Historie Nurnské družiny IV

VI. Za hlavou Krvavého Zyffa

[Hodovan 1037, Getd z Ruindoru]


Jednoho dne zazněl před hospodou dusot kopyt. Hostinský Jeremiáš Čipera se zaradoval, že jdou hosté, ale ukázalo se, že se jen vrátil starosta Lynhaard. Z něj nemá pan Čipera pražádný užitek, neboť kroll pije za nákupní ceny, pod hrozbou vyhnání z vesnice. Lynhaard se právě vrátil z Lurgrapsu, kam doprovázel svou ženu Wenoru na návštěvu k nějakým jejím kamarádkám z oboru, které se stejně jako ona usadily. Spolu s nimi jel také elf Astórius, vyděděnec rodu zelenovršských. Společně ve městě narazili na několik letáků nabízejících vysokou odměnu za hlavu pana Zyffa, nebezpečného lapky. Lynhaard ovšem prohlásil, že jeho dcera Wyndred bude mít za pár dní narozeniny, a on chce uspořádat malou oslavu, proto by se nehodilo, kdyby nebyl doma. Astórius se rozhodl zůstat prozatím v Gergelu a pokusit se vypátrat něco víc.

Lynhaard zatím přijel do Liscannoru a rozhodl se svolat bojovou poradu. Druhého dne obešel Liscannor a sezval všechny na večer do hospody. Pak sedl na koně a rozjel se do Nurnu informovat Ladota Chinského, který žije U prasete. Ten slíbil účast, a tak se Lynhaard vrátil zpátky domů. Když umyl a vyhřebelcoval koně, zamyslel se, znovu ho osedlal a vyrazil k Nurnu za barbarem Dagonem, jenž tam žije v podnájmu. I on slíbil, že dorazí a kroll se vrátil domů. Opět umyl koně, opět ho vyhřebelcoval a opět se zamyslel. Pak ho znovu osedlal a rozjel se do Nurnu, kde zakoupil dárek pro Wyndred, dřevěnou kačenku na kolečkách. Pak potřetí vydrbal koně a zamířil ke Hrochovi přemýšleje, že příště si musí takové ježdění rozdělit do více dnů.

Večer se dobrodruzi sešli v hospodě U hrocha a několik projevilo zájem o účast na výpravě. Její začátek byl stanoven na ráno po narozeninách Wyndred.

Narozeniny se opravdu vydařily. Wyndred dostala spoustu krásných dárků a měla radost. Wenora oznámila Lynhaardovi další radostnou zprávu a kroll se mohl štěstím zbláznit. Navíc zároveň probíhala oslava U hrocha, takže si slavnostního dne užili opravdu všichni.

Druhý den se nepočetná skupina vydala k jihu. Za vůdce byl zvolen kouzelník Krochta Moskyt, kterému jeho mladá manželka, Attrien Moskytová, dlouho mávala. Dále tu byl velitelův zástupce Lynhaard, jenž po dlouhé době musel opustit vůdcovský post, mladý elf Griffin Linfalas, hobit Simonn Čarostřelec, nováček družiny, svérázný trpaslík Torug, temný kouzelník Mugzaš Nekromancer, liscannorský hrobník, kudůk Ladot a barbar Dagon. Pravdou je, že nejeli nejrychleji, neboť žaludky některých si ještě vzpomínaly na včerejší vydařený večer. Přesto ale někteří otrslíci tahly sebou zásoby alkoholu, Ladot měl kupříkladu soudek třešňovice způli tak velký jako je sám. Vůdce ovšem vyhlásil částečnou prohibici až do splnění úkolu. Samozřejmě musel občas přimhouřit oko. Takový Ladot Chinský pokud si nedá hned po ránu pořádný lok pálenky, tak netrefí svou vzácnou kuší jelena ze dvou kroků.

Po několika dnech dorazila skupina do Lurgrapsu a hned namířila na radnici. Tam se družiníci dozvěděli, že Zyff je šlechtic, který dal přednost kariéře loupeživého rytíře. Obklopil se bandou pobudů a s nimi přepadá, loupí, vraždí a pálí. Jeho drzost dosáhla rozměrů přesahajících únosnou míru, proto se páni radní rozhodli vypsat odměnu na jeho hlavu. Zyffova smrt by měla stačit k rozpadu jeho družiny. Základnu má Zyff na svém hradě v lesích odkud vyráží pouze na loupežné akce. Dobrodruzi byli ještě upozorněni, že Zyffa tady každý zná, a není proto možné přinést hlavu prvního žebráka, na něhož narazí. Nakonec byla popsána cesta na Zyffovo území a s přáním šťastné cesty opustili druzi radnici.

Před radnicí dal Krochta rozchod do druhého dne, aby hrdinové mohli získat další informace a připravit plán. Je pravda, že někteří, jako Lynhaard či Ladot, žádné informace nesháněli, zcela beze studu se zpili a noc ztrávili U červenýho jazyka. Přesto ale druhý den padlo několik návrhů k útoku na Zyffovu pevnost.

„Slyšel jsem", prohlásil Krochta, „že lupiči několikrát přepadli kupce na hlavní cestě. Mohli bysme si koupit vůz a rozhlásit, že jedeme na východ s cenným nákladem. Mohli bysme se nechat přepadnout, využít překvapení a porazit je". „To neni nejlepší nápad", poznamenal Griffin, „Byl sem se mrknout u městský brány. Provoz je tam tak velkej, že by byla děsná náhoda, aby přepadli zrovna nás". „Radní prej vyslali svýho špeha, aby se vetřel do Zyffovy bandy. Za pár dní ho našli připíchnutýho na městských hradbách", oznámil Dagon. „No, my se nejdřív podíváme na to jejich sídlo a pak uvidíme", rozhodl Krochta. „Já sem slyšel, že ten Zyff prej ovládá magii", nadhodil Torug. „A sakra", zaklel Krochta, „Ale co. Přece se nezalekneme každýho kouzelníka".

Družiníci dojeli na koních až do nejzazší vesnice na pokraji Zyffova panství. Ves byla částečně opevněna hradbou z vozů. Podle několika vypálených domů se dalo soudit, že Zyff už tato místa poctil svou přítomností. Druzi tu nechali koně v péči místního kováře a pěšky se vydali do lesů směrem k sídlu lupičů. Jejich úmyslem bylo za noci proniknout k tvrzi, tam se nenápadně utábořit, vyčkávat a pozorovat.

Lupiči však nespali. Na jejich vůdce byla vypsána vysoká odměna a to jistě přiláká dobrodruhy z širokého okolí. Proto byli hlídky drženy ve dne v noci. A jednu noc byly hlídky zburcovány podezřelým hlukem. Jakási skupina se snažila připlížit ke hradu. Nevypadali jako další nováčci přicházející rozšířit početní stav bandy. Pohybovali se rádoby potichu a obezřetně. Když došli na dohled hradu, utábořili se. Poskytli tak lupičům čas připravit se na jejich zajetí.

Nurnští postupovali temným lesem. V neznámém prostředí se necítili nejjistěji, proto se drželi na dohled cestě k hradu. V lesní temnotě se jim však nepodařilo zahlédnout žádnou z četných hlídek. Nakonec spatřili hrad. Stál na pahorku a v jeho okolí byl vykácen pruh asi třista sáhů široký. Druzi poodešli od cesty a rozbili tábor tak, aby mohli pevnost pozorovat.

Začalo se rozednívat, když Nurnští zaslechli hlas: „Postavte se a odhoďte zbraně". „A sakra", zaklel Lynhaard. „Co teď?", otázal se Ladot. „Budeme bojovat", připravil si meč Dagon, ale Krochta ho uklidňoval: „Poslechněte ho. Uvidíme co se stane". Dobrodruzi tedy odhodili zbraně na zem, ale ne zase moc daleko. Z lesa se vynořilo několik mužů a přistoupilo blíž. „Ty zvládnem, na ně", zavelel Krochta, načež se Lynhaard chopil svého meče a vyrazil proti ozbrojencům. I ostatní popadli své zbraně a Krochta srazil dva muže k zemi blesky. „Do nich. Bijte je", ozvalo se z lesa. Vzápětí se objevil původce hlasu, statný kroll, několik dalších lidí a po dvou barbarech, elfech a hobitech.

Nurnská družina vytvořila obranné postavení, ale z tváří dobrodruhů přímo čišela panika. Loupežníci vlétli do boje neohroženě a rozvrátili pověstnou nurnskou obranu. Pod Lynhaardovým mečem sice padali k zemi jako hrušky a rovněž Dagon se činil jako zkušený válečník, nicméně zranění neustále vzrůstala. Zvláště elfové a hobiti, kteří zasypávali skupinu šípy ze svých luků, respektive kuší, působili dobrodruhům těžká zranění. Ve chvíli, kdy družinou projel jako olifant kroll velící útočníkům, a Lynhaard, využívaje magicky získané rychlosti, zvolil útěk, nastala v družině naprostá panika. Krochta a Mugzaš opustili bojiště magicky, Griffin zahodil tornu a odlehčen zmizel ve stínu lesa. Torug už se na útěk obrátit nestačil, anžto byl doslova rozpůlen ranou krollovou. Ladot už už mizel v lese, když ho dostihl hobití šíp. Kudůk udělal ve vzduchu přemet a dopadl bezvládně na záda. Dagon a Simonn se ve chvíli, kdy viděli, že nemají naději uniknout, raději vzdali. Tím skončil první pokus o získání Zyffovy hlavy.

Krochta, Lynhaard, Mugzaš a Griffin se sešli ve vsi u svých koní. Jelikož se však v málo opevněné vísce necítili nejjistěji, odjeli do Lurgrapsu, kde prospali následující den a noc, a většinu dne dalšího. Po té se vydali zpět k Zyffově tvrzi.

Tři zajatci, Ladot, Dagon a Simonn, byli mezitím uvrhnuti do tmavých kobek. Mohli si alespoň ošetřit šrámy, i když před nimi byla málo optimistická vyhlídka budoucnosti - měli být předhozeni medvědovi. Nikdo z nich neučinil žádný pokus o útěk. Čekali na vysvobození. Čekali tři dny.

Čtyřčlenná družina nezašla tentokrát příliš hluboko do lesa a utábořila se. Kouzelník Krochta se zneviditelnil a vydal se sám na obhlídku nepřátelských hlídek. Jakožto neviditelnému se mu podařilo lupičské hlídky celkem snadno odhalit a s plánem na jijich likvidaci se vrátil k druhům. Společně pak postupovali lesem, až dal Krochta pokyn k zastavení. „Tak támhle za tim křovim je první hlídka. Ty, Lynhaarde, vyběhneš a sejmeš toho chlapa, než stačí cokoliv udělat. Já se hodim dál a když to bude potřeba, tak nějaký sejmu. Vy dva počkáte v záloze", rozvinul vůdce svůj plán.

Lynhaard tedy neváhal a vyrazil kupředu, mávaje nad hlavou svým mečem. Loupežník ukrytý v křoví stačil jen slabě vykřiknout a byl sražen smrtícím úderem. Třesk zbraní však zburcoval další hlídky a několik mužů se rozběhlo Lynhaardovi vstříc. Ani kroll však nečekal a rovněž jim běžel naproti. Dva z lupičů srazil náhle se objevivší Krochta svými blesky, posledního probodl kroll. Když bylo po tomto chabém boji, vyrazili družiníci směrem ke hradu, ale zvuk rychle se blížících kopyt je přiměl skrýt se v křoví. Kolem nich se přehnala skupina asi dvaceti jezdců, jež se posléze zastavila v místech, kde se před chvílí odehrálo krvavé divadlo. No, tak krvavé zase nebylo. Už tu byla i krvavější. Nicméně, nurnští dobrodruzi prchli hluboko do lesa. „Jestli maj stopaře", děl Krochta, „Tak nás stejně najdou. Měli bysme se radši připravit". Mugzaš, hned jak to slyšel, začal se drápat na strom. Griffin zase zmizel v hustém trnitém křoví. Krochta pohlédl na Lynhaarda, poplácal ho po zádech a prohlásil: „Tak, válečníku. Já teď lezu tady na strom, tak se drž. Když budu moct, pomůžu". Po té se vyhoupl na vysoký buk a ukryl se v koruně. Zkoprnělý Lynhaard zůstal stát pod stromem a tupě se rozhlížel na všechny strany, snaže se zahlédnout některého ze svých druhů. Nepodařilo se mu to.

Zakrátko jeho bystrý sluch zaregistroval chřestění zbraní a krátce na to spatřil blížící se skupinu lupičů. V jejím čele šli dva elfové sledující stopy družiníků, ale jen co ho viděli, vytáhli luky a stáhli se. Dopředu se postavili muži s meči, popoháněni zezadu velkým krollem. Poslední místo ve skupině zaujímal člověk ve zbroji, který jen cosi prohodil, načež se muži vrhli do útoku.

„Hej, Mugzaš, dát mi rychlost", zašeptal opatrně starosta Lynhaard. „Ale pak mi už nezbyde na zmizení", ozvalo se ze stromu. „Dělat, už se blížit. Nebo vás tady nechat", zahrozil rugornský kroll. „No dobře", zaslechl po chvíli, načež zachytil mumlání magické formule.

„Uááá", vyrazil zrychlený kroll mezi loupežníky a netrvalo dlouho a osm mužů se válelo na zemi v krvi. Proti němu však stanul mocný kroll, ale Lynhaard mu vrazil meč do břicha. Navíc mu přišla nečekaná pomoc v podobě blesků, které vyslal ze stromu Krochta. Z krolla cákala krev na všechny strany, ale on propadl bojovému šílenství, proto žádnou bolest nevnímal, a zasadil Lynhaardovi tvrdou ránu kyjem. Lynhaard, zděšen tím, že by ho dvě nebo tři podobné rány mohly zabít, raději klesl k zemi, dělaje mrtvého. Zuřící kroll ho chtěl dorozit kyjem, ale Mugzaš ho ze stromu sestřelil jedním zeleným bleskem. Krochta mezitím vyslal několik blesků na velícího muže, ale ten se jen otřásl, zmizel z jeho dosahu a nařídil dvěma elfům, aby oba kouzelníky ze stromů sestřelili. „Nééé, vzdáváme se", zavolal Krochta a mával ze stromu směrem k nepřátelům. „Už nevykouzlim ani prd", dodal směrem k Mugzašovi. „Já taky ne", odvětil Nekromancer. Čtyři nurnští dobrodruzi byli tedy svázáni a odvedeni do hradu. Ještě před zatčením však spolykali všechny své cenné prsteny.

Griffin, Lynhaard a Mugzaš byli zavřeni do cel, pouze Krochta, na něhož cela nezbyla, byl přivázán na skřipec. Podařilo se mu ale kontaktovat svou neviditelnou kočku, a ta krátce na to dorazila k němu, a začala mu hryzat pouta. Mugzaš a Lynhaard se snažili spát, zatímco Dagon, Ladot a Simonn napjatě očekávali, co udělají nově příchozí dobrodruzi pro jejich záchranu. Griffin zatím prohlížel zámek na dveřích kobky a litoval, že mu byly zabaveny paklíče. Snažil se za ně najít adekvátní náhradu a nakonec se mu to podařilo; objevil docela pěknou klíční kost.

„Hej, ty", zavolal ráno Krochta ze skřipce na muže kontrolujícího vězně, „Kdy bude snídaně?". „Vězni dostávaj co zbyde vod voběda a co nechaj psi", odvětil muž a ošklivě se na kouzelníka usmál. „Hele, zavolej mi velitele. Chci s nim mluvit". „No jo. Možná mu řeknu", odpověděl lupič a odešel pryč.

Po několika hodinách přišel mohutný kroll. „Si se mnou chtěl mluvit?", zeptal se Krochty. „Ano. Já jako velitel družiny bych vám chtěl nabídnout spolupráci". „Tak ty seš velitel. To pudeš jako první k medvědovi". „Co?", vytřeštil oči Krochta, „K jakýmu medvědovi?". „My tady vězně předhazujeme medvědovi v hradnim příkopu. Musíme ho nějak živit". „Ale já jsem vám chtěl nabídnout pomoc". „Zabili ste nám spoustu chlapů, vám nemůžeme věřit. Přišli ste si sem pro šéfovu hlavu, takže pudete k medvědovi", děl kroll a odkráčel.

Už se blížila půlnoc, když Krochta pocítil, že pevný provaz svírající jeho ruku konečně povoluje pod úsilím malé kočičky. Krochta uvolnil zbývající provazy, načež si odskočil do rohu místnosti ulevit. Své dílo pak začal přehrabovat hledaje v něm ukryté prsteny, což se mu nakonec podařilo. Rovněž Muzgaš už své cené šperky získal, a jedině Lynhaard se doposud marně snažil, dostat ze sebe ještě aspoň trochu pro tělo nedůležitého odpadu.

„Cvak". 'Dokázal jsem to. Já to dokázal', pomyslel si Griffin Linfalas a uznale si prohlížel klíční kost, kterou právě odemkl dveře své cely. „Ty si taky venku", konstatoval Krochta ke Griffinovi, čistíc si ruce o shnilou slámu. „No jé. Timhle sem to votevřel", pochlubil se elf. „Tak zkus dostat ven vostatní". Griffin si klekl ke dveřím do Lynhaardovy cely a zkoušel zopakovat svůj úspěch s kostí. Dveře kupodivu po chvíli povolily. „Lynhaarde, nech toho a poď pomáhat", velel Krochta, „Musíme dostat z cel vostatní". „Moment", odvětil kroll valíc bulvy, „Lynhaard to ze sebe muset dostat".

Griffin se pokusil otevřít ještě ostatní dveře, ale to se mu již nepodařilo, a tak nastoupil Lynhaard a za pomoci železného cejchovadla dveře vypáčil. „Tak chlapi", prohlásil Krochta, „Seberte si ňáký kosti, ať se máte čim bránit, a vyrazíme". Všichni se rozešli po celách a sbírali nejvhodnější zbraně. Griffin pečlivě uschoval svou klíční kost a sebral ještě dvě lebky, které hodlal použít jako vrhací zbraň. Lynhaard našel velkou stehení kost, jež se dala použít jako kyj. Největší radost však měl Mugzaš, správce Liscannorského hřbitova, který objevil téměř neporušenou kostru. Pohladil vybělenou lebku a začal mumlat zaříkadlo:

Všechny síly temna noci
Přijďte mi teď napomoci
Ať ožije toto tělo
Které hnít by dávno mělo
Jen ať chodí ještě chvíli
Ať má jak za živa síly
Ať jen já jsem jeho pánem
Vifa morfum filakánem


Kostra na podlaze se pohnula a v prázdných očích lebky se rozsvítily rudé plamínky.

„Jé, kostlivec", zvolal Simonn, který o podobných bytostech slyšel doposud pouze vyprávět. „To je přítel", prohlásil Mugzaš poplácávaje kostru po lopatkách, až kosti chřestily. „Á, vida, vida", usmál se Krochta a mnul si přitom bradu, „Aspoň má kdo chodit ve předu". Dobrodruzi vytvořili bojovou formaci a opatrně vyrazili ven z vězení. Ve předu šli Lynhaard a kostlivec ozbrojeni kostmi, za nimi pak Mugzaš s Griffinem, kteří drželi v rukou lebky, připraveni vrhnout je na nepřítele.

Dobrodruhům se podařilo proniknout na nádvoří a rozhodli se nejprve prozkoumat postranní budovu, jež se ukázala být stážnicí. Lynhaard spolu s kostlivcem vtrhli dovnitř. Kroll zabil tři muže pádnou ranou kosti dřív, než se stačili vůbec vzpamatovat. Také kostlivec se činil a boj byl rychle ukončen.

„Ty tou kostí bojuješ líp než mečem", poplácal Lynhaarda po zádech Krochta. „No jo, dyť je to jeho rodová zbraň", smál se Griffin, „Čim si myslíš, že v jeskyni bojoval?". Lynhaard zatím s nostalgií vzpomínal na léta, kdy se se svými kamarády mlátili medvědími kostmi po hlavičkách.

„Nesmíme se zdržovat", naváděl druhy k rychlejšímu pohybu Krochta, „Seberte zbraně a brnění a deme". Několik temných siluet přeběhlo nádvoří a zastavili se před branou do vnitřku pevnosti. „Je zamčeno", zašeptal Griffin. „Klid, to není problém", sebevědomě prohlásil Krochta, pak přistoupil blíž a cosi zamumlal. Brána se skutečně otevřela. „Kudy teď?", zeptal se Lynhaard, když zjistil, že z malé vstupní místnosti vedou dvě chodby. „Doprava", zavelel Krochta, načež kroll vyrazil vlevo a kostlivec, který ničemu nerozuměl, ho mlčky následoval. „Budu s ním muset ještě několik lekcí probrat", pomyslel si Krochta, Lynhaardův učitel, ale mlčky šel dál.

Družina vpadla do prvního pokoje, kde na kavalcích spalo několik loupežníků. Lynhaard se na ně vrhl a několik jich probodl mečem, jeden muž v noční košili však ráně smrtící čepele uhnul (možná měl Lynhaard zůstat u kosti) a pokoušel se uniknout druhým vchodem, ale na prahu ho dostihla lebka vržená Mugzašem a ranou do týla mu přerazila vaz. Inu, Nekromancer holt umí s lebkami zacházet.

Druzi bez váhání vtrhli do další místnosti. Tam už byli lupiči zburcovaní rykem boje, ale neměli žádné zbraně, pročež se snažili bránit pěstmi. Jeden z banditů však popadl židli a přetáhl jí dotírajícího kostlivce, který se na místě rozpadl. „Můj kostlivec", vyjekl Mugzaš a rozdrtil loupežníkovi hlavu druhou lebkou. „Nenechte je utéct", volal zezadu Krochta, a Lynhaard s Dagonem, který zaujal kostlivcovo místo vyrazili za prachajícími.

„Au, sakra, něco dali za dveře", zaklel Lynhaard, když chtěl otevřít dveře v běhu, ale místo toho do nich narazil. „Vykopneme je", nevrhl Dagon, „Raz, dva, tři...". Po rázném kopanci krolla s barbarem se dveře vyvrátily z pantů. „Dali za dveře stůl... Au, zatr, který... No počkej", rozlítil se kroll, když mu jakýsi loupežník, při pokusu vejít do místnosti, rozmlátil židli o hlavu. Chvíli na to už ležel na zemi v tratolišti krve.

„Můj soudek", zvolal Ladot, jen co vstoupil do místnosti, a uviděl svůj sud, ještě při zajetí téměř plný vinikající třešňovice, na zemi rozbitý. Na zemi kolem však nebyly patrny žádné stopy po drahoceném nápoji, lupiči zjevně nenechali ani kapku. „Hele, Krochto", obrátil se na vůdce Griffin, „Ta krabice je mi nějaká povědomá, neni náhodou tvoje?". „Moje doutníky!", chytil se za hlavu kouzelník, „Voni mi vyčadili doutníky". „Hele, tady na zem se eště válet pár špačků, moci je dorazit", zachechtal se Lynhaard. „Mlč, nebo ti strhnu podíl z pokladu", prskal Krochta, „Já jim dám doutníky", zamumlal si ještě pod vousy.

Družina zamířila dále a rabovala další místnosti, když tu vběhli do chodby, na jejímž druhém konci byli připraveni tři střelci. „Uááá", zařval kroll Lynhaard, když se do něj zapíchly dva šípy. „Já vám ukážu", vykřikl a vrhl se na loupežníky. Na místo střelců se však již postavili muži s meči, někteří si ještě nandavajíc drátěné košile. Lynhaard sice mezi nimi řádil jako černá ruka, ale sám utržil četná zranění. Rovněž Dagon zasadil několik pádných ran, přestože věnoval zvýšenou pozornost obraně. Za chvíli už se lupiči váleli mrtvi na zemi, avšak lukostřelci, kryti temnotou další chodby, vyslali opět salvu šípů. „Mizíme", zachroptěl Lynhaard, tahaje si z břicha šíp, a sám jako první zapadl do jedonoho z pokojů z dostřelu. Ostatní za ním. „Co teď?", otázal se Griffin. „Schováme se v tom skladišti ve věži", přikázal Krochta, načež se družina odebrala určeným směrem.

Zatímco si druzi léčili četné šrámy, začaly se ozývat hlasy lupičů pročesávajících okolní pokoje. „Asi nás tu za chvíli najdou", pronesl s obavou Krochta, „Griffine, zkus zamknout ty dveře". Elf kývl, přistoupil ke dveřím a snažil se cosi udělat se svojí klíční kostí, ale dveře se mu zamknout nepodařilo. „Připravte se k obraně", zavolal tlumeným hlasem Krochta, když se dupot bot ozval těsně za dveřmi. Lynhaard a Dagon zaujali postavení po obou stranách dveří, Krochta s Mugzašem za nimi, a Ladot, připravující si ohnivou hlínu, vedle. Oproti tomu, Griffin se ukryl ve stínu na druhém konci místnosti mezi koberci, a Simonn si vlezl do jedné z truhel.

Dveře se rozlétly a do místnosti se vřítili dva muži. První byl hned sražen k zemi Lynhaardem a druhý kouzelnickými blesky, ale za nimi se hrnuli další. Několik mužů už bylo mrtvých na zemi, ale i zranění družiníů byla četná, a tak dal Lynhaard přednost svému oblíbenému manévru - předstíral mrtvého. Dagon po té zvedl ruce nad hlavu a vzdal se, zatímco Mugzaš okamžitě zmizel. Krochta ještě usmažil jednoho loupežníka blesky a zmizel také. Jediný Ladot ještě zlostně mrštil mezi lupiče ohnivou hlínu, ale vzápětí byl nevybíravým způsobem sražen k zemi. Lynhaard si ještě na zemi usrkl z vedle ležící lahve s olejem, aby si pročistil střeva a dostal z nich konečně své prsteny.

Bandité prohledali místnost a podařilo se jim vytáhnout z truhly vzpírajícího se Simonna. On a tři ostatní dobrodruzi byli odvedeni do vězení, kde však, vzhledem k poškozeným dveřím, byly pouze dvě cely použitelné. Do nich byli umístěni Simonn s Ladotem, zatímco Lynhaard byl natažen na skřipec a Dagon zavřen do železné panny.

„Venku se něco děje", prohlásil elf a vstal z postele. Jeho tvář byla plná vrásek, ač nebyl ještě nijak stár, a jeho vychrtlé tělo při pohybu budilo dojem, že se prohýbá pod náporem větru. „Možná už dorazili mí kamarádi", pokračoval. „Bangord chtít spát", podíval se na elfa ze svého kavalce mladičký kroll, a zašilhal na něj ospalýma očima. „Neměli bysme se tam podívat?", vykoukl zpod deky třetí obyvatel pokoje, člověk. „Být zamčený", podotkl kroll. „Nevadí", ozval se znovu elf, „Ven se dostaneme. Ale počkáme až to utichne". „Bangord nemít zbraň". „Nějakou už najdeme", uklidnil krolla elf.

„Tak, už je tam ticho", prohlásil elf po chvíli, „Poďte sem, tady se postavte a buďte zticha. Za chvíli se objevíte za dveřma", dokončil a začal mumlat zaříkadlo. „He?", vypravil ze sebe kroll a zmizel. „Heeeee?", ozvalo se zpoza dveří. „Teď ty", houkl elf na člověka.

„Dál půjdeme neviditelný", oznámil elf, když se jako poslední objevil na chodbě, načež seslal zaklínadlo. „Bangord vás nevidět... A sebe taky nevidět". „Buď zticha", ozvalo se z prázdna.

„Buď zdráv, Lynhaarde. Jak se ti leží?". „Astórius. Rychle Lynhaard dostat pryč", zavolal kroll do míst, odkud slyšel přicházet hlas. „Ale to nemůžu. To bych se zneviditelnil. Možná později". „Nekecat a dělat nebo být zle". „Chceš mi snad vyhrožovat?", pronesl elf zvýšeným hlasem. „Ale blbost. S Lynhaard být zle. Vypít volej". „A proč si vypil volej?". „Potom, dělat", pronesl kroll zoufale, neboť břicho mu už stahovaly nesnesitelné křeče. „No dobře", řekl Astórius a objevil se vedle Lynhaarda. Ten, hned jak byl osvobozen, stáhl kalhoty a odběhl do kouta. Když skončil, začal se ve své hromádce hrabat. „Fuj, prase. Co to děláš?", vykřikl s odporem Astórius. „Hledat prsteny. Předtím je spolknout, by lupiči nenajít. Ha. Najít", vykřikl Lynhaard radostně a nasadil si své šperky na ruku.

„Kdo to být s ty?", optal se Astória a zíral na dva muže stojící opodál. „To je Bangord a Rántir. Nechali jsme se chytit jako zájemci o přidání se k lupičům. Tak bysme mohli Zyffa zavraždit, aniž bysme museli pobít jeho lidi. Jenže řekli, že do první akce nám nemůžou věřit, a tak nás zatim zamykali. Zbraně nám samozřejmě sebrali, ale ty vevnitř neměl nikdo. Voni se předtim ty lupiči vožrali a porubali navzájem, takže zbraně dávali do nějakýho skladu. My ale nevíme, kde je", podal vysvětlení Astórius, zatímco Lynhaard vysvobodil Dagona z železné panny. „A kdo je vůbec náčelník?", zeptal se ještě zelenovršský kouzelník. „Krochta", odvětil Lynhaard. „Bravo. Konečně zvítězila inteligence nad hrubou silou", zvolal Astórius a Lynhaard jen cosi zabručel. „Tak, a co teď?", nadhodil Rantir. „Lynhaard slyšet kroky", varoval náhle kroll. „Poďte sem", zvolal tlumeně Astórius. Všichni náhle zmizeli.

Kroky se blížily, ale stále nebyl nikdo vidět. „Tady chrápe Ladot a tady Simonn", ozvalo se náhle z prázdné chodby, „Ale kde je sakra Lynhaard? Au, dávej pozor". „Promiň, neviděl jsem tě", ozval se druhý hlas. „Krochta, Mugzaš, tady být", zašeptal Lynhaard. „Fuj, to sem se lek. Jaktože nejsi vidět?". „Astórius přijít". „No vida. Buď zdráv, Astórie". „I ty, Krochto", odvětil elf. S Mugzašem si z pochopitelných důvodů zdvořilosti nevyměnili. Jejich vzájemná antipatie je všem zcela zřejmá. Astórius dává otevřeně najevo svou nenávist k černé magii a každý ví, žo on dává přednost kouzlům, jako jsou neviditelnost, dudu a teleport. Mugzaš při Astóriových narážkách raději mlčí, maximálně pohrdavým úsměvem dává najevo co si myslí a snaží se být užitečný družině.

„Tak co budeme dělat?", optal se Dagon. „Ty si tu taky? To bys moh vylomit dveře a dostat ven ty dva prcky", navrhl Krochta. „To je nemůžete dostat ven kouzlem?". „Já ne. Sem hotovej", oznámili Krochta a Mugzaš současně. „Já jo, ale pak budem všichni vidět", řekl Astórius. „Ale takhle budu vidět já", protestoval Dagon. Lynhaard raději mlčel, aby si na něj někdo nevzpoměl. „Nebudeš", prohlásil vědoucně Krochta, „Vylamování dveří tě nezviditelní... Snad". „No dobře", nechal se přesvědčit barbar a pustil se do práce. Po chvíli byl Ladot Chinský volný. „No jo. Nejsem vidět", pochvaloval si barbar a šel se věnovat druhým dveřím. Ty také za chvíli povolily, ale Dagon si nemohl nevšimnout, že teď už vidět je.

„Tak, sme všichni venku, tři sou vidět. Co teď?", promluvil Krochta. „Mohli bysme se ukrýt v našem pokoji", navrhl Astórius. „Vy máte pokoj?", vytřeštil oči Ladot. „Jo, ale sme tam zamčený". „A jak se tam teda dostaneme, ha?", zeptal se Dagon. „Já vás tam pošlu. Vevnitř už můžeme bejt viditelný", odvětil Astórius. „A zvládneš to?", optal se pochybovačně Krochta. „No jasně, to je jeden, dva, tři,... čtyřííí, ééé". „Aha", pronesl chápavě Krochta, „A co s těma, co se tam nedostanou?". „Já bych šel do toho skladiště, pravděpodobně tam zůstal Griffin", navrhl Mugzaš. Nakonec se většina dobrodruhů odebrala do pokoje Astória, Bangorda a Rantira a pouze Krochta a Mugzaš se vrátili do skladiště. Všichni bez vyjímky se uložili ke spánku.

Ráno byli dobrodruzi probuzeni křikem lupičů. „Utekli vězňové", ozývalo se ze všech stran. „Musíme to tu řádně prohledat", zaslechli druzi posléze. Lynhaard naposled využil svého magickéha amuletu a požádal vyšší sféry, aby lupiči neprohledávali tuto místnost. Pak pokračoval ve spánku.

Bandité jejich místnost skutečně neprohledávali, pouze zavolali Bangorda s Rantirem, aby hlídali na hradbách, kvůli nedostatku mužů. Astórius zůstal v posteli, protože před loupežníky simuloval nachlazení, což mu při jeho tělesné stavbě nedalo mnoho práce. Ostatní mezitím vyspávali pod postelí a ve skříních.

Krochta vstal až odpoledne. Lupiči sice prohlíželi i jejich místnost, ale ne tak důkladně, aby si všimli neviditelných kouzelníků a ve stínu schovaného Griffina. Ostatní ještě spali a vůdce výpravy se tedy vydal na obhlídku. Za svůj cíl zvolil kapli, kterou už předtím dobrodruzi navštívili, ale neměli čas se tam zdržovat. Dostal se tam bez problémů, jalikož hrad byl dost velký na počet lapků, který v něm, po několika střetech s Nurnskou družinou, zůstal.

Kouzelník z Bažiny kapli prozkoumal, ale neobjevil nic zvláštního, až na oltář, na němž byl zvláštní znak se šesti pohyblivými kameny. Zamyslel se a pohnul jedním kamenem. Ucítil chvění, po němž následoval tlak v hlavě. Když vše přešlo, cítil se Krochta slabý jako dítě a navíc neschopen kouzlit. Opatrně se vrátil k ostatním, aby si mohl odpočinout.

„Kde jsi byl?", otázal se hned po jeho návratu Mugzaš. Krochta mu pověděl o návštěvě kaple i o svém pokusu s oltářem. Po té se do kaple vydal Nekromancer a vyzkoušel si rovněž pohrát se znakem na oltáři. Samozřejmě byl dostatečně varován na co nemá sahat, proto se po několika pokusech oltář odsunul, a pod ním začínala chodba kamsi do podzemí. Mugzaš otvor zase zavřel a vrátil se zpět, kde svůj objev oznámil. „Já se musim vyspat", prohlásil Krochta, „Dost to se mnou zamávalo. Potom se tam podíváme".

Lynhaard a spol ještě spali, když se dva kouzelníci, Krochta a Mugzaš, vydali do hlubin podzemí. Griffin raději zůstal ve skladišti. Po několika sázích klesání se před nimi otevřel vstup do místnosti. V ní byly čtyři hroby. „Rači to nebudem votvírat", zašeptal Krochta, „Bozi vědí, co tam je". Mugzaš souhlasně zamručel, neboť měl z obyvateli hrobů své zkušenosti. Dva kouzelníci se vydali chodbami dále a objevili ještě jeden katafalk, tentokrát větší. Dál se však věnovali prozkoumávání chodeb, při čemž zlikvidovali jednoho pavouka, v jehož doupěti Krochta objevil několik zlatek, našli podzemní cestu z hradu a studnu, která zřejmě vede do vnitřních prostor hradu. Kromě toho vedlo z chodby několik dveří. Namátkou jedny vybrali a Krochta nahlédl dovnitř. Pohybovali se tam čtyři kostlivci, tak mezi ně kouzelník vypálil bílou střelu. Jediného, který se nerozpadl v prach, dorazil Mugzaš blesky. Důkladná prohlídka místnosti však nepřinesla žádný zvláštní objev. „Zkusíme další", řekl Krochta a vydal se k následujícím dveřím. „Dobrý, nic tu neni", ohlásil, když nahlédl dovnitř. „Jau. A přece", zaječel Moskyt a opražil téměř průsvitného ducha, jenž ho napadl, několika blesky. Pak prudce zabouchl dveře. „Vrátíme se", rozhodl vyčerpaný Krochta, a tak se oba druzi dali na cestu zpět.

Druhý den nad ránem konečně Lynhaard uznal, že je dostatečně vyspán a vyléčen, a může tudíž opustit pokoj. Navíc Bangord s Rántirem zjistili, kde je skladiště zbraní a dobrodruzi se tam rozhodli vypravit. Postupně tedy opustili svůj pokoj a ve skladišti se setkali s Krochtou. Obě skupiny si vyměnily postřehy a zamířily do zbrojírny. Tam dobrodruzi po chvilce hladání objevili své zbraně a zbroje naházené mezi ostatními. „Konečně se cítím zase bezpečný", konstatoval Dagon, když se navlékl do své zbroje. „Tak, tak. Lynhaarda slova", přitakal kroll. „Tak, a teď do kaple", přikázal Krochta, „Je to hned tady vedle, tak rychle".

Družina se rychle přesunula do krypty a zkrz oltář do podzemí. „Ták, tady sme sejmuli pár kostlivců, ale jinak tam nic neni, tady to vede ven z hradu, tady to naopak studní dovnitř a tady, tady sem viděl dva duchy, ale jednoho sem dost narubnul. „Lynhaard dorubat", prohlásil kroll a vřítil se do místnosti. Se dvěma duchy skutečně neměl mnoho problémů a brzo je rozprášil. „Tamhle být další dveře", zvolal kroll a spolu s Dagonem vběhl do další místnosti. „Áááu", ozvalo se dvojhlasně z místnosti. Ostatní přišli na její kraj a zjistili, že její podlaha je o dobré dva sáhy níž než doposud, a navíc je pobita ostrými hřeby. „Raděj jít opatrně", prohlásil Lynhaard, když se vydrápal z díry.

„Tahle místnost je prázdná", oznámil Dagon ostatním, když nahlédl za další dveře. „Tak ji prohledáme", rozhodl Krochta. „To teda nevim", bručel si pro sebe Astórius, „co v tak malý místnosti chce naj... Uááá". „K sakru. Propadlo", zaklel Krochta, „Astórie, žiješ?" „Ale, jo. Jenom sem si trochu pochroumal kosti". Jen co byl kouzelník vytažen, okamžitě se zneviditelnil, jen tak, pro jistotu.

„Za ty dveře něco chodit", oznámil Bangord, když chvíli poslouchal za posledními neprozkoumanými dveřmi. „To tam snad nebýt díra", prohlásil Lynhaard a vykopl dveře. Šest zombií nebylo pro Lynhaarda, Dagona a Bangorda přílišnou překážkou. Zvláště, když je kouzly podporoval Mugzaš, který dobře ví, co na nemrtvé platí.

„Tak vocaď vedou troje dveře", rozhlédl se Dagon, „Tak co náčelníku, kudy?". „Doprava", prohlásil Krochta, načež Lynhaard otevřel levé dveře. Vyvalil se hnilobně zapáchající oblak a několik nejbližších dobrodruhů dostalo záchvat kašle. Mugzaš se zakuckal a svalil se v bezvědomí na zem. „Fůj", prskal Ladot, „to je hnus. A neni ani čim to zapít. Už abych byl doma". „Pfů, pfů", odfrkl si Dagon, když se oblak rozplynul ve vzduchu. „Za těma dveřma je jenom výklenek a ten je plnej plísně", oznámil pak ostatním, „Radši to zavři Lynhaarde. „Jau, zatr..., tady něco leží", ozval se Rántir a začal prozkoumávat něco na zemi, ale nic nebylo vidět, „A je to měkký". „Neni to Astórius?", vykřikl zděšeně Krochta, „Astórie", zavolal. „No jo. Má to tvar člověka", oznámil Rántir prohmatávající na zemi neviditelno, „A uši to má docela špičatý. Ale vůbec to nedejchá", dodal. „Podívejte, už získává barvu", upozornil ostatní Ladot. „Už vychládá a kouzlo přestává působit", pokýval hlavou Krochta. „Nemůže mu někdo pomoct?", optal se ještě, ale pohledem upozornil Mugzaše, že jeho pomoc nemyslí.

„Vyzkoušíme ty druhý dveře", rozhodl Krochta po chvíli ticha, „Odstupte ode dveří. Lynhaarde, votevři!". Kroll bez velkých protestů vyrazil ke dveřím a prudce je otevřel. „Jau", trhl s sebou vzápětí, „Co to být?". „Ode dneška můžeš nosit náušnici", smál se Krochta a sebral ze země malou šipku, která prolétla Lynhaardovým netopýřím boltcem. „Vo to zrovna stát. Lynhaard nebýt Énmil", odvětil dotčeně kroll. „Nó, dobře, dobře", uklidňuje krolla vůdce, „Tak se podívej za ty třetí dveře". „Do třetice...", pronesl ještě Ladot. „Jau, gahar (starou řečí trollů -motýl -pozn. překl.(???)), Lynhaard toho mít dost", vykřikl kroll, když se mu ostrá čepel zasekla hluboko do stehna. „No jo", děl na to Krochta, „To byly poslední dveře. Teď se vyspíme a ráno se podíváme studnou nahoru".

Po ránu druzi vyrazili ke studni. „Rumpál s provazem jsou nahoře", přemýšlel nahlas Krochta, „Griffine, dokážeš tam vylézt?". „No jo", prohlížel si stěny studně zloděj, „Ale co když tam někdo bude?". „Nic se nahoře nehýbat", prohlásil Lynhaard, napínající svá ušiska. „Tak dobře", řekl Linfalas, plivl si do dlaní a začal se škrábat vzhůru. „Uf, to byla fuška", oddechl si když byl nahoře. Inu, mokré stěny jsou mokré stěny. Pak hodil dolu kýbl na laně, po němž se nahoru vydrápali ostatní. Několik dobrodruhů teprve šplhalo nahoru, když se otevřely dveře a v nich stanul tlustý muž se dvěma vědry v rukou. Lynhaard bez váhání tasil a zapíchl lupiči meč do sádelnatého břicha. Nurnští vtahli tělo dovnitř, zavřeli dveře a čekali, ale nic se zatím nedělo. Když byli nahoře všichni, utvořili druzi bojovou formaci a vyšli ze dveří. Vpředu kráčel Lynhaard s Dagonem, za nimi kouzelníci Krochta a Mugzaš, spolu s Griffinem a konec seskupení tvořili Simonn, Ladot, Rántir a Bangord, který kryl družině záda.

Druzi nejprve vešli do spíže, ze které je Krochta zahnal jen s problémy. Zvláště Lynhaard cestou ještě dlouho cosi přežvykoval, ale i ostatní si naplnili batohy, a někteří, co to stihli, i žaludky jídlem. Pak družina navštívila kuchyni, kde se právě na ohni cosi pálilo. Neměl na to kdo dohlížet, když kuchař ležel v kaluži krve opodál. Dobrodruzi prošli velkým, luxusně vybaveným sálem a zastavili se před dalšími dveřmi. „Vlítni tam", přikázal Krochta. „Raději opatrně", odvětil Lynhaard a nahlédl dovnitř.

Uvnitř seděl známý kroll a právě si čistil meč. Ve chvíli, kdy uviděl Lynhaardovu hlavu, vyskočil a vrhl se vpřed. Ani Lynhaard s Dagonem však na nic nečekali a zaútočili a Krochta zezadu pomohl blesky. Kroll začal zuřit, od úst mu létaly sliny a jeho obouručák se míhal vzduchem, rozsekávaje vše, co mu stálo v cestě. „Bhe", vyjekl barbar Dagon, ale vzápětí s rozseknutou lebkou klesl k zemi. Lynhaard s Krochtou však běsnícího krolla dorazili.

Právě v té chvíli se rozlétly druhé dveře a do místnosti vběhl muž v brnění a s mečem planoucím jasným plamenem v ruce. „To je Zyff", vydechl kdosi. „Dát mi rychlost", zavolal Lynhaard na Mugzaše, stojícího opodál. „Hned", odpověděl kouzelník a počal se soustředěním. Mezitím se Lynhaardův a Zyffův meč setkaly. Lynhaard mocně udeřil, ale v zápětí dostal ránu znásobenou plameny. Využívaje rychlosti, získané od Mugzaše, bleskově se svalil k zemi, předstíraje mrtvého. Tím se ale ocitl v první řadě obětavý Mugzaš, kterému již nezbývala magická energie na ústup. Ohnivým mečem byl doslova rozseknut vejpůl. Krochta si vyvolal dudu a stanul Zyffovi čelem, chystaje se do něj vypražit všechnu svou zbylou sílu, a pak své prsteny. Zyff jěště zaútočil na Griffina, který se jako jediný snažil pomáhat střelbou, ale elf se se štěstím vyhnul a raději prchl ze schodů za ostatními. Zyff však již také umdléval a jelikož se mu nepodařilo zasáhnout pravého Krochtu, neb útočil jen na jeho obrazy, byl nakonec usmažen. V tu chvíli se Lynhaard bleskově zvedl, uřízl vůdci lupičů hlavu a zabavil jeho meč.

Po chvíli začali pomalu přicházet ostatní. „Tak sem jistil záda, ale nic se tam neděje", prohlásil jakoby nic Simonn. Krochta si cosi zabručel, načež dal příkaz k prohledání Zyffova pokoje. Druzi našli několik flakónků a svitků, ale žádné jiné cennosti. „Popadněte mrtvé a děte ke studni, potřebujem se vyspat", nařídil Krochta, „Já se eště mrknu nahoru na věž". Moskyt tedy vylezl až do nejvyššího patra věže a rozhlédl se kolem. Výhled byl opravdu pěkný, ale kouzelník si neuvědomil, že na okolních věžích jsou lupičské hlídky, a ty ho můžou docela dobře vidět. A také viděly.

„Pozór, viděli mě", volal Krochta, běžíc po schodech za ostatními, ale zatím se před Bangordem vynořil člověk a elf. Mladý kroll však neváhal a pustil se do nich obouručákem zabitého bojovníka. Muž po kratším souboji klesl k zemi mrtev a elf se dal na útěk. Bangord se sice pustil za ním, ale v těžké zbroji se mu neběželo tak dobře a rychle, tak toho zanechal. Než stačili dorazit další lupiči, spustili se druzi do studny, a v podzemí se ukryli v jedné z místností.

„Sakra, prchají", zvolal pojednou Krochta, kterého kontaktovala jeho kočka ukrytá ve stáji. Posledních osm banditů, kteří přežili návštěvu gwendarronské výpravy, zjistilo, že Zyff i jeho pobočník jsou mrtvi, a jelikož neměli, co by je tu ještě drželo, sebrali všechno co šlo, včetně koní, a odtáhli. Dobrodruzi nebyli ve stavu, kdy by jim mohli v odjezdu zabránit, nehledě k tomu, že pěší by koně doháněli jen těžko. Raději se tedy v klidu vyspali, a po té se vydali rabovat hrad.

„Hele, támhle je nějaká kočka", zvolal pojednou Simonn Čarostřelec. „To je určitě Mugzašova", prohlásil Ladot, když si ji pořádně prohlédl. „Mugzašova? Čí, čí. Pojď blíž, neboj se", začal se Simonn přibližovat ke kočce, ale ta se dala na útěk. „Stůj mrcho", zvolal Čarostřelec a strhl z ramene kuši, aby vzápětí malou šelmu proklál šípem. „Ták", řekl Simonn, když ukázal kočku Krochtovi, „Můžeme ji pohřbít s nim. Měl ji rád", a tak se také stalo.

Když se dobrodruhům nepodařilo v pevnosti najít nic nového, a už vůbec ne zajímavého, zamířili do podzemní místnosti s několika hroby.

„Ták, kdo to otevře?", rozhlédl se po ostatních Krochta. Nakonec se po dlouhém přesvědčování uvolili krollové, Lynhaard a Bangord, aby odklopili desku prvního katafalku. K velké radosti dobrodruhů byl plný zlata. Zlatomilní dobrodruzi se rázem vrhli k ostatním hrobům a začali je hromadně exhumovat, což ovšem vedlo k poněkud nepřehledné bitce s několika nemrtvými. Ta se nakonec obešla bez vážnějších šrámů, pouze Ladot Chinský byl zle potrhán přízrakem.

Jelikož Nurnští už žádné další zlato nenašli, nastrkali to co měli do svých vaků a toren, zabalili to do dek a prostěradel, prostě, nenechali na hradě ani zlatku, a poněvadž v pevnosti pochopitelně nezbyl žádný kůň, odtáhli všechno na smyk. Krochta se domníval, že ve vesnici najdou družiníci své koně, ale ta byla zcela vyplundrována, když lupiči zjistili, že vesničané poskytli gewendarroňanům podporu. Podařilo se tam však najít vůz, který, nehledě k tomu, že potřeboval opravu, byl v celkem slušném stavu. Dobrodruzi na něj tedy naložili zlato a cestou do Lurgrapsu se střídali v jeho tažení, což se stalo terčem posměchu kolemjedoucích cestovatelů. Pohled na bandu po zuby ozbrojených zabijáků však odradil všechny od jeho otevřeného vyjádření, a tak cesta proběhla bez krveprolití.

V Lurgrapsu dobrodruzi vyměnili hlavu za slíbenou odměnu a po patřičné oslavě se odebrali domů, do Liscannoru. Tam proběhl pohřeb dvou hrdinů, Astória ze Zelených vrchů a Mugzaše Nekromancera, na obecním hřbitově. To že oba kouzelníci, kteří se bytostně nesnášeli, leželi pohřbeni vedle sebe, vedlo ke vzniku několika báchorek. Například se tvrdilo, že se Astórius, když se dozvěděl, vedle koho bude pohřben, pokusil uprchnout. Zkušenější dobrodruzi však tvrdili, že to, že Lynhaard nesoucí rakev zakopl, nebylo, vzhledem k jeho stavu, nic divného. Také se začalo tvrdit, že na hřbitově v noci straší. Příčinou všeho byl pravděpodobně Bangord, který po návratu z hospody často popadl lopatu a šel kopat hrob, jak říkal, do foroty. Po té, co se pověra rozšířila, s tím však přestal, neboť se začal bát. V hospodě potom sám tvrdil, že se kouzelnické hroby od sebe vzdalují, ale nebyl schopen to dokázat.

Po pohřbu nastala další důležitá akce v liscannoských dějinách, volba starosty, poněvadž Lynhaardu Rugornskému skončilo velební období. Jeho nástupcem se stal Krochta Moskyt z Bažiny, především díky svým slibům, že zabezpečí dovoz lacinějšího alkoholu, čímž by se ceny U hrocha mohly podstatně snížit. Díky lakotě hostinského Jeremiáše Čipery, zůstalo sice jen u předpokladu, nicméně tím Krochta získal tolik potřebné hlasy a těsně vyhrál před Rugornským krollem.

Krochta se rozhodl, že bude úřadovat na radnici, k velké nelibosti bezdomovce Yalleda z Erinu, který se v době nevyužívání radnice do domu nastěhoval a zařídil si tam bydlení. Nakonec však souhlasil, že Krochtovi přenechá jednu místnost k úřadování, ale musí si zřídit úřední hodiny a pořídit si vlastní zvonek, který ho nesmí rušit. Krochta sice hodlal prosadit přísnější opatření proti bezdomovcům, ale vzhledem k příbuznosti Yalleda s Gréttou Erinskou, rozenou Liškovou, vdovou po Rolldovi, které radnice patří, nemůže se současnou situací nic dělat.

Lynhaard se zase rozhodl zbourat dům po kudůku Torpovi Katzbalgerovi, který, vzhledem k nízkému vzrůstu jeho stavitele, má nízké stropy, a vysoký kroll se tam často praštil do hlavy, a místo něj postaví dům nový a větší. Wenora ho však nakonec přesvědčila, že bude lépe nejdřív postavit nový dům, a až potom zbourat ten starý, protože jinak by nějaký čas neměli kde bydlet. Kroll se nakonec nechal přesvědčit a začal se stavbou svého nového domu. Starý bude zbourán až po přestěhování.

Tak život v Liscannoru běží klidně dál, dobrodruzi se zdokonalují ve svých řemeslech, odpočívají nebo staví domy, a všichni společně se pak scházejí v hospodě, čekaje na nějakou seriozní nabídku k práci...