Historie Nurnské družiny II
IX. Podivná hrobka - pokračování
[Sečen 1028, Rolld z Erinu, Jacob z Rugornu]


"Tak už sme zase tady", posteskl si Erlanth Linfalas, když se družina ocitla před dvěma smutně vyhlížejícími hroby Arrawna Ruindorského a Gawaina Ellienského. "Bug bug ágr", zaskřehotal skřet Jozlin cosi ve své mateřštině. "Neboj, Jozi, statečný pán tě vždycky ochrání. Vždyť jsi mi přirost k srdci. Jseš zrovínka jako můj vlastní", praví lysohlav, Jozlin se lísá a hlasitě vrní. "Tak, synci, de se dovnitř. Hnije nám tam ještě ňáká mrtvola", bujaře provolává vůdce Barnabáš z Tiklu a trpaslík Páin rube jednoho zapomenutého kostlivce.

Družina prochází známými i méně známými zákoutími prastaré hrobky a hlasitě kleje. Nakonec dobrodruzi z Gwendarronu vstupují do jedné z nejvýše položených kobek. "Spektry!", zařval kdosi vpředu, což na Nurnské působí jako výbuch ohnivé hlíny. Většina družiny se stahuje z místnosti pryč. Rolld, dobře si vědom toho, že Christla má přímo nevídané štěstí a ostatní pouze nevídanou smůlu, běží hobitce stále po boku, ač to vypadá, že její počínání je bláhové. A opravdu, hobitka má jako vždy štěstí a dostává se mimo dosah boje. Zmatená spektra si to zvláštní souhrou náhod namířila zrovna, ale zrovna na opačnou stranu, ačkoli Sarim s Jozlinem nejsou vidět. Prásk! Nečekaná rána roztrhla nic netušícímu druidovi kůži na vysokém čele až po sedací partie. Sarim se otáčí a řve na svého chovance Jozlina: "Rubou mě, Jozi, dělej něco". A opravdu. Skřet se dává do boje. I Sarim se otáčí a mydlí spektru Brethilovou holí. Rolld, vědom si blízkosti Christliny, se rovněž otáčí a pomáhá Sarimovi hraničářskou magií. I Sarim začíná kouzlit a spektra je nakonec dobita. Ze Sarima stříká krev. Družina se schází a radí se o dalším postupu. Zdá se, že hrobka nemá konce. Zloděj Barnabáš otevírá další dveře. "Jajajaj, ghúlové, sou tady ghúlové", řve Corey a to již padá ochromen k zemi. A po něm i Rolld a Jacob. Sarim sahá do pláště a vytahuje svitek. Něco z něj čte ve snaze nemrtvé ghúly odvrátit. Neodhadl to ale přesně. Do nevidelné clony se uzavřel společně s ghúlem, a tak i on padá ochromen na zem. Ostatní se kryjí za clonou a střílejí po ghúlech. I trpaslík Páin chce přispět svým dílem. Celkem samozřejmě si bere na zemi ležící Sarimovu kuši Bregol dal a snaží se střílet. To se však přepočítal. Sarimův Jozlin zpozoroval, kterak si Páin bere páníčkovu zbraň a tasí šavli. Smradlavý skřet se vrhá na trpaslíka. "Táhni, ty šeredo hnusná!", křičí Páin a je nucen se bránit. Čagdan se chvíli snaží Jozlinovi jeho počínání rozmluvit, pak však raději léčí lokem rudého kříže Jozlinova pána. Ten vstává a odvolává Jozlina z boje. Je po boji. Všichni postupně vstávají. "Teda, já vám povim, sem s touhle bandou prvně, ale takový Jozliny, vodporný skřety, co si vyskakujou na řádný členy Nurnský družiny, bych teda popravoval. Řek bych, že si s sebou Sarim vodí pěkně nebezpečnou potvoru!", říká na adresu Jozlina chodec Rolld a Jacob přisvědčuje: "Poslyš, ty vobludo, ještě jednou, tak tě roztrhám na kusy!". "Máš problém! Nech Joziho na pokoji. Je hodnej!", brání svého druha druid. "Ty, Sarime, potřeboval bych vyléčit", říká Corey druidovi. Žádná odpověď. "Vážně, potřebuju nutně tvojí odbornou pomoc, dívej, jak mi z tý rány cáká krev!", mektá Corey a svírá palcem tlakový bod. "Co já, co já?! Proč já?!", vzteká se takzvaný léčitel Sarim a dále už zatvrzele mlčí. "Řeknu vám, ten Sarim, až na to, že s sebou vláčí hnusnýho skřeta a dělá přitroublý vopičárny s koňma, hrochama a synkama, je uplně k ničemu", zaznívá zlobně z davu něčí nelibost. "Máte problém? Máte ňákej problém?", zuří pralesák a zlobně dupe sandálem. Hraničář Rolld běhá jako trotl od jednoho k druhému a sešívá a sešívá, občas i zaškrcuje. Nakonec družina vchází do poslední místnosti hrobky a po mumii, cíli celé výpravy, není vidu ani slechu. V místnosti jsou čtyři truhly a Corey Kall se hned k jedné hrne. "Nó, snad už konečně najdeme nějaký peníze, když sme zatim našli kulový", haleká rozjařeně jižan a zbrkle odklápí víko. Psssssss, zasyčel unikající plyn. "Past", pomyslel si nórienský Páin, než upadl do bezvědomí. Spolu s trpaslíkem upadá do podivného spánku většina druhů. Vzhůru zůstává pouze Corey Kall, Jacob chrabrý z Rugornu a Rviz, přezdívaný občas Hnis. Corey se věnuje prohledávání ostatních truhel, ale nic nenachází. "Jó, kdyby tu byla Christla, možná by něco našla", pomyslel si válečník, "Ta má přeci jenom štěstí jako trám".

Dobrodruhova zpověď
Čagdan ze Zajsanu, syn Abakanův

Dobrodruh si cti prý cení
a on na to řve jak lev:
"Nad peníze už nic není,
jenom víno, ženy, zpěv"


"Co to děláš, ty hlupáku?!", rozčiluje se nedůvěřivě Jacob, když podivín Rviz vzal bezvládné tělíčko Christly Lískové, nacpal jej do železné truhly, zavřel za ním těžké víko a dřepl si navrch. "Chránim", tvrdí pohotově kroll s hlavou jak rozkvetlý kaktus. "Seš padlej na hlavu nebo co, dyť se udusí!", huláká teď už dopálený Jacob a vrhá se na Rvize. Jediným úderem jej sráží z truhly a Christlino nebohé tělíčko je opět položeno na čerstvý vzduch. "A nech jí bejt", praví Rugornský nakonec a odchází za Coreyem. Rviz, který se zatím sebral ze země, se plazí ke stěně a maluje na ni neumělou rukou Jacobovu karikaturu s mohutnými pejzy. "Nic sem nenašel, leda pavučiny a uschlý brouky", praví smutně Kall. "To je tak akorát dobrý pro lesáky, ale ne pro nás, normální dobrodruhy", uklidňuje smutného jižanského chlapíka Jacob a vyrušen šramotem se otáčí. Tam je spatřen Rviz, kterak vláčí bezvládnou Christlu kamsi pryč. "Ty tlustej úchyle, pusť jí, nebo ti rozbiju hubu!", praví kroll-ušatec a nebezpečně se kolébá k příslušníku své rasy. "Bij si mne, tluč si mne, ale mé víry mne nezbavíš. Ve jménu nenásilí a lásky tě vyzývám, odstup a bude ti odpuštěno...". Bum! Dopadla pěst a ujetec se skácet na tvrdou podlahu. Po chvíli se probouzí Christla a rozhlíží se kolem. Je navrhnuto, že když má to štěstí, tak by mohla prohledat ještě jednou truhly. A opravdu, po chvíli hobitka snáší na hromadu několik cenností.

"To sem zvědavej, jestli tady vůbec ta podělaná mrtvola někde leží!", křičí až zbytečně nahlas Erlanth Linfalas. Po úmorném několikahodinovém hledání je skutečně nalezen zamaskovaný vstup do pohřebního sálu. V těžkém sarkofágu spočívá zafačovaná mrtvola. Není to však tak jednoduché. Ze sarkofágu opět uniká otravný plyn. Všichni, až na nejoddolnější muže družiny, padají k zemi. Neotrávení trpaslíci Páin a Bramir zručně prohledávají truhlu s mrtvolou a nacházejí několik šperků. Zručně je ukrývají do kapes. Mezi tím se však většina družiny probouzí a Sarim něco čuchá. "Helejďte, co ste tady našli. Koukejte ukázat kapsy, nebo se radši rovnou svlíkněte, ať vás můžeme prohledat", vyzývá trpaslíky druid. "Co, co. Já ti jednu ubalim. Já se teda svlíkat nebudu", křičí Bramir a Páin přizvukuje. K žádnému svlékání však nedochází, neboť zbytek družiny nemá ani v nejmenším chuť vidět nahá zjizvená těla dvou trpaslíků. "Vemte tu mrtvolu, vy dva veliký", rozkazuje Barnabáš oběma krollům. Ti se pokoušejí naložit mrtvolu na prkno, ale ta jim padá. Pak se mrtvoly chápe Corey s Rolldem, ale ani oni nejsou úspěšní. Mumifikovaná mrtvola je již značně polámaná. Nakonec ji na prkno pokládají ostatní a nesou ji ven. "No, uvidíme kolik nám za ní ten lump, co se usadil v naší vesnici, zaplatí", uvažuje Jacob z Rugornu.

Družina se plahočí po poušti pomalým tempem, neboť táhnout mrtvolu je značně nepohodlné. Jacob zavádí ostatní na místo ztráty kouzelného trojzubce. Tam družina prochází v rojnici několikrát tam a zpět, ale nic nenachází. "Hele, na vobloze je zase ten havran", ukazuje na nebe Rolld. "No jo, černej havran, ten nevěští nikdá nic dobrýho", mumlá si Sarim z Gorůdye. A má pravdu. V dáli na obloze se objevilo několik černých teček, které se rychle zvětšují. Sarim najednou vytřeštil oči a je jako v hypnóze. "Varani. Dyk to sou varani. Létaví ještěři. Teď je pochytám a vochočim, když sem ten druid a budu je chovat a třeba s nima uspořádám nějaký vystoupení", raduje se druid-principál nad svým nápadem a už počítá, kolik mu to asi vynese. A opravdu, jsou to varani. Ale nejsou sami. Na nich sedí skřeti a hned útočí na družinu. Začíná poslední nelítostný boj, ve kterém každý bojuje na vlastní pěst a hledá útočiště ve vysoké trávě. Christla Lísková cupitá vysokou travou a za ní těžce duše Rviz. "Počkej, já tě ochráním", hřímá kroll a skáče po ní tak prudce, že ji málem rozmačká. Netrvá dlouho a až nebezpečně vyrovnaný boj je ukončen ve prospěch Nurnských. Naštěstí pro ni bez ztrát na životech. Varani odlétají a Sarim má smutek v duši. "To by byla krása, lítat na varanovi. Dělat ve vzduchu různý votočky a virgule a provádět děsně nebezpečný vobraty a přemety a vůbec, to by byla krása", sní druid a mává na rozloučenou.

"Konečně doma", cvrliká radostně Christla Lísková, která má ještě modřiny po celém těle. Nurnští se však nerozebíhají do svých domovů, ale rázně pochodují ke stanu s mrtvolou na nosítkách. "Tak nám zaplať, tady máš ten eklhaft", dožaduje se spravedlivé odměny družinový vůdce Barnabáš, zvaný Barny. "Ukažte, co ste přinesli. Trvalo vám to ňák móc dlouho. Jestlipak ste se někde neflákali", promlouvá povýšeně ten chlap ze stanu, "No jó, tu mrtvolu si teda vemu, ale nezaplatim vám. Ta mrtvola je totiž vodřená až hanba. A nemá ruku". "Tak to teda ne. Tu mrtvolu si necháme, ty si sbal ten svuj prašivej cirkus a vypadni z Liscannoru, a to tak, že hned", řve rozlícený Jacob. Učencovi nohsledi balí a navečer opouštějí vesnici...

Nepohřbení
Jacob chrabrý z Rugornu, syn Urgolinův

Družinictvo otrlé
nepohřbívá umrlé,
dobrým zvykům navzdory
sebere jim úbory,
upajcuje ostrý břit
všechno, co jde zpeněžit,
nenechavé prsty rvou
trofej jednu za druhou,
potom druzi proti mravu
poplivají zašlou slávu,
přestože se mrtvý rval
za společný ideál