Historie Nurnské družiny II
IV. Malé mořské dobrodružství
[Traven 1027, Arrawn z Ruindoru]


Zatímco se většina dobrodruhů toulá po cizích krajích lačná po zajímavých příhodách a hlavně po penězích, čaroděj Grundyg z Quonsettu sedává v Nurnské knihovně a studuje staré knihy a svitky. Velmi ho zaujal záznam v jedné ze starých knih, který podává zprávu o ztroskotání lodi převážející korunovační klenoty. Grundyga tato zmínka zaujala a po dalším studiu různých map a svitků mu vychází, že loď pravděpodobně ztroskotala na útesech, asi den plavby od Nurnu. Při oslavě svých devětadvacátých narozenin vypráví o svém objevu ostatním dobrodruhům a několik jich souhlasí s nápadem pokusit se potopenou loď objevit a poklad vytáhnout.

Velitelem výpravy je zvolen sám Grundyg. Spolu s ním se chystají vyplout zkušený chodec Yorg z Erinu, kudůk válečník Nargothrond Katzbalger, hobit kouzelník Jeremiáš Čipera z Tiklu a elf hraničář Krak z Álfheimu, jehož hlavním vybavením je rybářský prut a krabička s červy.

V nurnském přístavišti si družina pronajímá člun a vyplouvá. Po dnu plavby se objevuje skalnatý atol a útesy všude kolem dávají tušit, že za bouře by tu bylo velmi nebezpečno. Naštěstí vane jen velmi slabý vítr, a tak se Nurnští rozhodují přistát na atolu porozhlédnout se.

Na atolu je objevena pouze nymfa, vyhřívající se na sluníčku, jež se však při spatření pěti zabijáků dává na útěk. "Haló, slečno, počkejte", volá Grundyg a nymfa se skutečně v bezpečné vzdálenosti zastavuje. "Já jsem Krak", haleká druhý elf a běží k nymfě s napřaženou pravicí, nymfa však prchá. "Počkejte. Počkejte", volají všichni. Nakonec se nymfa v poslední chvíli zastavuje. "Co chcete?", ptá se. "Jsme tady na prázdninách", odpovídá hlupák Krak, z jehož chování po celou dobu výpravy by se dalo usuzovat, že vůbec neví, proč sem hrdinové vlastně přijeli. "Mlč už!", okřikuje ho Grundyg. "Hledáme nějaké potopené vraky. Nemohla byste nám říct, zda tu na dně není nějaká velká loď?". "Tady je na dně hodně lodí, hlavně rybářské bárky, ale jedna velká galéra leží támhle pod tím útesem", ukazuje nymfa na asi pět set sáhů vzdálené skalisko. "Děkujeme ti", volají Nurnští jako jeden muž, skákají do člunu a vyplouvají směrem, kterým ukázala nymfa.

Prozkoumat mořské dno se uvolují Yorg a Nargothrond, a tak na ně Grundyg sesílá kouzlo, umožňující dýchat pod vodou. Oba dva tedy skáčou do vody a vydávají se na nebezpečnou a nepohodlnou cestu po dně mořském, zatímco Krak dovádí ve vlnách. Dva odvážlivci pročesávají dno, ale nacházejí jen starou kotvu a nakonec jsou ještě napadeni dvěma kraby, kteří jim svými klepety způsobují nepěkné šrámy. Krabi jsou sice zabiti, ale jejich krev přilákává dva žraloky. Ti se však naštěstí pro dobrodruhy neopatrně přibližují k lodi, a tak je Grundyg praží z paluby svazkem blesků. Hrdinové jsou vysíleni, a proto se rozhodují další pátrání odložit na zítřek.

Druhý den se pod vodu opět vydávají dva odvážlivci, Yorg a Nargothrond. Kudůk je však brzy těžce zraněn chobotnicí, a tak Yorg musí v pátrání pokračovat sám. Po několika hodinách hledání nakonec nachází vrak válečné galéry a vrací se na hladinu. Hrdinové jsou nadšeni a po té, co Grundyg všem umožní dýchání pod vodou, vrhá se celá pětice do moře a míří za Yorgem.

Ve vraku lodi však sídlí statná chobotnice, která se svými chapadly sápe na vtrhnuvší dobrodruhy. Hobit Jeremiáš jako zázrakem uniká smrtonosnému chapadlu a hyperprostoruje se pryč. Stejné kouzlo sesílá i na vedle stojícího Grundyga. Čaroděj však vytahuje meč a vrhá se zpátky na chobotnici, což se mu stává osudným a umírá v sevření chapadly. Tak v krátké době zemřel i druhý významný čaroděj mezi Nurnskými a jedna z největších postav družiny vůbec. Spolu s Grundygem vypouští duši také odvážný kudůk Nargothrond, který se sice udatně bil, ale nepodařilo se mu dostat ze smrtonosného sevření slizkých chapadel. Největší zátěž boje leží na bedrech Yorga z Erinu, který přesekává chapadla a snaží se zranit chobotnici na nejcitlivějším místě, na těle. Není však dostatečně rychlý, a tak když chobotnice umírá, z jejích ochablých chapadel vypadávají mrtvoly Grundyga z Quonsettu a Nargothronda Katzbalgera.

Grundyg se už nedočkal vytažení truhly a nalezení korunovačních klenotů, jež stačí pouze trochu očistit od řas a jsou zase jako nové. Jeho tělo je spolu s Nargothrondovým slavnostně pohřbeno na liscannorském hřbitově.

Je třeba ještě říci, že ne každý byl Grundygovou smrtí zarmoucen a mnozí nedočkavě čekali na pozůstalostní řízení. Jaké bylo jejich zklamání, když se dozvěděli text závěti: "Polibte mi šos. Všechno dávám ženskému klášteru v Gorganu"...

Poezie z dětství
Jeremiáš Čipera z Tiklu

"My jsme rasa maličká,
kdekdo se nám směje",
říkala má babička
večer u postele

Malí lidé maj to těžký
na tom velkým světě,
kór, když musej skoro všude
jenom chodit pěšky

Že jsou chudí, to je jasný,
život není peříčko,
snadno šlápnou trochu vedle,
pak neviděj sluníčko

Strčej je pak do šatlavy,
tam je strašná zima,
žalářník je popichuje,
prostě je to prima

Není divu, když je pustí,
že jsou hodně naštvaní,
pak se přidaj k darebákům,
loupí, kradou, hubují

Ne, abyste, hošci moji,
také tak to vyvedli,
jako váš strýc, kterého si
loni v létě odvedli