Lyškánora 20
* Motta tohoto čísla * Vranigost - sílící hrozba
studené války * V lihu * Otázky * Nikdo * Dopis Bóinovi, bývalému členu Rady velvennorského
stolu * Tři znělky pana Alwynna * Opět trocha o Liscannoru * Liscannorská obecní škola *
Inzertní okénko *
Jarn 1045
Motta tohoto čísla
"...Smím oprašovat tvůj brk?.."
Bibiána ze Šňupákova
(Intimní dotaz na Dyniho L.)
"...Voda teče. To je vodáckej výraz..."
Trblot Vratigllad
Vranigost - sílící hrozba studené
války
Eodel Zivril, bratr Eowenův
Musím připustit,
že mé úvahy možná přispějí k vyostření situace, avšak nemohu jinak, než abych upozornil na velmi
nebezpečný jev, který mají na svědomí někteří občané království Gwendarron. Je možné, že tak
činí z nevědomosti nebo krátkozrakosti (což je neomlouvá), avšak nenávistné tendence již začaly
mezi mým okolím tu a tam propukat.
Když byl položen Aeddem Ruindorským první
základní kámen budoucího Vranigostu, byla tato událost mezi liscannorskými přijata vcelku vlídně
a pochopitelně bez nějakých nevraživých nálad, vždyť Aedd byl ve společenstvu Nurnských
oblíben a neprojevoval žádné separatistické tendence, které by vytvořily zeď nepřátelství. V té
době byla Aeddova samota liscannorskými, narozdíl od samoty Sarimovy, chována v úctě, jakož
i sám Aedd ctil Liscannor jakožto obec. Postupem času se Aeddova samota proslavila zejména
jako útočiště lidí, kteří měli pobyt v Liscannoru z různých příčin zakázaný, avšak šlo o lidi v
zásadě charakterní, alespoň v kontextu meziobecních vztahů.
Veškeré problémy
nastaly až příchodem Dyniho Longodona, muže jenž zpočátku skrytě a posléze zcela otevřeně
liscannorskou obcí pohrdal. Stal se občanem Aeddovy samoty a od té chvíle zasvětil celý svůj
intrikářský um cíli vybudovat z malé samoty obec s platným lokačním patentem a přesunout hlavní
jádro Nurnské družiny do této obce. Pro tuto myšlenku získal Aedda a společně, bez jakéhokoli
povšimnutí liscannorských občanů, včetně starosty, začali uskutečňovat vskutku rychlý a ďábelský
plán. Zrušili obecně používaný zákon o čekací lhůtě na udělení občanství, čímž se podařilo
rozhojnit občanskou základnu do takového počtu, aby mohla být samota ustanovena obcí.
Ukvapeně získali lokační patent a ve čtyřiačtyřicátém dali vznik obce jménem Vranigost. V té
době už snahy o získání převahy, zatím neopětované poklidným a mírumilovným občanstvem
liscannorským, nabraly zcela očividný charakter. Naprosto věrná a bohůmžel v jistých věcech
dokonalejší kopie (neřku-li parodie) Liscannoru včele se starostou Aeddem, naprosto
nedemokraticky dosazeným skutečnou hlavou, Dynim Longodonem, se dnes tyčí na západním
pobřeží. Obec sluje zejména nezakrytým nepřátelstvím a trapnými snahami o zviditelnění za
každou cenu. Do obce jsou přijímáni naprosto všichni, kteří o občanství projeví zájem. Je tedy
nasnadě, že toto místo přitahuje lúzu, všelijaké zkrachovalé existence, které si nenávistí vůči
Liscannoru léčí své vlastní jizvy a komplexy. Tím však nechci říci, že zde nežijí i lidé čestní a
slušní, je však jisté, že člověk, stýkající se s chátrou sám se může chátrou stát. Očividný zájem o
občanskou základnu větší, než je základna liscannorská, se projevuje někdy až nechutným a
nedůstojným lanařením všech nováčků Nurnské družiny, různých bezdomovců a čekatelů na
liscannorské občanství. Je však jasné, že takováto politika nutně vede buď k uznání všeobecně
platného zákona o čekatelství a selekci, nebo ke zkáze Vranigostu zmítaného vnitřními sváry. Už
dnes je všeobecně známo, že kdysi důležitý pan Solwin, vranigostský občan, se stal pro Dyniho
Longodona natolik nepohodlným, že zcela veřejně propaguje jeho smrt a po okolí o jeho osobě
rozsévá pomluvy a lži. Všeobecně známé přízvisko pana Solwina "Malej Tanris" je jenom pouhým
zanedbatelným důkazem, hovořícím za vše. Vždyť každý dobře ví, kdo Tanris byl, čím se
nechvalně proslavil a jak skončil. Tímto proslovem chci apelovat na všechny gwendarroňany dobré
vůle, aby dobře přemýšleli o věcech, které se dějí a jednali tak, aby se nestali byť nevědomými
pomahači při vzniku případné války mezi Liscannorem a Vranigostem. Vyzývám i starosty obou
obcí, aby se oficiálně setkali a vzniklou situaci, hrozící výbuchem vášní, projednali a provedli jistá
opatření či úmluvy.
Dále bych se chtěl rozepsat o tvorbě literární. Jak známo, v
Liscannoru vychází občasník Lyškánora, který byl věnován všem družiníkům Nurnské družiny.
Vychází dlouho a poctivě, ač jen malá část Nurnských přispívá na její existenci. Nenávistné
tendence vranigostských zašly až tak daleko, že místní starosta, Aedd Ruindorský, začal vydávat
soukromý bulvární občasník s příhodným názvem Vraní kost, čímž se, jakožto pilný dopisovatel
Lyškánory, postavil do světla rozbíječe družinického listu a zapříčinil vznik úvah o změně statutu
Lyškánory z družinického listu na list obecní. Je nasnadě, že konkurence Lyškánory a
vranigostského bulváru povede pouze k opakování informací, chaosu, ochuzení obsahu a méně
častého vydávání obou dvou listů, přičemž ne každý družiník bude mít možnost nové číslo jednoho
či druhého získat.
Nyní k samotnému bulvárnímu občasníku Vraní
kost.
V malé poznámce na konci Vraní kosti se lze dočít, že vydavatelem je Aedd
Ruindorský z obce Vranigost v pobřežním pásmu východního Gwendarronu. Pan Aedd dává
najevo své nicotné zeměpisné znalosti o kraji ve kterém žije, neboť neví, že na východě království
žádné moře nebylo a není. Také je možné, že si plete světové strany, což je politováníhodná
ostuda.
Obsah občasníku se zkládá zejména z naprosto vymyšlených prostoduchých
zpráviček z okolí s nulovou výpovědní schopností, přičemž čtenářův zmatek je neustále živen
různými neznámými či nepochopitelnými termíny, pocházejícími snad od skřetích přátel z
Míjónského lesa (např. Vietnam, kobercové bombardování, šérvér, news, of, the, world, apod.),
nebo naprosto nedostatečnými geografickými a historickými znalostmi starého světa (namátkou
vybírám Mubarath, Stín Valinu, Velwen, apod.). Ze zpráv nelogických, zmatečných a normálnímu
člověku jen těžko pochopitelných, což dokazuje, že vydavatel neumí ani pořádně lhát, za mnohé
jiné cituji: "... O novoroku položil gwendarronský král Torgan věnec k hrobu neznámého krále,
který podle legendy pomohl gwendarronskému vojsku při boji s kočovnými barbary, když na
poslední chvíli přijel do těžké bitvy a zvrátil výsledek na stranu gwendarronských. Jelikož však v
bitvě zároveň padl, nezjistil nikdy nikdo, kdo to vlastně byl...". Tato pasáž mne utvrzuje buď v
myšlence o autorově debilitě či o jeho naprostému výsměchu ke všem případným věrným
čtenářům. Reálnost této noticky dává představu o Ruindorově chabém chápání něčeho složitějšího,
než je rvačka dvou opilců, která dává toliko tři varianty - vítězství jedné ze stran nebo remíza,
přičemž je klidně možné, že některý z opilců bude ostatním neznámý a také lze následně chápat
pokládání věnců ke hrobu neznámého pijavky. Zcela zhovadilá zpráva o neznámém králi z Vraní
kosti č.2 dává toliko dvě zcela nesmyslné varianty, tedy buď král přijel sám a padl, pak je dost
možné že zůstal neznámý (otázkou je, jak se poznalo, že jde o krále a ne o pouťového komedianta
v slušivém převleku), ale nepochopím, jak se mu podařilo zvrátit výsledek bitvy, nebo možnost
druhá, že onen král přikvačil se svou armádou a padl, pak pochopím, že se mu podařilo zvrátit
výsledek bitvy, ale není dost možné, že zůstal neznámým. Autor zřejmě v zajetí své jednosměrné
fantazie pozapomněl na zbytek armády, která, předpokládám, ví, pro koho pracuje. Korunou
všemu jsou kočovní barbaři, kteří projíždějíce krajem rozhodnou se, z nedostatku jiné zábavy
zřejmě, provést bitvu, která ohrozí stabilitu země natolik, že musí přijet na pomoc jakýsi král, nota
bene neznámý. S politováním si uvědomuji, že pan Ruindorský si představuje mobilizaci a přesun
armády kupříkladu jako hádku dvou zedníků u piva, kteří zavolají truhláře odvedle, aby je
rozsoudil, což se dá, pokud se onen truhlář nejmenuje Linfalas, stihnout šibeničně
rychle.
Pozorný čtenář se v bulvárním plátku mimo jiné dozvídá, že obec Vranigost
vznikla v příštím roce a její vznik byl oslaven vepřovými hody, jejichž datum je stanoveno
napřesrok, což vyvolává ironickou poznámku, že účastníci budoucího setkání v zatím neexistujícím
Vranigostu se přejedli vepřů, kteří se ještě nenarodili. Pan Ruindorský je zřejmě stižen natolik
silnou sklerózou, že sám neví jaký se píše rok, takže čtenář může propadnout mylnému nadšení,
že čte zprávy z budoucnosti v bulvárním plátku, který ještě nevyšel. O Vranigostu se s klidem
může říci, že je to obec, kde zítra znamená včera, nebo něco v tom smyslu.
Na závěr
bych chtěl jenom říci, že s politováním pozoruji vzniklou situaci, která by velmi snadno mohla vést
k rozdělení Nurnské družiny, a pevně věřím, že se vše urovná. Záleží však pouze na členech
nurnského společenstva, čas sám nic nespraví. Je samozřejmé, že na případných nepěkných
událostech pramenících ze svárů ponesou největší díl viny starostové obou obcí (ač se někteří z
nich budou možná alibisticky vykrucovat) a zejména na nich bude (ostatní však v žádném případě
nevyjímaje) ležet břímě odpovědnosti za případnou nestabilitu družiny. A co z takové nestability
vzniká a kam vede, není jistě třeba vysvětlovat.
V lihu
Alwynn Bílá Ruka
(sepsáno v nudném ležení v lese)
Jsem v
lihu
Jsem v lihu,
vidím běs i sílu
Vidím zpocenou krev
Vidím mrtvoly
rozcupované párátkem
Vidím prase žeroucí vnitřnosti mých přátel
Vidím chlupatou
zlobu nesmyslně kálící
Vidím letící žebro mávající krví
Vidím slaměné děti
zapálené
Vidím cukrátko vybuchující v nevinných ústech
Vidím zelený hrob řvoucí v
sonátě zvratků
Vidím les vonící smyslným vzplanutím milenců
Vidím koně úpící pod
brčálovou vodou
Vidím smrad stoupající ve spirále hněvu
Vidím modrou trávu běžící
po spálených lukách
Vidím černou rybu pleskající se ve větru skal
Vidím všechno
kulatě
Vidím nic, je velké jako rotující sud piva
Vidím zvuk, líbezný hlas mi bleje do
ucha
Vidím mluvící zvratky
Vidím bělma mravenců bydlících v prasklých
mracích
Vidím,
vidím dvakrát,
třikrát
Vidím a
zapomenu
Otázky
Eriadann Rugornský
(Úsměvná znělka zpoza hřbitovní
zdi)
Neptej se, Mamlasi,
neptej se Proč?,
raději potajmu
do výšky
skoč
Netaž se Nač asi?,
sic bych se smál,
trůnil sis na hlavě,
proto ses
ptal
Nikdo
Alwynn Bílá ruka
Neznámé město.
Starší muž
ulehl na postel.
Zachumlal se do peřin.
Byl sám.
Meč
zasvištěl.
Smích.
Strach.
Jeskyně!
Dívčí
tělo.
Teplo.
Radost!
Štěstí.
Krev.
Krev.
Světlo.
Zrůdy.
Tma.
Popraviště.
Nekonečno.
Pád.
Let.
Néé!
Výbuch.
Muž se probudil. Bylo ráno. Vstal.
Pohlédl z okna.
Z výšky viděl pulsující město.
Znechuceně odplivl.
Zavřel oči. Viděl
nekonečno.
Po chvíli zamrkal a pohledem sklouzl na stůl.
Ležela na něm prázdná
láhev vína a zlatá koruna.
Dopis Bóinovi, bývalému členu Rady
velvennorského stolu
Králi Bóine,
uplynul již nějaký čas od doby, kdy se naše cesty rozešly. Naše
loučení nebylo příliš přátelské, ale vzhledem k okolnostem si myslím, že tomu ani jinak býti
nemohlo. Přesto věz, že k tobě cítím stále stejný respekt a úctu, tak jako na začátku našeho
setkání. Nic na tom nezměnilo to, že jsi se mě těžce dotkl, když jsi mě a mé muže nazval tlupou
žoldáků. Chci věřit a věřím, že jsi tak učinil v návalu vzteku, který jsi musel pochopitelně cítit tak
krátce po volbě nového krále. Nicméně bych se ještě chtěl vrátit k naší vzrušené debatě a případně
Ti vysvětlit některé věci s dnes již chladnou hlavou.
Obávám se (a Ty to jistě víš),
že volba nového krále rasy kudůčí znamená konec Perrimovým a Tvým snahám o vybudování
silného a hrdého trpasličího státu. V tento okamžik nevím, jak velké území Tobě a Tvému národu
vyhradil Darlonn Velvennský, ale mám pocit, že trpaslíci jakožto národ, kterému tyto kraje od
nepaměti patřily, s tím mnoho spokojeni nebudou, a to jistě plným právem. Plně si stojím za tím,
co jsem Ti řekl o lidech, zvláště pak o těch, které vede taková verbež, jako je Norangh a jeho
kumpáni. Ty sám moc dobře víš, že Glendorr Nardalaenský je na pokraji smrti a není těžké si
spočítat, kdo ho nahradí. A Norangh posvátný mír mezi lidmi a trpaslíky jistě ctít nebude. Darlonn
je pravděpodobně moudrý a čestný muž, ale mám obavy, že se mu může stát to, co se stalo králi
Perrimovi. A přesto, že se nám snad podařilo zlikvidovat strom Valinnu, hlavní vůdce, jakýsi
Klemeš, nám unikl i s částí svých přisluhovačů a je jasné, že ve své podlé činnosti bude
pokračovat. Kdo za ním stojí, bohům žel, nevím, ale zdá se, že stopy vedou minimálně až k
Noranghovi, ale možná i do Mubarrathu. Ale to jsou jen dohady a je pravděpodobné, že ve chvíli,
kdy se Ti tento list dostane do rukou, bude vše již jinak a mnohé z toho, co bylo zahaleno
tajemstvím, odhodí svůj háv a vypluje na sluneční světlo. Každopádně bych Ti při vší skromnosti
a úctě chtěl dát jednu radu. Začni zbrojit a hledat spojence. Je možné, že v zájmu svého lidu budeš
muset vést první úder a mnohými budeš označen za porušitele míru, ale někdy to jinak
nejde.
Ještě k Tvé poznámce ohledně těch žoldáků. Ano, my jsme žoldáci a ve
většině případů jdeme skutečně za tím, kdo nás platí, ale věz, že ten, kdo je ochoten nám platit a
využívat našich služeb, se od nás mnoho neliší. Přesto nemám pocit, že bych někdy dělal něco,
kvůli čemu bych dnes nemohl spát. Možná, že jsme pro Tebe opravdu jen žoldnéři jdoucí za
zlatem, ale není tomu tak. Nurnská družina má k Tvému kraji hluboký vztah, neboť do jeho vývoje
bezpochyby za uplynulá léta výrazně zasáhla a vždy stála na straně trpaslíků a nikdy je nezradila.
A Ty sám moc dobře víš, že nejen u Ugoldarrské rokle Ti Nurnští zachránili život. Byli to naši
předchůdci, kteří Tě kdysi v Darrgou vykoupili z potupného otroctví a dali Ti svobodu. A zrovna
tak, jako Ty chráníš a ctíš památku svého národa a jeho velikánů, i já ctím své předchůdce a
tradice družiny, přestože doba Nurnských trvá pouze desetiletí a ne staletí a tisíciletí, jako u Tvého
národa. A věz, že i ten žoldák má někdy svoji hrdost a důstojnost. A já v první řadě sloužím svému
králi a Gwendarronu, a pak teprve těm, kteří mi platí.
I přesto, žes při našem loučení
používal slova hněvu věz, že jsem ochoten Ti kdykoliv přijít na pomoc a jistě nejsem sám. A bojím
se, že v těžkých chvílích, které Tebe i Tvůj národ očekávají, budeš pomoc potřebovat.
Tento list pošlu po spolehlivém člověku a pakliže budeš mít čas, prosím Tě o
odpověď.
V hluboké úctě
Tvůj bývalý žoldák
Krochta Moskyt
z Bažiny,
pátý starosta liscannorský
Tři znělky pana Alwynna
Musím se přiznat, že s těmito dílky nechtěl ani tolik otrlý Alwynn Bílá Ruka vylézt
na světlo. Našel jsem je v jeho soukromém deníčku, do nějž si vylévá své časté plačtivé nálady.
Vím, že lézt cizím lidem do soukromí se nemá, ale byla by jistě škoda jeho sprosté rýmovačky
neuveřejnit (pozn. Eod. Zivr.)
Hobiti
Kudůci
Trpaslíci
Barbaři
Krollové
Elfové
Mutanti!
Jste špína
Chcípnete
Už dnes
* *
*
Jedem do dálav
pod vírou svou,
zničíme vše,
ať naše duše
víru
povznesou!
* * *
Krev a bolest
všechno spojí
Smrad se
bojí
Opět trocha o Liscannoru
Krochta Moskyt z Bažiny, pátý starosta
liscannorský
Nadešel opět čas a k vydání jubilejního dvacátého
čísla Lyškánory bych chtěl napsat několik vět o naší družinické vesnici Liscannor a o věcech, které
mě znepokojují.
Před několika málo měsíci byl přiznán statut vesnice obci Vranigost.
Na tom by nebylo nic divného, takových událostí zažívá království gwendarronské za rok vždy
několik. Nová obec Vranigost se však přímo týká i nás, obyvatel Liscannoru a všech družiníků
Nurnských. Obec Vranigost vznikla na místě, kde si před léty postavil své stavení pan Aedd z
Ruindoru, který zřejmě má rád klid a raději dává přednost samotě a klidnému životu pouze s
rodinou. A na tomto místě bych hned chtěl zdůraznit, že pana Aedda znám již dlouho, zažil jsem
s ním nejednu výpravu a hluboce jej ctím a považuji jej za svého přítele. Během několika
posledních měsíců se však události pohnuly trochu jiným směrem.
U Aeddova stavení
si postavil svůj domeček i malý hobit Dyni Longodon, opět podotýkám, že se jedná o družiníka,
kterého ctím a tak to začalo. Aedd, ale hlavně prťavý Longodon se rozeběhli za všemi Nurnskými
a začali je přemlouvat k nastěhování se na původní Aeddovu samotu a vytvoření vesnice, která by
měla vytvořit jakýsi protipól Liscannoru. Podotýkám, že to není nic špatného ale metody, které
si pro svoji agitaci zvolili se musí příčit každému slušnému člověku. Jejich terčem se stali
především nováčci Nurnské družiny a několik z nich se skutečně nechalo zlanařit a ti si postavili
své příbytky u Aedda a Longodona. Tím tedy vznikla obec jménem Vranigost. To, že v nové
vesnici okamžitě vznikly hádky a jednomu občanu je dokonce vyhrožováno fyzickou likvidací se
možná jeví jako události, které jsou vnitřní věcí Vranigostu (a příslušných státních orgánů,
samozřejmě), o podivné volbě starosty ani nemluvě, ale jak se postupně ukazuje mají tyto události
neblahý vliv i na ostatní družiníky. A to je nepřípustné! Když jsme společně s Vranigosťany
oslavovali vznik nové vesnice jistě jsme si nemysleli, že nám budou za zády tropit takovou nekalou
činnost. Ta spočívá především s nabídkami k nastěhování do jejich vesnice téměř každému.
Longodon to dokonce paradoxně nabízel i mě. Jejich hlavním argumentem je, že občanství a
stavební povolení zde případný zájemce dostane okamžitě a ne až po zkušební lhůtě, jako je tomu
v Liscannoru. Rozeberme si to.
Liscannor vznikl jako vesnice družiníků. Právě proto
do ní nemají přístup normální obyvatelé království, vyjma příbuzných družiníků a osob se
speciálním povolením (hostinský, hrobník apod.) Je jasné, že není možné tedy udělovat občanství
okamžitě a bez příslušného prověření dané osoby. Myslím si, že každý kdo ctí tradice družiny si
tedy rád počká ty dvě družinové výpravy po nichž je liscannorské občanství standartně udělováno.
Nepamatuji si, že by je někdy nějaký řádný družiník nedostal. Vyjímky jsou samozřejmě možné
a také k nim dochází a občanství je možno tedy udělit okamžitě nebo po zkrácené lhůtě. Pro
dobrodruhy, kteří teprve čekají na udělení občanství, je určeno ubytování v hospodě U hrocha (já
tam také žil dosti dlouhou dobu). Každý soudný dobrodruh jistě toto pochopí a máli skutečně
zájem o Nurnskou družinu rád si chvilku počká, neboť Liscannor je s historií družiny úzce
propojen. Není tedy třeba hned podléhat panice a naletět na sladké řeči Vranigosťanů.
Je však jasné, že v této otázce jsem zanedbal jisté věci. Na prvním místě je to asi propagace
Liscannoru. Dlouhá léta bylo povážováno za samozřejmé, že existuje pouze Liscannor. Vyjímky
sice existovaly, ale bylo jich pramálo. Vzpomínám si na tři případy. Jednak to samozřejmě byla
Aeddova samota, dále Sarimův srub v lese (kouzelný domek, který se uměl pohybovat) a ještě
údajně čtyři sruby jakéhosi Álfheimovce, ale ty nikdo nikdy neviděl.
A náhle se objevil
malý Longodon a pravděpodobně to byl on, který se chopil příležitosti, zmanipuloval Aedda, a jal
se vytvářet konkurenci Liscannoru. V první chvíli nikdo nepostřehl nebezpečí.
A tak
se Longodon plížil s flaškou alkoholu po okolí a postupně verboval všechny, ale hlavně neznalé.
Toto padá plně na moji hlavu, že jsem novým tvářím v družině patřičně vše nevysvětlil. Tak nářku
už bylo dost a nyní musí nastat čas protiúderu. Tím samozřejmě nemám na mysli nějaký ozbrojený
konflikt, zapalování domů, unášení rukojmích a podobně, jak by si to někteří
přihloupější
snad mohli myslet!
Za prvé je třeba říci, že tato situace
je nebezpečná a oslabuje Nurnskou družinu jako celek. Není nás tolik, abychom si mohli dovolit
stavět domy po celém království. Už v minulosti, se několikrát stalo, že Liscannor (a v budocnu
se to pravděpodobně nevyhne ani Vranigostu) byl napaden. Zatím jsme se vždy ubránili, ale to
nemusí platit i do budoucna. Jak jsem již předeslal Liscannor je velmi úzce spjat s Nurnskou
družinou. Všechny "pracovní nabídky" jsou doručovány do této vesnice a v okamžiku, kdy se
někdo ptá na Nurnské je dříve nebo později poslán do Liscannoru. Tak tomu bude i v budocnosti,
pochybuji že by toto mohlo býti změněno (i když vše je možné, přijde třeba nový Mondragonský
atentát a vše bude náhle jinak, ale to se snad u všech bohů již nikdy nestane). Z toho jasně plyne,
že nás tato situace, kdy část dobrodruhů bydlí jinde silně oslabuje a akceschopnost družiny se tak
zpomaluje. Aeddův nápad na použití dvou "palantírů", které jsou v Liscannoru ukryty a nejsou
používány se mi jeví jako blbost, protože by u obou musel někdo neustále držet hlídku a i tak by
to bylo silné zpomalení, podobně používání holubů, cvičených psů, kouzelnických havranů apod.
Z těchto důvodů jsem se rozhodl pro následující.
Je bezpochyby pravdou, že
podmínky pro začínající dobrodruhy nejsou při současném ubytování U hrocha ideální. Hostinský
Jeremiáš si z toho, že nemá žádnou konkurenci udělal doslova zlatý důl. Strava je nevalná, pití
silně předražené. Čistota v pokojích není rovněž na odpovídající úrovni. Je sice pravda, že spoustě
dobrodruhů, kteří jsou na výprvách klidně ochotni spát v bahně, brouzdat se po kanálech, topit
se v krvi (své i cizí) a neustále jíst železné zásoby, to asi tolik nevadí, ale to neznamená proč by
se daná situace nedala zlepšit. Po dohodě s paní Rollandou, které patří hostinec U hrocha, jsem
se rozhodl vybudovat hned vedle stávajícího hostince přístavek, který do své přímé péče převezme
paní Rollanda. Přístavek není vhodné slovo, bude to samostatná kamenná budova, ve které bude
dole umístěna velká koupelna s prostornou kádí, vedle bude společná kuchyně a jídelna, kde bude
za lidové ceny vařit kvalitní domácí stravu paní Rollanda, která bude zároveň i prodávat některé
nezbytné věci za ceny nesrovnatelně nižší, nežli to činí vydřiduch Jeremiáš, uvažuji rovněž o
dovozu kvalitního alkoholu, který by byl prodáván za nákupní ceny přímo z Nurnu. V horních
patrech budou čtyři pěkně zařízené pokoje pro začínající dobrodruhy a čekatele na liscannorské
občanství. Součástí každého pokoje bude krb, houpací křeslo a pohodlné papuče, po dohodě s
paní Rollandou
je samozřejmě možné i ubytování pro manželské páry. Rovněž
hostinec
U hrocha bude rozšířen o krytou verandu, kde bude možno popíjet a jíst za
pěkného počasí. Stavba bude financována z obecního rozpočtu.
Současným
dobrodruhům, kteří žijí v obci Vranigost jsem ochoten udělit vyjímku a dát jim občanství
liscannorské a stavební povolení okamžitě, bez obvyklé čekací lhůty. Ta však bude z výše
popsaných důvodů samozřejmě zachována.
Několika větami bych se chtěl také
zmínit o nově vycházejícím plátku Vraní kost. Jedná se o další družinický list. Za situace, kdy do
současného družinického listu Lyškánory přispívá již tak málo lidí a ostatní jej pouze pasivně čtou
je to další rána. Platí pro to to samé co pro Liscannor a Vranigost. Je nás příliš málo, abychom
museli mrhat silami na vydávání dvou listů. O obsahu Vraní kosti se nebudu vyjadřovat. Je silně
podprůměrná. Také bych chtěl vyzvat všechny družiníky, aby začali více do Lyškánory přispívat,
není možné, aby všechno neustále táhlo pár lidí.
Poslední věcí, která poškodila
pověst Liscannoru, možná více nežli si připouštíme, je mapa. Ano, obyčejná mapa či spíše plán
vesnice. Její dosavadní neexistence je dosti citelná. Její vypracování slíbil již před mnoha měsíci
jistý občan, ale do dnešního dne se tento tvor nezmohl ani na pořízení si papíru. Pouze se neustále
drzými a poslední dobou i sprostými slovy vymlouvá. Mapa jistě nakonec vznikne, ale jestli ji udělá
tento člověk se dnes s odstupem doby jeví značně nereálně (kéž by si tato slova vzal k srdci a
trošku hýbnul svým líným zadkem, všichni víme koho se to týká).
Na závěr bych
pouze dodal, že následujích pár měsíců jistě rozhodne o mnohém a já doufám, že
zdárně.
Liscannorská obecní škola
Krochta Moskyt z Bažiny, pátý starosta
liscannorský
V Liscannoru bylo již postaveno několik obecních
staveb, které mají sloužit všem občanů. Jmenujme hospodu, márnici a poněkud diskutabilní radnici.
Šel čas a nikdo nic jiného nevyžadoval. Před nedávnem jsem si však s hrůzou uvědomil, že ačkoli
ve vesnici vyrůstá první generace nových liscannořanů, nemají se kde vzdělávat. V některých
rodinách se to řeší domácí výukou, některé děti navštěvují školy v Nurnu, jsou však i případy, kdy
někteří potomci nedostávají vůbec žádné vzdělání, což je stav jistě alarmující. Z tohoto důvodu
jsem se rozhodl na vlastní náklady vybudovat první liscannorskou obecnou školu. Nejedná se o
žádnou honosnou stavbu. Ve škole bude provozována výuka dětí od šesti do deseti let v jedné
třídě a jedním učitelem. Výuka samozřejmě nebude povinná, to záleží na rodičích.
Škola by měla malým liscannořanům poskytnout základní vzdělání, které by však vzhledem
k tomu, že ve třídě bude najednou mnohem méně (asi deset) dětí mělo býti podstatně kvalitnější,
nežli to umožňují školy jiné. Učitel se bude moci dětem věnovat individuálně. Rovněž
předpokládám, že ve škole budou moci tu a tam vypomoci s odbornou výukou i někteří členové
Nurnské družiny. Ve škole by se mělo vyučovat zhruba toto: čtení, psaní, základní počty, historie
Nurnské družiny (velmi důležitý předmět), historie a obecné zeměpisné znalosti Starého světa,
základní znalosti přírody (není možné, aby si někdo pletl mravence se škorpiónem). Výuka hraní
na rozličné nástroje a malování zatím není ještě vyřešena, ale v zásadě by měla býti umožněna. Po
absolvování školy by dítě mělo obdržet příslušný certifikát (právní formality budu muset ještě
vyřídit v Nurnu, kde zároveň budu i žádat o schválení naší školy). Výuka by měla býti bezplatná,
plat učitele bude hrazen z obecního. Po rodičích se pouze žádá, aby dítka chodila do školy v čistém
oblečení a pravidelně. Rodiče by také měli hradit náklady na knihy, pergameny, inkoust a podobné
věci. Ve škole budou povoleny tělesné tresty (rákoska) a dítě může býti potrestáno i povinnou
fyzickou prací na školním pozemku. V odpoledních a večerních hodinách se ve škole mohou
vzdělávat i dospělí, kteří však budou učiteli platit. Také bych tímto chtěl požádat obyvatele, aby
případně do školy věnovali různé nepotřebné předměty, které by mohly sloužit k výuce (vycpaná
zvířata, nepotřebné knihy, mapy a podobné věci).
Ve škole je zakázáno
konzumovat alkohol, kouřit, plivat na zem a zbytečně křičet. Vzhledem k počtu žáků by neměl být
problém, aby případné problémy řešil učitel s rodiči osobně a v podstatě kdykoliv. Podrobnosti
si určí učitel.
Učitel by měl míti ve vesnici všeobecnou vážnost a po žácích se
žádá, aby jej oslovovali "pane učiteli", případně "pane kantore". Považuji za samozřejmost, že děti
občas panu učiteli donesou nějakou výslužku z domova od laskavých rodičů, kterým záleží na
vzdělání svých dětí.
A konečně to nejdůležitější. Kdo se stane oním učitelem?
Minulý měsíc jsem navštívil obec Therfast a dohodl se s řídícím tamní školy panem Rhandirem,
že půjde dělat učitele do naší nové školy. Pan Rhandir je v naší vesnici znám. Svého času jsme mu
prokázali jistou službu a vzhledem k potížím do kterých se dostal poté co organizoval školní výlet
(nutno však podotknout, že za to v podstatě nemohl) rád přijal mojí nabídku. (Případné výlety
našich potomků si jistě dokážeme zabezpečit sami). Jakožto řádný učitel s platným certifikátem
království Gwendarron bude na naší škole vyučovat za těchto podmínek. Sto zlatých dostane
okamžitě na vyřízení formalit, zakoupení řádného oděvu, na náklady spojené se stěhováním apod.
Jeho roční příjem bude činit pětset zlatých, k tomu si může přivydělávat doučováním, k dispozici
bude mít koně a bryčku, k tomu bude mít ubytování zdarma v budově nové školy. K jeho
povinnostem bude patřit starat se řádně o svěřený majetek a vyučovat danné předměty v počtu
dvacetipěti hodin týdně. Panu Rhandirovi bude také uděleno liscannorské občanství.
Nezbývá tedy nic jiného, nežli si přát aby se žákům v nové škole dařilo a každý absolvent
byl hrdý na to absolvoval Liscannorskou obecnou školu.
Inzertní okénko
POZOR!
Na nurnském rynku zvrací pes
slyšící na jméno
Asta.
Majitel nechť se neprodleně hlásí
na obecním úřadě!
* *
*
31.3. oslavila Nurnská družina
pětileté výročí své existence.
Oslavy
proběhly ve světoznámé
taverně Jamaika.
* * *
ANONYM
Chci
jenom dodat k článku „Ubohý
záprdek lidské nesnášenlivosti", kterej
napsal starosta
liscannorskej. A proto
dávám na vědomost, že nejenom meče
se brousí, ale i hřeby
jednoho z řemdihů.
* * *
Všem občanům liscannorským i přespolním!
Liscannorská obecná škola zahajuje výuku žáků pro školní rok 1045/46.
Závazné přihlášky dětí ve věku od pěti do deseti let věku podávejte přímo ve škole spolu s
přiloženými dokumenty o předchozím studiu. Každý žák bude povinně prohlédnut kvůli vším
(pokud nedoloží doklad o bezinsekčnosti) a seznámen se školním řádem. Po úspěšném absolvování
výuky ve školním roce obdrží certifikát o studiu. Žáci se zanedbaným vzděláním budou doučeni
zpětně v intenzivních kursech.
Rhandir, učitel
* * *
Aedd z Ruindoru a Dyni Longodon dovolují si Vás pozvat na
Zabijačkovou veselici
u příležitosti založení nové osady
která se koná o jarní rovnodennosti dne
30. Jarna
1044
na pobřeží u Aeddovy samoty
Účast na veselici přislíbili:
Jelito ml.,
řezník
Krochta Moskyt, starosta Liscannoru
Hlůva, pošťák
vykrmení vepři
pivo, víno a pálenka
K tanci i poslechu budou hrát hudebníci z Nurnu
!ZVEME VŠECHNY!
POZOR! Zvláštní dárek pro toho, kdo vymyslí a
přednese nejlíbivější návrh na jméno osady, dosud známé jako Aeddova samota