Historie Nurnské družiny V. - Zabiti ohnivým drakem

Historie Nurnské družiny V

II. Zabiti ohnivým drakem

[Dešten 1040 Getd z Ruindoru]

Zima byla již na ústupu. Sníh pozvolna tál a na cestách začalo převládat bláto. Liscannorem se procházel Krochta Moskyt se svou manželkou a dával okázale najevo své bohatství. Jeho žena byla oblečena v norkovém kožichu, aby jí nebyla zima. Její hlavu pokrývala čepice z ledních lišek a uši zdobily masivní zlaté náušnice s perlami. V náručí držela dvouměsíčního Moskyta zabaleného v medvědích kožích. Máminy sukně se držel i druhý Krochtův syn, Allen, táhnoucí za sebou zlatou kačenku.

Krochta nahlédl i do hospody U hrocha, kde Lynhaard právě líčil několika zájemcům, jak krásný bude jeho nový dům. Kroll se totiž, jen co zboural stavení po Torpu Katzbalgerovi a na jeho místě postavil dům nový a větší, rozhodl, že si postaví ještě jeden, a ten bude největší v celém Liscannoru. Padl také návrh, že vzhledem k velké finanční hotovosti, kterou si druzi přivezli z posledního tažení, by se vesnice mohla obehnat hradbami. Zamezilo by se tak opakování situace, jež nastala při nočním napadení Liscannoru Muhamarovými vojáky, i podobné události při příjezdu armidenských mnichů před necelými dvaceti lety. Přesto byl návrh zamítnut, neboť ke stavbě by bylo potřeba získat povolení krále, a momentální starosta Krochta Moskyt se v této věci odmítl angažovat.

Lynhaard dále vyprávěl o své druhé dceři, kterak roste jako z vody. Jeho dcera se narodila jen o několik dní později, než Krochtův syn. Obě děti byly totiž počaty ve stejný den, kdy si dobrodruzi během tažení zaskočili na jednu noc přespat domů.

"Je jaro", ozvalo se ráno prvního deštna Liscannorem. Slunce na důkaz, že to s jarem myslí vážně, zářivě svítilo a vítr přinášel příjemnou vůni probouzející se přírody. Liscannorští, kteří vítali i menší záminku k oslavě, se hned po ránu sešli v hospodě U hrocha. Tam druzi diskutovali o tom, co je letos asi čeká. Rozhovor přerušili tři neznámí muži. V čele stál elf v zimním plášti s holí v ruce. Po jeho boku byl člověk, rovněž s holí a statný barbar v brnění.

"Dobrý den", pozdravil slušně elf, "Hledám nějaké schopné dobrodruhy, a poradili mi, že ve zdejší vsi bych je našel". "Samozřejmě. Já jsem Krochta Moskyt, starosta obce. Jakékoliv přání mi můžete tlumočit". "Swirriad", představil se elf a přisedl. "Mám jednoho nepřítele", začal vyprávět, "A potřeboval bych se ho zbavit. Problém je, že má jednu věc, kterou by mne dostal do své moci, kdybych se přiblížil. Tu věc bych potřeboval získat". "Co je to za věc?", otázal se Krochta. "A kolik za ni dostaneme?", přidal se Orglaff. "Je to prsten. Masivní zlatý prsten pokrytý temnými runami. Dostanete za něj čtyřicet tisíc zlatých. V případě, že mi ho přinesete i s hlavou jeho současného majitele, dostanete padesát". "Za hlavu jenom deset?", podivil se Orglaff, zběhlý v počtech z doby, kdy pracoval u svého otce, nurnského lichváře. "Bez prstenu proti mně nemá žádnou šanci", ušklíbl se elf, "A když ho zabijete, určitě si odnesete jeho majetek".

"Já myslim, že to vemem", rozhlédl se Krochta po ostatních. "Lynhaard souhlasit", ozval se kroll a dále přitakali Orglaff s Griffinem. "Výborně", usmál se elf, "Můj protivník má sídlo ve skalách na jižní straně Rugornských hor. Odtud je to asi den cesty. Já se sem přijdu každý den podívat, jestli už jste zpátky". Pak elf popsal druhům cestu k jeskyním, kde se nachází vstup do podzemí, a rozloučil se.

"Ták, teď jsme čtyři", prohlásil Krochta, "To není mnoho. Neví někdo, co je s énmilem?". "Propad kartám", oznámil Griffin, "Ale mám dojem, že mu to moc nejde. Už v tom nechal hezkejch pár zlatejch". "No jo. A dluh za dům ještě nezaplatil. Jestli bych ho neměl nechat vystěhovat", přemýšlel Krochta, starosta obce. "A ten válečník, Gerhard, v tom jede s nim", nadhodil Orglaff. "To je zvláštní", podivil se Krochta, "Soudil bych, že je úplně jinej než énmil". "Třeba toho maj společnýho víc", zachechtal se Orglaff, dalo by se říct pod vousy, kdyby nějaké měl. "Tak kdo by ještě moh jet?", přemýšlel Griffin, "Aedd odjel na zimu někam na jih, kde je teplo. Co takhle Alwynn?". "Velký Alwynn nepojede", ozval se mladý nenápadný mužíček v plášti, sedící v rohu, "Má jinou práci. Ale řekl mi, abych ho na výpravách zastupoval". "A ty jsi kdo?", podezíravě se na něj podíval Krochta. "Já jsem Cecil a jsem členem cechu", odpověděl mladík s náznakem pýchy v hlase. "Aha. Takže počet členů cechu se nám zdvojnásobil", začal se smát Krochta a ostatní s ním, kromě Lynhaarda, který si cosi počítal na prstech. "No tak, nesmějte se", vypravil ze sebe Griffin se slzami v očích, nemohouc popadnout dech, "Vždyť je to druhý nejvýznamnější člen cechu". Bouře veselí se opakovala a jen Cecil se tvářil krajně zádumčivě.

Druhý den ráno se pětice odvážlivců vypravila na pochod do Rugornských skal, pod vedením čaroděje Krochty Moskyta. Jako šestý člen výpravy šel Krochtův ďáblík Šplouch, jemuž jeho pán nechal ušít krátké kalhotky s jednou kšandou a vysoké kožené botky. Družiníkům se poměrně snadno podařilo najít soustavu přírodních jeskyní, jako stvořených pro výpravu Nurnských štolařů. Po prozkoumání jeskyní objevili dobrodruzi trhlinu vedoucí hluboko do skály a tudy směřovala jejich cesta. Trhlina se klikatila několik desítek sáhů, až se před druhy objevila menší jeskyně a v jedné z jejích stěn byly dveře. Dveře byly značně prohnilé a jejich kování už celé zrezivělo, což dávalo tušit, že je hezky dlouho nikdo nepoužíval. Tak je použil Lynhaard a pod jeho silou neměl rzí rozežraný zámek žádnou šanci.

Družina pokračovala dál, až došla na křižovatku, kde se utkala se dvěma kostlivci, kteří ale neměli nejmenší naději na úspěch. "Nemrtví. Ten otrapa nebude daleko", zapředvídal si Krochta a zavelel k dalšímu postupu. Družina narazila na sídlo pavouků a doupě bazilišků, ale všichni byli zakrátko pobiti. Podzemím se však rozlehl strašlivý jekot. To slizká houba na stěně začala vydávat hlasité vřeštění, dokud ji Orglaff nerozdrtil řemdihem. Druzi si z toho nic nedělali a pokračovali v cestě, dokud jim ji nezkřížili dva huňáči, zjevně přivolaní vřískotem. Proti nim se postavil trpaslík Orglaff a rozmáchával se svým řemdihem. Pařáty huňáčů se však zaryly do jeho těla a zanechaly tam nepěkné škrábance, a ve chvíli, kdy byl zasažen blesky, které tyto magické šelmy dovedou vyvolat, stáhl se zpět a na jeho místo se postavil Lynhaard. Trpaslík se přesunul na konec družiny, aby byl od nebezpečí co nejdál, a to právě ve chvíli, kdy družinu zezadu napadli bazilišci. Orglaff se skrčil a kryl se štítem, svůj řemdih používaje jen k obraně. Naštěstí Krochta několika blesky a Griffin přesně mířenými šípy skolili dotírající šelmy a těžce zraněný Orglaff si zhluboka oddechl. Mezitím se dostal do boje Krochtův ďáblík Šplouch, neboť Lynhaard, po té co porazil huňáče, byl napaden několika ghúly a byv zraněn jejich otrávenými pařáty, padl ochromen na zem. Šplouch byl sice také těžce zraněn, ale Krochta měl čas vyvolat kouzlo a z posledních sil zlikvidoval dotírajícího ghúla blesky.

"Já sem hotovej", prohlásil Krochta, drže si hlavu vyčerpanou kouzly v dlaních. "Nemáte někdo nějakej lektvar?", zašeptal zastřeným hlasem Orglaff a provizorními obvazy se snažil zastavit krvácení z četných ran. Odpovědi se mu však nedostalo, neboť v družině je poslední dobou čím dál tím patrnější nedostatek jakýchkoliv léčivých prostředků. "Uch, uch", probudil se zakrátko také Lynhaard a družiníci se rozhodli opustit podzemí za účelem nabrání nových sil.

"Co to je?", pozoroval Orglaff velký kámen, který stál uprostřed chodby vedoucí k východu a celou ji zablokoval, "To tady předtim nebylo". "Zdá se, že tu budem muset zůstat", konstatoval Griffin. "Krochta nás nemoct ven dostat?", obrátil se na čaroděje Lynhaard. "Až ráno", pokrčil rameny Krochta. "Šplouchu, mrkni se, co je za tim šutrem", přikázal pak svému ďáblíkovi, načež ten zmizel. "Je to dobrý, východ za tim je volnej", konstatoval Krochta, když mu ďáblík telepaticky ohlásil výsledek pátrání. "Ale stejně se ven nedostaneme, že?", usmál se na něj Griffin. "Ne", zabručel Krochta, "A dost řečí, jde se spát".

Ráno se družina vydala prozkoumávat zbytek podzemí. K žádným vážným bojům nedošlo, dokud dobrodruzi nevstoupili do místnosti, v níž žily tři mumie. Pohled na jejich odporná rozpadávající se těla většinu Nurnských ochromil tak, že zůstali vyjeveně zírat. Pouze Krochta Moskyt pohled vydržel a pustil se s nemrtvými do křížku. Brzo však vypotřeboval všechnu svou magii a byl nucen vrhnout se do boje s mečem. Nakonec zvítězil, ale ztratil v boji svého ďáblíka Šploucha, který několik cenných chvil sloužil jako živý štít, aby se čaroděj mohl soustředit.

Po tomto boji se družiníci opět odebrali k odpočinku, jelikož mumie v zápalu boje poškrábaly svými pařáty nejen Krochtu, ale i ostatní. Podařilo se jim také najít masivní dveře, za kterými tušili sídlo hledané oběti, a rovněž proto si chtěli řádně odpočinout a ošetřit rány.

Po několika hodinách se odpočatá družina vydala nazpět. Druzi prolétli dveřmi a utkali se s třemi ohnivými psy, s nimiž si rychle poradili. Několik popálenin jim však na náladě nepřidalo. Přesto pokračovali v cestě, která nyní vedla dlouhým klikatícím se tunelem, jenž ústil do veliké jeskyně, kterou lucerna ani zdaleka neosvěcovala. Družiníci postupovali opatrně dál, když tu se před nimi objevil... ohnivý drak.

"A sakra, drak", vydechl Krochta a začal si mumlat zaklínadlo. "Mizíme, rychle", ozvalo se několik hlasů kolem něj a on zjistil, že stojí proti strašnému nepříteli sám. Ostatní už byli na cestě zpátky, a proto čaroděj neváhal a pustil se za nimi. Ucítil však v zádech zvyšující se žár a poslední, co viděl, byly plameny vyšlehnuvší všude kolem. I ostatní zasáhla obrovská plamenná zeď, která měla počátek v drakově tlamě. Nejprve dostihla Cecila, neboť se opozdil, jak mu kouzelnický plášť vadil v běhu, a mladík vzplanul jako živá pochodeň. Lynhaard a Orglaff pokračovali v úprku, přestože jim oheň sežehl kůži i vlasy a snažili se dostat do bezpečí úzkých chodeb. Griffin se snažil běžet za nimi, ale najednou zjistil, že ho nohy už nenesou. Cítil v celém těle palčivou bolest, ale přesto se pokusil plížit se pryč. Nešlo to. Snažil se napnout poslední zbytky sil, ale pojednou zjistil, že už se nedokáže ani nadechnout. A najednou byla všude tma.

Lynhaard úspěšně dosáhl chodby, když tu jeho uši zaslechly něco, co tam v žádném případě být nemělo. Chodba byla přehrazena zdí. Lynhaard chtěl zeď prorazit, ale nešlo to. Alespoň se o ní opřel a z hluboka oddychoval. Vyčerpaný Orglaff se zastavil vedle něj. Když se otočili, spatřili, jak je z ústí chodby sleduje drak. Zdálo se, že se směje. Trpaslík Orglaff nesnesl tíhu okamžiku a vyrazil kupředu, točíc nad hlavou řemdihem. Po jeho ráně se z drakova boku odlouplo několik šupin, ale vzápětí trpaslík utržil zásah pařátem a zmizel ve tmě, letíc v nepřirozeně zkroucené poloze.

Lynhaard se skrčil v rohu a pozoroval draka. A drak pozoroval jeho. Pak se nadechl a z jeho tlamy vyšlehl plamen, který zaplnil celou chodbu a sežehl všechno, co se v ní nacházelo. I krolla.

* * *

Dobrodruzi se probrali v malé zatuchlé cele nezraněni, neokradeni. Chvíli se po sobě zmateně rozhlíželi a pak upřeli pohled na jediný východ z místnosti, zavřený mříží, za níž stál muž. Byl oblečen celý v černém a rovněž jeho vlasy, sestřižené nakrátko, byly černé jako havraní peří. Muž měl ruce zkřížené na prsou a občas bylo vidět zalesknutí se nějakého toho prstenu. Na jeho tváři si pohrával lehký vítězný úsměv. "To je von", zašeptal kdosi v cele, ale jinak tam bylo ticho jako v chrámu.

"Tak vy jste mě přišli zabít", promluvil muž klidným hlasem. "Néé...", začal Krochta, ale mužův pohled ho umlčel. "Moc jste se nevyznamenali. Ale rozhodl jsem se vás nechat naživu, pokud mi tedy prokážete malou službičku. Zabijete Swirriada. Určitě s ním máte dohodnutou schůzku, až to vyřídíte tady, tak to nebude problém. Každý z vás má na ruce prsten". V tu chvíli zraky všech sjely k vlastním dlaním. "Ty prsteny vás zabijí", pokračoval muž, "Pokud se mě budete snažit podvést, nebo jestli se mi bude zdát, že nepracujete dost rychle", muž se odmlčel, aby nechal svá slova dopadnout plnou silou. "Tak zatím", rozloučil se a odkráčel z dohledu. Po chvíli se začaly stěny vězení jakoby rozpouštět až zmizely úplně a dobrodruzi se ocitli na pusté pasece uprostřed lesa.

"Tak, co teď?", zeptal se Krochta po několikaminutovém mlčení, kdy se všichni snažili stáhnout si prsten z ruky, "Ten krám tam drží jako přibitej". "Zabít elf", pokrčil rameny Lynhaard. "Ale jak na to?", zeptal se Orglaff pochybovačně. "Já si vemu kouzelníka", začal Krochta navrhovat varianty boje, "Lynhaard válečníka". "Jó, a von Lynhaard zabít", zatvářil se kroll odmítavě. "Seš ňákej válečník, krolle, ne?", podíval se na něj Krochta přísně. "Ale bát se více silných". "Je to vobyčejnej barbar. A já ti hned pomůžu. A Orglaff taky, že?", zadíval se Krochta na trpaslíka. "Já bych radši sejmul toho člověka. Kdo ví, co umí", prohlásil Orglaff poněkud nejistě. "Dobře, jistota je jistota", souhlasil Krochta a Orglaff si oddechl. "A já bych se mohl schovat někde ve stínu a v pravý čas se do toho vložit", ozval se Griffin. "Neměl bys radši střílet?", zeptal se podezíravě Krochta. "Ty chceš bojovat venku?", podíval se na něj Griffin překvapeně, "Eště nás někdo uvidí a udá. To chce zatáhnout je do místnosti a potichu vyřídit". "To je fakt", zamyslel se Krochta, "Takže sme domluveni", podíval se po ostatních. "A co budeš dělat ty, Číčo?", obrátil se Griffin na Cecila, ale směšné přezdívce mladého kouzelníka se tentokrát nikdo nezasmál. "To teprv uvidíte", zabručel tázaný. "Počítat s ním asi moc nemůžeme, ale třeba se osvědčí", uzavřel Krochta.

"A co takhle se dohodnout", nadhodil Griffin nenásilné řešení, "Třeba nás toho dokáže zbavit". "Ale co když ne?", upozornil Krochta, "Pak se do nás může rovnou pustit". "Ja", ozval se Lynhaard, "Přijít o..., jak se to, moment překvapivý". "Ale může se to obejít bez boje", argumentoval Griffin. "Něco na tom je", zamyslel se Krochta, "Můžeme se ho zeptat, a když řekne ne, tak ho hned prásknout". "Okher" (trpaslický souhlas - pozn. překl.), "To by šlo", kývnul Orglaff, "Když nás nezabijou voni, tak ten prsten, takže když nám vod něj pomůžou normálně, tak to bude nejlepší řešení. A je tu naděje, že ještě získáme naše peníze". S tím všichni souhlasili, neboť vidina zisku peněz u nurnských hrdlořezů byla vždycky větší, než strach ze smrti.

Smrt
Aedd z Ruindoru

Smrt, všude na nás číhá
Smrt, zpoza rohů na nás zírá
Smrt, kdo z nás se jí leká
Smrt, všude na nás čeká
Smrt, té se bránit nemůžeme
Smrt, tu nikdy nepřemůžeme
Smrt, jednu jistotu máme
Smrt, jednou se s ní setkáme

Druzi se tedy vypravili domů do Liscannoru, rozebírajíc znovu a znovu svoji situaci a probírajíc strategii případného boje. Do vsi dorazili k večeru a všichni se odebrali domů, případně do hospody, přespat. Všech pět dobrodruhů vstalo časně a hned se odebrali ke Hrochovi. Tam mlčky popíjeli bylinkový čaj, aby se jim netřásly ruce, kdyby došlo k boji, a čekali. Kolem poledního konečně dorazil Swirriad s doprovodem.

"Dobré poledne", pozdravil s úsměvem, ale jen tiché zabručení mu bylo odpovědí. "Zdá se, že jste neuspěli", rozhlédl se elf po zachmuřených tvářích hrdinů. "Je tam drak", oznámil suše Krochta, "Ohnivej drak". "áááá, to je Fifík", pobaveně prohlásil Swirriad, "On totiž Hoolder každému svému drakovi říká Fifík". "Vy ste věděl, že je tam drak, a nemoh ste nás varovat?", rozčileně pronesl Orglaff, až nadskočil na židli. "Iluze", usmál se Swirriad, "Je to jenom iluze. Nemyslím, že by vám moc ublížila. Kromě toho se po několika zásazích rozplyne. Myslel jsem, že s podobnými případy si poradíte".

"A pak je tu ještě jeden problém", ozval se Krochta po chvíli mlčení, kdy si všichni snažili srovnat si v hlavě draka jako pouhou pouťovou atrakci, "Máme tyhle prsteny a nemůžeme se jich zbavit". "Ukažte", pohlédl Swirriad zvědavě na jeho ruku, "No jo, iluze". "Cože?", vyprskl Krochta a začal zkoumat svou dlaň. Zjistil, že prsten, kterého se tolik obával, tam vůbec není. "He?", podivil se Lynhaard, který obsah rozhovoru ještě tak docela nepochopil, ale Griffin mu všechno podrobně vysvětlil, takže i kroll propadl spravedlivému hněvu jako ostatní. "Ten hajzl, ten parchant", rozčileně nadával Krochta a ostatní mu přizvukovali, zvláště Orglaff. "Já mu ukážu, takhle si z nás vystřelit", dodal bojovně čaroděj. Všichni pak mezi bojovým pokřikem zabručeli cosi na pozdrav a opustili hospodu. Rychlým pochodem se pak vydali zpět do skal.

Nabuzení druzi pronikli soustavou jeskyní a dostali se až do prostor, kde naposled potkali draka. Tentokrát tam žádný drak nebyl, ale zato tam byla mumie. "Uch", vydechl Lynhaard a strnul. Vedlejdoucí Orglaff rovněž a i Cecil jevil známky zatemnění mysli v důsledku ochromení hrůzným pohledem na nemrtvého. Krochta na mumii seslal svazek blesků z prstenu, načež se tato rozplynula. "Proberte se, padavky", začal třást s ostatními, "Byla to iluze. Sakra, tupci. Co je?", obrátil se na Griffina, který ho zatahal za rukáv. Ten ho upozornil na blížícího se Hooldera, který jim kynul na pozdrav. Krochta do něj tedy vyslal černý blesk a iluzionista se rozplynul. "Kruci, u všeho bláta v bažinách, von sem poslal svojí iluzi", zaklel Krochta. "Dneska už se nedá věřit ničemu", doplnil Griffin a oba se rozhlíželi, co se odkud zase vynoří.

"Co myslíš", ozval se Griffin po chvíli, "Támhleto, co se k nám blíží, je to upír nebo iluze?". "Třeba je to upír a maskuje se jako iluze", nadhodil Krochta. "Já bych byl radši, kdyby to byla iluze maskovaná za upíra". "Dělaj se mi mžitky před vočima nebo ho taky vidíš několikrát?", zeptal se Krochta zmateně. "Vidim ho asi tak jako tebe", odvětil Griffin. "Do Kallů (čti "do kelu"), von má vobrazy na zmatení nepřítele, jak mám teď poznat, kerej z nich je pravej".

Vtom se upír rozběhl a zaútočil na dva hrdiny; zatímco Krochta se ho snažil zasáhnout blesky, ale trefoval vždy jen jeho obrazy, Griffin se marně oháněl svou šavlí. Upír po několika ranách srazil k zemi Griffina, ale Krochtu se snažil zasáhnout marně, neboť byl rovněž zmaten jeho obrazy. Ty se zakrátko rozplynuly, avšak ani upírovi už žádné nezbyly, a tak se oba soupeři pustili do sebe naplno. Krochta byl sice těžce zraněn pařáty, ale sežehl upíra blesky a ten náhle zmizel.

Čaroděj si už už chtěl oddechnout, když utržil ránu do týla. Jeho čepička však utlumila náraz, takže neomdlel, a ihned se postavil do střehu. Překvapilo ho, že nikde nikoho nevidí, ale to už obdržel další ránu do žaludku. Začal se nazdařbůh ohánět svým mečíkem, avšak byl zasažen potřetí, opět do hlavy, a tentokrát už padl do bezvědomí. Ještě mu prolétla hlavou myšlenka, že ho někdo mlátil holí.

V tuto chvíli se stala Nurnská družina naprosto nebojeschopnou, už podruhé za několik posledních dní. Tentokrát však tato situace netrvala nijak dlouho.

"Uch, Khered" (neslušný výraz - pozn.překl.), probral se Orglaff z mumiího ochromení. Rozhlédl se kolem sebe, když tu ho někdo praštil do hlavy tak, že mu vrazil hlemu do očí. Trpaslík se však nedal a roztočil nad hlavou svůj strašný řemdih. K jeho překvapení zbraň narazila na cosi neviditelného, a vzápětí sám dostal ránu do holé brady. Rychle se však vzpamatoval a dál se rozmáchával, ale nic se nedělo. Jeho nepřítel se ho zřejmě zalekl. Orglaff tedy zaujal strategické místo u stěny a čekal, co se bude dít. Chvíli se nedělo nic, ale pak se před trpaslíkem objevil ďáblík, podobný Šplouchovi, až na to, že neměl kalhotky ani žádné jiné oblečení, a obdařil ho svazkem blesků. Orglaff se vrhl stranou, ale blesky si ho našly a zranily ho tak, že se raději po dopadu na zem už nehýbal a dělal mrtvého. V tu chvíli se probral i Cecil, ale když viděl, co se kolem děje, rovněž se sesul k zemi doufaje, že si ho nikdo nevšimne. Doufal však marně, což zjistil ve chvíli, kdy k němu přišel ďáblík a začal mu skákat po břiše. Cecil zařval bolestí, ale pak ho napadlo, že je vlastně kouzelník a hyperprostorem se dostal pryč. Když ležící Orglaff viděl, že vedle něj stojí zmatený ďáblík, napřáhl se a zasadil mu ránu řemdihem. Netrefil však zcela podle svých představ a rozčilený ďáblík ho kopl kopýtkem do obličeje.

Rozhodující boj se však odehrával někde jinde. Lynhaard, který už rovněž nabral vědomí, dál ztuhle stál, ale přitom se nanápadně rozhlížel po místnosti a svým netopýřím sluchem zachytil kus před sebou jinak neviditelnou postavu. Vyskočil a zaútočil. Zděšený výkřik iluzionistův už nezaslechl, neboť zasvištění jeho čepele bylo rychlejší. V tu chvíli přestal bojovat i ďáblík a podíval se na svého mrtvého pána, přesněji řečeno tím směrem, anžto Hoolder byl stále neviditelný. Toho využil Orglaff a rozmlátil mu hlavu řemdihem.

Zakrátko se probrali z mrákot Krochta a Griffin, a vrátil se Cecil. Pak došlo k oblíbené činnosti - obírání mrtvol, což bylo ulehčeno tím, že se Hoolderovo tělo zviditelnilo. Kromě věcí cenných i těch zdánlivě cenných mu byla rovněž uříznuta hlava, jako důkaz úspěchu. Lynhaard sice tvrdil něco v tom smyslu, že kdyby byli dobrodruzi v Gwendarronu přistiženi s hlavou v batohu, mohlo by dojít k jejich stíhání, ale jeho touha po penězích nakonec zvítězila. Vždyť za hlavu Swirriad pěkných pár zlatek přidá.

Pak došlo k prohledání iluzionistova obydlí v jeskyních. Kromě normálních prostor, jako byly bohatá spižírna, bohatá knihovna a bohatá pokaldnice, objevili druzi ještě jednu jeskyni, která, jak usoudili, sloužila jako zkušebna kouzel. Dalo se tak soudit podle očouzených stěn a různých ohořelých zbytků dřeva a kovů. Uprostřed místnosti stál stolek a na něm byla položena objemná kniha. Krochta v ní po krátkém luštění poznal knihu kouzel temné magie, ale přes maximální úsilí se mu nepodařilo otočit stránkou, neboť kniha byla zjevně magicky chráněna. Alespoň si proto opsal obsah stránek, které byly na vrchu, s tím, že se tím bude zabývat později. Momentálně měl důležitější a příjemnější starosti s nakládáním pokladu. Naštěstí dobrodruzi objevili iluzionistův soukromý východ z jeskyní, kde byla postavena stáj a v ní dva koně. Bez nich by dobrodruzi možná zlato ani neodtáhli, i když o Nurnských je známo, že aby pobrali zlato, zahodí raději některé zbytečnosti jako jídlo, pití, křesadla a podobně.

Cesta zpět proběhla bez zvláštních příhod a rovněž tak finanční vyrovnání se Swirriadem. Zajímavé věci se začaly dít až při dražbě. Dobrodruzi za všechny cetky, které byly považovány za magické, platili sumy, za něž by si mohli postavit menší zámek. Kdyby se to tak dověděly manželky. Podobný pokles ceny zlaťáku už v Nurnské družině dlouho nenastal. Zdá se, že nejbližší nabídky k práci budou muset být opravdu lukrativní, aby se dobrodruhům vůbec vyplatilo vydat se na cestu...