Historie Nurnské družiny III
V. Výprava za Sadickovým pokladem
[Traven 1030, Getd z Ruindoru]


Další zima uplynula a nurnské dobrodruhy už začínají svrbět ruce a ostří mečů. Po nějakých dobrodružstvích jako by se země slehla, a tak Nurnští tráví většinu času v hospodě či v nevěstinci. Jednoho dne se většina dobrodruhů opět schází v nurnském hostinci U supího pařátu. Chybí pouze druid Sarim, který zrovna doma pálí kořalku z borových šišek.

"Viděli jste tu loď v přístavu?", táže se ostatních Corey. "Takové jsem viděl na dalekém jihu". Jacob jen něco tiše zabručel, neboť si vzpomněl, jak dopadla jejich poslední návštěva cizí lodi v nurnském přístavu, ale ostatní začínají diskutovat o tom, jestli by cizinci nevěděli o nějaké práci a když ne, tak alespoň, jaké nové zboží bude v Nurnu k mání. Vtom vchází několik opálených námořníků, sedají si k vedlejšímu stolu a začínají se spolu bavit podivně zkomolenou starosvětštinou. Několik dobrodruhů se snaží poslouchat jejich hovor, a když zaslechnou větu: "Slyšel jsem, že se zase někdo vypravil hledat Sadickův poklad", všichni vstávají, objednávají překvapeným námořníkům pivo a pokoušejí se z nich vyrazit co nejvíc informací. Dozvídají se, že Sadickův poklad má ležet někde uprostřed pouště v daleké zemi Assuaen, ale oni sami nevěří, že by tam nějaký poklad byl. Přesto se občas najdou dobrodruzi, kteří se pokoušejí Sadickův palác, ve kterém byl prý poklad ukryt, objevit, ale nikomu se to doposud nepodařilo.

Erlanth nechává nedopito a spolu s Herbertem míří do knihovny. Tam se ve starých svitcích dozvídají, že kdysi dávno jistý Saddycha (starosv. Sadick) sjednotil lid Assuaenu v jednotný stát. Země měla dost výhodnou polohu, díky níž celkem snadno odolávala nájezdům loupeživých hord ze severu. To byl poměrně důležitý faktor na cestě k rozvoji. Assuaenští obchodníci se brzo stali známými po celém okolním světě a do Assuaenu proudila spousta bohatství. Saddycha si vybudoval honosný palác uprostřed země a odtud celý stát řídil. Vládl sto třicet let, ale pak jeho zemi i jeho osobně postihla strašlivá katastrofa, nelze říci, nakolik způsobená magickými silami. Hrozná bouře se přihnala nad Assuaen a trvala bezmála celý měsíc. Když přešla, byla celá centrální oblast poloostrova, jejíž součástí byl i Saddychův palác, pokryta pouští. Tato poušť byla téměř neprůchodná, protože nad ní neustále zuřila bouře a co víc, stále se rozšiřovala. Rozšiřuje se ostatně stále, ale nyní už jen pomalým tempem, a bouře už přestaly být pravidlem, což vnuklo několika dobrodruhům myšlenku na nález pokladu. Doposud se to však nikomu nepodařilo a dnes se má již všeobecně za to, že je to všechno jen legenda.

Členové Nurnské družiny se všeobecně shodují na tom, že nějaké peníze na přilepšenou by rozhodně nemusely škodit, a po nezbytných přípravách se na palubě Černého sokola vydávají k jihu.

Na palubě se nacházejí oba zbylí majitelé lodi, Jacob z Rugornu a Sarim z Gorůdye, dále Rolld z Erinu, kouzelníci Erlanth Linfalas, Herbert a Jeremiáš, Christla Lísková, která se po dvou letech vrátila k dobrodružnému žovotu, Corey Kall, Lewin, kudůk alchymista Bukvoj Draplák, družinový nováček, a vůdce výpravy Čagdan.

Po přistání v přístavu Ali-Sabath zjišťují druzi, že se nacházejí v oblasti s úplně jiným kulturním vývojem. Stará řeč Assuaenu byla už sice vytlačena starosvětštinou, ale několik dřívějších obratů se ještě zachovalo, a tak řeč místních lidí není z nejsrozumitelnějších. Družiníci si razí cestu hustým davem a spoustou majitelů nejrůznějších krámků. "Suvenýry až na zpáteční cestě", volá Čagdan a nakonec se všem daří dojít do klidnějších míst. Tam míří druzi do noclehárny a Rolldovi se daří usmlouvat cenu pokojů na polovinu. Čagdana však náhle napadá, že by jim mohl někdo ukrást loď a tak jde spát raději na ni. Jacob se k němu chce nejprve přidat, ale když se dozvídá, že v ceně pokoje je i jedno místní děvče, upouští od svého zbrklého záměru.

Druhý den si dobrodruzi pronajímají několik velbloudů, ale jelikož Rolld už zapomněl na svůj včerejší úspěch se smlouváním, platí za ně vydřidušskou sumu. Na odchodu ještě vidí nadšeného obchodníka, kterak zavírá svůj krámek a, poskakujíc, mizí naproti v občerstvovacím zařízení.

Nurnští procházejí několik mil úrodného kraje, až se země stává pustší, veškerý porost mizí a k večeru už není nikde vidět ani známky života.

"Tak, teď jsme přesně ve středu pouště a já to musim vědět, anžto sem ten druid", říká Sarim, drbajíc se na hlavě, třetího dne z rána. "Já myslel, že ty se vyznáš jenom v lese, a já už sem tři dny neviděl ani jeden strom", diví se Jacob. "My, druidi, se neztratíme nikdy a nikde", dí na to povýšeně Sarim a se slovy: "Z támhletoho kopce na jihu bude lepší rozhled", odchází k duně, zpoza které právě vychází slunce. "Tady je ale krásnej písek", raduje se Rolld a k údivu ostatních si naplňuje tornu sypkým křemenným prachem. "To je fajnová ídea, vystavit v Liscannoru pískojště. Aspoň si bude mňát mój synák na čóm hráci", kometuje Čagdan, který si myslel, že účel podivného Rolldova chování odhalil. "A jak víš, že budeš mít syna?", diví se zloděj Jeremiáš. "Tož mój syn přejce nebude céra, né", odpovídá Čagdan a Jeremiáš se sklání před jeho logikou.

Vzhledem k tomu, že nikde v dohledu není vidět nic než poušť, je rozhodnuto provést letecký průzkum. Oba havrani, Erlanthův a Jeremiášův, jsou vysláni prohledat nejbližší okolí. První se vrací Erlanthův a sděluje mu, že několik mil na sever nalezl známky života, kostru koně. Posléze se vrací i Jeremiášův havran, jenž měl větší štěstí a objevil nějaké trosky. K večeru dobrodruzi přicházejí ke zbořeništi stavby, která snad mohla dříve býti palácem. "Pojďte se tu porozhlédnout, dokud je světlo", radí moudrý Herbert. Dobrodruzi se pouštějí do prohledávání nejbližší, jakž takž stojící stavby, když tu spatřují podivný černý oblak. Všichni se okamžitě stahují, jen Corey Kall se snaží zavřít za sebou dveře a do mysli se mu nesmazatelně zapsala vzpomínka na dvě nenávistně planoucí oči, které tvarem připomínaly oči Čagdanovi. Dveře se mu však podařilo zavřít a ihned se kvapně vzdaluje z dosahu. Zdá se, že oblak se z budovy hned tak nedostane, a tak druzi zatím přistupují k prozkoumávání jiných trosek. Záhy se však stmívá, a tak jdou všichni spát. Všichni, kromě kouzelníka Herberta, který si vyvolává dva svoje dvojníky, ovšemže za pomoci černé magie.

"Podívejte. Kdo je to?", mne si oči Jacob, když vidí Herberta třikrát. "To jsou moji bratranci, Tonny a Freddy", vymýšlí si Herbert, "Vystopovali nás až sem". "Hm, zato já tu žádné stopy nevidím", dí zkušený stopař Rolld. "A velbloud taky žádný nepřibyl". "To je nějaký divný", mumlá zamyšlený Corey, "A proč vlastně nemluví?". "Oba jsou němí. My se spolu domlouváme znakovou řečí", odpovídá Herbert a hned začíná hýbat rukama jako při záchvatu padoucnice, Freddy dělá totéž. "Říká, že se doma mají všichni dobře", usmívá se elf, který lže, až se mu od huby práší. Náhle Jacob s Lewinem popadají Tonnyho a ženou se s ním pryč. Herbert mu nestačí jít na pomoc, neboť křísí Freddyho, jehož bojeschopnost právě Corey otestoval pěstí. Tonny je zatím vhozen do domku s černým oblakem. "Vy vrazi", ječí Herbert, který přibíhá pozdě, ale ve skutečnosti lituje zbytečně vynaložené energie. "Zkouška ohněm", dí klidně Jacob. "Když to přežije, tak bude platným členem družiny". Po chvíli čekání je všem jasné, že zkoušku ohněm Tonny asi nepřežil a Bukvoje napadá, že by mohli vyzkoušet nalezené rachejtle. Čtyři rachejtle jsou tedy namířeny na dveře, za nimiž se skrývá oblak, a družiníci se pod vedením alchymisty Bukvoje připravují k jejich odpálení. Jacob rychle otvírá dveře a mizí z dosahu, zatímco rachejtle vlétávají dovnitř. Rána, chvíle napětí, a to už dobrodruzi vidí, že s oblakem suti se rozplývá i oblak, proti němuž byl útok namířen. Během útoku však zmizel Herbert a vrací se zpět spolu s dalším dvojníkem. "Vidíte, Tonny to přežil". Erlanth zatím naštěstí ostatním vysvětlil, že o podobném kouzlu něco slyšel a dvojníci si určitě nebudou dělat nárok na podíl z pokladu, a tak ostatní uznávají, že se Tonny a Freddy můžou k něčemu hodit. "No jo, pořád lepší, než Jozlin nebo Naldor", říká si Jacob a už neprotestuje.

"Uf. To je nelidský vedro", otírá si čelo Corey. "Mně se ani nezdá", dí Jacob a začíná se klepat. "Nějak mi běhá mráz po zádech". "To je přece hrůza", volá Erlanth a metá blesky nad krollovu hlavu. "No, naštěstí nebyla moc silná", oddechuje si Jacob, když ho nepříjemné mrazení v zádech přechází. Po souboji s jedním podivně průsvitným bojovníkem nalézají dobrodruzi masivní truhlu.

Po několikerém prozkoumání a učinění nejrůznějších bezpečnostních opatření na ochranu před případnou pastí je k otevření vyslán Freddy. Ten bez problémů otvírá truhlu a vytahuje z ní nádherný stříbrný meč s vykovaným názvem Celebring a starý zaprášený svitek. "Sezam or igni dor", čte Erlanth, "To vypadá na otvírací formuli". "Tož ideme hledát ty dvére, co se s tim otevírajó", velí vůdce Čagdan.

Po několika dalších potyčkách s nejrůznějšími živými i mrtvými, respektive nemrtvými obyvateli ruin, přichází družina do velké místnosti plné netopýrů. Konkrétně jich Herbert napočítal mnoho. Sarim však mocně soustředí vůli a netopýři kvapně místnost opuštějí. Několik dobrodruhů však jeví známky mírného zmatení a chvíli trvá, než Lewin přestane koktat. V místnosti je však jedna zajímavá věc, a to schodiště vedoucí do podzemí. Druzi sestupují a dostávají se k masivním dveřím, na nichž je nápis volně přeložitelný jako:

Jsi-li přítel, heslo znáš, do nitra se podíváš


Erlanth čte nalezený svitek a dveře se za značného vrzání, svědčícím o jejich nepříliš časté používanosti, otvírají. Nurnští vstupují do podzemí, kde nejprve likvidují kolonii řasnatek a posléze se setkávají s dalšími průsvitnými bojovníky, kteří však nemají příliš nadějné vyhlídky na úspěch. Kouzelník Herbert posílá zatím Freddyho na průzkum dalších částí podzemí, ale tomu se daří pouze vyplašit několik mumií. "Můmie. Tak na to bychom se měli raději vyspat", radí Rolld, a tak se družina zatlouká v jedné z místností a všichni klidně odpočívají, jen hlídající Čagdan slyší v noci škrábání na zabedněné dveře. "V noci se sem ty můmie dobejváli", oznamuje ráno vstávajícím druhům. "Měli bysme je vyrubát, abysme si odekryli záda". Jak řekl, tak se i stalo. Druzi vyrážejí do míst, kde tuší mumie, připravujíce se na boj s nimi. Jacob si pro jistotu zavazuje oči šátkem a řídí se podle svého šestého smyslu. To ho však na chvíli zdrží, a tak první nápor nestvůr vykrývá pouze Rolld podporován Erlanthem, protože ostatní družiníci jsou ochromeni hrůzným pohledem na mumie. Krollí bojovník se ale rychle dere kupředu a střídá těžce zraněného Rollda. Na pomoc mu přichází ještě Freddy a tím je osud poslední mumie zpečetěn. Na poslední chvíli umírá dvojník Tonny, který obětavě kryl ostatní před poněkud nervózním přízrakem, ale ostatní ho nijak nelitují, vědí, že Herbert si stejně časem udělá nového.

To už dobrodruzi vtrhávají do prostorné místnosti, v jejímž vzdálenějším rohu spatřují velkou truhlu. Není tu však sama, a tak radosti z pokladu předchází ještě bitka s průsvitnými strážci, ale Nurnští už cítí blízkost zlata a jejich zbraně už téměř samy vyhledávají citlivá místa v nehmotných tělech soupeřů. Ti se nakonec rozplývají a nechávají truhlu dobrodruhům napospas. Ti ji hned otvírají, načež je oslepí lesk zlata. Rolld ho ihned začíná vyndavat, když tu ho něco kouše do prstu. "Au", diví se hraničář, ale nelení, bere si rukavice a pokračuje ve své práci. Sarim zatím opět soustředí svou vůli a po chvíli druzi vidí malého hádečka, který se snaží uniknout z truhly. To se mu daří, ale v další cestě mu zabraňuje Jacobova velká bota.

Po několika hodinách končí Nurnští s počítáním peněz a žehnají Sadickově spořivosti. Potom nakládají zlato na velbloudy a putují pryč z pouště. Pouštní bouře se v ten čas rozhodly řádit v jiné oblasti, a tak mají dobrodruzi relativně klidnou cestu. Po příjezdu do obývaných krajin maskují poklad dekami, díky čemuž se jim podaří nenápadně ho naložit na loď. Pak již stačí jen vrátit velbloudy a vyplout k severu. Plavba probíhá klidně a vane příznivý vítr, takže se brzo na obzoru objevují břehy gwendarronské. Družiníci jsou spokojeni a radostně vybíhají na břeh. Mají proč, vždyť jak je to dlouho, co se z výpravy vrátili všichni, kdož vyjeli...