roku 944...

Ve mněstě Stun zasedli k poradě vudci najemných vrahů několika království,po delsí debatě se schodli natom že potřebují vycvičit nové lidi.Při dohadování kdo povede školu a kde bi měla stát,

se doslova uprostřet místtnosti zhmotnila postava člověka.

Coš vyvolalo vytahování zbraní a dokonce i několik výstřelů z kuší.

Nechte toho pošetilci zaduněl hlas sálem.

Kdo si otásku položil zvedajícíse malí muž sedící v čele stolu.Nejdřív kdo si ty.Já tak ty sem vlezeš a nevíš kdo sem ha ha menuji se Munhard Drum.Ale spíš bis ho mněl znát jako tvrdou strunu nebo spícího hada pronesl hobit sedící po pravici.Nlč okřikl ho Drum.Tak teť je řada na tobje cizinče.Ano je s těni slovi pozvedl ruku zniž vyšlehl svazek rudých blesků se zlověstným sikotem zasáh Druma ten chvylku stál nechápavje koukal na díru v boku s rachotem převrátil židli a zřítil se me zem.Okolo zavládlo ticho kolem stojící lidi jako kdibi se probírali z těškého snu nechápavje zírali.Pak sebou někdo trhnul zařval zabteho.Místnost velká tři na sedum sáhů byla v mžiku plná ryku

bojujících mužů néjenom proti uprostřet stojícimu mágovi ale i mezi sebou.Bitka která nastala byla jak hrůzný sen.

Kouzelník stojicí uprostřed ozařován výbuchy jisker od jakehosi neviditelného štitu a okolo něj muži bojující sněčím co nevidí a samozřejvně blesky krvavjě rudé rosévajcí mezině smrt.

Ticho místnost ozařovana světlen vycházejcím jakobi z koůzelníka, všude těla a krev.

Tak vylezte,nic,mám vám pomoc s vrzáním odsunovaných židlí hekámím

vylezl onen hobit a človjek.Pomoste ješťe támhle tomu ukázal na chlapa ležícího vespod hromady těl a proberteho.

Po pár fackách se chlap probral s očima rozšiřenýma hrůzoů hleděl

na koůzelníka.

Tak máme tadi páni Oduarda Kradna kývnul na stojícího človjeka

Plíživce Sluna zvaného jehlice podle proslulého rapíru a nakonec pan Derintir zvaného devjet jedů.K věci přežili jste je proto že jsem chtěl ale kdikoli nůžu zněnit názor.

Co co odnás chcete s koktavím přízvukem pronesl Slun.Chci hm chci abiste usedli na vůdcovská místa vašich cechů a udělali nejvjetši a nejobávanější siť nájemných vrahů v celém svěťe.A co zato chcete

vy za darmo to asi nebude.Já hm já chci podíl s kořistí a víct výcvik vrahů no přeci to bil hlavní důvod dnešního masakru nebo ne.To byl ale nevíme jestli ještě je.Je!nejvjetší cechy to jako Železného hrotu, Sevřené pěsti a již zníněneho spícího hada máme pod kontroloů nebo

máte ňeco proti tomu pánové?

Ne ne všechno je pod kontroloů,to sen rád.Takže každý padesát tisíc a za tři měsice se ozvu.Se smíchem né přiliž rozumného človjeka se

rosplinul.Kdibi nezůstal na zemi kruch čisté podlahi,hronada těl a odporný puch spáleného masa mohl to být sen.

Ten chlap je blázen a co chceš dělat to nevím.Videli jste jak zabil sedumnáct nejlepších chlapů všech cechů tak co.Já prohlásil Plíživec začnu shánet zlatý a víte proč protože velím nejvjetšínu cechu v zemi. Tak můj sen se začíná plnit.Tři vrazi se ještě dloůho do noci radili co podniknou...

19 Chladen roku 1047

Liskanoru zavládla tichá ponovorční noc rušena jen tichím lomozem připomínající jedoůcí válečný vůz plný hrnců a korblíků. Ovšem uvnitř v nálevně zní tento zvuk jako domov.Domov proty kdož nemají vlasní barák nebo proty,který barák maj ženu maj děti

maj a proto sedí tady.

A pro Jeremiaše pro Jeremiaše znamená křik hladovích mládat,nebo plácnutí ribího ocasu mířícího k návnadě.Po odeznění snat všech

odrhovaček a pořekadel znění dvěstě piv třista rumů dopijemto a dem domu.Nebo v podání Burbbaga hodně sudů moře rumu dopijuto a du znovu se sešlost rozešla.No rozešla Eodena museli odnést protože se svojí náturou připomínající jeho vjerné zvíře Rudgera nikdy neví kdy má dos. Však druhý den když hlava dolu podobáse vňemž skřeti svími kladivi rubou mláti do všech stěn a co víc ty hnusní neřádi si ktomu eště

vřískají.A takovíto jeden den kdiž všichni čekaj až slunce rozehřeje zmrzloů zem v dopoledních hodinách směrem od Nurnu přijíždí podivná družina sesedá u hospody což vylákalo s pelechu i odpoledmí spáče. A tak za chvilku to u hrocha hučí jak v Melchizedechovje úlu. Sedum chlapů dva kroli dva lidi trpaslík barbar a elf comůžou chtít. Každí se ptá odkud soů kam jedoů a co chtěj.

Lezlo to znich jak huňaté houňe pochází z Lismoru a sou obchodníci. Obchodníci a kde máte zboží a jak bi krol mohl zněčím obchodovat

ozvalo se skolem stojících Liskanorskích. No koukněte se třeba tadi na Burbbaga prohodil Liskanorský učitel kdiť ten tupec se cačíná teprve učí číst a počítat.Ale mi obchodujem se svími těli.

To jako holki u Červené sedmi.Odpovjeď se podobala spíž zavrčení než srozumitelný řeči.Ne jezdíme po trzích a bředvádíme boje a pořadáme

zápasi.A co takle dat si páku nadhodil Burbbag s Yallem.Možná pozdejc teď bichom se rádi koůkli na pokoje.Zatím některý odešli jiní přišli udělala se skupinka která dichtila po novinkách.Obchodníci přišli dolu dali si něco k jídlu něco k pití a vyprávjeli příběhy které

Nurnští opláceli stejním dílem.Burbbag se přihlásil o páku sáska byla deset zlatích prohrál načeš prohrál i Yall nemluvje o Eodelovi... No krol celí nofouklí píchou svolil k zvíšení sázek na dvacet no

prohrál a hnet dvakrát jenom Eodel prohlásil ze uš ne,no zato malá ďáblice Valpi bi si páku dala avšak přání zaniklo v jásotu nad výhrou. Odpoledne se od Nurnu vyloůp další jezdec človjek a rovnou do hospody. Menoval se Noarei Rámek verbíř žoldáků z Hamilkaru.

Sháním všeho schopný chlapi.Všeho schopný..čeho.

Zabití vraždy samozřejvně za peníze.Za kolik kde okoho jede je to někdo z Gvendaronu padali otázky.Ne je z Hamilkaru pšš ty chlápci támhle v rohu sou taky odvás.Odkud se strachem v očích pohlédl k zadnímu stolu kde sedí skupinka obchodníků.S Lismoru.Ach ale to je daleko.No nikdi nevíte.To nevadí tak okoho de.

No de o tři lidi ale nemůžu říct za kolik ani o koho de.Ale co tedi ponás chcte.Abiste jeli do Hamilkaru a našli hostinec u Přeražené čelisti tam se dovíte vic.

Kdo zaplatí výdaje akde máme vzít koně.Dám vam ťisíc zlatých a

koně si sežeňte kde chcete.Ťisíc zato už stojí vílet prohlásil

Darlen.Dejte povídá Elfizedech a oči semu lesknou.Nedám aš budete odjíždět.Kdy máme vijet.To záleží jen na vás.Hej od Nurnu jde chlap ha Barbar.Arovnou do nálevny.Jak se menuješ udeřila otázka mezi dveřmi.Hers odvjetil.Pivo poručil a pěkně studeny venku je psí zima.Aď vám slouží přicupital Jeremiaš s korblíkem a skleničkoů mačkaných chroustů na zahřátí.Chytil minci přeleštil stůl a

utíkal prič.

Rád bich se kvám přidal.Aco umíš.Umim se být s mečem.Tak to máš štestí potřebujem takový.Aspoň jak živí štít zabručel si Eodel.

Máte aspoň mapu vrátil se k lepšímu tématu Třaskatul.Mám výtažek z mapi Hlavní mňesta části lesů hory a zhruba místo Přeražený čelisti.

Dá se tadi přespat.Dá já vás můžu nechat přespat u mňe doma nadhodil Darlen.Děkuji moc ale rači přespím tadi v hostinci.Tadi je plno ale na ubitovně je ještě volno utrousil Jeremi jdoucí okolo.

Toje ono dusi uložit vjeci.Zbitek večera proběhl pitím vyprávjením hluboko do noci. Nikdo netušil že celou dobu je někdo poslouchal. Asi okolo třetí kdiž všichni spí doma.

Nebo jak vjerný pes udveří svého pána se stulil Hers abi chytil trochu tepla unikajcího pod nimi.

Vrznou dveře u hospodý a sedum stínů sedlá koně.Pět jich míří k

ubitovně kde spí Burbbag,Yall,Noarei,Valpi.Prudké zbuzení je hrozná věc ale pokus o vyražení dveří je příšerní.Prvním ranám odolali

všechny dveře díky bohu měli čas najít zbraně a připravit se Yall

začal řvát spiš vsteky než o pomoc zato Valpi usodila že volat o pomoc neni hřích otevřela okno a začala probouzet celí Liskanor.

Druhou ranou povolili dveře u Yalla a Burbbaga oba zaůtocili jeden na krola druhý na člověka,vzápětí povolili dveře u Noareje nastala

potyčka krátká ukončená výkřikem mámho jenom trpaslík který marně

vyražel dveře u Valpininýho pokoje je naposlední chvíli vyrazil. Udělal chybu tmavší stín a lesklí meč sekli po něm na utěku.To už

duněli boty směrem ke dveřím.

Baráky se rosvěceli psi se roštěkali ale jen Hers spící nedaleko u dveří se zmohl aspoň o pokus strhnout někoho z koně nepovedlose. Zusta ležet ve stopách koní.Po neuvěřitelném zmatku zistili unesení Noareie Rámka.Uspokojivjejší však bilo zjištění že po něm zůstalo

osumťisíc zlatích ovšem zabavil je starosta.

Eodel osedlal osla a eště vnoci jel do Vranigostu zvěstovat novinky. Okolo šesté ráno vyrazili do Nurnu nakoupit koně zásobi a samozřejvně i ňákou tu zbraň.Po polednín začali se stíháním.Necelích deset mil od Licanoru vítr houpal zmučené ťelo pana Rámka.

Prsty zkroucené šílenou bolestí pod oběšencem leželo tělo trpaslíka s mokvající popáleninou na hrudi.Okolo stromu bili známky zápasu ale krom tetování démoního pařátu na levém rameni nebilo malezemo nic. Pronásledování bilo tak rychlé že zapoměli meboštíky pohřbít.Stratili stopu na silnici po roztržce zda pronásledovat nobo ne se jelo spět. Já jen doufám že se nebudou v příštích letech v okolních lesích

oběvovat zjevení člověka jedoucím na trpaslíkovi nebo něco podobného. Druhý den vyrazili na Hamilkar cesta nebila nejhorší sice je zima ale hostince jsou všude.Do přeražený čelisti dorazili o patnáct dní

pozdějc.Dobrý den vespolek prohlásil Yall ve dveřích.Je tady nikdo není né né támhle zatím pultem ja chlap atánhle odtut cinká nádobí

prohodil Haraz.Nazdar prohodil Burbbag á dobrý den pánové budete něco jíst.Maso,placky a hodně něco k pití pivo,medovinu,pivo a medovinu ozívá se sálem.

Zachvíli hostinský přinaší pití štvrt medovini a obrovské korbele piva. Jé ten velký a kolik to tu vlastně stojí tak málo to se nám tu bude líbit.První slova na kterých se za celou cestu schodli.

No jak to uděláme kdiž nevíme méno chlapa skterým jsme se měli spojit no vůdče popichuje Eodel Burbbaga.

Situaci zachranuje Darlen který se ptá hosttinskího na pana Noareje Rámka neznám aco praci pro dobrodruhy.Nevím ale za panem Huntarem Dunem chodí dost lidí jako jste vi pardon i elfů.Kde bichom ho našli. Hm přijede za tři dny.Až za tři dny cobudeme dělat no budem tři dny chlastat pokřikuje Detor máte volné pokoje.

Jo ale jsou enom čtiry kolik za ně ptá se Hers no dva zlaté za noc ale třetí den bude desetkrát draší.Proč probůh vypískl Třaskatul.Protože za tři dny tady budou zápasi.Jaký projevili Liskanorský zájem.Pěstní učastnit se může každí ale hlavní slovo dudou mít sedlaci.

Sedláci mě nezajímaj prohlásil svěřépě Eodel.

No měliby protože naj nejlepší zápasniky vlastně soupeří mezi sebou ale stejně to vyhraje krol Hugemos už rok ho nikdo neporazil. Dáme si pozor teť ty pokoje.Jo poďte vpatře je čekalo další

překvapení.Stárší dáma hrůzně zmalovaná zbistřila sluch když uslišela

kroky na schodech tiše hvízdla a zdřevjených pokojiku podobným spíš brdlohům vyběhlo devět spoře oděných dívek coš vyvolalo u Nurských

značné veselí.

Hned si začali výbírat jen Melchizedech a Valpi vypadali znechuceně. Coš Valpi chápu idiž...ale Melchizedech přemlouval jedinou elfku která pak rači odešla s Burbbagem.

Ale Melchizedech byl neodlomný začal povídat něco o cti a že by se to nemnělo dělattedy aspoň za peníze ne a když začal přemlouvat další

dívku k lepšímu bytí byl okřiknut. Hers odešel s jinou holkou.

Yall si předplácel heskou dívku na dva dny po úsudku že na třetí nemá. A pak se příšoural Melchizedech a začal rýt do oné dívky že bi to

nemněla dělat jako prodávat své tělo že bi rači měla slušně pracovat, ale to už Yall nevydržel vytrénovaným úderem poslal Melchyzedecha k zemi který se v zápjetí zvedl s jedním okem oteklím a v druhém měl pohled nakopnutého psa a otázku za co se odklidil do koůta.

Eodel se otočil na Valpi acoty za sto,co ruka bezděky sjela k meči ale pak ten nápad blesknul divokou hlavou prodat co nejdráš a uštvat toho prcka.Cena býla třista zlatých a dem.To uš ale Melchizedech nevydržel ty taky zakoulel očima a upaloval do nálevny kamse nakonec odklidil i zbytek protože nezbyli pokoje.

Zatím co Darlen a Třaskatul se pokoušejí spít Melchizedecha coš se jim stejně nepovedlo nahoře se dějí heščí věci.

Jen co se všichni sešli v nálevně Eodel zářil jak sluníčko vydržel, Valpi taky vypadala spokojeně jen otázka kdo si nechá dítě pouštěla mraky na čistou oblohu.

Zbylé dva dny probjehli v klidu popíjení.Třetí den už dopoledne se začali sjíždět zvědavci a zápasníci největší rozruch spůsobyl příjezd nejvjetšího statkáře. Do hostince vstoupil krol asi o čtvrt sáhu viší a o tisíc mincí těší než Burbbag dveřmi se spíš protáhl než prošel.

Začátkem večera začali zápasi do nichž se přihlasil Burbbag který

jakošto vůdce musí jít příkladem Yall,Darlen a abi nechyběl Eodel. Jako první zápas nastoupil Darlen a Trpaslík Harkyl zápas nebil špatný oco byl Darlen hbytější oto trpaslík silnější a skušenějši.

Dav zavil vzrušením kdiš trpaslík zůstal ležet pod Darlenem na zemi. Darlen odchází s usměvem na tvářích a modřinou pod okem do výřícího

davu.Z dalších zápasů byl zajímaví místní šampion proti človjeku

který asi nevjeděl do čeho de.

První krolův ůtok byl rychlí ale druhý byla smršť.Chlap přeletěl

kolbistě pad do obecenstva a už tam zůstal.Yall zápasil s Niviriasem ťito dva lidé měli vyrovnaný zápas ale možná jen protože Yall se

dohodl s Melchizedechem a jedním z mála povedemých kouzel seslal vjetší rychlost Yall vyhrál ale dostal co proto.

Vyzáblí člojek nastoupil proti Eodelovi zápas nebyl nic moc nakonci vypadali jak dvě oživlé mrtvoli poslední rána která padla nebyla trpaslíkovích silách nad Eodelovím tělem převzal kontrolu zvýřecí

instinkt rána kterou zasadil přerazila soupeři žebra a odhodila ho na podlahu kde zůstal bezvládně ležet.

Zápasi bili v plném proudu,další pořádnou víhru udělal Buřivoj

dřevorubecky vypadajcí chlapík.

Narin který byl z Darlenem jediný soutěžícími elfi dostal chlapa ménem Honva.Narin soupeře spíš utančil neš umlátil.

Nakonec Burbbag proti človjeku ménem Ram Burbbag prohrál nikdo nečekal takovíto konec.

Pokračování bylo za dvje hodiny kterých každý využil jak nejlíp uměl. Začátkem druheho kola byl zápas krola Lagot proti Eodelovi.Eodel celí rozvášněný z minulého kola mlátil a mlátil očítí světci říkají že i

kousal ale neznámo proč vyhrál.

Zato Darlen ikdyž zase dostal trpaslíka Pastra prohrál s elegancí na úklonu odpověděl úklonou po pár ranách které nestihal ani pořadně

vracet s heknutín a jek žok padl.

Yallovi se podařilo uspěšně a čestně zbít dalšího človjeka.Pak se

stalo ňeco co nikdo nečekal zápas mezi Hugenosem a elfem Narinem byl zrušen.Těsně před nastoupením se zezadu ke krolovi přitočil hobit a bodnul Hugenose do ledvin,krol s výkřikem praštil hobita a skacelse. Kumpáni umlátili postavičku dřív než mohl někdo něco udělat.Asi si

neuvědomil co se stane.

O dvě hodiny pozdějc uš nikto nevěděl co se stalo.Pokračování bylo Eodel proti Buřivojovi a Yall proti elfovi Narinovi trpaslík Pastr po útoku na krola odstoupil.Oba Yall i Eodel prohráli ami jeden nemněl štěstí ikdyž Yall předvedl nádhernou výměnu uderů ale co natom když

nevihrál.Vyhrál Narin nad Buřivojěm.

Po vyhlášení že výťezi třipadne sedumnáct tisíc nalada v družině ještě

poklesla.Noaco tak jste nevihráli pozbuzuje Valpi ale těch peněz povzdichnul si Burbbag.Du spát řekl Yall a jakobi prolomil nevidi- telnou zeď padla únava i na ostatní.

Zatímco Nurnský říkají ráno je hluboké dopoledne když schází do

výčepu.Darlen po skušenosti tahání informací z hostinského zjištuje kde sedí Huntar Důna a rozhodujese kdo zaním zajde.Burbbag jakošto vůdce Yall,Eodel a Darlen.

Dobrý den,dobrý co si přejete,no nás posílá Noarej Rámek prej máte ňákou práci.Momment pánové poďte dozadu do salónu.

Tak a teť prosím co výte,prakticky nic jen že máme zabít tři muže

ujal se řeči Burbbag.

Tři zabít jich budete muset asi víc,ale peníze dostanete jen za tři mistry,hej noment mě se to přestává líbit vykřikuje Eodel zabít

mistry,mistry čeho.

Mistry najemných vrahů.Cože to nemyslíte vážně že pudem vybít cech

nájemných vrahů.Ne cech ne jen školu ale poslechnětesi něco o tom. Zhruba před sto lety se ve Vamburském pohoří nedaleko lesa smutku vsteklého psa se začali dít divné věci mizet lidi,pálit vesnice a přepadat kupci.Tehdejší král Donkvir Dlór se začal zajímat o tuto šást svého uzemí.Však než mohl někdo něco zjistit přišel dopis opatřený

pečetí svynutého hada.

Což nevjestilo nic dobrého.Po přečtení dopisu následovali už jen dvje vjeci.Ato převrácení města vzhůru nohama a pokus o vybití cechu vrahů coš se stejně nepovedlo.A z druhý strany pak zabití osobních strází stojicích u dveří kálovské ložnice a nechání mrtvé kachny v nohách postele. Donkvir dal ruce prič ale přikázal lordu Kvitu Lardovi třetímu

nejvjetšímu šlechtici v zemi tedy samozřejvně až po králi,vlastníka tamního území a příkázal abi se o to postaral.

Kvita nenapadlo nic lepšího než vytáhnoůt proti škole silou šestisty nužů.Dobívání trvalo týen.Vylomení brány bylo snat nejtěší byli jak

krtci,pak dobití prvního podlaží vněmž dominovala velká hala pak druhé podlaží vněm zvjeřinec nebo něco podobného a při dobívání třetího

poschodí vněmž byl hřbitov koůzelník ménem Almach vyřkl kledbu nad tímto místem začali ožívat mrtvé a zjevil se tam Hubot obávaný obivatel Vamburských hor.

Ale i přesto byli nemrtví zatlačeny na hřbitov a zatlučeny naň.

A stejně se povedlo Almachovi utéct.

Teť po šedesáti letech se škola znovu otevřela a v čele stojí tři lidi človjek který si řiká Almach coš nemůže bít pravda protože bi byl

starší neš sto let.Pak Irnylbis alchymista a Tirol Zubar Brož z Álfheimu válečník.

Ato bude váš úkol.Kolik za to a kolik je tam lidí,jak se tam dostanem. Pude svámi Rent Ark toje človjek který má nejvíc vjedomostí o škole a cenu no nejste první kdo se pokusí to tam vybít tak deset tisíc, za hlavu,ne za všechny.

Co to nemyslíte vážně ozívá se ten nejmenší ten co nejvíc řve Eodel. No tak za kolik ptá se sklíčený Duna.No co takle padesát tisíc.

Ne deset za hlavu mistra a padesát za všechny tři.

A nálezný ktomu přihazuje Yall.Dohodnuto teť kde najdem toho chlapa. Já vám ho přectavým sebí vedle v nálevně.Tak tohle je Rent Ark

přectavuje človjeka pomenší postavi.

Vyrazíme přikazuje Burbbag.A ty Arku povídej.Co nám řikat,všechno co víš o té škole a okolí kolik je tam lidí a tak.Je tam tak čtyřicet lidí,tří mistři,zásobujou je jednou týdně a to jak jídlem tak i novýny lidmy.Pak ráno po úsvitu vybíhá skupina lidí tak jedenáct chlapů bjehaj a mlátějse tak dvje hodiny po poledním vychází druhá skupina šesti lidí, počkaj na druhou skupinu na malé mýtině tam se porvou vječinou vihrajou a vrátí se do budovi druhá skupina ta první se vrací až po západu slunce. No pak už jen komín ale ten jsem eště neproskounal.

Nejdřív musíme někam dát koně a co třeba do nejbliši vesnice blbost tu budou mít opšancovanou,tak ňákou dál.

Hej Arku veť nás přikazuje Burbbag.Dojeli do vesnice asi sedumnáct mil od školy.Pjet baráků spíš srubů zaklepen u toho nejvjetšího.Haló je někdo doma.Coje děte prič,hej pane mi bychom chteli ustájit koně a můžu snimi tahat,ne ale zaplatímeti kolik dvacet zlatých třicet a za měsíc snimi začnu tahat.

Ne smím koněm nikdo takat nebude povídá Darlen a smím oslem takyne ozívá se Eodel.Klit do měsíce sme spátki,tak jo.A přespat bichom tadi nemohli, ne nemám místo.Jedině u koní,nebo moment nahoře na seníku ale

nepodpalte ny ho.

Rano vyšli blíš ke škole.Tak co budeme dělat.Co to vzít utokem,

jo a oni nás postřílí jak králíky a zbitek pobijou.

A co ten komín navrhuje Melchizedech já tam pošlu havrana abi to okoukl tak jo podporuje ho Burbbag.

Nu tak co pobit to zásobování a vloubit se tan v přestrojení navrhuje Hers a ty si myslíš že neznaj toho kdo je zásobuje.

Pobijem aspoň ty co chodí každý den bjehat navrhuje Třaskatul co takhle počkat na zásobování povídá Burbbag a někoho tam vyslat na průskum to není špatný potřebujem dobrovolníka tak kdo to bude Detor,Detor jednohlasně schváleno bez Detora.Jo ale chci flašku a Melchizedech ať mně zneviditelní a ještě havrana na rameno.Jo to bi šlo Havran se vrací spátky hm povidá Melchyzedech když zadumaně hledí na havrana je tam konýn spíš šachta dva sáhi v průměru a deset sáhů od vršku je bronzová mříž.

O dva dny schovávání později se blíží skupina mezků a lidí od hlavního města Leherku ke škole.

Du ozvalo se z nicoty tam co bi měl stát Detor.

(...teť pěkně zaně povídá si Detor pro sebe sto sáhů a jako stín.Je to trochu nedobytný malé dveře pět střílen složitě vyťukávaný ritmus.

A teť dovnitř hele ten válečník musí být Tirol br nezávidím jim až ho budoů mlátít.

Teť nebo nikdi hele ten druhý musí bít Almach.

Sem uvnitř šlo to ňák lechce hmm chodba ve tvaru podkovy jé hala,ta je velká hele černé dveře škoda že jsou ravřený ha tohle je kuchyň doprčic ti lidi maj nepříjemný zvik všechno zavírat.

Tak tady žádný schody dolu nejsou. Eště ty dveře u vchodu áchjo jen ložnise tady se nedá nic ukráct tak a ven.Do háje jak to že uš zavřeli počkám ještě dvě sněny a pak se uvidí.Hele to je ten chlap co přivezl to jídlo a honem ven na čerství vzduch..).

Sem tady,fuj nemluv na mě když tě nevidím huláká na nic Valpi když poblíž promluvil Detor.Tak povídej co si zjistil.Viděl jsem asi toho kouzelníka a válečníka toho Tyrola jinak asi padesát lidí je tam a dveřmi to asi nepude.Nejlepší nápad ptá se Burbbag.

Jo takže pobíjem aspoň ty bješce burcuje všechny Burbag hej Arku veť nás,no nejlepší bude počkat do zítřka a napadnout je na pískovém

svahu kde bjehaj nahoru a dolu.No a co je napadnout aš se poperou na tý mýtině navrhuje Yall.

Jo a bude jich dvakrát tolik.Dem na ně rozkazuje Burbbag.Tak támhle na ton svahu bjehaj.Schováme se někde vtom svahu a pak je napadnem. Ale až vybjehnou na horu tak nás uvidí říká Harez tak to je musíme postřílet dřív než nas uvidí no to je jasný huláká Eodel.

Po dvou hodinách když už byli všichni stuhlí zimoů a otrávený nic

neděláním.Byl vidán tichý povel dou.

A šli,bježeli vedl je človjek v pancíři ostatní mněli kožený vesty. Vikřikl rozkaz bjehat nahoru a dolu po písešném svahu a sám si ve sněhu hladal mněké nístto k sezení.

Nic netušící sebranka probjehla okolo schovaných Nurnských až teprve při dobýhání na vrchol svahu dylo řečeno pal.Vůdce který si ani nesedl byl zasažen první salvoů šípů začal řvát na poplach ale druhá sprška

šípů umlčela příval nadávek.

Ale i to stačilo na varování zbylích hrdlořezů kteří se otočili a s řevem pádili dolu.Hodně jich nedobjehlo ati co dobjehli nemněli noc šencí.O hodinu pozdějc už čekali na další skupinu nedaleko mýtini

kterou Rent označíl za cvyčiště.Po drsné dytce kterou přežil jen jeden trpaslík a to jen proto abi dyl vystaven vjetšínu utrpení před smrtí, mučení.

Po návratu do tábořiště byl prováděn výslech zajatce.Jen Ruj to

Melchyzedechůf havran držel hlídku u doupjete vrahů.

teprv až ráno hnet po rozednění príletěl že vyrazili tři skupiny

pátračů po stracených druzích.Jedna miří na jich druhá směrem na

Vel Almark a třetí na Leherk.

Tak vyrážíme ke komínu.Hej jedna skupina se stáčí naším směrem právje mně varoval havran povídá Melchýzedech.A kolik jich je no jeto ta menší skupina asi deset.

Tak to když přidáme pak nás minoů hlásá moůdra Burbbag.Jo a myslíš že přehlídnoů tu cestu kterou jsme tady výšlapali popichuje Hares ne nemyslíš jak jinak.Tak tedy zalehnout a čekat.

Šarvátka byla prutčí než se předpokládalo a hodně škrábanců přibylo na leskích zdrojích.Ke komínu přikazuje Burbbag a mírně kulhavým krokem šel vpřet.Hm komín spíš díra do skáli a koůříse sní tak jo kdo tam

pude první.Povídám kdo tam pude první no tak kdýž nikdo nechce tak já pudu povídá Rent máčí šátek a dává si ho na hubu a leze do vnitř.

(...mříž ukotvená na dvanáctí místech masivní bronz, no smrdí to tu no jako no jako,jako vkomíně dík za radu.)

Tak přeřízl sen dvje tyče teť někdo jiný tam se nedá vydržet.Tředa

Třaskatul.Tak jo zas někdo jiný ozvalo se ještě z dýmu kde šplhal Třaskatul Drtinosa.Třeba já jímá se Burbbag lést do komína.Hej poďtemi někdo pomoct ozvalose s komína a objetavej Drtinosa už leze dolu. O chvilku pozdějc už stáli všichni na hoře.

Kdo pude první dlouhos nešel ty v předu Eodeli já sem raněný povídá Burbbag.Můžu až třikrát trhnu tak sem dole.

(..tadi se to dělí doleva nebo do prava do leva napovídá neomilně skalní cit zase doleva a znovu sakra tady je to úzký spátky a doprava.) Fuj tady je vedro,hele svjetlo,oheň,pec rožhavený kaneny á támhle prolezu ach tady je vedro a pára.

Cink,cink ozval se zvuk řetězu,nejsem tady sám ha malá postava. Na parchante bum kladivo vydalo hnusný zvuk drcených kostí.Ach byl to mladý trpaslík v řetězech no a mrsk sním do pece to je blbí řetěz

nedosáhne.Tam aspoň hlavu jo dosáhl a pjekně zatahat za provaz. Tak já lezu povídá Yall.

Tady je smrat lako když někdo pálí chlupi,hele oheň mohl ho aspoň uhasit.Hej ty prase cos to tady dělal nadává Yall Eodelovi když tahá mrtvolu z pece.Teť lezu já pak Melchýzedech a další.

Doháje to je smrad tady by i krol pad.

A když lezl Melchizedech jeho slabá nátura a žaludek to nesnesl prostě hodil šavli,kachnu nebo prostě se pozvracel ješteže Burbbag byl uš dole ale oto to mňeli horší ti ostatní.

Sestavit se do šiku a dem.Další dveře po delším naslouchání byl poznán záchod podle zvuků jako uum,prt,ach aže dokonce tam někdo je.Neš mohl chlap dokončit své dílo už jeho mrtvolu cpali za tím co předtím udělal. A pak přišli do chodbi ve tvaru podkovy.Hele Detore co je za tím ohybem no měli by tam být černě natřený dveře tak tam nakoukni stejně nejsi vidět.Bacha sou tam dva kroli z halapartnamy stojí u těch dveří a naproti jsou vrata do té hali.

Tak co chcete tady stát nebo na ně vlítnem tak na ně.Tunáš krole velkej nemáš bojovat s halapartnou když si tak pomalej.Pozor někdo bježí od brány a tánhle taky někdo probjehl oni se stahujou do haly. Zatím co Hares,Burbbag,Eodel,Yall a Třaskatul dobíjejí kroli ostatní zmateně pobíhají kolem.

Kdo otevře ty dveře..než se mohli vůbec dohodnout se dveře rozlítli a několik ohnivích koulí se rosprsklo do prostoru.Jau to pálí zaspílal Burbbag.Ha ha ha smál se Yall takoví mág a používá ohnivé koule.

Však to už se na ně řítilo dalších pět maníků se zřejvnými umysli.

Darlen,Vulpi,Třaskatul a Hares usoudili že napadnou vrahy z boku,tak jen co dobjehli,Drtinosa ve dveřích střídavje odrážel utoky trpaslíka a človjeka nezitím střelci zasipali kouzelníka Almacha šípi což mu bylo nakonec osudný.

Pak však do útoku vyrazil mistr meče Tyrol Zumbar Brož než však mohl ubjehnout těch pár desítek metrů vyšlehl z Třaskatulova meče černý

blesk který mu sebral všechnu bojovnost a pár šípů ukončilo jeho život. Mezi tím zbívající mistr vrahů utká kamsi k trůnům vévodísím tomuto

sálu avšak to uš dokončovali svou práci Burbbag a Eodel a hurá za posledním mistrem,však udělalo to křup,křup to se před nimy rozbili dva flakony a zapláli dva plameny,vlastně dva plamený bojovníci se postavili do cesty Nurnským.

Krom pár popálenin a puchýřů nezmohli nic,Eodel dobjehl k tmavému otvoru ve kterém zmizel vrah jako první a hurá za ním,bum to mu hnet za rohem přilítla rána,tak to ti vrátím parchante huláká Eodel a mlátí do tmy no spíš do prázna a pak místnost ozářila trocha světla a to už dovnitř leze Burbbag jemuž je tajný vchod trochu tesný a zaním někdo s lucernoů tak teť tě dostanu když vidí Eodel vraha příno přet sebou skončilo to dřív než bis moh říct bodni můž krs krk.

Prohledat mrtví a začnem rabovat,hele to jsou flakóny stěma ohnivejma bojovníkama křepčí okolo oranžovje žhnoucíma flakómý Vulpin z pralesa. Hele pánové nedyl by náký peníz i proně ozívá se Rent Art.

Ne.Ale pánové aspoň ňáký peniz,kdyť ťe platí tvůj pán tak jaký peníze.

No vás taky platí můj pán.Nedostaneš kdyť si vúbec nebojoval.Ja na to bojování zrovna moc nejsem ale přeci si něco zasloůžim.Ne nic.Takže ne. Ne.Kam deš.Pryč žadný prachy žádná prace.Ne tady budeš jetito jasný huláká Yall.Tak takle bi to dál nešlo kdýž si tady každý dělá co chce. Vůdce se kničemu nemá spousta znás neví co má dělat no prostě je tu bordel.Tak navrhuji zvolit novího vůdce co vi nato.Jo tak moje vůdcoství už vám nevoní tak jo zvolte si někoho jinýho když si myslíte že to bude lepší.Vyhrál Eodel který celí rozvášněný slíbil velký prachy a bůchví co ještě. Pozor,pozor...kurník tak dělejte doháje přestaňte poďte se podívat vříská Detor na celé kolo.Co se děje ale nic nic jan ten kouzelník není Alnach jinak nic todle byl ňáky ouchcapek.

Já sem si to hnet myslel že kouzelník kterému je přes sto let musí umět víc než ohnivé koule.Tak konec rabování musíme ješte něco vyřídit

rozdává pokyny Eodel rychle do těch černých dveří.

Tady nikdo není jakto že ne chápese Burbag napnutého řetězu a táhnul a vytáhl jako rybu na háčku hezkou dívku no rybu spíš štiku.

Pocem maličká mi ti neublížíme...plác Burbbag dostal facku až se mu uší zachvěli,ty potvoro a bum facka od Burbbaga se podobá jak ráně palicí.Když říkám že ti neublížím ták tí neublížim...

Ukaž co tam máš a Eodel se prosmykl okolo Burbbaga a rostrhl malatně stojící dívce košili až knoflíky lítali.Tak ve víši očí a nebo o něco

víš se hoůpali dvjě obliny a vtom mu přilétla přesně mířená facka a

druhá nechte toho,všichni se snaží od sebe odtrhnout Eodela a tu arogantní ženskou.

Tak dost jak se menuješ a kde je Almach ptá se Darlen než se Eodel uklidnil.Ja povídá popotahující dívka sem Niara.Nmeůžu si vzít něco na sebe?Ne.Kde je Almach.Mss,mss popotahuje Niara já já fakt nevím odešel asi před hodinoú nevím kam.

Tak se obleč...pozor má dýku dej jí sem.Ne to je moje dýka,dej to sem huláká Eodel a sápe se podýce která zanedlouho mízí v jeho torně.Tak seřadit do ňákýho šiku a kupředu někde tady musí bít ten koůzelníček

prorokuje Melchyzedech.

Hlavní bránu zavřít,pokoje,kuchyň,halu prohledat.Při těchto akčích

fungujou Liskanorský jako sehraná družina,kdiť rabování a krádeže no (ono taky vraždění,unosi,znásilňovaní a okrádání se mezi sebou a

samořzejvně hádek nic jineho neumí snad si nemyslíte že budou ňekdy jiní ha,ha,ha.Pardon asi odbočuji...)

A tak v chodbje za kuchyní Bubbagovi jemné uši tedy myslím tím ty jeho plácačky vypelichaný zaslechli ňáký hovor a cinkání,někdo tam je.Tam tan sou jen vjezni tedi složící jako já povídá Niara a huláká při tom jak na lesy.

Tiše huso mi se přesvječíme samý okřiknul jí Harez.Byli to vjezni hnet jak se objevili Nurnský začali škemrat o jídlo ale jak poznali,že to nejsou jejich vjeznitele domáhali se propuštění na svobodu.

Tak na to si budete muset trochu počkat,hele Burbbagu povídá vječně zadumanej Darlen nohlibi pro nás prokutat díru do těch spodních pater, dorý opravdu dodrý a hnet hlasá moudro dál.

Propustíme ale jen když prodouráte průchot do spodních pater,hmm máme jinoů možnost.Ne stejně vás ktomu dokopem pohihňává se Burbag a ostatí se přidali.

Šel bych spát řiká Yall po tom dyž se pokusili liskanorský vyžrat kuchyň.A kam ptá se Vulpin no postelí je tu dost zabručel Detor.Ožralo utrhnul se na něj třaskatul to si myslíš že se nikdo nevrátí kdiť nás šlo pronásledovat aspoň tři,pět noc tuctů lidí mýslíš že se nevrátí,asi vrátí ale deset jsme jich zabili oponuje Detor.

Co to táhneš ptá se Třaskatul Vulpin.Slamník přeci si nemyslíš že budu spát na studený zemy když nemusím.Nojo to máš pravdu a každý si schání náký ten žok pod sebe.Hlídky a dem spát ja budu spát vkrdu tam v zádu začal tvrdit Burbbag proč prosimtě ptaj se ostatní,no mámn nejlepší sluch zevšech toje jasný.A co kdydy je napadlo sem vlíst taky komýnem tak proto.

Máš pravdu souhlasí Eodell to se ví že mám naparuje se Burbbag.

Přihlídce Detora a Yalla se vrátili vrazy.Asi byli pjekně naštvaní když celí den a kus noci hledaj útočniky a při návratu do hnízda je přivítá Detor výbuchem ohniví hlíny.

Tak zatím co Yall budí ostatní Detor hází svoje odlíbeniny ato nemyslím chlast mezi utíkající chlapi.Hej volá Burbbag někdo nás tady zavalil tedy komíny.Co se děje ptá se vůdce Yalla kdýž divně kouká.No je to divný vrahové se právje vrátili,ten parchant nojo není tady,kdo co ptaj se ochrápaný ostatní.No přeci Rent Art ten parchant se přeci pokusil uš jednou utýc to jste už zapomňeli a tak nás tadi ještě zavalil asi abi se pomstil.Bum a bum co to je ptá se Vulpin.

Svono dobrotivá huláká Yall jsou tam vrazi musíme je odrazit honem. Tak cose děje ptaj se Detora jen co dobjehli.Celkem nic ha ha mněli jste to vidět ty pelášili.Ale určitě tam ještě sou zhasněte ať se

mužem podívat.Nojo dva tam leží,no jasně vždiť já a eksploze vychloubá se Detor.Sou tam,nekecej Burbbagu jak to můžeš vjedět.No kdiť je krolim,cože,no slišinje.Jo takhle šklebí se Hares vi tomu místo slyšim říkáte krolím.Ne prostě je krolím a basta.To je jedno ja je vidím a nevytahujise řekl Drtinosa.

Dou sem a maj beranidlo palte začíná natahovat Melchizedech.Už zdrhaj a už dou zase zpátky a zdrhaj uš jich je jen dvanáct.Vzdávajto odchazej povídá Drtinosa který vystrčil hlavu ze střílny no jen abi.Tak zase hlídky a spát.Tak to asi doopravdi vzdali říká ráno novo pečený vůdce Eodel.Hej vstávat de se pracovat,tak když to vybouráte tak jste volný he šklebjej se Harez,Zall,Burbbag a drtinosa rozestavený tak abi nikdo nemohl utýct.Pár hodin na to bilo vybouráno,tak teť.Nás puste nojo,he tady máte každý zbraň a ven.

Hele pojďte se podívat taky ven už sem dlouho neviděla slunce škemrá Valpi.Po vrazích nikde ani stopa až na pár mrtvol válejících se ve sněhu.Doopravdy asi fakt utekli hej kde je Niara vříská Eodel jak ponynutý.Vulpin týs jí pustila noa stejně nám k ničemu nebila tak co. Nojo ale sfackovala ně a ne tebe.To je jedno hele dem spátky a do podzemí.

Tak Melchyzedechu svit pořadně nebo vůbec.Hele krom krys tady vtom patře nic není,krysa bum Burbbag jí silně nakop až odletěla a hele celé hejno.Toje zábava skuste je rozdupávat volá někdo pobaveně.

Jau ty potvory koušou tady nebudu a blik Melchizedech zmizel a sním i svjetlo.Tak tadi dudu v bespečí nyslí si za druhým rohem.Svatá dobroto kdo zhasnul,jau vy potvory nrňaví tak rosvítí někdo konečně no to je dost nepárejte se snimy konečně.Tak už zdrhaj kde je Melchyzedech. (...ha už asi skončili je tam ticho jej krysi co tady dělaj když naj dýt tam,uš vím levitace ta mi ponůže jau strop,jau potvory skákaví tumáš,tumáš ha uš sou prič.Rychle neš ny naši někam utečou).

Hele Melchizedechu kam si zmizel,no za roch kuvůli krysám.Ty osle to nevíž že maš sehou svjětlo.Aha to mně nenapadlo pardon pardon.Jaký omluvi to nevíš ze mohl někdo zakukat ješte jednou a udělám stebe tucet malích do kolípky je to jasný rozčiluje se Burbbag.

Tak dem když rudý opar opadl.

Áá schody dolů, dem dolu třeba něco najdem konečně.Pozor kostlivec ha to je jen kostra a proč stojí.Je vidíte to samý co já pta se Třaskatul to kopí je proraženo krs ty dveře,fošny a tu kostru a zevnitř.

Křus to dopadlo něco těškýho zevnitř na dveře.Huáá tam něco je a jeto pjekně velký a vsteklý.Já bich tam nechodil rači skuhrá Detor.

Je poďte se podívat volá Vulpin tady jsou stopi a vedou rovnou do zdi. Kdiť dady jsou taky vrata a nejsou zavřený tak je otevři naco čekáš. Mísnost se sloupy a pentagram vyritým na zemi vévodil nístnosti.Hele ty stopy vedou rovnou do prostřed a tam mizí.

Sakra teleport Melchyzedechu ten tvůj kouzelníček si to tu pjekně zařídil.Hele kdo tam vleze,jádu a Burbag šel.Nic se nestalo,já vím praví Malchýzedech to chce ňáký zaříkání a návání rukama jímá se

předvádět.

Svašteho někdo neš si ublíži he he.Dost prohledat a pozor na tajný dveře udává tempo Eodel.Tady sou tak je otevři a nevíš jak.Jak jak tak je vipač.Uš povolují ha svitek co je naněm ňáká dáseň ale divná.

Vem vína čtvrt,vař
až skipí rudý var
netopír ať skončí tam
pavouk ten pjet noh ať má
krysa ta dvacet kapek krve má.

Tři ti silní jsou
Tři konce svaš v jednom
Tři ať duní sálem
Tří Tří Tří

Zaříkání a ňáký patok.To je jedno eště to projdem po ostatních

chodbách a pak uvidíne.Hele tadi to vypadá jak ňáký sklad,ne to je viňice.Ty blázne tady je úplný poklad rok 980,896,813 nelstarší víno je tady rok 684 to bude prachů.

Burbbagu nepijto nevíš jak dopad Atheas.Ja chtěl jen ochutnat.Dobrý to nám neuteče dem dál.Ňáká svatyně a oltař.

Jů toje díra nakukuje přez okraj Yall ne toje asi studna hodte tam někdo něco.Nic ani šplouchnutí toje jedno tak co ten oltář nic ani cetka.Citim se divně povídá Třaskatul.Co je,je ti špatně.Ne cítim zlo. To je blbost tady nic není.Jaů něco na mne zaůtočilo kvičí Eodel. Huáá huáá vříská Melchýzedech to sou hruzy huáá to začal nocné zaříkání

na odehnání švábů (sanozřejvně že ne) hrůz a vskutku se nu povedla

jedna odehnat fakt.

A ftu jak když do družiníku střelí.Jestli jste nikdy neviděli bojovej chaos tak todle teda byl protože okolo sebe sekali nlátili až jí nakonec našli.A tu z díry kouká hlava temňe rudá zařící a hurá na ní. Ta už neudělala takoví problém protože byla vidět.

Uf já ty potvory neviděný nemůžu ani cítit přemíta Yall.Hele aco

otevřít ty zatlučené dveře a zmordovat tam to co zanina je a

vybrakovat to tam.Jo Burbbagu,jábich souhlasil přidal se Haréz.Dem do toho pozbuzuje ušatec ostatní.Tak napřet sundat fošny a kostru.Střelci do stran,bijci doprostřet.

Bum dopadla rána na dveře.Tak otevřít teť zařval Burbbag který nechtěně převzal velení.Svjetlo ozářilo půlkruch osmy sáhů kamený dlažby.

Nikde nic konstatoval suše Darlen jen ty kamený náhrobky nakupený u dveří my dělaj starosti.Bum to ze tmy přiletel náhrobek jako rána z katapultu.A rovnou na Burbbaga.To si nedovedete přectavit jaký rámus nadělá padající Burbag.Vstávající Burbbag dělá stejný randál aš na to

že sprostě kleje.

Dělejte musíme to stihnout dřív neš přilítne další kámen huláká

Vulpin.Na válejícího se Burbbaga.Koukejte zombije varuje Eodel.Čum rači do předu hňupe obořil se naň Třaskatul.A něl pravdu tam co

zrovna začalo dopadat světlo stálo cosi krolu podobné.

A bylo to obbrovské asi o půl sáhu viší neš Burbbag a nesrovnatelně mohutnější.Pak to zařičelo a spjenoů u huby vyrazilo.Mohutný kýj se myhnul vzduchem a na oplátku meče vydali sičivý zvuky.

Střetl se s Burbbagem,Yallem,Třaskatulem,Eodelem a opatrným sekáním Hareze.Samozřejvně mohutnou palbou.Po pár kolech ukrutný bitky když už měli všichni dosti slintající hubot (toť méno onoho monstra)sekl po Yallovi a pustil kyj.

A začal do nenáviděných nepřatel holími pěstmy.Coš Nurnský potešilo

ale hnet po jednom útoku pěstmy je smých přešel.On totiš pod drtivína útoky padl Burbbag.Ale krátkoů chvilku po Burbbagovi šel k zemi i Hubot.

A tet se můžeme vrátit k tý Eodeloví zombiji.Protože uš když

Liskanorský vběhli do do této velké místnosti všimli si ti všímavjejší že okolo stěn se tu a tam načká kostlivec,zombe a tu a tam i ghůl. A teť když padnul Hubot se v nístnosti ozval povzdech.

Já nevím jestli nemrtví dokážou vydat povzdech a ještě kevšemu šťastný ale prej to tak znělo.Nemrtví se hnuli a hnuli se sněrem k životu s umyslem nemrviho.Zabít!

Nurnský se srazili do těsného zhluku bafli bezvládnýho Burbbaga a začali se brobíjet ke dveřím tam kde bi se to dalo líp ubránit proti přesile.Tam teprve začalo soustředěné vybíjení podzemí napřet ghůlové pak ta ostatní verbež.

Huf to bila řež hele Vulpin koukni se na Burbbaga jestli ještě žije ujal se Eodel vůdcovství.Zakrátko byl Burbag na nohou a krom dunění ve šklebi nu nic nebilo.

Tak prohledat,otevřít hrobi a dem prič.Hele tadý je otevřená velká hrobka.Toje ňáky hnízdo,hele hromada zlata.Kde kde a dopopředí se prodral hobit Detor očíčka mu jem kmitali jak se snažil odhadnout hodnotu hromady zlata a drahího kamaní.Klid to se rozdělí kazdý něco ponese.Hele poďtese podívat tadi je ještě jedna velká hrobka volá Vulpin a je neotevřená.Mně se to nelíbí uvažuje nahlas mlčenliví

Darlen šahnětesita deska na tý hrobce se chvjeje.Nojo nojo nesíčkuj porát vždycky když něco prorokuješ je stoho průšvih napomíná Vulpin Darlena.Votevřít nařizuje Harez a sám se chápe jednoho rohu.Tak dělejte poďte mi pomoc sám to nezvednu ras dva tří.

Zpod těžký desky se vyvalil zelený oblak plynu.Z kašláním byl náhrobek puštěn na spět.Co jeto za smrat málem sem se otrávil pokašlává

Melchizedech.No každý si chrání své hrobky jak umí pochychtává se

Melchizedechovi Detor.Tak to konečně otevřem nahání neochotné družiníky do práce Eodel.Ňáký sestavení a dem dolu do tmy.

Sargofák kurník sochy vypadaj joko ňáká družina prohlásil třaskatul. Sochy na takovíhle místech maji chutě obživovat poznamenal tiše Darlen. Hele už zase síčkuje kouká kolem sebe ustrašeně Melchyzedech vůdče udělej stim něco.A co kdiť ná pravdu,povalteje!Ta rakev je prázdná.Asi slouží jako návnada dem dál do těch dveří.Následovala potyčka se smečkou ghůlů a kostlivců jinak nic.Zaty prachy to nestálo sem ani líst mudruje Harez jdoucí z hrobky jako první.

Stát!Jo chlapci průser ty sochy zmizeli,jak zmizeli prostě sou pryč. Seřadit a naně.Švist,švist to přilitli dva šipi ze tmy a zanima

nasledovali matně se lesknoucí sochy bojovníků krola,barbara,trpaslíka a kudůka.Potyčka byla krvavá ale jan na jedné straně na straně výherců Licanorských.Protože sochy nekrvácej.

Tak zatím co Burbbag nahání po pohřebišti poslední sochu ostatní si vklidu lížou sví rány.Začínám mít tohotle podzemí dost opět mudruje

Harez.A to si myslíš že mi nechceme vypadnout ztýhle díry.Tak Eodele co teť popichule Burbbag.

No dohonit Almacha se nám uš asi nepovede ale nohli bichom se pokusit spustit ten teleport.Hehe mně povídá Melchizedevh bi zajímalo jak Burbbag dy chtěl přispět k rozluštění tý hádanky když umí sotva čist a počítat.No zatím co vi lidi umíte trochu líp psát a číst my krolové máme instinkt a vječí sílu tak ješte jednu stupidní připomínku a rozbiju ti ten tvůj kchsicht jeti to doufám janý.Jo jo uplně jasný.To sem rát. Tak Vulpin s Detorem seženou kotlík a přísady ostatní se vrhnou na tu hádanku.Hele Vulpin ty znáš nejlíp takovou havjeť jako pavouky kde vlastně seženete toho pětinohýho pavouka tázavje se podíval na ní Eodel. Tak nato nepotřebuju být znalec havjeti chápese příležitosti blísknout se Detor to vemeš normálního a urveš mu dvje nohy.Noment kolik nohou ná vlastně pavouk.Osum to ví každý malí dítě ozvala se Vulpin.To znamená že když utrhneš pavoukoli tří nohy tak mu jich zůstane ještě pjet. No já bich začal se ozívat Burbbag bich se připojil k tomu pavoukovi co ho vemeš a utrhneš mu dvje nohy přeci osum mínus dvje je pjet ne.No Burbbagu musím stebou souhlasit pochlebuje mu Melchyzedech pan Rhandir na tebe nusí byt pišný.No to si piš tak.

Tak vaří ten lektvar někdo rozkřikuje se Eodel.A eště tu hádanku

přečtěte někdo znovů tu druhou půli té hádanky.Tři první ti silní sou tři konce svaš vjednom tří ať duní tímto sálem.Tří tři tři.To nedává

žádný smýsl prohlásil Melchyzedech.

Jakto vykřikl Burbbag tří první ti silný sou pamatujete si ještě jak vyprávjel Huntar Důna o třech který to tu začali Almach,Samaj,Kadur tak to jsou ti první mám pocit.Nojo a všichni se jímaj pořvávat slabiky vrůzným pořadí za sebou.

Hej nechte toho řvaní cokdyž ktomu potřebujeme e ště ten lektvar připonněl Detor.Nojo nožná máš pravdu no ale co sním svraštíl čelo

Burbbag až se mu uši zatřepali.Já právje bych vjeděl prohlašuje Detor. Tak co a nenapínej.

No co spojit ten pentagram tím lektvarem a jak ty chytrej no politím ne přeci a nečumte na mně jak na blázna.Po delší odmlce tak bylo uděláno.A opjet vypuklo řvaní hesel a nakonec se někomu povedlo vyřknout spravný haslo protože pentagram se nejenom rozzářil ale i z vrcholů vyšlehly pruty ohně který se propojili v jeden propletenec.

Kdo pude první.Padla často kladená otázka.Tak já pudu nabýdl se Yall. Jaů kdyť to pálí odskočíl spátký a přes rameno se mu táhl rudý šlic

popáleniny.Nechci rýpat ozval se Eodel ale mám takové tušení že ten lektvar se mněl spíš vypít než vylít na podlahu.

Detor který si to už taky asi uvjedonyl se snažil zmyzet za jedním sloupem.To je asi pravda Detore koukej ulařit další ten driak než si zpomenu kdo navrhoval vilít ten lektvar zakoulel Třaskatul očima. Zakrátko už si přihýbali z kotlíku a jen někomu to dělalo potíže to když se nebespečně blísko úst přiblížil plovoucí pavouk nebo netopýr. Pak projít teleportem byla už jen procházka rozkvetlím sadem.

Yall jdoucí první čekal svazek blesku ale místo toho stál v pomněrně velké místnosti z kterých vedli jedny dveře.

Po seskupení.

Chodba hrubje tesaná vedla nalevo i napravo opčas do nich ústili dveře. Po prohledávání nejspíše dolu protože vjedné místnosti bili nalezeny rumpály vedoucí kamsi do podzemí.Byl nalezen víchod z dolu.Jen jeden problém se ještě vyskitl a to otevření masivních dveří.

Však nastoupila hrubá síla a dveře po chvíli nevidrželi.Naskitl se hřejiví pohled místnost upravená jako knihovna až nato že místo knih na policích leželi male pytlíky plné vltavínú pomněrně slušná hromátka. Tak asi jsne na této vípravje skoncili co povídá vůdce Eodel toho kouzelníka už asi nedoženem takže bich navrhoval dojít pro peníze a domu...

.

rok 968

Jedno malé udolíčko na jihu hor v Hamilkaru.

Tak prťavci zozkřikuje se těžce obrněný chlap nesplnili jste týdení limit těžbi a proto musíte být potrestáni. Každý patý bude zbičován třiceti ranami.Mezi malími trpaslíky to

zašumnělo.To nemůžete zařval jeden z mohutnějších trpasíků!

Co nemůžeme tohle je začátek spoury a ta se nusí zadusit hnet v zárodku.Proto ty dostaneš sto ran a pokuť přežiješ bude ti uříznuto ucho.Při další takovéhle spouře budeš popraven.Tak naco čekáte

proveďte to.

Do teťka ukázněně a tiše stojící šik chlapů v kožených brněních se

dali do pohybu.Vyvlekli bránícíhose trpaslíka a rovnou mu uřízli ucho a začali ho bičovat,Ostatní trpaslíci neváhali a přešli rovnou do útoku metajíce klacky a kameny.

Chlapi něco podobnýho očekávali protože následoval masakr sice mňeli nakázáno bojovat s trpaslíky na plocho.Leč mrtví byli v řadách

trpaslíků.Tak spoura byla opjetovně potlačena.

V chýších trpaslíků

Ty parchanti takle to přeci nejde dál sedumnáct let už nás zotročují musíme se jim postavit nebo utýct.

Ne to nedokážem to si zapomněl na naše pokusi všechny stroskotali a co víc naše počty klesaj.Každopádně musíme počkat áž jestli přežije Hrun. Hrun přežije promluvil dosut mlčící křechce vypadající stařík a o jeho slovech nikdo nepochyboval.Pak teprv uvidíme co dál.

"Druhý dan ráno něco okolo páté."

Tak vstávejte a dopráce.Onen chlap co vidal povel k rosudku strhnul houni sloužící jako dveře do chyše kde spalo pjet trpaslíků.Hrun a další čtyři.Tak vstávej skrčku pro tebe to neplatí když viděl zbitýho Hruna jak eště leží.Hrun se začal zvedat ale jestli se zvedal ponalu,nebo jen že chlap chtěl ho nakop těžkou botou.

Svalil se do kouta až hek ale opjet se začal zvedat.Ostatní trpaslíci se chápali krunpačů a kladiv.Né!Nechte ho bít ozval se Hrun klečíc na jednom koleni nechte ho bit už du dělat.

Jo máš pravdu dete makat jinak jste mrtví s těmi slovi odešel chlap z chýše.Hrun řekl ne mí druzi v utrpení teť není naše chvíle příde pozdějš mnohem pozdějš zvedl krumpáč a balhal se k dolu.

rok 981 jaro

Čas nadešel

Hrun vynášel suť z dolu na hromady již vinošený hlušiny když viděl přibjehnout jednoho plně vyzbrojenýho vraha k dozorčínu dolu.Nebilobi natom nic tak zvláštního až nato že nu po ruce stékali kapičky temně rudé krve.Po krátké vímněně slov kterm Hrun nerozumněl byli svolány hlídky.Jen na každé strážný vježi zůstalo po jednom hlídkujícím.

A uprkem se hnali do dolu.Když se blížili k stojícinu Hrunovi zařval na ňej hlavní dozorce onen chlap táhněte dělat skřeti mizerný nebo až se vrátím uřežu vám všem uši.

Zmínka o uších působila na Hruna jako kyj.Rudě před očima a bubnování v uších.ČAS NADEŠEL.

Jen co strážný vbjehli do zakázaných dveří šel Hrun po své práci jen u rumpálů poslal krátkou správu čas nadešel.Holku starajícíse o nošení vody poslal do vsi zburcovat ostatní.

První padli hlídky u zakázaných dveří pak ve strážných vježích.

Na jednoho vraha připadlo sedum mrtvých trpaslíků.Avšak jim nezáleželo na životech.Trpaslíci opsadili důl.Zaujali nejlepší pozice a čekali mněli čas tak čekali.Navečer začali vrazi vybíhat jako myši,když je v jejich norách honí had.

Prvni již skrvavený vrazy zemřeli aniž bi vjeděli jak.Ty další bojovali o holí život neutekli.Pak viběhl onen chlap a ještě jeden v šerném plášti.Hrun vbjehl chlapovi rovnou pod nohy a jal se ho mlátit kladivem až krev cákala.Hruna sejmul svazek rudých bleskú padl.Pak další a další blesky lítali do trpaslíků rosévajíce smrt.

Chlap zmizel.

Nastal chlad a prázno do srdcí trpaslíků vstoupil smutek.

Pohřeb Hruna.To říkám já stařec Triog syn truoga při hrdinské smrti Hruna slibuji že zabiju každýho kdo vyleze stěch prokletých dveří. My národ malích přísaháme že zničíme strach plížícíse ze zakázaných

dveří to spečetila naše krev prolévaná třicet let.

... Liscanorští vylézající ze zarostlích dveří dolu byli oslněni

poledním sluncem.Stáli v nevelkém kaňonu jehož stěny stoupali prutce vzhůru.Po ujití několik desítek sáhů už bilo jasný že tu nejsou samy. Před Burbbagem se otevřel výhled do udolí vněmž to vřelo povikem.Asi padesát malích trpaslíků utčilo na jednoho muže.

Však první pohled byl mylný protože chlap se nepříjeně smál a netal mezi trpaslíky rudé blesky.

Musíme jim pomoct vyhrkla najednou Vulpin to je Almach proti němu nemají žádnou šanci.To musíme thnuli sebou současně Třaskatul s Eodelem nečekali nato jestli se knim někdo přidá a s válečným pokřikem vybjehli na pomoc malím trpaslíkům.Když dobjehly asi na sto sáhů od bojující skupiny první kdo je zahlíd byli trpaslíci ti začali s jekem utíkat prič od chlapa a od Liscanorskich.Pak je zahlídl i Almach.

Neš však mohl k němu dobjehnout Burbbag který na svích dloůhých nohách předbjehl i oba trpaslíki začal Almach něčo mumlat.Ňáký kouzlo a začal se promněňvat napřet sčernal pak zmlhovatěl až zoblačněl.Vtu ránu Burbbag zastavil z černého oblaku naněj koukali dvje jakobi ospalé oči. Oči tojsou oči oheň musíme naně ohněm.

Však to skoro každý vjeděl.Následovala pekelná chvilka sekání,střílení blesků,tahaní pochdní a sanozřejvně i útěků.

Nelchyzedech který se překonával vypálil všechny blesky které znal a dal se na bezhlaví utěk príč.Vlastně utíkali skoro všichni jen Detor se jen tak v bjehu otočil a vypálil s prstenů pár modrých blesků.

A těstí se obrátilo teť utíkali zase oči prič zanima se hnala snečka zdivočelích dobrodruhů.

Oči byli rychlejší.Proletěli vsí z níž úprkem utíkali malí trpaslíci a začali stoupat do prutkého svahu.

A teť si spoměl Yall Melchyzedechu kde máš havrana já nevím někde lítá tak do kruci použíj.Havran vzlítl zakroužíl jakoby chtěl říct mám času dost můj pán ho měl přeci taky.Naletěl vypálil bleský a uletěl.

Oblak začal padat zpátky ze srázu.Dopadl človjek popálený pomlácený ale hlavně mrtvý.

Tak kdomu stáhne tu kůži stěch zad Burbbagu třeba ty roskazuje Eodel. Ne ne ne nejsem žádý řezník.Koůkejte ta mrtvola jakobi stárne.Dělejte stáhněte mu tu kůži pořvává Darlen dyť jeto třicet tisíc.Všichni kdo si uvjedomili ten fakt začali přiskakovat a stahovat mrtvího koůzelníka z kůže.Tak tobijsme mňeli říká Eodel a roloval kuži do ruličky.

Bum bum začali lítat kameny a klacky.Na nejblíže stojícího Detora se snesla sprška kamení hnet zaní se hnali rozuřený trpaslíci na které rozjásaný Liscanorští úplně zapoměli.

Mi vám nececeme ublížit volá Třeskatul mi taky trpaslici.Bum bum mlátí malí trpaslíci do Nurnských jak o život.Mi jsme přišli v miru nechceme vaší smrt huláka Valpi při odrážení kladiv a krumpáčů.Bum bum trpaslíci krouží kolem jako oživlé moře okolo zhluklích Nurnnských a skrví

podlitýma očima neustále útočí.

Tak donich bíjte je hlava nehlava zařval Burbbag který to už nemohl vtdržet.Družina ne málo podobná ježku se dala do pohybu sekajíce, bodajíce a vidatně nadávajíce se začala probíjet prýč z houfu trpasíků. Melchyzedech schován uprostřed družiny vydatně pozbuzoval a pořvával rady kde seknout a bodnout jako bi to nevjedeli všichni líp. A teť višel z jednoho houfu křechce vypadající stařík.

Harézovi se udělali mžitky před ocima a těžko u srdce.Ten dědek používá magiji křičí Harez.Ale to už se probojovali z neltvrdšího jádra ven.A mozí se dali na uťek zůstali jen ti co nebili raněný a ti posedlí bojovím šílenstvím pobíjeli trpaslíky dál.

Darlenovi zahučelo v hlavje až zakolísal.Zabte toho dětka nekdo zařval Eodel a začal se probíjet k něnu.Před stařešinu se dostal Burbbag a Yall. Yall se zhroutil v křečích ale Burabbgův útok stačil už na mohutnější bijce.Trpaslíky opustila všechna bojovnost a dali se na utěk.Yall zvedajícíse ze zemně klel jak skřetí král a třel si husí kůži.

Prohledání bilo rychlé krom pár cetek nemněli vůbec nic.Jen Eodel když vstoupil do jedné chýše a hledajíce spůsobem roskopáváním hromad

oblečení a kuží.

Našel malé dítě vlastně nemluvně,začalo brečet na celé kolo.Notak tíše prcku bububu konejšil ho notak nebeč mlč spratku nebo ti šlápnu na krk! Béé béé brečí dítě s plných plic.

Coto tedy náš ozvalo se mu za zádi až nadskočil to vešla Valpi.Jé dítě takoví krásný cvrček.Vzala dítě do náručí a začala ho tišit.

Dítko vycítilo príval lásky a ztichlo.Jé Eodele necháme si ho.Ne ne určitě ná rodiče.

Určitě si to myslíš povídá Darlen když hledí na mrtvoli ležící opodál. Necháme si ho jásá Valpi je to sirotek chuděra.Takjo souhlasí nakonec Eodel ale postaráš se o něj.Jojojo postarám a utírá slintajícínu dítěti bradíčku.

Určení spravného smněru a překonání hor nebil až takoví problén.Vylezli za lesem smutku vsteklého psa a tomu se rači oklikou vihnuli.Do vesnice kde mněli ustájené koně dorazili před sounrakem.

Hel nechci vještit ale na tý vsi je něco divnýho řiká Darlen.Hele vůdče uš zase síckuje měli bichom stím něco udělat.Mlč Melchyzedechu kdyť má pravdu ta vesnice je ňáká tichá tak opatrně vpřed.Buch buch pane dem si pro své koně.

Místo slušné odpovědi se rozlítli okenice a zadrnčeli tětivi kuší.Kurník je to past spátky ale to už ze dveží vybíhali vrazi jak sršni z nakopnutého hnízda.Boj kolisal tu tlačila jedna strana tu duhá ale nakonec padla střelecká podpora vrahů pak pobít zbylé vrahy už nebyl velký problém. Tak já bich řekl že bi to mohli být všichni vrazy protože jestli ne tak se musí líhnout s mechu a kapradí prohodil moudro Detor.

Měli sebou třistašedesát zlatývh a jednoho mrtvího Renta Arka povídá Třaskatul po prohledání mrtvol a srubu.Cože diví se všichni kdo nevešli do srubu.No mrtvola Renta se válí támhle vrohu a asi si vytrpěl slví. To má zato že se nás nedržel a zavalil nás v ton podzemí přejemu Eodel. Hele nesedáme čeká nás odměna a všichni se radují z blizký vydiny zlata. Už zase mám divný pocit povídá Darlen když vjížděli na dohled přeražené čelisti.Hele Darlene není ti to trochu blbí stím předpovídáním stejně nevíš co se stane tak toho nech jo prosímtě.

No ale já fakt cítím průšvich.Hele koukejte ta hospoda je v troskách křičí rozčíleně Detor.No neříkal semto ozívá se Darlen hele ty chytrej a nevíš jestli přežil Huntar Duna.No při naší smůle bich řekl že leží

někde opodál.Mlč okřikujoů ho všichni.Ale doopravdi Důna ležel mrtví opodál.Tak to asi jedem domu co skuhrá Melchyzedech a bez peněz co. Sliším koně křičí Valpi někdo sem jede a jejich hodně.

Zpoza výběšku lesa se vyřítila o jízda.Přibližně padesát jezdců

obklíčilo liskanořany pak se mezi nima oběvíla na koni Niara převlečná do jazdeckýcho kalhot a heleny.Hej tosou oni povídá místo pozdravu Niara.Tamhle ten se mne pokusil znásilnit a prst ukázal na Eodel. A ukradl mi dýku hej rabe kde je ta dýka jaká býka já žadnou nemam melži ty červe máš jí ve fusaku sáms jí tam házel ale já jí stebe

dostánu a ještě rád mi jí podáš aš budeš klečet v prachu předemnou.

Dejtemu pětadvacet ran holí ať mluví.

Eodel se ani moc nebránil ani ostatní nu nepomohli protože jít proti takovéhle přesile se bojovat nedá.Ohli ho přes oj žebřiňáku a mlátili ho přes záda až nakonec omdlel.Proberteho.

Šplouch okov vody posloužil dobře.Tak kdejeta dýka ptá se opět.Nevím nemám nevidělsem opakuje Eodel dokola coš přivádělo Niaru ke vsteku. Dalších pětadvacet a prásk prásk Eodelovi tiše odpočítávj nurnský ale tentokrát neomdlel.

Tak povíš ne nevím nemám neviděl jsem zněla odpověť.Tak..Paní nerad ruším vaší zábavu ale máme něco vyřídit prohlásil mohutný chlap sedíc

na koni vedle.Maš štěstí rabe jinak bi ses tadi plazyl jak had v prachu a škemral o život.Odjíždíme zavelela jako kdybi to dělala odmalička. Liskanorští celí udivený koukaj jak mizí v dáli sněram k dolu.

Tady nebudu ani chvilku huláká Eodel když mu Valpi ošetřuje záda. Nurnští nasedeji na koně o jedou domu jen Eodelovi jizda na oslu nedělá žádnou radost.Příjezd do Liskanoru byl bouřliví kdyť se vrátili všichni živí a zdraví.