Historie Nurnské družiny II

---

II. Za žold do Wallimoru

---

[Zimosmeť 1025, Yorg z Erinu]

Podzim roku 1025 je v Liscannoru obdobím velkého budování. Počasí je příznivé a všude je vidět čilý ruch a hemžení. Jako houby po dešti rostou všude nové budovy a stavení. Kořist byla tento rok mimořádně bohatá a není tedy divu, že mnoho z Nurnských se konečně rozhodlo spát ve vlastním domě. I lesní druid, Sarim Gorůdyjský, konečně podlehl nátlaku manželky a postavil si v lese dům. Přesto je však zajímavé, že tak dlouho vydržel spát v roští s ženou a dítětem. Ani ostatní nezahálejí a Liscannor konečně zažíná vypadat jako vesnice. Je však nutno postavit i jiné objekty, než obytná stavení. Na poslední poradě u starosty Yorga Erinského bylo rozhodnuto vybudovat hospodu a hřbitov s márnicí. Vzhledem k tomu, že mezi Nurnskými je mnoho lakotů a skrblíků, podaří se prozatím vybrat peníze jen na márnici a hřbitov. "A kdo bude hrobníkem?", ptá se přítomných Atheas ze Zelených vrchů a všichni se tázavě dívají na starostu. "Hm, o někom bych věděl. Potuloval jsem se tuhle po Nurnu a potkal jsem bratra mrtvého Ulgorra. Jmenuje se Balgorr a je to sice primitiv, ale na hrobníka by myslím stačil", říká Yorg a dívá se na ostatní. "Nu, proč ne, Ulgorr byl celkem statečný a nikomu neškodil, jeho bratr by mohl být stejný", moudře dí čaroděj Grundyg Quonsettský. Všichni souhlasí, jen Jacob Rugornský se tváří odmítavě, ale nahlas nic neříká. Asi své příbuzné zná lépe.

Další den je do Liscannoru Balgorr skutečně přiveden. Jeho jediným majetkem je veliká lopata. Hned všem slibuje, že se o svůj úřad bude starat svědomitě a všichni jsou s ním celkem spokojeni. Za pár dní je márnice postavena. Je to pěkný zděný domek s velkým sklepem. Kroll Balgorr se hned do márnice nastěhuje a žebrá u starosty peníze na její vybavení. "Potřeboval bych postel, truhlu, pořádný krb, židle, kožešiny a velký stůl. Také náhradní lopatu a krumpáč. Jo, a ještě ...", žadoní dále kroll Balgorr. "Tak už dost! Dostaneš krb, kůže, židli, spát můžeš na stole. To ti bude zatím stačit. Na ostatní si budeš muset vydělat. A nemysli si, márnice je obecní stavení, hned jak budeš mít peníze, musíš si postavit vlastní dům", končí nesmyslnou debatu starosta Yorg a dále se o vyděrače nestará. Starat se však měl. Proradný Balgor si v dalších dnech přivedl do márnice dva kamarády, také krolly. Jeden je stejně jako Balgorr válečník a jmenuje se Murghul, druhý je hraničářem a říká si Da Morr. Tato povedená trojice se v márnici po nocích věnuje výhradně hraní karet a popíjení laciného alkoholu. To by vcelku nebylo nic špatného, mnohem horší je skutečnost, že zrádný Balgorr také na vlastní pěst kope ve sklepě tři hroby pro nejvýznamnější členy Nurnské družiny. Tato skutečnost však vyjde najevo až po Balgorrově smrti. Liscannorský starosta si měl hrobníka pečlivěji vybírat!

Tři krollové však nejsou jedinými nově příchozími členy. Do Liscannoru koncem léta dorazil i malý hobit, Rokko Louskáček, bratranec zemřelého Sokkiho. Také ostatní z hrdinů, kteří byli na školení u svých mistrů, se vracejí do svých domovů a vychutnávají zasloužený odpočinek. Nebyli by to však Nurnští, aby se neustále nezajímali o kořist, dobrodružství a vůni dálek. S tímto se netají při četných návštěvách okolních hostinců a tak není divu, že jednoho dne se v Liscannoru rozlehne dusot kopyt.

"Hej, je tu někdo?", křičí ze sedla urostlý muž. A to se již Nurnští sbíhají a sledují návštěvníka. "Doslechl jsem se o vás v místním hostinci. Jste prý schopní zabijáci a pro peníze uděláte vše", říká jezdec a prohlíží si různorodou směs tváří. "He, he, to tedy uděláme", potichu si pro sebe říká kroll Jacob. Jezdec však pokračuje: "Mé jméno je Pllady Tirridanský. Jsem pobočník krále Krochana III. Walldorského. Můj pán má pro vás práci. Jedná se o práci nebezpečnou a těžkou, odměna však nebude malá. Na novorok byste měli být už doma", pomalu pokračuje Pllady a mluví dále: "Wallimor se nachází deset dní jízdy na jih. Odpradávna je země spravována rodem Walldorských. Jako přímořská země je i Wallimor do značné míry závislý na obchodu. Zásoby stříbra v Rizzorských horách pomalu docházejí a obchod je stále důležitější. Na západě se stále více střetáváme s ostrovní říší Erkracht. To však není vaše starost. Již rok však jsou na řece Sir-sarn, mezi městy Rochan a Kaltor přepadány naše obchodní lodě. Od našich zvědů jsme zjistili, že v Karkeských mokřinách a na Malých ostrovech se usídlila pirátská tlupa. Zatím nevíme kolik má členů a kdo jí stojí v čele. Víme, že si říkají Půlnoční bratrstvo a mají špehy po celé zemi. Vaším úkolem by bylo zajmout či zabít hlavu tohoto bratrstva, nebo zničit jejich sídlo. Je jasné, že musíte postupovat skrytě a obezřetně. Není to poslání pro tlupu uřvaných válečníků. Jak to provedete je vaše věc. A nyní to nejdůležitější, odměna. Máte od dnešního dne rovných třicet dní na splnění úkolu. Vaše základní odměna je 80 000 zlatých. Za každý den pod tuto lhůtu dostanete navíc 5 000 zlatých. A samozřejmě za každý den překročení této lhůty se vám strhává 5 000 zlatých. Vaše nejmenší odměna za úspěšné splnění je však 50 000 zlatých. To pro případ, že byste se někde zdrželi. Záleží pouze na vás, jak se rozhodnete. Odměna je to myslím slušná!", končí Pllady Tirridanský. "To jistě je, nech nás chvíli rozmyslet", odpovídá mu družina. "Tady máte mapu. Do Wallimoru se dostanete po Severní cestě, ale můžete jet i po moři do přístavu Kaltor. Přijímáte?", ptá se pobočník krále Krochana III. Družina se chvíli radí, ale odměna je příliš vysoká, aby jí odolala. "Můžeš svému pánu vyřídit, že přijímáme. Ještě dnes se vydáme na cestu!". Pllady spokojeně otáčí koně a ujíždí zpět na jih.

Dobrodruzi si jdou připravit věci a jako před každou výpravou je nutno zvolit vůdce. Poprvé v dějinách je zvolen Atheas ze Zelených vrchů. Ve volbě mu sice konkuruje hobit Rokko, ale všem je jasné, že se jedná spíše o zlomyslný kousek tří krollů, než-li o uvážené hlasy. Mezi touto povedenou trojicí se projevuje zvláště Balgorr, který se snaží organizovat odpor vůči vůdci, ale především proti Jacobu Rugornskému. V Liscannoru však zůstává Yorg Erinský a k překvapení všech i Grundyg z Quonsettu, který se bojí Jacoba, jelikož se provalilo, že ještě v Armidenu přísahal na bojovníkovu smrt. Nepřítomnost těchto dvou druhů bude velmi citelná. Další ranou pro Nurnské je fakt, že družina je nesjednocená a rozdělená na dva tábory. Druhy spojuje pouze vidina odměny. Vůdce, čaroděj Atheas, se sice snaží spory utlumit, ale je na svém postu nezkušený a mnohdy si neví rady, jak má hádky řešit. Toho využívá Jacob a mnohdy je to on, který rozhoduje.

Družina se rozhoduje jet po Severní cestě. Na pochod se vydávají staří druzi, bojovník Jacob Rugornský, druid Sarim Gorůdyjský, theurg Torp Katzbalger, čaroděj Atheas ze Zelených vrchů, hraničář Illred z Ruindoru a nové tváře v družině, hobit alchymista Rokko Louskáček, kroll válečník Balgorr, kroll válečník Murghul a konečně kroll hraničář Da Morr. Probíhá poslední loučení a malá karavana s vozem jede na jih. Všichni se snaží spěchat, jelikož čas jsou nyní skutečně peníze. Většina druhů jede na koni, jen krollí trojka se drkocá na voze a theurg Torp jede na lítém vlkovi.

Cesta ubíhá bez rušivých příhod a za deset dní již družina překračuje hranice Wallimoru. Na západě se tyčí Mrazivá hora a druzi vjíždějí do nepříliš hustého lesa. Z ničeho nic se koně začínají plašit. Přes cestu leží padlý kmen a družinoví psi také jeví nepokoj. "Hej, musíme ten strom odstranit", volá vůdce Atheas a několik druhů běží jeho příkaz vyplnit. Náhle

se Illred zmítá v síti a z lesa vylétají prudce vystřelené šípy. Vůdce čaroděj Atheas se pomocí kouzla snaží šípy odvrátit a jeho pokus je úspěšný. V tom okamžiku se do druida Sarima zarývají dvě střely. Vysoko na stromě stojí zarostlý muž a mává lukem. Dlouho se však neraduje. Illred, který se ze sítě rychle vymotal, společně se Sarimem po neznámém chlapovi začínají střílet také. A když se přidá ještě kudůk Torp, je osud zákeřného střelce zpečetěn. Mrtvé tělo dopadá na zem a v lese rychle mizí malé nožky. Družina se sklání nad mrtvolou. Na pravém předloktí má muž vytetovaného hada. Jinak u sebe nemá nic zajímavého. Většina družiny se vydává do lesa pronásledovat neznámé útočníky. U koní a vozu zůstávají jen tři krollové s tím, že budou hlídat. Ostatní mizí v houštinách.

V lesní zeleni se po několika stech sázích objevuje starý dům. Kdysi byl zřejmě honosným sídlem, ale nyní je zpustlý a neudržovaný. "Určitě běželi sem. Musíme vyrazit ty dveře!", křičí rugornský silák a rozebíhá se proti dubové překážce. Prásk, dveře se z rachotem řítí k zemi a kroll Jacob vpadává dovnitř. Ocitá se v široké chodbě, kde je napaden obrovitým krollem, který svírá velký meč. Netrvá však dlouho a Jacobovo kladivo mu roztříští lebku. Družina mrtvole rychle prohledává kapsy. Přitom si všimnou, že i on má na pravé paži vytetovaného hada a napsáno Boran. "To bude asi jeho jméno", moudře usuzuje Atheas ze Zelených vrchů. Druzi stojí v široké chodbě, ve které jsou ještě dvoje dveře a schodiště, vybíhající nahoru. Dlouho se však neradí. Náhle se otevírají dveře a druzi jsou napadeni ohromnými psisky. V chodbě je náhle rušno. Sarim je těžce pokousán, než jsou útočníci pobiti. "Takové psy mít", vzdychá druid a léčí si rány. "Ale někdo je musel pustit, musíme to tu rychle prohledat", volá opatrný Torp a nabíjí si kuši. Náhle se ozve zvenčí dupot. Není to nikdo jiný než krollí trojka, Balgorr, Murghul a Da Morr. "Proč nehlídáte koně a vůz? Jestli nám je někdo ukradne, tak nás potáhnete na hřbetě!", křičí Jacob, vzteky celý rudý. "I mlč, však oni se ohlídají sami. Koukejte nám raději ukázat, co jste tady ukradli!", odpovídá mu stejným hlasem Balgorr. "Nehádejte se! To budeme řešit potom", volá Atheas a snaží se uklidnit situaci. Liscannorští se rozebíhají po domě. V nevelkém domě postupně zabíjejí ještě několik obyvatel. V jedné horní místnosti jeden z malých hobitů v zápalu boje rozbíjí velké zrcadlo. Nakonec jsou všichni pobiti a druzi začínají přemýšlet o rozbitém zrcadle. Objevují se nejrůznější nápady a nesmyslné teorie o významu zrcadla. Náhle Sarim vleče za límec malého svázaného muže v plášti. "Koukejte, co jsem zde našel, ještě žije. Bude výslech", oznamuje druhům druid a chystá si nůž. Ve výslechu zajatců jsou Nurnští mistři a zajatci je rychle rozvázán jazyk. "V tomto domě žijeme již přes dva roky. Jeho původní obyvatele jsme povraždili. Na cestě číháme na kořist. Velel nám Boran, ten se občas na několik týdnů odebral pryč. Když se vrátil měl pro nás spoustu práce. Přepadání vesnic, chytání určitých lidí a podobně. S ničím se nám nesvěřoval. Mluvil jedině s Burghem. To je chodec. Nebo asi spíše byl, že jo?, ptá se zajatec. "Byl", odpovídá mu Sarim a vzpomíná si na muže v lese, který jej těžce zranil. "To je vše co vím. Pustíte mě na svobodu? Já vám řeknu, kde máme schovanou kořist. Je ve sklepě", dodává zajatec s nadějí v hlase. "To víš, že tě pustíme", odpovídá mu Atheas a po straně říká ostatním: "Zabít, svědky nepotřebujeme". Někdo z družiny jeho příkaz rád plní a všichni se odebírají do sklepa.

Ve sklepě je nalezeno několik hrobů. Jen jeden je však pořádný. Je na něm napsáno: Gilmor z Lesa, 950-1019. Ostatní hroby jsou jen díry v zemi, ledabyle zahrnuté hlínou. Rokko Louskáček se v hrobech hned začíná hrabat a hledá cennosti. Nic nenalézá a tak exhumace brzy zanechává. Ostatní zatím nelení a nalézají tajný vchod. V bojovém seskupení vlézají do plesnivého podzemí. Zabíjejí několik nebezpečných tvorů a až na konci nalézají příbytek, ve kterém žije starý skřet. Několik Nurnských se na něj okamžitě vrhá a starce svazují. "Mluv, co tady děláš. Dej nám peníze!", hulákají jednotliví členové družiny. Skřet je vyděšen a oznamuje, že zde měl za úkol hlídat dřevěný poklop. "Ale nevím, co pod ním je. Já tam chodím pouze kadit", domlouvá skřet a přihlouple se usmívá. "To ti budeme určitě věřit", křičí Jacob a společně se Sarimem šplhá do páchnoucího otvoru. Ke svému překvapení se oba druzi ocitají skutečně na hromadě páchnoucích výkalů. "Asi tady žil dlouho", říká Jacob s pohledem upřeným na hromadu. Oba se chystají nahoru, když si Sarim všimne, že z hromady trčí shnilá noha. Náhle jsou kroll s barbarem napadeni velkým hadem. Vzápětí jej ale zabíjejí a definitivně opouštějí smradlavou díru. "No, vy teda vypadáte", vítá oba druhy Atheas a Torp dodává: "Asi do té díry házeli nepohodlné zajatce". "Asi", brumlá si Jacob a obrací se na Balgorra. "Nesměj se, nebo tě tam hodím a budeš smrdět taky!". Balgorr se ušklíbá a všichni se společně vracejí zpět. Vlečou s sebou skřeta a kopanci se z něj snaží dostat, kde je kořist bandy. Skřet se kroutí a nakonec oznamuje, že kořist je určitě zakopána pod jabloní před domem. Náhle bystrý Torp volá: "Podívejte, tenhle otvor tu před chvíli ještě nebyl". A skutečně. Před družinou je několik sáhů chodby a na konci jsou dveře. Jacob je otevírá a je vzápětí napaden obrovským baziliškem, který má na krku ostnatý obojek. Sarim, Murghul a Illred jej však rychle zabíjejí a všichni se vrhají k velké truhlici. Ta je plná zlata a jiných cenností. Všechno si hrabiví Nurnští nacpou do pytlů a toren a jdou nahoru na světlo. "To se ještě podíváme k jabloni. Balgorre vezmi lopatu a kopej. Možná, že tady konečně k něčemu budeš!", poroučí krollovi Atheas a ten se skutečně chápe svého oblíbeného nástroje a kope. Kope dlouho a hluboko, ale nic není nalezeno. "Ty mizero, tys nám lhal!", křičí na skřeta Jacob. Ten na nic nečeká a utíká do lesa. Daleko však nedoběhne, jelikož jej Sarim a Torp zabíjejí kušemi. "Tak naházíme do té jámy to, co jsme našli ve sklepě. Přeci se s tím nebudeme tahat. Vyzvedneme si to na zpáteční cestě, aby se tady Balgorr nedřel úplně nadarmo", radí Da Morr a jeho rada je vyslyšena. Po zakopání nalezeného pokladu se všichni odebírají ke koním a rozhodnou se jet do hlavního města Rochanu, aby tam zjistili více o pirátech.

Cesta jde dále, když tu náhle na konci lesa zastavuje družinu otrhaný žebrák. "Smilujte se nad ubožákem a dejte mu almužnu", prosí. A Nurnští, u kterých jeden nikdy neví, jak se zachovají, skutečně hážou žebrákovi několik mincí. "Díky, díky, hodní pánové", přehnaně děkuje otrhanec a pokračuje: "Za vaši dobrotu se vám možná mohu odvděčit. Toulám se po celé zemi a mnoho jsem toho viděl a slyšel". Neopatrní a upovídaní poutníci jej okamžitě zasypávají otázkami a dotazy. "To já samozřejmě všechno nevím, ale na východním okraji Mrtvého hvozdu ve starém chrámu žije Moudrá bytost, ta vám jistě poradí", odpovídá žebrák a v očích se mu zableskne. Jen nedůvěřivý Torp se snaží pomocí své kouzelné čelenky číst žebrákovy myšlenky. K jeho překvapení se mu to ale nezdařuje. Otrhanec po něm nenávistně loupne okem a má se náhle rychle k odchodu. "Mnoho štěstí", přeje ještě na rozloučenou a odchází směrem na sever a pro sebe si ještě dodává: "To jsem zvědav, jak si s vámi Glorma poradí, darebáci". A nedaleko odtud, v hustém roští, pomalu vychládá mrtvola skutečného žebráka Slimra. To jen temný čaroděj Horten spřádá své černé plány.

Druzi skutečně mění plán cesty a míří do Mrtvého hvozdu. Avšak nejsou to jen oni, kteří prahnou po kořisti. Již několik dní družinu sleduje zkušený lupič Blazirt. Jedné noci, když se družina utábořila na noc v malé proláklině, se připlížil a okradl hluboce spícího Da Morra o cenný prsten. Když se druzi ráno probudili, bylo již veškeré Sarimovo a Illredovo stopování marné.

Dva dny trvá než se druzi dostanou do Mrtvého hvozdu. Vzduch je nasycen páchnoucími výpary, půda se houpe pod nohama, obrovské kmeny tlejí na zemi mezi pichlavými křovisky, tu a tam se mihne mrštný gobloch a zelenošedé cáry parazitujících rostlin vlají ve větru jako praporce dávných vojsk. Několik dlouhých hodin se Liscannorští plazí hvozdem, než se před nimi objeví několikapatrová stavba. Všichni si udiveně prohlížejí zdánlivě opuštěný chrám bohyně Nariany. Staré písmo, do kamene tesané tváře a sochy, klenuté oblouky a krásné mozaiky, to vše působí na hrdiny. Nakonec všichni vcházejí ohromnými vraty dovnitř. Ocitají se v malé místnosti, do které ústí troje dveře. Náhle se ozve hromový rachot a dveře se s třeskotem zabouchávají. "Jsme v pasti!", křičí Atheas a vrhá se zpět ke dveřím a s ním i ostatní. Nakonec však zanechávají marné činnosti a vydávají se dále. Otevírají první dveře a jsou napadeni velkým počtem kamenných soch. "Zpátky, rychle zpátky, tam do těch dveří!", huláká Illred a otevírá další dveře. Na druhy se valí další sochy. Nyní však železné. Druzi opět prchají a vydávají se poslední možnou cestou. Ocitají se v ohromné místnosti. Uprostřed je jezírko s vyschlým vodotryskem.

Avšak ani zde nejsou liscannorští sami. "Sochy, zase sochy!", huláká kroll Da Morr. "Kam nás to ten pitomec poslal!", přidává se k němu jeho kamarád Murghul. A to již sviští vzduchem Molgovo kladivo a drtí první sochu. "Nemůžeme zpět, rychle zavřete ty dveře! Ať sem nenalezou další", volá kudůk Torp a pálí z kuše. Rozhádaná družina se musí bít o své holé životy a nakonec všichni přežívají a léčí si své rány. "Hele, tady je ňáká voda a šplouchá, tak to si tedy umeju svoje zakrvácený pazoury", skuhrá Da Morr a ráchá se v jezírku. "Au, jau, to bolí", křičí kroll a vyndavá ruce, na nichž mu krev jen přibyla. Voda na hladině je zčeřená a malé ploutvičky tančí na hladině. "Jejda, jsou tam ryby a maj pořádný zuby", hihňá se Balgorr a zlomyslně se kření na Da Morra. "Uhněte, to je práce pro chlapa", volá Jacob Rugornský a praží ze svého kouzelného prstenu několik blesků do vody. Vzduchem se nese pach spáleného masa a po chvíli je ticho. "Pojď sem, já tě ošetřím", říká Jacob Da Morrovi a velmi svérázným způsobem jej léčí. Na krvavou ránu se mu vymočil.

"Tak mažem dál, padavkové", vykřikuje vůdce Atheas a balí si tornu. "Kdo půjde vpředu?", ptá se a dívá se na nejsilnější členy družiny. "Za takový, jako je Balgorr, já bojovat nebudu", říká Jacob a staví se dozadu. "A já taky ne", přidává se Sarim z Gorůdye. "Tak Balgorre, co kdybys šel taky jednou v čele", dotazuje se vůdce krolla. "Prd, já nejsem zkušený válečník a nechci umřít. A vůbec, představte si, kdo by vás zahrabával, kdybych náhodou umřel", pokračuje Balgorr, držíc v ruce lopatu a zle se usmívajíc. "Já, já tedy půjdu vpředu", volá hlasitě obětavec Torp a posléze se k němu přidává i kroll Murghul, což je s podivem a svědčí to o tom, že ani krollí trojice spolu zcela nedrží. Druzi vstupují do další místnosti. Na severní straně se zdvíhají do výše strmé schody. Proti družině stojí podivná bytost zahalená plameny. "Dál neprojdete", syčí ohnivák a šlehá plameny. "Na něj", křičí Atheas a vyvolává blesky. "Hůůů", zahučel ohnivák a o poznání se rozrostl. "Co jsem to já hlupák vyvedl?", zběsile volá vůdce a chytá se za hlavu. Ohnivák mezitím útočí plameny. V ryku boje náhle zoufale zanaříká kroll Murghul a je mrtev. Ostatním se však podaří nepřítele zabít. "To má z toho, že chodí vepředu", popichuje ostatní Balgorr. "Mlč, ty kryso!", rozhněvaně volá Atheas a pokračuje: "Plížíš se za námi jako nenasytnej krkavec a koukáš komu bys co ukradl, komu bys uškodil. Ty nejsi hoden, aby pro tebe kdokoliv co udělal". "Trhni si nohou, já se o tebe taky nestarám. Kdyby nemusel jít Murghul vpředu, tak se mu nic nestalo!", mele svoji kroll Balgorr a nenávistně si uplivuje. Vůdce Atheas již nic neříká a vyzývá ostatní k dalšímu pochodu.

Mezitím se Sarim z Gorůdye uchyluje stranou a vyndavá si z batohu svoji vzácnou kouli. Chvíli si cosi brumlá a dívá se do koule, aby se nakonec odebral k Jacobovi a potichu mu nesdělil: "Před námi je velký pokoj a v něm je nějakej nabušenej člověk. Mám to říct ostatním?". "Ne, ještě počkáme. Třeba se konečně zbavíme Balgorra. Pokusíme se ho nacpat dopředu", odpovídá mu bojovník Jacob. Svůj plán však již nestačil provést. Horkokrevný Illred a malý Torp se již vrhli kupředu, vyběhli po schodech a vřítili se do pokoje. Ostatní běží za nimi. "Co tady pohledáváte? Řvete tady již pěkně dlouho. Stůjte!", poroučí družině urostlý chlap, který se nalézá ve skromně zařízeném pokoji. Prosté lože, červotočem prolezlá skříň, několik židlí a škopek vody je to jediné co v místnosti je. Illred i Torp, kteří dají spíše na ránu nežli na slova se okamžitě vrhají do boje. Protivník však není žádná padavka. Oblečen v brnění, které je osypané ostny, tasí velký meč a brání se. Těch několik okamžiků, které uběhly, než se do boje dal i Jacob Rugornský, stačilo k tomu, aby se Illred válel na zemi s proseknutou lebkou a kudůk Torp plival krev na všechny světové strany. "Takys mohl chcípnout, alchymisto", myslí si Balgorr a kochá se pohledem na mrtvého Illreda. Náhle se obrací a běží po schodech dolů. Ostatní poskytují nezbytné léčení statečnému Torpovi, rabují skromný příbytek a litují Illreda. "Sakra, kdyby šel na jeho místě Balgorr, tak už mohl být pokoj", huhlá si pro sebe Jacob a ohlíží se za zmizelým krollem. Netrvá dlouho a Balgorr se vrací s úsměvem na tváři. "He, he, tak jsem ho pohřbil. To byste koukali, jak to pěkně šplouchalo", pochechtává se hrobník Balgorr. Vrátil se zpět jen proto, aby hodil mrtvého Murghula do jezírka a pak se pobaveně díval, jak ho žerou ryby. "On by to tak jistě chtěl", říká ještě ostatním, ale nikdo si ho nevšímá.

Bědování matky Murghulovy, ženy nevelké inteligence, nad ztrátou jediného syna, Murghula Hezounka

Murghúle, ach Murghúle,
byl jsi dobrý synek,
kdo mi bude na jaře
zametati dvorek

Do města jsi neměl chodit,
dát na cizí slova,
moh jsi v klidu ve vesnici
zabíjeti vola

Narodil ses jako kovář
a ne ňákej barbar,
měl jsi pro nás vesničany
nářadí kovat

Ty jsi ale místo toho
do Liscannoru došel
a myslel si, že bohatství
najdeš plný koše

Tam ses spřáhnul s divnou bandou,
bylo to prý prima,
pod mečem ses pozdě sehnul,
nechytne tě rýma

Tvoje kosti prý teď leží
na dnu ňáký studny,
nezasloužíš taký osud,
synku nerozumný

Družina pokračuje dále. Po několika málo chvílích se všichni ocitají v dalším patře. "Jak dlouho se tady budeme ještě potloukat. Ten chrám se mi vůbec nelíbí", říká malý Rokko Louskáček, který se do družinových sporů mnoho neplete, spíše se situací v družině baví a myslí na kdovíjaké hobitky s chlupatýma nohama. Další patro nejeví známky života. Ve světle Atheasovy lucerny se na stěnách mihotají podivné klikyháky, staré mozaiky a především nápis, který oznamuje, že cesta dále vede jen po sešlápnutí zvláštních kamenných desek. "Jsou tady troje stejné dveře. Asi se budeme muset rozdělit", logicky uvažuje nahlas čaroděj Atheas a dělí své druhy. "Ne, raději půjdeme zatím spolu", oponuje mu Sarim. Nastává delší debata, ale Sarimův návrh je nakonec úspěšný a všichni jdou společně stejnými dveřmi. Avšak co se nestalo. Po projití prvních čtyř se náhle ze stropu zřítila tlustá kamenná deska a liscannorské od sebe oddělila. Vzadu zůstal jen Torp Katzbalger a krollové Da Morr a Balgorr. Ostatní vcházejí do velkého sálu. Je prázdný až na bytost, která je později dobrodruhy z Gwendarronu nazvána Modrý strážce. Její likvidace je dílem několika okamžiků. Vzápětí Atheas nachází i onu desku o níž pravil nápis, ale po jejím sešlápnutí se nic neděje. "Ten nápis říkal něco třech deskách. To se bude muset na ně stoupnout najednou. Uvidíme, co udělají ostatní", uvažuje nahlas Rokko, ale Jacob mu odporuje: "Dyť je tam ten zrádce Balgorr a podivín Da Morr. To tak akorát zdrhnou!". "Jenomže nemají kam. A taky je tam Torp. Takže si dřepnem na zadek a vyčkáme" moudře radí Atheas, sedá si na podlahu, vybaluje tornu a chroustá železnou zásobu.

Atheas měl pravdu. Torp Katzbalger, alchymista a kudůk, se přes námitky obou krollů skutečně vydává prozkoumat zbývající dvoje dveře. Do jedněch posílá svého věrného lítého vlka Lavhárta. Ten po krvavé potyčce zvítězí nad Zeleným strážcem a otevře další průchod. Torpovi a krollům nezbude nic jednoduššího nežli vtrhnout do posledních dveří a zlikvidovat Žlutého strážce. Všechny dlaždice jsou nakonec sešlápnuty a celá družina je opět pohromadě ve velkém sálu. Je úplně prázdný, jen na jedné stěně je velký otvor rozdělený na tři části. A nyní je třeba se vrátit o několik okamžiků zpět. Po každém mrtvém Strážci totiž zůstal jednak cenný prsten, ale i kus zvláštně tvarovaného zlatého klíče. No, a jak už to bývá v rozhádané družině zvykem (a ne jen v rozhádané), obě skupiny si navzájem nic nepřiznaly. Přitom všem je jasné, že i ti druzí museli něco nalézt a propuká další z mnoha hádek. "Koukejte vybalit, co jste našli, kradaři kradařský", huláká Balgorr a svoji pracku si drží na kapse, ve které ukrývá to, co ukradl on. "Já tě zabiju a tvoje vnitřnosti roztahám po tomhle hnusnym chrámu", odpovídá mu Jacob a oba krolové se chystají skočit jeden po druhém. Balgorr však nakonec couvne, jelikož souboj se svým bratrancem by pro něj asi skončil tragicky. "Nehádejte se. Vše jde vyřešit po dobrém", domlouvá jim Torp a výsledkem jeho snažení je, že kusy zlatého klíče nakonec všichni přiznají a dají do otvoru na zdi. Stěna se odsune a magické dveře se otevírají. Všechny udeří do nosu hnusný puch. "Fuj, tady to smrdí, jako když moje Rion zapomene přebalit mého Synka", oznamuje důležitě druid Sarim a vrhá se dovnitř páchnoucí místnosti. Zde je napaden obrovským pavoukem. Statečný lesní muž je těžce zraněn a od pavoukova jedu mu lehce zmodrá obličej. Druid však nelení, vytahuje Brethilovu hůl a seká a mlátí do hnusného přerostlíka. Ostatní mu skáčou na pomoc a bestie je nakonec zlikvidována. Nebyl by to lesní muž, aby se hned nezačal přehrabovat ve smradlavém doupěti a hledat poklady. "U všech chcíplých krys a smradlavých koček, aby to ardasanská bába všechno vzala", řve najednou Da Morr, kterému očividně povolily nervy, "Tady jsou další schody. Ten barák nemá konce. Kterýho pitomce napadlo poslouchat toho uprděnýho žebráka a lízt sem!". Vůdce Atheas pokrčuje rameny a raději vydává pokyn k dalšímu pochodu. Sarim si ještě léčí rány a společně s Jacobem se dere po schodech nahoru. Celá družina se ocitá v obrovském sále. Je naplněn oslňujícím světlem a uvnitř rostou stromy obsypané ovocem! Jacob se opatrně rozhlíží a náhle vidí na jedné straně klece, ve kterých jsou lvi. Kouká se dále a vidí, že z místnosti vede jen jeden východ a ten je ještě pěkně úzký. Dloube do Sarima a říká jen: "Teď!". Oba se rychle rozebíhají a mizí v jediné únikové cestě. Klece se se skřípotem otevírají a šelmy vybíhají ven. Zbytek družiny běží za nimi. Kroll a barbar však po několika sázích narážejí na bytelný poklop. Ke všemu se uzavírá i cesta, kterou sem dobrodruzi vběhli. Všichni se snaží nacpat do malého průvlaku, ale do něj se vejde již jen jeden člověk. Jacob a Sarim nejeví známky, že by hodlali ostatním pomoci a jen čekají. "Atheas, Torp a Rokko si jistě poradí sami. A třeba konečně chcípne Balgorr a Da Morr", mudruje Sarim a prudce oddychuje. Na zbylé místo u východu se cpou právě oba krollové. První se na místo dostává Da Morr. Balgor jej však bezohledně vytlačuje. "Co, co, tak takhle ty si představuješ spojenectví!", rozčiluje se oprávněně hraničář Da Morr a ohání se po svém bývalém kamarádovi šavlí. "Bach, ty mizero, já jsem tady byl dřív", řve Balgorr a bodá do Da Morra trojzubcem. Oba se pouštějí do rvačky, nehledě na rozlícené šelmy. Atheas mezitím jednoho ze lvů zabíjí blesky a i Torp jednu šelmu těžce zraňuje kuší. Lvů je však příliš mnoho. Malý hobit Rokko Louskáček zoufale kličkuje mezi stromy a snaží se vylézt na strom. Náhle jej však jeden lev dožene a vzduchem se nese pronikavé vykviknutí a pak již nic. Ubohý malý hobit se tak stal obětí znesvářené družiny. Torp se mezitím dostal na strom a snaží se nabíjet svou střelnou zbraň. Atheas mlhovinatí a čeká. Šelmám nezbývá nic jiného než se vrhnout na dva rváče. Jacob a Sarim vyčkávají. Hádky a rozpory v družině plně vyvrcholily. Jeden člen slavné Nurnské družiny odmítá pomoci jinému. Fuj! Hanba! Otázkou je, kdo za to vlastně může.

Silnější Balgorr mezitím těžce zranil Da Morra a ten je vzápětí doražen jedním se lvů. Kroll Balgorr, hrobník Liscannorský, je sám a teprve nyní si to jeho tupý mozek uvědomuje. "Jacobe! Pomoc, pomoc. Rychle, pomoz mi přeci!", křičí a ve smrtelných obavách se mu orosuje čelo. Je sám a nikdo mu nepomůže. Nyní sklízí to, co zasil. "Táhni, pomoz si sám, okradači mrtvol!", odpovídá mu rugornský bojovník a mne si ruce. "Tak mne zabij rovnou, třeba zezadu, ty mrcho!", hystericky ječí Balgorr. Odpovědí mu je ledové mlčení Jacoba a křik Sarimův: "Byl jsi stejně zrádce a jako zrádce taky teď zemřeš!". Balgorrovi nezbývá než se tedy dát do boje. Zprvu se zdá, že při něm stojí všichni krollí bohové. Bodá a bodá svým kouzelným trojzubcem, který vyžebral ještě od Grundyga. Jednu, nebo dvě šelmy zabije, ale nakonec jej ostatní lvi rozsápou na kusy. Teprve nyní vyběhne z úkrytu Jacob a Sarim a bez větších problémů zbylé šelmy dobíjejí. "Ó jé, ó jé, to je neštěstí. Ten prťavej hobit Rokko je celej na kaši. No vážně, podívejte se. Tady má ručičku, tady zas hlavičku a tady je jeho batůžek", bulí na celé kolo dobračisko Torp Katzbalger a po tvářích se mu kutálí slzy. Atheas se zjevuje a přepočítává mrtvoly: "Jeden, dva, tři. No, to je docela slušná úroda mrtvolek". "Hlavně, že konečně chcípnul ten zrádce Balgorr. Doprčic, podívejte, to hovado se uraženě šklebí i po smrti!", ukazuje Jacob na svého rozsápaného příbuzného. "Cha, chá, a mrtvej je i Da Morr. Jo, kdyby se s tim prevítem nepaktoval, tak mohl bejt živej, ale to von ne. To bylo pořád paktování se s Balgorrem, zádumčivý pohledy a hloupý řečičky. No, a teď je po něm", mudruje nad hromadou mrtvol lesní muž Sarim a má prsty zamaštěné od toho, jak se hrabe po pleši. "Poslyš, Sarime, o mrtvých jen dobře. Víš, není hezké takhle se strefovat do někoho, kdo se nemůže ani bránit", přerušuje druidovo mluvení, někdy až nesnesitelně dobrý kudůk Torp. Zatímco Torp řeční, ostatní si balí torny a batohy a vydávají se dále úzkým poklopem do posledního patra. "Počkejte, počkejte, já už jdu taky", piští Torp a jeho malé nožičky mizí jako poslední v poklopu.

"Krušec mašec, tady je to fakt docela pěkný", oznamuje všem Jacob, který se první dostal do malé místnůstky. Ostatní se táhnou za ním a rozhlížejí se okolo. "To vypadá, že už jsme u Moudrý bytosti. Tak ticho, držet huby, neplivat po zemi a chovat se slušně", velí Atheas ze Zelených vrchů a snaží se nasadit si svoji modrou, vysokou čepici alespoň trochu elegantně. "Nech toho vůdče, stejně vypadáš jako vopičák. A já vopice dobře znám jednou jsem je viděl v lese u Liscannoru", říká lesní druid Sarim, ale Torp mu oponuje: "To asi nebyly vopice. Ty u nás doma totiž nežijou. Jestli to nebyly veverky. Ty taky skáčkou po stromech". "Já to musim vědět nejlíp, já sem ten lesní druid a tatík Gron mě učil znát každý zvíře!", ukončuje debatu rozhodně Sarim. Debata o opicích je zatím odložena, neboť Jacob otevřel ozdobné dveře, vedoucí do podivně zařízeného pokoje. U stěn jsou police s tlustými svazky, knihy vázané v kůži a různé svitky. "No, to se teda podívejte, co je tady u tý stěny. To je snad ňáký dítě nebo co?", ptá se ostatních Jacob a bere do rukou obrázek na němž je namalováno asi tříleté dítě. "Ukaž, opatrně, ať to neumatláš", přiskakuje ke krollovi Atheas a důkladně si obrázek prohlíží. Jacob se na vůdce uraženě podívá a prohlíží si své ruce. Jsou od krve a všelijakého jiného humusu, ale jinak se Jacobovi jeví jako zcela normální. "Co ti je. Já narozdíl od tebe těma rukama pracuju. Ty si myslíš, že když pracuješ hlavou, že jsi jako něco víc, jo? Já sem náhodou dost dobrej válečník, tak pozor", ohrazuje se Jacob a přehrabuje se v zásuvce u stolu. Sarim mu kouká přes rameno: "Počkej to jsou dopisy. A kdopak je asi píše? Hm, jsou podepsány jenom H. No, to se na to podívejme. Ukaž!". "Dejte to oba sem", poroučí Atheas a snaží se zachránit to, co kroll a barbar provedli s papíry. "Glorma", cituje vůdce liscannorských jméno na pergamenu. "To bude asi adresátka. To tedy znamená, že ta Moudrá bytost se jmenuje Glorma", logicky uvažuje čaroděj a čte dále obsah několika dopisů. "Jsou milostný", říká dojatě a sedá si do křesla a dál s radostí pročítá soukromou korespondenci. "Milostný, říkáš, to bych mohl třeba napsat domů Rion. Určitě se jí po mně stýská. Je tam tak sama", se slzami v očích říká Sarim a zasní se. "Třeba se jí něco zlého stalo". "Ha, ha, sama, povídáš. Dyť je tam s ní starosta. To se jí nic nestane. A zlého teprva ne!", škodolibě se kření Jacob a přátelsky poplácává druida po zádech, až mu chřestí korále.

Náhle se otevírají dveře a v nich stojí malý skřítek. "Co tady pohledáváte, bando špinavá!?", křičí vysokým hláskem a v ruce se mu zlobně nátřásá tyč zakončená dlouhým píchákem. Pak přeci jen ustupuje o krok zpět, neboť z družiny jde přeci jen strach. "My jsme Nurnští. A poslal nás sem jeden žeb.., teda takový milý pán, že by prý nám tady jakási Moudrá bytost mohla pomoci. Tak jako kdyby jste se neurazil, malý pane", způsobně promlouvá Atheas a skřítkovi se očividně pozvedlo sebevědomí. "Jo, jenomže je skoro půlnoc a moje paní už spí, tak na ní budete muset počkat do rána. Zatím se koukejte dát trochu do pořádku. Vypadáte jako banda vrahů a lapků. No, jen se koukejte umejt, vyčistěte si zuby, vypucujte si škorně, oholte se, vostříhejte si nehty, zapněte si poklopce a učešte si palice. No, ty teda nemusíš, plešoune", tlemí se skřítek a ukazuje na plešatého druida. "Že tě přetáhnu tou holí. Kdo je u tebe plešatej? Já sem náhodou nejhezčí z celýho našeho lesa!" ječí Sarim a mává Brethilovou holí. Torp ho raději uklidňuje a i ostatní se kupodivu snaží vyplnit část skřítkových požadavků. Celou noc se Nurnští dávají dohromady a ráno, když pro ně Blon, tak se totiž onen skřítek jmenuje, přichází, vypadají přeci jen trochu lépe, než když sem přišli. Skřítek je vede do místnosti, která se tváří jako jídelna. Naproti nim sedí u stolu pozoruhodně krásná elfka. Má černou řízu, pronikavý pohled a krutá ústa. "Blon mi o vás vyprávěl. A já sama o vás vím dost", říká na úvod elfka. "Opravdu, to je zajímavé. I když moc zajímavého na tom vlastně není. My jsme totiž dost slavní", vytahuje se kudůk Torp, ale elfka jej rázně přerušuje: "Možná slavní zabijáci, žoldáci, kteří pro peníze a zlato zabijí třeba i dítě a zneuctí ženu. O skutečném životě a jeho bolestech nevíte zbla nic. Vím toho o vás od svého přítele dost a mám pro vás jen tohle", mění náhle tón hlasu elfka a máchá rukama. Jacob, Atheas i malý prcek Torp se náhle kácí k zemi a není jim moc do pohybu. Jen zkušený lesák Sarim odolal a nyní nechápavě civí na náhlou sokyni. "Co je, ty babo? Jakej život, jaký dítě, jaká bolest? My si sem přišli pro radu. Tak co proti nám máš. To za mnou když někdo přijde do lesa, tak ho taky hned nevyhodim, ale ňák tak si s nim barbarsky pohovořim a vyslechnu ho", mluví a mluví zaskočený druid a civí. "Pro tebe, ty plešatče, mám jenom tohle", odpovídá mu Glorma a z jejích očí vylétává černý blesk, tlustý jako olifantí chobot. To se ale milá elfka čarodějka přepočítala. Na takové skopičinky je Sarim Gorůdyjský náležitě připraven. Každý večer před spánkem si škudlilsky uleje trochu magenergie do podivuhodného obalu okolo sebe. No, a mag k magu a pořádné magické zrcadlo za chvíli. Blesk se od druida odrazil a vrátil se na povedenou čarodějku. Prásk! Bouchlo jí to u hlavy a milá Glorma byla mrtvá. "To sem ale pašák", volá Sarim a budí ostatní. Ještě je napaden dvěma skřítky, Blonem a Blinem, ale snadno je rozmlátí na kaši. Ostatní se posléze probírají a chválí Sarima za jeho vskutku povedené dílo. "Tak mně napadlo. Nebylo to H na konci dopisů náhodou něco jako Horten?", zalovil Jacob chrabrý v paměti a lehce se zpotil. "To snad ne. I když Erkracht je zatraceně blízko", bledne i druid. Jen tito dva si pamatují na nepříjemné setkaní s altenbrušským čarodějem kdysi dávno v ostrovní říši. "Jakej Horten. Co je to za prďolu. Ukažte mi ho a já si na jeho střevech usušim ponožky", bojovně huláká Torp a mává mečíkem. "Tak teda, jestli je to fakt Horten, tak mu ukážu tohle!", náhle vztekle řve Jacob a řeže mrtvé elfce hlavu. Pak ještě drtí sličné, i když trochu očouzené tělo, na kaši Molgovým kladivem. I ostatní propadnou náhlému záchvatu vzteku a ničí, co jim přijde, pod ruku. Strhávají koberce, mlátí nádobím o stěny a dokonce plivou po zemi! Neopomenou ovšem sebrat všechno cenné do toren. Mezi jiným i podivnou masku. Atheas, ten moudrý pán, si ji chvilku prohlíží, studuje runy, a pak prohlásí: "Myslím, že je schopna oživovat. V tomhle baráku je dost našich známejch. Můžeme někoho zachránit". Všichni dávají hlavy dohromady a výsledkem porady je, že ....no, nechat si tuto vzácnou věc pro sebe. Navzájem si všichni přísahají věrnost a kamarádství a chystají se k odchodu. "Tenhle barák bych teda zapálil. Vůbec se mi tu nelíbí!", říká Katzbalger a vytahuje láhve s olejem a pár bomb. Všichni s ním souhlasí a pomáhají theurgovi v jeho žhářských přípravách. Torp již jen chystá dostatečně dlouhou zápalnou šnůru a křeše křesadlem. "Rychle, za chvíli to tady vyletí do luftu", vříská kudůk a všichni se spouštějí z jediného okna dolů do hvozdu.

Někdy v této chvíli se lesní stezkou plazí čtveřice dobrodruhů. Vede je kouzelník Gaird z Ruindoru, který se snaží nalézti svého příbuzného Illreda. Spolu s ním jde ještě barbaří válečník Gawaine z Ellienu, jeho kamarád z rodné vísky, Lodroc, a nakonec hobit se slavným rodovým jménem, Barnabáš Čipera z Tiklu. "Hele, podívejte se, támhle něco hoří!", huláká šíleným řevem barbar Lodroc a ukazuje směrem ke chrámu bohyně Nariany. "Fakt, máš pravdu, a někdo tam něco dělá u nějakýho mlází", přidává se k němu Gawaine. Celá čtveřice se rozebíhá směrem, který ukázal Lodroc. Mezitím slavný zbytek Nurnské družiny vykopal u cesty jámu, naházel do ní veškerý lup a všichni přemýšlejí o budoucnosti. "Kruci, ty peníze za likvidaci pirátů by se nám hodily", pronáší druid Sarim. "Jenomže je nás málo", oponuje mu kudůk Torp, brousíc si dýku o kámen. "Ale jsme slavní, silní a odpočatí. Já bych teda šel dále", mudruje kroll Jacob a Atheas s ním souhlasí. Sarimovi se náhle nakrabatil nos s říká: "Pozor, nejsme tu sami. Můj lesní čuch mě nikdy nezklamal. Aby nám tak někdo ukradl peníze!". "Buďte zdrávi, co zde v tomto temném hvozdu pohledáváte? Nejste vy náhodou Nurnští?", ptá se za právě příchozí kouzelník Gaird a pokračuje: "Hledáme vás zde totiž už dost dlouho. Ale je vás ňák málo?". "Pomřeli, ostatní pomřeli. Zbyli jsme jen my. Nejlepší a nejsilnější!", hrdě se mlátí pěstí do hrudi druid Sarim. "Ale potřebovali bychom možná doplnit. Je nás málo. Přidejte se k nám", moudře uvažuje elf Atheas. Nastává dlouhé dohadování o výši odměny, o podmínkách, všichni navzájem smlouvají, handrkují se a překřikují, ale nakonec se nově příchozí stávají právoplatnými členy Nurnské družiny. Vůdce Atheas nakonec rozhoduje, že družina bude pokračovat do hlavního města Rochanu, kde se pokusí získat loď a potřebné informace o pirátech.

Dobrodruzi vesele žvatlají a každodeních starostech života a cesta na západ jim vesele ubíhá. Párkrát se utáboří na noc v lese, kde bezpečně všichni přečkají noc, neboť s družinou je druid Sarim, zkušený lesák. Asi po třech dnech družina narazí na malou vesničku. Stopař Sarim jde na průzkum a přináší ostatním zprávu, že žádné nebezpečí nehrozí. Druzi radostně zahalekají a běží k vesnici.

"Tatí, tatí, někdo sem jde. Fuj, ty sou ale hnusný a špinavý. Já se bojím!", křičí malý kudůček a běží se schovat za záda svého otce. "Nebojte se my vám neublížíme. My jsme Nurnští. My nikomu neubližujeme", volá Atheas, vůdce tlupy a zdvořile se klaní. "Dobrý den, já jsem starosta Kaštan. Jestli hledáte odpočinek můžete se tady zdržet. Mnoho toho nemáme, ale co máme, o to se rádi rozdělíme". "My vám můžeme dokonce zaplatit. A to dobře", říká ještě vůdce Atheas, potěšen vlídným přijetím. Starosta Kaštan otevírá malou branku v proutěném plotě a postupně si se všemi potřásá paží. Nurnští vstupují do malé útulné vesničky. V hustém, sytě zeleném trávníku, se batolí několik jehňat a ovcí, slepice vesele hrabou v zemi, hledajíce tučné červíky a u nejvýstavnějšího domu ve vesnici je i poník za uzdu uvázán. "Pěkná a pokojná vesnička", myslí si v duchu Torp Katzbalger, který je nadšen, že v ní žijí samí kudůci. "Tak vidíš", šeptá Jacobovi, "Jací jsou panečku kudůci pašáci". "Nikdy jsem netvrdil nic jiného", zjihle mu odpovídá uschlou krví oblemtaný kroll. Mezitím se kolem druhů sešla celá vesnice. Děti se s bázlivým výrazem schovávají za záda svých tlustých matek, jen ti odrostlejší osahávají meče a šavle dobrodruhů. "Tak tohle je moje žena Dormana. Tady to je rodina Bukvicova, Bukvín, jeho žena Malvina, jejich čtyři děti a támhle ten, jak sedí na lavičce, to je starej Bukvín, von už je trochu sklerotickej. Tady to jsou Trávníci, Dobrák Trávník, jeho žena Palina a jejich děti, Borgelín a Brudla. Tady ten, to je můj bratr, taky Kaštan. Von je trochu nerudnej vod tý doby, co si jeho žena Břindla zlámala vaz ve Starý rokli. A tohle je jeho vnuk Polík. Von se vo něj stará. Jo, a támhle v tý chajdě žije stará Březina. To je naše léčitelka, docela šikovná. A někdy když má náladu, tak i trochu věští. No a nakonec vám představím svoji jedinou dceru. Holčičko, Boliano, pojď se pánům ukázat", volá pyšný otec a dodává: "Vona se trochu stydí". Přichází krásná (tedy na kudůčí poměry krásná) kudůčka a špitne: "Já jsem Boliana". Červené tvářičky jí zrudly ještě více a Torp Katzbalger vyvalil bulvy. "Eééé, dobrý dopoledne, teda vodpoledne, vinšuju slečinko...já jsem Torp Katzbalger, theurg a majitel domu v Liscannoru", neobratně se představuje Katzby a ostatní se baví. Starosta Kaštan mezitím zve všechny dál do svého domu. "Posaďte se, pánové. Ženo přines něco k jídlu. Tady pánové mají jistě hlad". "To teda máme. Já bych žral i bahno!", společensky konverzuje barbar Lodroc a Atheas se za něj stydí. Hodná Dormana to však přechází mlčením a nese kouřící misky na stůl. "A to se podívejme, skopový s bramborama a tady je čertvej chleba, hm i máslo, a tý zeleniny", libuje si Gaird z Ruindoru. "Hele, a tady sou houby, ty já rád, a taky brusinky", piští Barnabáš a kope o sebe chlupatýma nohama. "A to já si dám radši tady ten med", mumlá si pro sebe válečník Gawaine a za chvíli je celý zapatlaný výtečnou pochutinou. Dormana je potěšena, že hostům chutná a velkoryse přechází jejich příšerné mlaskání a krkání. Torp je celý nesvůj. Líbezná Boliana totiž po něm zamilovaně kouká a nakonec si k němu i přisedne. "Tady to je pro tebe", říká kudůčka a podává Torpovi hrst sušených meruněk. "Jé, ty sou fakt dobrý", rozvázal se jazyk Katzbymu. "No, ty sem sama trhala. A vem si i hrušky", podstrkuje Boliana Torpovi pořádnou máslovku a Torp je celý rudý. "Ty, hele, nešla bys se mnou do lesa? Já bych ti třeba ukázal nějaký kytky, co z nich vařim lektvary", dodal si Torp odvahy. "Jo, to bych teda šla", odpovídá mu Boliana, ale od procházky si slibuje něco jiného než slušný Torp. "Koukejte na Torpa. Von de s tou větví ven!", řve polohlasem Lodroc a hloupě se kření až mu drobky létají od huby. Starý Kaštan na to nic neříká a v duchu si myslí: "Už by se taky mohla vdát. Kdo jí má pořád shánět ženicha tady na tý samotě". Ostatní se zatím cpou a plkají o tom, jak si theurg Torp asi užívá. Asi za půl hodiny se Torp vrací i s Bolianou. Má plné ruce různých kytek a jiných nesmyslů. "Ten blb. Von vážně hledal kytky", myslí si Jacob, který má malého kudůka rád a snaží se mu po svém pomoci. "Hele, ty, Boliano, tady máš zlatej prsten a pořádně mu rozpruď krev v žilách. Von je trochu nesmělej", strká kudůčce Jacob do ruky šperk a odchází za starostou. Ten už mluví několik chvil s Atheasem a Sarimem a jeho tvář zvážněla. "Víte, jak jste jedli ten med, tak to byl náš poslední. Minulou noc nám sem totiž vlezl medvěd a rozbil nám úl". "A to my toho medvěda sejmem. Ukažte mi ten úl", říká Sarim a starosta mu skutečně ukazuje rozbitý včelín. "Tady toho medu ještě trochu je. To von se určitě vrátí. Nechte to tady, jak to je. My ho ulovíme", říká rázně druid a Atheas kýve hlavou. "Ano, alespoň se vám odvděčíme za pohostinství". "Čert vem medvěda. Hlavně, aby se mi holka už konečně vdala", myslí si v duchu starosta, ale nahlas radostně přikyvuje. Sarim ještě určuje, kdo kde má stát a odkud střílet a pak již jen čekají na noc.

Boliana mezitím svádí Torpa, ale ten je náhle smutný. "Víš, já bych si tě rád vzal za ženu, ale to nejde. Toulám se stále po světě a můj život je stále v ohrožení. Nechci z tebe udělat brzo vdovu", koktá dobrák Torp a Boliana brečí, až jí tečou nudle na živůtek. Potom jí Torp daruje hrst zlaťáků a smutně odchází spát. Když se ráno vzbudí, je svědkem toho, jak Sarim stahuje medvěda a chlubí se, že si z jeho zubů udělá další náhrdelník. "Bude mi slušet k těm korálím. To se budu panečku Rion líbit, jakej sem chlapák", vytahuje se druid a nožem, kterým obvykle jen řeže prsty zajatcům, vytlouká z medvědovy čelisti zuby. Ostatní si balí torny a chystají se k odchodu. Jde se s nimi rozloučit celá vesnice, jen Boliana brečí za domem. Starosta je v duchu lehce zklamaný, ale je to moudrý muž a nahlas nedává nic znát. "Ty, Torpe, proč sis ji, u všech zelenejch pavouků, nevzal za manželku?", ptá se alchymisty naštvaně Jacob. "Víš, vzpomněl jsem si na to, co jsem slyšel o Manwing, jak byla nešťastná, když jí přitáhli Halka, a já nechci, aby moje žena takhle dopadla", mudruje kudůk a očka má plná slz. "Tak sis moh apoň užít", říká mu ještě kroll. "Hlupáku, já nejsem jako ty", cedí skrze zuby Torp a už nic neříká.

"Tak si představte, že zatímco vy jste si nacpávali pupky, tak já jsem si zašel za tou jejich slavnou vědmou", chlubí se vůdce Atheas ze Zelených vrchů. "Jo, ty si vopravdu byl za tou babou? Zahlídl jsem ji jenom na okamžik, když šla ke studni pro vodu a povim ti, že tak šerednou osobu sem už dlouho neviděl. Na ty její bradavice jen tak nezapomenu, až mi málem zaskočilo", odpovídá mu bojovník Jacob, který se od svatby s Rollandou Rhyderskou považuje za znalce ženské krásy. Trapná kapitola jeho života s hnusnou Boženou je již zapomenuta. "Pěkná nebo vošklivá, to je jedno. Ale za malý úplatek mi řekla něco o Glormě. Doufám, že ten úplatek dostanu pak z družinovýho. Ale to je nyní fuk. Tak si představte, že měla docela zajímavej život", vztyčuje se Atheas v sedle, aby jej všichni dobře slyšeli a pokračuje: "Kdysi dávno, když ještě žila v jedný vesnici, byla úplně normální. Prostě hezká, mladá holka. A že hezká byla, to jsme nakonec viděli sami. No, a jednoho krásnýho dne projížděl vesnicí, kde Glorma žila, nějakej Sorgorn. Byl to docela obyčejnej žoldák. A jak už to někdy bejvá, ty dva se do sebe zamilovali", vykládá Atheas a pořádně si přihýbá z měchu. "To je vopravdu hrozně zajímavý. Takovejch pitomejch historek sem už po hospodách slyšel mraky", ušklíbá se barbar Gawaine, ale Atheas pokračuje: "Nepřerušuj! A tak spolu nějakej čas spokojeně žili, ale Sorgorn se asi po roce vydal do nějaký půtky. V tu dobu už spolu měli synka. Byl to kluk jako buk a měl se k životu. No, a milej Sorgorn se teda, jak už sem řekl, vydal do války". "Povidal si, že jenom do půtky", skáče vůdci do řeči puntičkář Gaird. "Prostě se šel někam rubat, to není podstatný", nenechá se čaroděj vyrušit a pokračuje, kde přestal: "Chudák Glorma na něj čekala mnoho měsíců, ale potom bylo jasné, že se jí už nevrátí. Prý zahynul kdesi v Erkrachtu". "Bééé, bůůů, to je fakt hrozný", řve válečník Lodroc a kouká se po ostatních, jestli se mu jeho vtip povedl, ale ostatní raději poslouchají. "Glorma se tedy upnula na svého syna a snažila se zapomenout. Jenomže v kraji tehdy řádila cholera a většina obyvatel vesnice zemřela. I Glormino dítě podlehlo zákeřné nemoci. Glorma to nevydržela a zbláznila se. Ale ne tak jako třeba starej Chrchla z Nurnu, ale jinak. Utekla do lesů a chtěla tam umřít. Jenomže po čase zjistila, že má určité schopnosti. Takové jako mám třebá já, nebo ten povaleč Grundyg. Ale to není důležité", hrdě říká Atheas a všem je jasné, že to říkal proto, že to za důležité považuje. "Já se teda vopravdu neudržim a rozbrečim se", tlemí se Lodroc a naoko smrká. Atheas vypráví dál: "Když zjistila, že má tyhle děsný schopnosti, náhle se v ní něco zlomilo. Rozhodla se, že své umění bude dále rozvíjet a pomstí se za svůj zničený život. A kdo to odnese, to jí bylo jedno. Za několik let se z ní stala skvělá čarodějka a usídlila se v bývalém chrámu bohyně Nariany. Netrvalo dlouho a doslechl se o ní i čaroděj z Erkrachtu. Spojil se s ní a zřejmě se do ní i zamiloval. Zda i ona jeho lásku opětovala, to mi Březina neřekla. Každopádně se s ním spojila a společně napáchali mnoho zla. Takže nyní už je jasné, že máme co do činění s Hortenem. Sarime, vykonal jsi záslužný čin, když jsi tu ženskou zlikvidoval", chválí vůdce druida a odmlčuje se. "Jo, jo, to je jasný. Takže ten vobrázek, co jsme u ní našli, tak to bylo její dítě. Vypadalo šikovně. Třeba by dobře proskakovalo hořící obručí", říká lesní druid, který se již delší dobu vážně zabývá myšlenkou, že si pořídí cirkus. "No nazdar. Vono ho to eště nepřešlo. To zase budeš všude chytat děti, co, principále?", šklebí se kroll z Rugornu na Sarima. Sarim se zatvářil uraženě, ale mlčí.

"To nám ta cesta ale uběhla. Koukejte, už jsme v Rochanu!", radostně volá hobit Barnabáš a ukazuje na mohutné hradby královského města. Družina pobízí koně a všichni tryskem směřují k městu. "Tak bychom asi měli jít za králem, ne?", ptá se ostatních Atheas, ale ostatní nesouhlasí. "Proč bychom to dělali? Neřekne nám nic nového a zbytečně bychom ztráceli čas. A čas jsou peníze", oponuje Sarim a většina s ním souhlasí. "No dobře, seženeme tedy nějakou kocábku a vydáme se ke Karkeským mokřinám", podvoluje se vůdce mínění většiny a všichni jdou k přístavu u jezera Bal-taroch. Postupně se celá družina proplete davy lidí, ale vzhledem k jejímu hrůzostrašnému vzhledu jí raději každý ustoupí z cesty. Netrvá dlouho a všechny obklopuje pach rybiny.

"Ryby, čerstvé ryby", huláká na Nurnské prodavač a Torp se zastavuje. "A za kolik jsou, pane rybář?", ptá se kudůk vychovaně. "Tady ty malý za zlatku a ty větší za tři", odpovídá mu prodavač. "No, že tě huba nebolí. To u nás v Nurnu jsou takový čudly za měděnej a za stříbrnej jich dostanu vědro a ještě mi je odnesou domu, bejt tebou, tak se stydim", prská Torp rozhořčeně, ale prodavač ryb se brání: "To víte, doba je zlá, lodě nemohou vyplouvat moc daleko. Piráti řádí, lodě potápějí, rybáře zabíjejí a majetek loupí". "Tak mi teda jednu rybu dej. Určitě ti doma děti brečej hlady", povídá dobrák Katzbalger a podává rybáři zlatku. "Dělej Katzbochu, hni sebou, na rozdávání budeme možná mít později", napomíná kudůka Atheas a moudře uvažuje: "Nechci to zakřiknout, ale když všechny lodě nemohou vyplouvat, tak bychom si tu naši kocábku mohli pronajmout celkem lacino. K čemu jim lodě nyní jsou?". "Máš pravdu. Takže pudem do nějaký hospody a najmeme si pořádný necky", plácá ho po ramenech vůdce Jacob a rozhlíží se. "A proč do hospody?", ptá se krolla Gaird z Ruindoru. "Když nemá námořník co dělat, tak vždycky chlastá!", odpovídá mu zkušený kroll. Druzi se chvíli dohadují, ale nakonec se rozdělují na dvě skupiny a obě hledají hospodu.

Skupina vedená Jacobem si to namířila do nuzné putyky U skřeta. "Hej hola, hospodo! Nalej nám a něco k jídlu. Mám prázdnej břich", rozlehlo se Jacobovo volání po poloprázdném výčepu. Líný hostinský po několika dlouhých chvílích přináší kyselé pivo a kopu prasečích noh. "Eště něco chcete?". "Kromě toho, že bych ti v tom tvym hnusnym pivu chtěl vymáchat hubu, tak celkem nic", bručí Jacob a přemýšlí, zda si dá k obědu železnou zásobu nebo nevábně vyhlížející prasečí nohu, která je ještě plná štětin. "Počkej, nevíš, jestli by nám někdo nepronajal na pár dní nějakou bárku? Chceme se totiž vydat na piráty", neopatrně se hostinského ptá kouzelník Gaird. "Nevim a dejte mi pokoj", zabručel hostinský a odebral se od stolu. V rohu se zvedla nenápadná postava a začala se šourat ke dveřím. "Hej, ty tam. Stůj nebo ti rozmlátim palici", zařval bystrý Jacob a skočil za postavou. Ta se mu vysmekla a rychle vyběhla do davu na ulici. Jacob však nelení a vybíhá také. "Chytni ho živýho", křičí za krollem Barnabáš z Tiklu, ale to už se vzduchem nese svist Molgova kladiva. Křus! Mozek starého námořníká vycákl až do výše druhého patra. Jacobovi přátelé vybíhají na ulici, kde zavládl povyk a jekot. "Je tady nějakej úchylák. Asi obr. Rychle pryč!" volá obyvatelstvo pokojného Rochanu a ulice je najednou prázdná. "Tys mu ale dal prdu", obdivně huhlá barbar Lodroc a hrabe se v rozstříklém těle, jestli se tam snad nějaká ta zlatka neurodila. Gaird se sklání nad mrtvolou a náhle volá: "Podívejte, má tady vytetovaného hada a napsáno Stožár. Nevíte, co to znamená?". "To znamená, že to byl pirát. A já bych měl dostat zákonnou odměnu", pyšně říká kroll a náhle vidí, že k němu běží asi půltuctu městských halapartníků. "Ty vrahoune. Tys ho zabil. Půjdeš s náma. Za to budeš viset!", oznamuje krollovi jejich vůdce. "Já jsem Jacob z Rugornu a tohle byl prachvobyčejnej pirát a já ho sejmul. Ani mě nenapadne s váma chodit", brání se rozhořčeně kroll. "To byl starej Stožár. Každej ho tu znal. A tetování má tady kdekdo. Mazej lumpe!". "Poslyšte pánové. Lidí je tady mnoho. Vo jednoho míň nebo víc. To je jedno. Podívejte, tady máte hrst zlatek a nic jste neviděli. Určitě máte mizernej žold, že jo?", chytračí hobit Barnabáš, povoláním zloděj. Stráže se chvíli radí, pak dva halapartníci hážou mrtvolu do kanálu, ostatní mezitím berou od Barnabáše peníze a pak odcházejí. "Ale radši vypadněte z města", říká jejich velitel na adresu Nurnských.

Přenesme se mezitím k ostatním. Skupina vedená Atheasem se vydala do poněkud lepšího hostince U velrybí kostry. Dobrodruzi se učesali a pak vstoupili. "Dobrý den přeju, pánové. Posaďte se u nás. A co si dáte k pití. Máme tady víno, pivo, pramenitou vodu a i něco ostřejšího by se našlo". "Dáme si všechno", rozhazuje peníze vůdce Nurnských a přeje si rovněž jídelní lístek. "Máme dnes kance na slanině, zajíce v jetelu, telecí na houbách a kuře v rosolu. A snad i nějaká ta ryba, by se našla. To je dneska vzácnost", chlubí se ochotný hostinský a hosté si bohatě objednávají. "Ty, poslyš", oslovuje hostinského vůdce, "Sháníme nějakou bárku. Nevíš o někom, kdo by nám ji pronajal?", ptá se Atheas a chřestí měšcem. "Za chvíli sem přijde na oběd kapitán Rolpan a ten má pořádnou a bytelnou bárku. Třeba se s ním dohodnete. Ale už promiňte, to víte, hosti čekají", odbíhá hostinský a Nurnští čekají. Netrvá to ani moc dlouho a do hospody skutečně přichází zmíněný muž. Atheas se s ním chvíli dohaduje a smlouvá, ale nakonec si oba plácnou. Atheas vytáhne měšec a předává ho muži. Ten si pečlivě peníze přepočítá a pak odchází, kroutíc hlavou: "To sem si vydělal daleko víc, než kolik mi hodí rybolov za dva roky". Atheas mezitím oznamuje ostatním, že si od muže pronajal bárku jménem Zrzavá žíně. "To je teda divný jméno. Hlavně jestli má stožár. Já dost nerad vesluju", říká druid Sarim a všichni po vyrovnání účtu odcházejí pryč. Venku slyší křik a hned je jim jasné, kde mají hledat své druhy. Netrvá skutečně dlouho a družina je opět pohromadě. Jacob se usmívá a čistí si kladivo. "A koukám, že jsi pracoval", říká mu Gawaine a Jacob přikyvuje. Druzi si navzájem vyprávějí zážitky a pochodují do přístavu. U jednoho mola je skutečně zakotvena loď, na jejíž přídi je napsáno Zrzavá žíně. Je to celkem ucházející bárka s plachtou a dvěma kajutami. Nurnští ještě nakupují nezbytné vybavení a pak, k nemalému údivu místních povalečů, zvedají kotvy a odplouvají na západ.

Loď pluje celkem rychle, ale problémy nastávají v okamžiku, kdy ustane vítr. "Tak, budeme muset veslovat. Já jsem vůdce a proto nemusím. Tak, kdo se hlásí dobrovolně?", ptá se Atheas a dívá se po své posádce. "Já jsem příliš slavný na to, abych dělal takovou potupnou práci", říká celkem oprávněně kroll Jacob a dívá se do vody. "A mě zase bolej ruce. No, dyť se podívejte, jaký je mám celý potlučený", vymlouvá se Barnabáš Čipera a dodává: "A taky sem malej". "Ukaž, nic na nich nevidim, ty jeden lenochu. Ať stopuju, jak stopuju, ty ruce máš úplně v pořádku", hlásí se o slovo druid Sarim, ale k veslu si pochopitelně nesedá ani on. Ošemetnou situaci nakonec vyřeší dobrák Torp, který i přes svůj malý vzrůst usedá k jednomu veslu a vesluje tak, že se loď otáčí dokolečka. Ostatní ho nakonec následují a loď opět pluje dále a rovně. Je temná noc, nad jezerem se pohupují cáry mlhy a před Zrzavou žíní se náhle černě rýsuje temná masa ostrova. Loď s Nurnskými dobrodruhy směřuje k prvnímu z ostrovů, které jsou rozesety na jižním okraji jezera Bal-taroch. Zde z jezera vytéká několik malých říček, které se posléze vlévají do řeky Sir-sarn. Jsou zde nesčetná zákoutí, mrtvá ramena plná špinavé a páchnoucí vody, hejna komárů a plno dalších neznámých nástrah.

"Hej, podívejte, támhle stoupá k nebi dým", řve malý hobit Barnabáš, který byl pro svou obratnost určen k hlídce na stožáru. Dobrodruzi se chvíli radí a nakonec se rozhodnou přirazit ke břehu. "Je to ostrov Zlomeného rohu", dívá se Atheas do mapy. Netrvá dlouho a příď lodě se zarývá do mělčinového bahna. První Nurnští opouštějí loď a brodí se na břeh. Jacob, svíraje pevně Mollgovo kladivo, společně se Sarimem, prohledává přilehlá křoviska. Na jednom místě nalézají převrácený džber a kolem něj ryby, které ještě mlátí ocasy do země. "Někdo tady je! A není daleko", větří druid a jímá se stopovat. "Jacobe, podívej, tady to vypadá jako přístaviště", oznamuje po čase. "Jdeme varovat ostatní", odpovídá mu Jacob a oba se vracejí. Mezitím se všichni vylodili a shromáždili na břehu. "Kam ty dva zmizeli?, ptá se Lodroc a Gawaine mu na to odpovídá pokrčením ramen. "Hej, vůdče, třeba šli někam krást. To jim jako dovolíš, jo?", obrací se barbar na Athease. "A co by tady asi kradli. Třeba šišky v lese. Však oni se vrátí", odpovídá Atheas a vylévá si vodu z bot. Po příchodu obou dvou, krolla a barbara, je nakonec na průzkum vyslán zloděj z Tiklu. Několik minut se plíží lesem a náhle spatří mýtinu a na ní srub, obehnaný palisádou z klacků a trní. "Musím to pořádně prozkoumat", myslí si Barnabáš a jímá se srub obcházet kolem dokola. "Ááá", křičí náhle a propadá se asi tři sáhy hluboko do jámy. Na jejím dně je několik špičatých kůlů o něž si hobit naštěstí jen roztrhne kalhoty. Jeho výkřik však bylo slyšet daleko.

"Hej, Karto a Dlouháne, běžte to tam prozkoumat. Někdo se chytil do pasti!", slyší hobit hrubý hlas. "Jo, už dem. Něco se děje. Říkal Vostrá Tříska, že zahlídl v přístavišti nějakou cizí loď", odpovídá mu nějaký jiný hlas a hobit přemýšlí o své neveselé situaci. "Tak polez, prcku", řve vousatý muž a hází dolů žebřík. Barnabáš nakonec leze nahoru a přemýšlí o nějaké věrohodné výmluvě. "Budeme ho muset vyslechnout, že jo Karto?", obrací se člověk na barbara, když vytáhli hobita ven. Barnabáš se rozhlíží okolo sebe a vidí hordu drsných chlapíků nejrůznějších ras. Očividně jim velí mohutný barbar s černým mečem v ruce. "Tak mluv, skřete! A mluv rychle, nebo tě dám mučit a věř, že moji chlapi tuhle práci dělaj rychle a dobře!". "Tak teda já jsem Barnabáš Čipera z Tiklu, bratr Thadeášův a Jeremiášův. Ti také pocházejí z Tiklu, protože to jsou moji vlastní bratři. Teda jako Thadeáš byl můj bratr, ale už není, protože umřel nahoře v Mubarrathu. A já nežiju ale nyní v Tiklu. Tam jsem se jenom narodil. Já žiju v Liscannoru. Liscannor se nachází několik mil od Nurnu. No, a Nurn, to je hlavní město Gwendarronu. Jo a abych nezapomněl. Liscannor je děsně velká vesnice a žijou tam samý drsný lidi, jako třeba já. A starostou je tam nějakej Yorg z Erinu a ...", vykládá Barnabáš, který se snaží získat čas, neboť tuší blízkost svých druhů. "Drž hubu! To mě tak asi zajímá, kterej pitomec je starosta ve vaší uprděný vesnici. Koukej nám říct, co děláš tady a co jsou zač ty necky v přístavišti. Hej, Snědá Noho! Běž rozpálit železa a dones mi ty malý háčky!", rozkazuje barbar, kterému ostatní říkají Vostrák a pokračuje: "Mluv už ty zakrslej skřete!". "Já nejsem skřet, já jsem hobit Barnabáš z Tiklu a...", skoro plačky odpovídá Barnabáš a v duchu nadává na své druhy, kde se tak dlouho zdržují. Vostrák to už nevydržel a začal do svázaného hobita kopat. "Vostráku, v lese sou cizí chlapi a dou sem!", křičí ze střechy tlustý kroll. "Do zbraně, hňupové! Tohodle hoďte do sklepa a Křivák ho má na starosti!", velí barbar a všichni jeho muži se rozebíhají.

Balada o jednom hobitu
Barnabáš Čipera z Tiklu

Hobit je malý,
ruce má čilé,
jméno své hrdě
nosí tu rád,
pro svoje lumpárny
nemešká chvíle,
Barnabáš Čipera,
mrštný jak had

Přes svoje rozměry
odvahou hýří,
nejeden dobrodruh
hanbou by kles,
ale však i on má
svou slabou chvíli,
v koutě se schovává,
klepe jak pes

Své tajné schopnosti,
obírat lid,
na kdekom zkouší si,
jde mu to líp,
své druhy musí však
na dohled mít,
s takovou družinou
krade se líp

On jenom neloupí,
má svoje sny,
chtěl by svou chaloupku,
hospůdku v ní,
svou krásnou ženušku
měl by on rád,
vařil by pro hosty,
míchal s ní slad

"Ten Barnabáš je tam nějak dlouho. Rozmlátíme ten srub na třísky!", volá kroll Jacob a společně s barbarem Lodrocem vybíhá na mýtinu. Zadrnčelo několik tětiv, ale většina se netrefila nebo se odrazila od pancířů obou válečníků. Druid Sarim mezitím srazil krolla na střeše dobře mířenou ranou z kuše Bregol Dal, kterou koupil od Yorga. Ostatní vybíhají také a skáčou přes nepříliš vysoký plot. "Tumáš, ropucho!", řve Jacob a drtí trup jednoho obránce. Lodroc opodál zabil malého kudůka, který chtěl barbara přetáhnout sekerou a nyní škrtí jakéhosi člověka. Také Gawaine se ohání svým mečem, až mu cizí krev barví zbroj. Kouzelník Gaird mezitím leze na střechu a několika blesky dobíjí postřeleného krolla. "Kam jste dali našeho kamaráda", volá uprostřed nejprudšího boje kudůk Torp a běží ke dveřím od srubu. Tam je svědkem, jak Vostrák drží Barnabáše pod krkem a mává mečem. "Dejte mi volný odchod, nebo ho zabiju!", řve a myslí to vážně. "Dobře, dobře, tak běž", odpovídá mu Torp a naoko sklání kuši k zemi. Vostrák začal couvat k zadnímu východu, ale Torp náhle zvedl kuši a přesně mířenou ranou velitele srubu trefil do oka. "Já ti dám držet Barnabáše pod krkem jako nějakej pytel", bručí si kudůk pro sebe a dává hobitovi napít léčivý lektvar z vlastních zásob. Mezitím je venku dobojováno a všichni Nurnští lezou dovnitř. Až na Lodroca, který se raději hrabe v kapsách mrtvol. "Uf, to bylo" říká Atheas a dodává, že by potřeboval spát, jelikož se bojem značně vyčerpal. "Jeden, dva, tři, čtyři, hm, to sem dobrej", říká si naoko pro sebe druid Sarim, ale jeho hlas je slyšet až k okradači mrtvol Lodrocovi, a dělá si zářezy na pažbě kuše. I ostatní se chlubí a prohledávají srub. Naleznou několik štočků, očividně kradené látky a nějaké ty zlatky. Nejdůležitější je ale listina, která se nazývá Půlnoční zákon. Atheas ji pečlivě studuje a nakonec ostatním říká: "Už jsme narazili na piráty. Tohle je jasnej důkaz. Jsou to jakýsi stanovy, kde se mluví o tom, co kdo může a co kdo nemůže. Je to docela drsný společenstvo". "To je jasný, že to sou piráti, každej má totiž na ruce hada a jméno", řve ode dveří barbar Lodroc, který mezitím stačil okrást o kopu zlatek všechny dostupné mrtvoly. "A hele, podívejte, tenhle se eště hejbe", říká Gaird z Ruindoru a ukazuje na jednoho z pirátů. "Chá, chá, bude zábava", volá druid a chystá si svůj oblíbený nůž. "Ty lesní úchyle! Musíš furt někomu řezat prsty! Raději ho vyslechneme nejdřív po dobrym", zastává se zkravaveného člověka dobrák Katzboch. Zajatec, který se třese strachy, se dává do řeči: "Jmenuji se Slina. Teda to je moje přezdívka. Každý z nás musí mít nějakou přezdívku. Původní jméno zaniká. Každý je podřízen svému veliteli. Pro zradu existuje jenom jeden trest, poprava". "Tak se přidej k nám, stejně ti nic jinýho nezbejvá", vyzývá zajatce Atheas a dále se ptá: "A kde máte hlavní základnu?". "Nevím, když jsem se k Bratrstvu dal, tak nás nejdřív cvičili asi jeden rok na tajném místě. A potom nás všechny rozdělili a každýho dali k jiný posádce. Tyhle ostrovy jsou plný takovejhlech srubů. Mezi nima se pohybuje jenom naše zásobovací bárka. My hlídkujem a předáváme všechny zprávy našemu veliteli. Jedině on má přehled o ostatních srubech a hlavní základně. A jeden z nás má ještě funkci posla. Většinou je to ten nejzkušenější a po veliteli nejdůležitější", ztěžka funí zajatec a drží se za břicho, kde mu mezi prsty prosakuje temně rudá krev. "Tak ty teda nevíš! Ha! Bude přece jenom řezání prstů!", sápe se Sarim na zajatce, ale ostatní jej odstrkují. "A jak se navzájem upozorňujete na nebezpečí?", ptá se dále vůdce. "Pomocí ohně a kouře si předáváme signály. Ale já už sem strašně vyčerpanej", heká Slina a omdlévá. "Tak je to jasný. Musíme chytit nějakýho velitele nebo posla. Já vylezu na střechu a rozdělám pořádnou vatru. No, a potom si počkáme až někdo přijede. A ty nám řeknou víc", mudruje Jacob a sápe se po žebříku na střechu, kde je strážní věž a na ní je železný kotlík plný oleje. Kroll jej zapaluje a k nebi šlehají mocné plameny. "To je vidět určitě pěkně daleko", myslí si kroll a ani neví, jakou pitomost provedl. Nutno podotknout, že s tím všichni souhlasili, takže odpovědnost padá spíše na vůdce. Nastává pár hodin odpočinku a zahálky. Někteří spí, několik druhů se střídá na stráži, alchymista Torp vaří ostatním teplý pokrm a barbar Lodroc přemýšlí, kolik nocí prohýří v nevěstinci za ukradené peníze.

Za několik hodin volá Gawaine z Ellienu, že se blíží cizí plavidlo. Atheas rozestavuje Nurnské ve srubu a Jacob se Sarimem jdou na břeh, aby zjistili sílu nepřítele. Ukryti v rákosí pozorují oba bytelnou bárku, která se jmenuje Mektavá koza. Ta zakotvila několik set sáhů od břehu a zřejmě na něco čeká. "Zřejmě čekaj na signál, ale ten my neznáme", uvažuje Sarim a chce se vrátit k ostatním. "Počkej, Sarime, já i ty máme prsteny, pomocí kterejch můžeme chodit po vodě. Prostě do sebe kopneme nějakej lektvar, vyběhneme a doběhneme těch pár metrů a zrubeme je. V nejhoršim utečem", zadržuje opatrného druida Jacob a ten po chvíli souhlasí. Oba přátelé se plíží až na břeh, tam se posilují obsahem několika lahviček, utahují si opasky, Sarim si pevně obtáčí korále okolo krku a plácá si bahno na pleš, aby se mu neleskla a potom oba za hromového řevu vyrážejí na vodu. "Rozmlátím vás na kaši, ouchcapkové!", řve kroll a běží po hladině, následován Sarimem. "A já vám uřežu všechny prsty!". Co si od této akce oba dva slibovali je jasné. Jejich bláznivý výlet však dopadl trochu jinak. Na lodi se objevilo několik postav s luky a těžký šípomet se natočil na oba druhy. Hvízd, hvízd, zasvištělo několik šípů a Sarim i Jacob jsou těžce raněni. Zatímco opatrnější Sarim hned poznal, jaké mu hrozí smrtelné nebezpečí a otočil se na místě, zanechávaje za sebou krvavou stopu ve vodě, Jacob, majitel mnoha kouzelných předmětů, začal přemýšlet, který by z nich použil. Teprve v okamžiku, kdy se mu do pupku zabořil další šíp, všeho nechal, dotkl se svého zázračného opasku a náhle vyletěl do vzduchu. Létající kroll si to zamířil na stožár Zrzavé žíně, tam se, nikoli bez potíží, usadil a kopnul do sebe lektvar. Z mohutného krolla byl náhle prťavej krollíček, vysoký asi deset palců. Ani takto maskován však neměl pokoj. Náhle ucítil, že z plachty pod ním stoupá dým a posléze šlehají plameny. Jacob se dlouho nerozmýšlí, skáče do vody a kope do sebe další lektvar. Tentokrát se mění na mlhu. Všechny jeho věci žbluňkly do vody a mlhovinatý Jacob se definitivně ukryl v křoví.

Sarim vylezl z vody a zalezl do křoví, kde se léčí pomocí magie, drkotaje přitom zuby: "To byli určitě chodci. To jak po nás stříleli a potom podpálili tu plachtu. To zase budu příště poslouchat rady toho tupce". Mezitím dorazili na břeh i ostatní Liscannorští a radí se. Náhle jsou vyrušeni krollovým řevem. Ten se mezitím opět zvětšil do původní velikosti a nyní nahý prohledává rákosí. "Tolik věcí, tolik věcí, kde sakra v tom bahně jsou", nadává nahatec a hrabe se na dně. Většinu věcí nakonec našel, ale spousta užitečných předmětů je nadobro pryč. Jacob, celý od bahna, se nakonec obléká do zbroje a jde k ostatním, nadávaje jako tlupa skřetů. Obětavý Torp jej léčí.

Loď s nepřítelem zatím křižuje na jezeře a nejeví známky, že by chtěla zakotvit. Mezitím si Atheas půjčuje od Sarima kouzelný prsten a neviditelný jde k lodi na průzkum. Po chvíli se vrací a oznamuje: "Je na ní asi deset členů posádky. Velí jim nějakej člověk, kterého ostatní oslovují Krvavej Nůž. Jinak tam jsou i kudůci a hobiti. Chtěj na nás zavolat posilu a pročesat celej ostrov. Musíme je zničit, než se jim to podaří". Cizí loď se mezitím přiblížila ke břehu a zmocnila se Zrzavé žíně. Hobit Barnabáš a Sarim sice zahájili střelbu, ale loď už nezachránili. V bezpečné vzdálenosti od břehu je vidět, že několik pirátů přesedá na ukořistěné plavidlo a odplouvá pryč. Mektavá koza stále křižuje několik set sáhů od břehu a je vidět, že lukostřelci jsou připraveni. "Já mám nápad. Podpálíme je. Já půjdu s Torpem k lodi neviditelnej a hodíme tam flašky s olejem. A potom jenom křísnem křesadlem a bude to", oznamuje ostatním Atheas a za několik málo chvil se tak skutečně stává. Vzhledem k tomu, že nepřátelské plavidlo neustále mění směr podle větru a jezerní hladina není také nejklidnější, hodí oba přátelé většinu oleje vedle. Zbytek se jim sice podaří zapálit, ale posádka nakonec oheň zvládne. Atheas i Torp honem mažou zpět a Torp hned vymýšlí nový plán. "Na to se musí mazaně", brumlá si theurg a přináší si ze srubu velký hrnec. Do něj pak naskládá několik bomb a vše pečlivě zaleje olejem. Tuto podivnou směsici pak opět vleče neviditelný k lodi. Pokládá hrnec na hladinu a ještě než se potopí, praží do něj několik blesků. Ozve se ohromný výbuch a v záři plamenů se kudůk náhle objevuje. Tlaková vlna z hrnce však šla většinou do vzduchu a bárka není mnoho poničena. Přesto však většina posádky rychle hasí několik vzniklých požárů. Obsluha šípometu je však rychle na místě. Velký šíp se mihne vzduchem a malý Torp je těžce raněn. Zoufale kličkuje po hladině, ale několik sáhů před břehem jej dostihuje další šíp. S odporným skřípotem se zaráží do kudůkových zad a jeho špička projede Torpem skrz naskrz. Slavný a hodný kudůk je na místě mrtev. Jeho mrtvolu vytahují Nurnští rychle z vody.

"Ty, vůdče, máme tu masku, měli bychom Torpáka hned oživit. Je tady vlhko a nevlídno, aby nám třeba neshnil", bere si Sarim Athease stranou. "Jo, to je jasný", stručně odpovídá vůdce Nurnských. Společně se Sarimem berou malého kudůka, Jacob jej drží za hlavu, Sarim za nohy a Atheas vytahuje z mrtvého těla obrovský šíp. Křus! Po nemalé námaze vytrhne Atheas šíp a je celý od krve. Za notného klení si protírá obličej a vytahuje masku od Glormy. Přikládá ji na Torpův obličej a zkoumá kudůkuv stav. Torpovy tváře zčervenaly, vrátil se mu dech, ale jinak nic. "Asi je omdlelej. Třeba se probere až za chvíli. Strčíme ho někam stranou, aby mu někdo nešlápl na hlavu", říká Sarim ostatním a Gawaine odtahuje Torpa do srubu.

"Ta zatracená loď furt křižuje sem a tam. Myslím, že bychom se měli připravit na boj. Opevníme se ve srubu!", káže Atheas a všichni s ním vcelku souhlasí. "Já mám takovej skvělej prsten. Eště ze Surradonu. Říkám mu Kladač. To si ho jako nasadim na prst a kolem mě se vobjevěj ghúlové. Dobrý, ne?", ukazuje ostatním Jacob masivní prsten a pokračuje: "Má to ale jeden háček. Můžou jít i do nás. Mohli bychom vykopat jámy a ty ghúly tam naklást. A kdo do takový díry jednou spadne, ten z ní už nevyleze". "No jo, to je sice dobrý, ale jak do takový jámy toho ghúla dostaneš? Co když se vobjevěj jinde?", ptá se Gaird a ťuká si na čelo. "A víš, jak dlouho trvá vykopat jámu, aby ti ten ghúl nevylez? A kromě toho, kdo ji bude kopat. Hrobník už je mrtvej", moudře radí elf Atheas. "Já sem teda jen blbej válečník, ale nedělal bych to. Schováme to radšejc na poslední chvíli", promlouvá do té doby mlčící Gawaine z Ellienu. "Takže konec debaty, pánové. Opevníme se ve srubu. Utéct nemáme kam. Dokud sem na nás někdo nepřijde, tak budeme jíst a spát, abychom byli čerstvý. A já držim první hlídku", říká Atheas a jde se podívat na Torpa, jestli se náhodou neprobral. Neprobral.

Uběhlo několik hodin a barbar Lodroc, který byl určen na hlídku, řve ze střechy srubu: "Loď, loď, loď, jede sem loď a ještě jedna". "Neřvi, hňupe! Dyť už na ni čekáme", uklidňuje barbara Gaird. "Do zbraně, do zbraně, jedem, jedem, padavkové", huláká pro změnu bojovník Jacob a cpe své mohutné tělo do zbroje a hledá Mollgovo kladivo. Všichni Nurnští se ve chvatu opásávají meči a šavlemi a zaujímají místo na střeše srubu.

V zátočině mezitím zaskřípěly kotvy a rozlehl se hlas: "Vysedat, shromáždit se na břehu do řad a držet huby". Do mělké vody seskakuje několik tuctů ozbrojenců a začínají se brodit bez jakéhokoliv odporu na břeh. Zvířená voda se barví bahnem a je slyšet nadávání a klení. Většinu ozbrojenců, kteří přijeli na velké lodi Půlnoční úder, tvoří na první pohled nepříliš nebezpeční válečnící, většinou oblečení do šupinových zbrojí s meči v rukou. Na velkém člunu se vyloďuje i skupina zarostlých hobitů, svírajících velké kuše, kteří neuvěřitelně sprostě nadávají. Tři vysocí muži na břehu mezitím stavějí do řad právě se vybrodivší muže a jejich povely jsou krátké a jasné. Jako poslední na břeh vystupuje i velitel celé trestné výpravy, snědý dlouhán nehezké tváře. Je obklopen třemi velkými krolly a úsečně vydává povely. Z druhé lodi, dobrodruhům z Nurnu již známé Mektavé kozy, se vyloďuje skupina kudůků, táhnoucích dva šípomety a nádoby s olejem. K nim se přidávají i dva chodci, kteří předešlou noc těžce zranili Jacoba a Sarima a kapitán, hřmotný člověk v těžké zbroji.

"Bud zdráv, Byrghu! Tak co s nima uděláme", ptá se velitele akce kapitán Mektavé kozy. "Mám naprosto jasný rozkazy vod Hortena. Všechny je povraždit nebo zajmout. Horten má největší zájem vo toho ušatce a toho barbara v těch koženejch hadrech. Prej už s nima měl co do činění. Takže si, Krvavej Noži, vem na povel Měsíčka a Sedmej Den a pár chlapů vod Rámuse a vobkličte ten srub! Kdyby se moc bránili, tak je podpálíme. Dávejte si na ty parchanty ale majzla, prej sou dost vostřílený. V nejhoršim na ně naženem cvičence a pak je roztřílíme!", odpovídá mu Byrgh a jde prozkoumat situaci. Jeho podřízení se zatím staví do rojnice a obkličují srub. Pevná smyčka se utahuje a v následujících chvílích dojde k jedné z největších potyček v historii Nurnské družiny.

"Už dou!", volá Illred a Nurnští, hojně orosení potem, vyčkávají útok pirátské tlupy. Vzduchem létají první šípy, ale Atheas, ten moudrý pán, je pomocí své velké magie odvrací. Chvíli je ticho, jen zavrčení psů, které si piráti přitáhli sebou, občas rozechvěje vzduch. "Ha, já si nasadim Kladače!", praví náhle Jacob a ostatní jej spustí ze střechy dolů, aby se ghúlové nemohli dostat na střechu. Plán se zdařuje a kroll je rychle vytažen nazpět. Objevují se asi tři ghúlové, kteří chvíli slintají pod střechou, ale nakonec se opravdu podle plánu vrhají na piráty. Několik jich zabijí, způsobí mezi cvičenci krátkou paniku, ale nakonec jsou pobiti. "Už mám tý bandy plný zuby", temně pronáší Byrgh a kyne trojici chlupatých krollů. Ti za mohutného řevu vybíhají, mávajíc kladivy. Před nimi běží několik cvičenců, kteří vlečou žebříky. Nurnští střílejí ostošest a většinu jich pobíjejí. Dva z krollů se přeci dostanou na střechu a způsobí v družině četná poranění. Jacob je však nakonec zabije a jejich mrtvá těla hází dolů. Pak na ně z výšky močí a ukazuje sprostá gesta na ostatní piráty, kteří jsou v dostatečné vzdálenosti. Gaird raději ošetřuje zraněné a Sarim si pižlá nožem další zářezy na kuši. "Tak co, blbečkové! Jen si poďte pro nářez. Usekám vám hlavy a dám si je do sklepa!", povykuje dál Jacob z Rugornu, stahuje si kalhoty a vystrkuje na nepřátele holou zadnici. Nebyl by to Lodroc, aby se nepřidal a neukázal i on svůj zadek. I někteří další z Nurnských se přidávají, zahánějíc strach a nervozitu povykováním nadávek, které se zde opravdu nedají napsat. "Ještě není vyhráno", pronáší významně Sarim Gorůdyjský a má pravdu.

Tlupa kudůků začíná z bezpečné vzdálenosti ostřelovat srub šípometem a všichni Nurnští se musí rychle schovat. Nedlouho poté se na střeše začínají rozprskávat první láhve s olejem. Dřevěná střecha je po dopadu zapálených šípů brzy v jednom plameni. Nurnští se stahují dolů. Situace je vážná.

"Ta střecha nám brzo spadne na hlavu", chytá se za hlavu Sarim, který do této chvíle vystřílel valnou část svých šípů. "Gairde, už ses stejně vyčerpal svými kouzly, popadni Torpa a běžte se schovat do lesa", rozkazuje kouzelníkovi Jacob. "No jo, kdyby aspoň nebyl tak tlustej", nadává pro sebe Gaird a vleče tlusťocha zadními dveřmi ven. Tam je pěkně horko. Do útoku na Nurnské se zapojily poslední síly pirátů. Do boje jde elita. Jacob a Lodroc vybíhají předním východem a chtějí napadnout samotného Byrgha. Ten náhle vztyčuje své paže a mocným kouzlem posílá oba válečníky k zemi. Sedmej Den a Měsíček mezitím snímají dlouhé luky a pálí do ostatních, kteří vybíhají ven. Poranění jsou značná. Sarim odpovídá kuší a Gawaine se rozbíhá se svojí zubatou šavlí provětrat vnitřnosti jednomu hobitímu ostrostřelci. Barbar z Ellienu běží kupředu a nevšímá si, že jeden z pirátů na něj vypouští smečku psů, kteří lační po krvi. Gawaine si nebezpečí uvědomuje až v okamžiku, kdy mu jedno psisko skočí na záda a drásá jeho krk. Barbar ustupuje a snaží se zády přitisknout ke stromu. Jeho šavle se míhá vzduchem, až chlupy létají. Někteří ze psů již žalostně kňučí, ale ostatní rozzuřeni pachem krve dále vztekle útočí. Zdá se, že je to konec statečného válečníka. Na pokraji smrti vykrvácením se mu však podaří zachytit se větve a vydrápat se na strom. Povzbuzen tímto úspěchem plive na psy, kteří pochopitelně po stromech lézt neumí, krvavé sliny. Nedaleko odtud se Gaird kymácí pod vahou Torpova těla. "Ty vepři, kdybys tolik nežral, tak tě tady vysadím na strom a zapálím si dýmku, ale takhle to nejde", mumlá si Gaird a rozhlíží se okolo sebe. Náhle i on spatří několik vzteklých psů. "U všech plesnivej žab, to je vážný. Takovej pes dokáže člověka pěkně pokousat", prská kouzelník, který všechno ví a sápe se na strom. Obtloustlého kudůka hází na zem a leze na nejbližší borovici. Psi mezitím rvou oděv z nehybného Torpa. Gaird vytahuje lano, dělá smyčku a snaží se do ní zachytit kudůka. Po několika dlouhých chvílích se mu to podaří a po značné námaze jej vytáhne k sobě. "Uf", stírá Gaird pot z čela a celý se třese.

U srubu je mezitím horko. Barnabáš a Sarim pálí po pirátech z kuší, ale jsou již značně unaveni. Ale i z pirátů zbývá již jen pár lidí. Jsou to však ti nejzkušenější, kteří se semkli kolem Byrgha. Ten zahazuje luk a vytahuje meč. Utkává se se Sarimem, kterému stojí po boku Barnabáš z Tiklu. Sarim, ten lesní podivín, se snaží zahalit do oblaku dýmu, který vypouští ze svého kouzelného pláště. Jediným výsledkem je, že chvíli kolem sebe nikdo z protivníků nevidí a všichni slzí. Když se kouř rozptýlil, uviděl Sarim, mihnout se vzduchem Byrghův meč. Druid na poslední chvíli uhýbá a zlobně se chápe své kouzelné hole. Její konec vráží Byrghovi do žaludku, až se zapotácí. Tito dva spolu chvíli zápolí i pomocí magie, ale to se již zezadu připlížil Barnabáš a přetíná svojí šavlí Byrghovu šlachu. Ten se kácí k zemi a vzápětí se Sarimovi podaří vrazit mu zabroušený konec Brethilovy hole do oka. Vůdce trestné výpravy umírá. Na pomoc mu však přibíhá kapitán Krvavej Nůž. Nepříčetně řve a máchá černým mečem. Ve chvíli nejtemnější však vůdce Nurnských soustředí svoji vůli a posílá mocnou magií kapitána několik tuctů sáhů vysoko nad zem. Ten vzápětí dopadá do srubu, který v tuto dobu již hoří jasným plamenem. Je na místě mrtev. Atheas se rozhlíží kolem sebe a v záři plamenů vidí, jak několik posledních hobitů vleče Jacobovo a Lodrocovo tělo ke břehu. "Hej, Sarime, kradou nám Jacoba a Lodroca! Rychle poběž!", volá vůdce a Sarim společně s Barnabášem vybíhají za únosci. Dostihují je na břehu, právě když naskakují do člunu a snaží se odpádlovat k lodi. Druid však nelení a mlátí je holí po hlavách, až jim pukají s odporným skřípotem. Pak společně s Barnabášem vytahují Jacoba a Lodroca na břeh. Ti se po pár okamžicích probírají a nechápavě kolem sebe koukají. Po chvíli se barbar Lodroc zvedá a jde se hrabat v kapsách mrtvých. Inu, Lodroc. Jacob, který lituje, že si mnoho nezabojoval, se chápe kladiva a jde po lese honit zbylé piráty. Sarim a Barnabáš si také s chutí zastřílejí a netrvá dlouho a je po boji. Druzi se slézají u ohořelých trosek.

"Nemám rád psy, já vopravdu nesnášim ty bestie. Nemám rád psy!", kleje zakrvácený Gawaine, když jej druzi sundali ze stromu. "Jestli se Torp vůbec probere, tak by neměl dostat měsíc nažrat", volá na druhy Gaird, ale je na něm vidět, že je na svůj čin pyšný. Hrdinové z Nurnu se přepočítavají a dávají si do pořádku svá poranění. Lodroc, který se celou dobu zabýval okrádáním mrtvých, pod průhlednou záminkou, že se je snaží řádně pohřbít, nalézá ve zčernalých troskách srubu i mrtvého Slinu. "Tak, kdo nám nyní poradí, jak dál?", ptá se sám sebe Atheas a studuje mapu. "Kruci, to je ale mrtvejch", rozhlíží se kolem sebe Sarim a hledá své šípy. Pak se vrací a každému vypráví o tom, jaký je střelec. Většina druhů však již spí a druidovo vytahování nikdo neposlouchá. Nutno však podotknout, že nyní Sarim ani moc nepřeháněl, neboť počet zářezů na jeho kuši je opravdu úctyhodný. Jen Jacob vzpomíná na staré časy: "Jo, kdyby tady byl Densir Ardasanskej, ten starej kanibal, ten by měl teďka hody. Mrtvol by tady měl aspoň na měsíc".

Po vydatném spánku zjišťují druzi, že se probral i Torp Katzbalger a má se čile k životu. "Ty starej dobráku, to sem fakt rád, že žiješ", upřímně se raduje Jacob a pomáhá kudůkovi na nohy. "No, tady to vypadá. To je škoda, že sem si taky nezabojoval", říká Katzboch a shání něco k snědku. "Už se zase cpe, tlusťoch jeden. Já už tě tahat nikdy nebudu", povykuje vesele Gaird z Ruindoru a zakusuje se do pořádné pečínky.

Ještě jeden den odpočívají druzi na ostrově, a pak vyplouvají k dalším ostrovům. Po kratší dohodě směřují přímo k ústí řeky, do nitra Karkeských mokřin. "Slina povídal, že těch strážních srubů je tady více. Pokusíme se někde ještě přistát a získat nějakého zajatce. Zkusíme to na ostrově Ploutve", pronáší Atheas a dává pokyn ke kormidlu. Onedlouho se Zrzavá žíně dostává až ke zmíněnému ostrovu. Nurnští vyčkávají tmu, a pak je Sarim vede po pachu kouře najisto ke strážnímu srubu. Hlídky jsou nemilosrdně podřezány a srub je neprodyšně obklíčen. "Zřejmě o nás ještě nedostali zprávu", šeptá Torp a Gaird mu přisvědčuje: "Nebo si myslej, že nás Byrghova výprava dostala, cha, chá". Rub! To Jacob chrabrý vletěl plnou vahou svého těla do dveří. "Kupředu! Za Gwendarron a jeho krále!", huláká bojovník a drtí rozespalého piráta jednou ranou na kaši. I ostatní vpadávají dovnitř a po chvíli lítého boje se brodí v cizí krvi. "Jejkote, zadržte, potřebujeme někoho živýho", křičí Torp při pohledu na několik mrtvol. "Tady, tady je někdo živej. U sta hromů, to je ženská!", křičí Gawaine z Ellienu. "Ženská, to je něco pro mně", řve Jacob a vbíhá za Gawainem. Spatří hnusnou, tlustou bábu, která se klepe strachy. "Ta je hnusná i pro mně", poněkud tišeji pronáší Jacob a vytahuje lano. "Nech se svázat po dobrym, nebo tě zabiju", vyhrožuje ještě a jistou rukou svazuje bábu do kozelce. Ta se sice cuká a snaží se kousat, ale není jí to nic platné, Jacob je silák. "Mluv, šeredo, nebo ti ukážu!", funí Jacob odporné babici do obličeje a celá družina jej sleduje. "Já nic, já nic, já tady sloužim", skuhrá stařena, až se jí bradavice třesou. "A jak se jmenuješ", ujímá se slova Atheas. "Já jsem Tlustá Žába", zní odpověď, ale nikoho to neuspokojuje. "To vidim taky že seš tlustá, jako ropucha, ale jak se jmenuješ", volá Sarim s nožem v ruce. "No dyť, to řikám celou dobu, že mi říkaj Tlustá Žába", oklepala se už baba, která zřejmě nechodila v životě pro ránu daleko a pokračuje: "Abych ti nepotrhala ty korále, kašpare!". "Ty, ty, já ti ukážu, kdo je to Sarim urostlý z Gorůdye, syn Gronův, znalec lesní moudrosti, též zvaný silný. Tak abys věděla, to sem já", oprávněně se hájí druid a obrací se k družině: "Držte mně, nebo ji zabiju". V tom však Gaird zaslechl ze sklepa sténání. Někteří z druhů se jdou podívat dolů a nalézají svázaného člověka. "Co seš zač?", ptá se Torp a pižlá provazy. "Já sem Letto a piráti mně zajali na řece, když jsem se plavil k moři. Chtěli, abych se k nim přidal a někam mě chtěli odtáhnout na výcvik", vypráví jednoduchý příběh vyčerpaný člověk. "No, kdybys chtěl, můžeš se přidat k nám. Pokud to dobře dopadne, mohl by sis dobře vydělat", vybízí Letta Atheas a ptá se ho, co umí. "Umím toho hodně, třeba se někam připlížit a někoho okrást. To by se vám mohlo hodit, ne?". "To mohlo. Jsi přijat do řad Nurnských", zní vůdcova odpověď. Jacob ještě poplácává svojí chlupatou prackou Letta po hlavě a jde se věnovat zajatkyni. Z té už nic kloudného nevypadne a tak ji Jacob vleče svázanou na plavidlo. Ostatní mezitím plení pirátské zásoby, plní si kapsy několika hrstmi zlaťáků a pak opět usedají na loď.

Nad vodou se nese zvuk brousku, neboť mnohé z čepelí Nurnských dobrodruhů jsou již značně ztupeny. Snad to byl právě tento zvuk, který svázané Tlusté Žábě připomenul, že její život visí na vlásku. "Tak dobře, já vám teda řeknu, co vím", skuhrá tlusťoška a pokračuje: "Zásobovací lodě vždy přijížděly od ústí řeky, tam by prý měla také ležet hlavní základna. Ono je to tajné, ale to víte, já se dokázala ledacos po nocích dovědět od posádek lodí. Však sem pořád pěkná ženská a znáte to, jak to chodí?". "Teda, já vám povim, dávejme si pořádnýho majzla. Ty piráti musej bejt pořádný votrslíci. Dyť vo tuhle šeredu nezavadil pohledem ani tuhle Jacob, a to je co říct", říká ostatním Atheas a uplivuje si do vody. "Konečně ses vymáčkla", říká Lodroc a přepočítává si v kapse nakradené zlato. Tlustá Žába však náhle začíná ječet a domáhat se rozvázání pout. "Drž hubu, nebo ti ji zavřu pěstí", odpovídá jí Jacob a hned se několikrát ožene ranou, která by přerazila hlavní stožár na válečné galéře. Buch! Tlusté Žábě se nepřirozeně zvrátila hlava a upřela na oblohu skelný pohled. Z úst jí vytéká tenký pramínek krve. "Tys ji normálně zabil!", volá zloděj Letto na krolla. "No a? Neměla ječet!", odpovídá mu klidně Jacob a hloupě se kření. "Kam jsem se to jenom dostal", myslí si Letto a vzpomíná na své klidné dětsví, strávené v chudé vísce, kdesi na jižní hranici Wallimoru. Jacob ještě hází mrtvolu do vody a za chvíli se nese jeho chrápání nad vodou.

Zrzavá žíně míří až do míst, kde z jezera vytéká nevlídná řeka. Náhle se příd lodě zadrhne o nějakou překážku a někteří z druhů málem spadnou na prkenou podlahu. "Podívejte, mezi břehy je napjaté lano!", volá všímavý Torp a skutečně má pravdu. Na obou stranách řeky jsou mohutné kůly a na nich je namotáno lano. V houštinách na břehu se rýsují obrysy staveb. Druzi se rychle radí a nakonec je na jeden břeh vyslán Jacob se Sarimem, zatímco ostatní je kryjí luky a kušemi. Jacob a druid seskakují do vody a brodí se na břeh. Torp Katzbalger mezitím nabíjí zadní šípomet a metá po druhém srubu zápalné šípy. "Koukej, Jacobe! Támhle někdo zmizel na stromě", volá Sarim a šplhá na mohutný dub. Jacob se ztěžka sápe za ním. "To nechápu. Kam zmizel?", ptá se druid Jacoba, ale ten jen krčí rameny. Druid zatím leze výš a objevuje dřevěný poklop v rozlehlé koruně stromu. Neváhá a spouští se dovnitř. Ocitá se v zemi kopaném tunelu, na jehož konci se mihotá světlo. "Tak co je?", ptá se Jacob druida, když se se značnou námahou dosoukal za ním. Druid neodpovídá, jen ukazuje, kterak se ve světle na konci tunelu mihla postava a zmizela směrem nahoru. "To bude tajný tunel", důležitě oznamuje naprosto samozřejmou věc Jacob a běží kupředu. Po několika desítkách sáhů naráží oba druzi na žebřík vedoucí vzhůru. Nahoře je opět poklop. "Už o nás jistě vědí, musíme tam vletět rychle", mumlá druid a zháší lucernu, kterou neopomenul zažehnout. Jak se domluvili, tak učinili. Oba vletěli do místnosti, která byla plná pirátů. Oba dostali několik těžkých úderů do hlav, nežli se jim podařilo vylézt a tasit zbraně. Pak již bylo vše dílem okamžiku. Pár úderů, ran a seků a znetvořená těla několika lidí zaneřádila nevlídnou místnost. Tu se však otevírají dveře a do místností běží posily. "Utíkej Jacobe", řve druid a skáče nazpět do tunelu. Jacob neváhá a padá do temnoty za druidem. Oba dva utíkají zpět.

Na lodi si mezitím ostatní členové vyměnují střely s osádkou druhého srubu. Ten však již po zásazích Torpovými šípy hoří a jeho obyvatelé raději prchají do lesů. Zakrvácený Jacob a Sarim se vpotácejí vodou k lodi a jsou vytaženi na palubu. Vyprávějí svůj příběh a léčí si své rány. Barnabáš a Torp mezitím otáčejí šípomet a zapalují i druhý srub. Jeho posádka vybíhá na břeh a odpovídá na střelbu střelbou. Barnabáš utrží ošklivou ránu do obličeje a raději se schovává do kajuty. "Na ně!", řve výléčený Jacob a společně se Sarimem, Gawainem a Lodrocem se vrhá opět do vody. Voda vysoko vystřikuje a Nurnští válečníci dobíhají za mohutného řevu na břeh. Ráznými údery ukončují životy obyvatel srubu. Nastává obvyklá činost, tak stejná pro všechny nájezdníky. Prohledávání, kradení a krvavý výslech dvou zraněných zajatců. "Hele, tadyten se menoval Rychlá ruka", huláká Jacob a drží nad hlavou useknutou pazouru. Nyní již je jasné, že hlavní základna se nalézá kdesi na řece v Karkeských mokřinách.

"Jsem úplně vyčerpanej", hlásí Atheas a ostatní mu přizvukují. "Mohli bysme se vrátit do Rochanu. Užít si pořádnýho spánku, jídla a třeba taky ženskejch", mudruje Jacob, na kterém jsou znát stopy únavy. "Ale co čas, tlačí nás ta zatracená lhůta na odměnu", hlásí druid Sarim, o kterém je v družině všeobecně známo, že by pro zlatku nechal pokácet všechny stromy v lese a o jehož sklepě plném zlata koluje nejedna podivná historka. "Jak to tak počítám, vychází mi, že máme ještě dost času. Já sem taky docela zralej na menší vodpočinek a taky není docela jasný, jestli se k hlavní pirátský základně dostaneme lodí. Mohli bysme nechat naše plavidlo ve městě a vydat se na další cestu po břehu, skrz močály", brumlá mudrlant Torp. I ostatní jsou pro návrat, a tak je Zrzavá žíně otočena zpět a Nurnská družina se vrací nazpět do hlavního města Wallimoru.

"Tak vysedat", velí Atheas, když plavidlo zakotvilo v přístavu. Dobrodruzi skáčou na molo a protahují si svaly. "Navrhuju rozchod. Každej ať si dělá co chce", promlouvá Jacob k vůdci. "Tak jo. Ale za jeden den si dáme sraz právě na tomhle místě". Ostatní nadšeně souhlasí a každý si jde za svojí zábavou.

Atheas, Sarim a Torp jdou vrátit loď jejímu majiteli a vyzvednout zálohu kterou zaplatili za její vypůjčení, pak se usazují v hospodě a jedí a pijí za krvavě získané zlato. Popis toho, jak si někdo nacpává pupek a svlažuje hrdlo lahodným mokem, není mnoho zajímavý, a tak se raději podívejme za ostatními.

Trojice Gaird, Barnabáš a nováček Letto chvíli bloumajá po přístavu a pak Barnabáš povídá: "Ty, Gairde, co kdybych tady Lettovi pořádně ukázal naše řemeslo. A ty bys mi mohl pomoci". Gairdovi svitlo v očích a přisvědčuje. "A co jako?", ptá se Letto, povoláním zloděj. "Kdepak tady asi sídlí klenotník. Mohli bysme se podívat na ceny šperků. Nějak to tak zhodnotit a poučit se, ne?", pokračuje Barnabáš, úplně čirou náhodou také zloděj. "U svýho mistra jsem se naučil takový zajímavý kouzlo. To na někoho sešlu a von je pak neviditelnej. Mohlo by se nám hodit při tý návštěvě u klenotníka, aby nás třeba někdo nerušil, nepokládal nám hloupý otázky a tak podobně", mudruje dál Gaird a Lettovi začíná být jasné, co mají oba kamarádi asi na mysli. Pomalu si procvičuje prsty na rukou a vřele s nápadem souhlasí. Všichni tři se vydávají do nejbohatší části města. Barnabáš si po cestě pohvizduje rozpustilou písničku o nějaké tlusté hobitce a Gaird si tře spánky, aby se mu lépe soustředilo. "Poslyšte, osobo, kde tady sídlí klenotník", oslovuje Gaird postarší ženštinu, která vleče za ruku uřvané dítě. "To musíte rovně, potom doprava a uvidíte hospodu U tří sudů. Tam se dáte nahoru, minete knihovnu a potom to už uvidíte. Jdete si koupit šperk pro svojí milou, že jsem to uhádla?", vysvětluje ochotně žena a tváří se krajně vlezle. "Tak nějak", stručně jí odpovídá Gaird a Barnabáš se přidává: "My jsme totiž jeho příbuzný a jdeme k němu na přátelskou návštěvu". Poté se všichni otáčejí a jdou podle ženiny rady. "To jsem nevěděla, že má klenotník Fajfka za příbuzný taky hobity. To sou ale věci", kroutí ještě žena hlavou, ale pak mává rukou a jde dále.

"Dobrý den přeju, pane klenotník. Můžete nám ukázat nějaké pěkné šperky. To víte, chystám se na svatbu a chtěl bych zakoupit nějaký pěkný kousek", oslovuje Gaird plešatého klenotníka a ten je hned samá ochota. Gaird stojí se založenýma rukama a vedle něj je Letto. Vedle je také Barnabáš, ale Gaird jej venku zneviditelnil, a tak mu nikdo nevěnuje pozornost. "Tak tady mám krásný náhrdelník s rubíny, tuhle ty perlové náušnice jsou také velmi krásné a zde je zlatá čelenka, ve které i ta nejšerednější šereda bude vypadat jako princezna a ...", vykládá klenotník, ale Gaird mu náhle naoko vpadává nasupeně do řeči: "Jaká šereda, moje nastávající je krásná jako obrázek, jen ji pověsit!". Po očku však sleduje, kterak neviditelné ruce šmejdí po pultu. "Promiňte, omlouvám se pane, nechtěl jsem se vás dotknout, tak co si vyberete?", nabízí dále klenotník, ale náhle zrudne jako rak. "Co, tady byl náhrdelník! Kde je?", řve jako pominutý a volá stráže. V klenotnictví nastává zmatek. Gaird i Letto však klidně stojí a dělají jakoby nic. Neviditelný Barnabáš usoudil, že si nakradl dost a takticky se stahuje ven. Strážím, které se mezitím dostavily na místo, nezbývá nic jiného, nežli se oběma dobrodruhům omluvit.

"Tak takhle to v životě chodí. Co si neukradneš, to nemáš", vykládá Barnabáš Lettovi, točíc přitom ukradeným náhrdelníkem na prstu, svůj zlodějský životní postoj. Letto krčí rameny a dává si pořádný žejdlík piva, na které tři přátelé zašli po vydařeném lupu.

Barbar Lodroc se po rozchodu družiny chvíli potloukal po hostincích, hrál s místními dětmi kuličky, honil slepice, a pak se vydal zpět do přístavu. Dostal náhle chuť na ryby. Na malém dřevěném molu se zastavil u rybáře, kterému se ve džberu mrská několik ryb. Po chvíli smlouvání si Lodroc asi tři ryby skutečně kupuje. "Jé, vy máte ale smutný vočička. To určitě chcete zpátky do vodičky", zjihl náhle barbar a hází ryby zpět do vody. Ryby jsou však již částečně leklé, a tak se stále drží na hladině. Jakmile to uviděl rybář, popadl podběrák a jal se je lovit zpět. "Co to děláš, smraďochu!", okřikl rybáře Lodroc a začal mu rvát podběrák z rukou. "Ty ryby jsou ve vodě. Mám řádné povolení města k rybaření na jezeře. Nechte mě být, nebo zavolám stráže!", brání se napadený, ale s Lodrocem není řeč. "Já si ty ryby zaplatil, tak si s nima můžu dělat, co chci!", křičí barbar a rybář raději ustupuje. S pocitem vítěze se Lodroc rozhlíží kolem sebe a dívá se, jak ryby po chvíli skutečně mrskly ocasy a potápějí se do jezera. Rybář si ještě ťuká na čelo a odchází do svého domku.

"Tak co uděláme, Gawaine. Já si myslím, že je to jasný", mrká kroll Jacob na barbara Gawaina a tomu je hned jasné, o co kráčí. "Já bych rád, jenomže nemám ani zlámanej mědák", krčí rameny barbar a obrací si kapsy na ruby. "To nevadí, já mám peněz dost a v nejhorším šáhnem do družinovýho. Abys věděl, jakej sem kamarád, tak já tě zvu!", poplácává Jacob Gawaina po rameni a ten nadšeně souhlasí. "Problém je jedině v tom, že tohle je velký město, tak abysme to rychle našli". "Nic se neboj. Na to já mám svůj krollí čuch", kasá se Jacob a skutečně naprosto neomylně zamířil správným směrem. Oba dva prošli několika ulicemi, až se dostali do jedné, která nesla název Fialová.

Veselé plamínky červených luceren vrhají do obličejů návštěvníků neposedné odlesky, z oken se ozývá smích a rozpustilé výkřiky, zkrátka a dobře, ve Fialové ulici je veselo. "Tak co, panáčkové, máte penízky?", ptá se obou Nurnských válečníků veselá děva. "Kuš, jedeš?! My jdeme za lepším", odbývá ji Jacob a táhne Gawaina za sebou. "Hm, U skřetí krasavice. To není nic pro nás", rozhlíží se kroll kolem sebe a jde dále. "A co tady. Tady to vypadá líp", hlásí Gawaine a slabikuje z vývěsního štítu: "Na borovém loži". "Ale ne, já mám dost peněz. Tady to není nic pro nás. Hele, tady to je to správný místo. U zlatý podkovy", spokojeně přelouskal nápis kroll a vchází dovnitř.

"Budťe vítáni, chrabří válečníci, odložte kyrysy a zbraně a udělejte si pohodlí", vítá oba druhy tlustá žena v třpytivých šatech a tleská. Jacob i Gawaine si skutečně odkládají vše nepotřebné a pohodlně se usazují v křeslech. "Kruci, tady se mi líbí. Jestli dostaneme slíbenou odměnu, tak sem zajdu aspoň na tejden", radostně se šklebí Gawaine a kroll se tváří světácky. "Ehm", přitáčí se k oběma druhům služebník v sametovém obleku a pokračuje: "Kdybyste ráčili složit menší zálohu. To víte, lidi jsou dneska různý. A my bysme neradi volali stráže". "Tady máš", hází kroll chlapíkovi plný měšec a dále se o něj nestará. Mezitím se dostavil i číšník, který oběma nalil vrchovatě vína a i další služby jsou na úrovni. Jak barbar, tak i kroll jsou zatím velmi spokojeni. Po kratší době se vrátila tlustá žena, které ostatní říkají jednoduše Stará máti. "Tak pojďte, děvčata. Pěkně se tady pánům ukažte", sladkým hlasem pobízí asi deset ženštin, oblečených v odvážných šatech. "Jen vybírejte, vzácní hosté", pyšně ukazuje na jednotlivé dívky Stará máti a líčí vlastnosti a dovednosti jednotlivých děvčat. Celé předvádění trvá asi hodinu a po jejím uplynutí si Jacob a Gawaine konečně vybrali. "Tak, já bych prosil tady tu Dračici a Lahvičku. Kruci, to sou ale divný jména. To u nás v Nurnu se holky v hampejzu menujou docela jinak", vybírá si Jacob dvě pohledné dívky nejstaršího řemesla a má se k odchodu do patra. "A já si vezmu tady Záclonku a Rybičku", vybírá si Gawaine a i on odchází. Stará máti ještě dodává: "To víte, každej se nějak jmenuje. A jsme slušnej podnik a žádnej hampejz. A hlavně ty velikej, dej pozor na má děvčata". "No jo, no jo", mumlá si Jacob a mizí v pokoji.

"Tak ráno se sejdem, Jacobe. Musíme zpět do přístavu. A díky za pozvání", říká v dlouhé chodbě plné dveří Gawaine Jacobovi, ale pak se zamyslí: "Když přijdem pozdě, tak se nic nestane". A potom si již jde každý po svém.

Popisovat, co se dělo za dveřmi pokojů je neslušné, a tak snad jen to, že se po dlouhé době oba válečníci pořádně umyli, vydrhli se a pak si již jen užívali. Nyní se na chvíli přenesme jinam, abychom se s oběma hýřivci opět po chvíli setkali.

Ráno v přístavu se skutečně všichni sešli tak, jak bylo dohodnuto. Chybí jen Jacob a Gawaine. "Už tu měli být, nevíte, kam šli? Jestli se náhodou Jacob zase někde neporval", stará se vůdce družiny Atheas. "Oba šli spolu do hampejzu", hlásí vševěd Gaird z Ruindoru. "No, jsem vůdce, tak pro ně musím dojít. Ach jo, to je psí život", kleje Atheas a společně se Sarimem jdou pro oba výtečníky.

Atheas nemá krollí čuch, a tak to oběma druhům trvá déle, ale nakonec i oni najdou Fialovou ulici. "A kruci, tady je těch hampejzů víc. Budeme je muset projít všechny. Na ulici myslím hledat nemusíme. Tak hluboko by snad neklesli", mumlá Sarim a otevírá dveře U skřetí krasavice. Do nosu ho udeří zápach příšerného smradu a druid nemá daleko ke zvracení. Za ním vchází i Atheas a i on téměř omdlí. V oblacích kouře spatří oba druzi dřevěnou lavici, na níž sedí několik dívek, o nichž nelze při nejlepší vůli prohlásit, že jsou hezké. Spíše by se patřilo čtenáři sdělit, že jsou hnusné a škaredé. Nevyspalé, odulé, upatlané a ztrhané tváře se líně otočily k nově příchozím. "Hele Motyko, podívej se, co to k nám přišlo za fešáky", sděluje jedna zaměstnankyně podniku druhé. "No né, Larvo, vypadaj jak dva strašáci", odpovídá jí jiná, u níž určit rasu by znamenalo velký problém. "Tak co to bude, hošani? Jestli jste si vybrali, tak tady zaplaťte a můžete jít za plentu támhle do rohu. Možná, že tam bude eště místo", říká jim Motyka a hlasitě se řehtá a Sarim tak může zjistit, že nemá žádné zuby. "Ehm, tedy jako, že ano. My o vaše služby nestojíme. My bychom spíše potřebovali radu", koktá Atheas a snaží se nevšímat si, že jeho krásná modrá čepice je veškerému osazenstvu pro smích. "Tak radu bys potřeboval, šašku", kření se jedna krasavice, která vypadá, jako by právě spala sto let na hnoji. "To si ani jednu z nás nevybereš? Podívej se tady na Motyku, Larvu, Kachnu, Bramboru nebo třeba tady na Fošnu. To si vážně nevybereš?", provokuje Athease zhýralá ženština a loká si piva. "Ne, nevyberu, taky bych mohl onemocnět a to si nemohu dovolit", snaží se Atheas zachovat vážnost. "No dobře, dáme ti radu, ale za rady se platí!", napřahuje kostnatou pracku bába, které ostatní říkají Slepice. "Tady máš zlatku a řekni mi, jestli tady nebyl takovej urostlej chlap a s ním ještě jeden?", ptá se Atheas a drží se za nos. Slepice dvakrát převrátí zlatku v ruce, kousne do ní a pak povídá: "Ne, a už vypadněte a nekažte kšeft". "Tak děkujem za radu", volá ještě Sarim a radostně opouští ponuré doupě.

"To nás mohlo taky napadnout, že tady nebudou. Jacob měl u sebe dost peněz, tak nebude přece utrácet v takovym pajzlu", moudře uvažuje druid Sarim a Atheas pokyvuje hlavou. "Zkusíme to tady Na borovým loži", ukazuje po chvíli cesty Sarim a vstupuje do jednopatrového domu. O tomto podniku by se již dalo prohlásit, že je na určité společenské úrovni. Hlavními klienty jsou zde obchodníci projíždějící městem a vojáci místní posádky. Na zdejší zaměstnankyně se lze již delší dobu dívat bez obav, že zákazníkovi bude špatně. Mnoho z druhů Nurnských by si tady dokázalo vybrat společnici. Na pokoji se lze dokonce i zamknout a za slušný peníz si lze na pokoj objednat i vcelku slušnou krmi. Atheas a Sarim se chvíli rozhlížejí a pak spatří osobu, o jejíž funkci v podniku není pochyb. Točí se kolem hostů, ukazuje na svá děvčata, smlouvá o ceně a inkasuje peníze. Atheas se chvíli odhodlává a pak ji oslovuje: "Vzácná paní, nejsou zde náhodou dva urostlí chlapíci. Kroll a barbar?. "To se ani neposadíte, pánové?", táže se žena, která tuší obchod. "Ne, neposadíme, chceme jen odpověď na naši otázku", rozhodně jí odpovídá Sarim a čeká. Majitelka podniku je očividně zklamána a jen natahuje ruku. "Za radu je deset zlatejch!". Sarim jí vyplatí požadovanou částku a dozvídá se, že ani kroll ani barbar tady v poslední době nebyli. Zbývá poslední podnik ve Fialové ulici. U zlatý podkovy.

Druid i čaroděj jsou již otrslí a rázně vcházejí. Všude jsou tlusté koberce, hoří olejové lampy, obsluha je uniformovaná a ochotná. Stejně jako předtím Jacoba a Gawaina ujímá se jich ona tlustá žena v třpytivých šatech. Po chvíli rozhovoru je i ona zklamána oběma návštěvníky a za radu považuje tučnou částku. Atheasovi je to už jedno a platí. "Tak ty dva tady skutečně jsou, ale nyní je rušit nemůžete. Oba si řádně zaplatili a mají právo na klid!", rezolutně velí tlustá žena, která dbá o pověst svého podniku. Atheas ani Sarim jí však nevěnují pozornost a pádí nahoru po schodech. "Stůjte, darebáci! To nemůžete!", volá za nimi ještě majitelka, ale pak raději volá stráže.

Atheas mezitím vrazil do pokoje k Jacobovi. Zastihl ho v nejlepším. "Jacobe, okamžitě se vrať do přístavu k ostatním!", velí vůdce, ale odpovědí mu je jen řev Jacobův: "Vypadni vodsaď, ty slídile, nebo po tobě něco hodim". Atheas to ještě chvíli zkouší, ale po chvíli se mu kolem hlavy začíná rozprskovat nádobí a menší kusy nábytku. Atheas se stahuje na chodbu, kde stojí již Sarim, kterému teče z čela krev. "Koukám, že jsi dopadl stejně, co?", ptá se Atheas druida a ten žaluje: "S Gawainem nebyla kloudná řeč. Křičel na mě, že jsem čumil a pak už jen samý sprosťárny. A házel po mně vším, co mu přišlo pod ruku. Nepoužijem na ně trochu magie?". "Kašlem na ně. Počkáme v přístavu ještě hodinu, a pak odejdeme bez nich. Půjdem po břehu. Budou nás muset dohnat", docela moudře uvažuje Atheas a schází dolů. Tam jsou dopadeni strážemi, musí potupně zaplatit pokutu za rušení hostů a potom oba naštvaně odcházejí k ostatním.

Oslabení druzi vedení Atheasem jdou pěšky směrem k močálům, kde tuší hlavní sídlo pirátské tlupy. I přes oslabení o Jacoba a Gawaina je tlupa Nurnských natolik silná, že může pomýšlet na úspěch. Přesto však jdou druzi pomalu v naději, že je dva zhýralci dohoní. Druid Sarim dělá značky do stromů, které by měl vidět i podnapilý kroll. Cesta vede nejprve otevřenou krajinou, ale po několika mílích se druzi musí potýkat s podmáčeným lesem, hejny komárů a bahenním puchem.

"Hej, Gawaine, měli bysme jít za družinou. Bez nás sou ztracený", chvástá se Jacob a obléká se. "Máš pravdu,...sakra, Jacobe, ty smrdíš jako pytel kytek", čichá Gawaine, ale sám na tom není o mnoho lépe. Oba vykoupaní druzi opouštějí pohostinný podnik a vydávají se za družinou. Oba jsou značně rychlejší než většina členů Nurnské družiny, a tak trvá jen několik hodin, nežli je opět družina pohromadě. "Vy ste normálně vopustli družinu", vyčítá barbar Lodroc a Atheas se chystá oběma pořádně vyčinit. "No co, šli sme za ženskejma", vymlouvá se Jacob a Gawaine mu hlasitě přisvědčuje. Družina se chvíli dohaduje, ale je jasné, že k potrestání nedojde. Po chvíli jdou raději všichni dále. Asi den se ještě všichni plahočí lesem, aby nakonec dorazili k řece. Sarim na několika místech stopuje, aby nakonec skutečně našel nějaké stopy humanoidů, vedoucí do jedné zátočiny.

"Pst", potichu říká Sarim a rukou dělá jasné gesto, "Támhle je další srub. Vypadá to, že v něm skoro nikdo není". Secvičená družina se pomalu rozděluje na menší skupinky a obkličuje nízkou dřevěnou budovu. Ke srubu přiléhá i dřevěná strážní věžička. Atheas a Sarim přistupují ke dveřím a Sarim je vyráží holí. Jacob mezitím leze oknem a ostatní hlídají.

"Ha, padla mi pětka a tobě jen dvojka, Rypáku!", je slyšet hlas zevnitř srubu. "Ne, to byla šestka, ty si schválně strčil do stolu, Chlermo!", odpovídá mu jiný. Vzápětí je slyšet hluk rvačky. Sarim a Atheas vbíhají dovnitř. Spatří zaplivanou místnost, ve které se perou asi tři otrhanci. Z čarodějových očí vylétá několik blesků. Z otrhanců se zakouří a všichni padnou mrtvi k zemi. Sarim zatím hlídkuje u dveří a náhle volá: "Pozor, Atheasi! Je za tebou!". Vůdce se ohlíží a vidí ve svitu louče malou postavu s nožem v ruce. Ta nemešká a skáče po čaroději. Atheas je těžce raněn. Sarim mezitím umlacuje zákeřného útočníka holí. Nestojí ho to mnoho námahy, neboť v práci s holí je druid mistr. "Hej, je tu někdo?", ozval se cinkot tříštěného skla a do místnosti vpadl Jacob. S uspokojením se dívá na několik mrtvol a lituje, že se nemohl zapojit do boje. "Teda, já ti povim Sarime, ty seš vopravdu dobrej bijec", lichotí kroll druidovi, ale nemyslí to zcela upřímně. Spíše se snaží udobřit si Sarima od příhody ve Zlaté podkově. Sarim vypíná hruď a rozpačitě si tře pleš. "Ale většinu sem jich sejmul já", ozývá se o své zásluhy vůdce Atheas, ale v tom se otevřely dveře a do místnosti čísi ruka vhodila skleněný flakónek. Ten se roztříštil o podlahu a hned z něj vyprchal zelený obláček. Atheas se nadýchl a v tu ránu padl bez známky života k zemi. Jacob vyběhl na chodbu a okamžitě dostihl hubeného elfa, který v ruce třímá ještě jednu nádobku. Tu však již nestačil použít. S uraženou hlavou padl na podlahu. V této chvíli jsou již ve srubu všichni Nurnští a rozebíhají se po místnostech. V jedné z nich právě leží Atheas. K jeho štěstí k němu hned skáče druid Sarim a pomocí magie se snaží napravit to, co způsobil jed z rozbitého flakónku. Daří se mu to a Atheas děkuje za svůj život. "Víš, asi jsem se spletl, myslím že jsi je zabil všechny ty". "To ne, možná, že i tys nějakého sejmul", brání se jakoby druid, ale je očividně spokojen.

Družina se rozhoduje, že přespí ve srubu. Sarim se ještě potlouká po lese a snaží se stopovat. Vrací se až za tmy do hlasitého chrápaní. Vzhůru je pouze Lodroc, který drží hlídku. "Našel jsem čerstvé stopy, někdo se tu potlouká okolo", hlásí Sarim Lodrocovi, ale ten jej ledabyle odbývá. "Běž už radši spát", ukazuje barbar Lodroc na kopu špinavých houní v koutě. Druid pokrčuje rameny, zalézá do houní a onedlouho je slyšet jen jeho pravidelné dýchání. Lodroc se nudí a hlava mu stále častěji klesá. Náhle mu čísi silné paže přehodí koženou smyčku kolem krku a barbar cítí, že se dusí. Snaží se vyprosit, ale smyčka se mu stále pevněji stahuje okolo hrdla. Lodroc chrčí a kope kolem sebe. Cítí, že mu síly ubývají a smrt je blízko. Jeho smrtelný chropot budí nedaleko spícího Letta a Gawaina. Ti se chvíli nechápavě dívají na zmodralého barbara a vidí, jak je škrcen maskovaným mužem v kápi. Spěchají Lodrocovi na pomoc, ale muž se jeho tělem obratně kryje. Na poslední chvíli se jim však podaří muže ubít k smrti mečem a šavlí. Lodroc si svírá hrdlo a kácí se k zemi. "To rozchodíš, ospalče. Jak si to hlídal?", ptá se Lodroca rozhorleně Gawaine a čistí si šavli, kterou důvěrně nazývá Dracéna. "Tak si hlídej sám, ty chytráku!", rozčiluje se po několika minutách Lodroc a tře si hrdlo. Noc již uběhla klidně a bez vážnějších příhod. Ráno muži z Nurnu prohledávají mrtvé tělo nočního hosta. "Jejda, ten má pěkný přívěšek", piští hobit z Tiklu a svírá v pěsti koženou tkanici, na níž je zavěšen bílý kámen. "Určitě je kouzelný", pokračuje hobit a zavěšuje si jej na krk. "Byl to jeden z pirátů", ukazuje Letto na mužovo zápěstí, na němž je všem známý had a jméno Losornn. "Bestie, chtěl jsi mě uškrtit, co, prevíte?", kope do mrtvoly Lodroc. "Sarime, běž ven stopovat. Můžeme jít po jeho stopách, třeba nás někam dovedou", radí Atheas a druid běží rád splnit vůdcovu radu. Vždyť stopování je jeho koníček. Jeho snaha skutečně není marná a po několika chvílích již vede družinu lesním porostem po stopách nočního škrtiče. Družina v tuto chvíli ještě pořádně neví, že již míří k samému srdci pirátské tlupy, k Vallredské tvrzi. V této chvíli by se slušelo podívat se i k protivníkovi, a proto se na chvíli odpoutejme od Nurnské družiny.

Roku 1022 se na západ od Wallimoru podařilo Erkrachtskému vládci Ilsenovi ovládnou většinu ostrovů. Zůstával jen odbojný Asker na severu, ale ten byl příliš vyčerpán dlouholetými půtkami,než aby vážně Ilsenovu říši ohrožoval. Od památné bitvy o Asker roku 1019, kde bylo Ilsenovo vojsko odraženo, neplýtval již panovník silami, neboť si uvědomoval, že ztrácet vojáky v bitkách o hornatý a neúrodný ostrov je jen mrhání. Místo toho se soustředil na upevnění své moci v samotné říši. Zavedl v zemi pevný řád, i když často za cenu krvavých represálií. Jeho říše však nyní byla pevná a nehrozilo jí žádné nebezpečí zevnitř. V jeho plánech mu pomáhal jeho nebližší pobočník čaroděj Horten z Krrelu. Ten přišel i na nápad, jak se pokusit rozšířit vliv Erkrachtu na východní pevninu. Roku 1023 se vydal do Wallimoru společně s několika průvodci. Po několika měsících se mu podařilo shromáždit v těžko dostupných Karkeských mokřinách početnou tlupu mužů nejhrubšího zrna. Za pomoci svých pobočníků však dal této různorodé směsici vyvrhelů pevné vedení. Toto společenstvo později nazvaal Půlnoční bratrstvo a to mu bylo absolutně oddáno. V přístavech potom jeho nahaněči verbovali mnoho povalečů a ti potom byli vycvičováni na hlavní základně k pirátskému řemeslu. Netrvá dlouho a činnost Půlnočního bratrstva začala vážně ohrožovat obchod ve Wallimoru. Mnohé z lodí, které pluli po řece Sir-sarn bylo přepadeno a vypleněno. Obchod stagnoval. Na boj s piráty bylo třeba odvelovat stále více vojáků, kteří potom chyběli na západní hranici. Illsenovi ozbrojenci stále častěji útočili na Wallimorské pobřeží. Roku 1025 však postihla Půlnoční bratrstvo vážná rána. Mnoho z pirátů podlehlo zákeřné nemoci, zavlečené mezi ně novými rekruty z dálného východu. Osádky strážních srubů, které nechal Horten vybudovat na mnohých ostrovech Bal-tarošského jezera, byly početně stále slabší a slabší. Horten, který si za své sídlo ve Wallimoru zvolil skalní proláklinu nedaleko hlavní tvrze, se snažil situaci řešit urychleným přísunem posil z Erkrachtu. Tyto posily však ještě zdaleka nebyly na místě a jejich výcvik byl zatím velmi mizerný. Mnoho z nových rekrutů se při prvním boji raději stáhlo a nyní se jich spousta potulovala po lesích. A do této situace vpadla Nurnská družina.

"Tak co, Sarime? Vyčmuchal jsi něco na tý zemi?", ptá se vůdce Nurnské tlupy Atheas známého lesního muže. "Já nečmuchám, já stopuju", ohrazuje se uraženě druid a pak dodává: "Myslím, že když se přeplavíme přes tohle rameno řeky, tak narazíme na hlavní základnu". "A jak víš, že je to hlavní základna?", podezíravě se ptá kudůk Torp. "Já nevím, to si jen tak šeptají stromy, moje drahé stromy. Podívejte, tu je habr a tu bříza, osika a olše", zasnil se na chvíli znalec lesní moudrosti Sarim, který si říká urostlý. "Já bych teda pralesákovi věřil. Von se v takovejhlech situacích vyzná, má totiž ten pralesní čmuch", rýpe do druida barbar Lodroc. "Kdo je u tebe pralesák, ty hlupáku?", zvyšuje hlas ješitný Sarim. "No tak teda pralesní muž", popichuje dále Lodroc a družina je vděčná za trochu toho rozptýlení. "Ty mě teda považuješ za pralesního muže, jo?! Dostaneš pěstí!", vyhrožuje dále druid a všichni kuckají smíchy, jelikož dobře vědí, že Sarim se prát nebude a jen planě vyhrožuje. "Já tě nepovažuju za pralesního muže. Ty jseš přeci lesní muž", řehtá se Lodroc, který dobře vycítil, že většina družiny je nyní na jeho straně. Sarim zlostně bouchá holí do země a otáčí se od ostatních. "No tak, chlapi, nechte toho", udobřuje obě strany Atheas a raději organizuje další pochod. Mezi stromy se náhle objevuje palisádová hradba. Sarimův instinkt měl pravdu. Vallredská základna se vyloupla v celé své velikosti!

Druzi zjištují, že pevnost je velmi malých rozměrů, avšak bytelně postavená. V rozích se tyčí strážní věže a brána je pevně zavřená. "Musíme se připlížit potichu, přelézt palisádu a všechny porubat. Docela rád bych se setkal s tim lumpem Hortenem!", huhlá kroll Jacob a měří si pohledem ostatní. "A proč potichu. Já se v boji povzbuzuju válečným pokřikem", huláká na celé kolo barbar Lodroc, kterému již zřejmě otrnulo poté, co byl málem uškrcen. "Drž klapačku, pitomče!", napomíná jej Atheas, ale mnoho to nepomáhá, barbar ječí dál na celé kolo. I někteří ostatní se začínají dohadovat o útočném plánu příliš hlasitě. Nejvíce však řve Lodroc. Vůdce Atheas se chvíli zamyšleně drbe na hlavě, promeškávaje tak cenné chvilky, a pak se naposled snaží umlčet Lodroca po dobrém: "Poslyš, jestli nebudeš okamžitě zticha, tak uvidíš!". "A co bych tak měl asi vidět?", táže se mohutným řevem buran. Atheas se chvíli soustředí, a pak máchá rukama. Kolem Lodroca se zvedl vítr a barbar se náhle ocitl na vysokém stromě. Atheasovo kouzlení je sice efektní, ale příliš nepomáhá. Lodroc, usazen na větvi, ječí dál. Druzi se chytají za hlavu a raději se rozdělují na několik skupin a obkličují již dávnou zburcovanou pevnost. K velikému štěstí Nurnské družiny je v pevnosti jen velmi málo strážců, kteří se nyní horečně chystají k obraně. Kdyby tomu tak nebylo a pevnost měla plný stav, mohla Lodrocova neukázněnost míti tragické následky.

V pevnosti je však jen několik obyčejných pirátů, a pak ještě tři Hortenovi pobočníci, dva lidé a kroll. Jedině tito mohou tvořit vážnější překážku tlupě Nurnských hrdlořezů. Jejich situace je však beznadějná.

"Raz, dva a jedna jsou tři", zakřičeli si Nurnští a mohutný strom v jejich rukách roztříštil bránu na několik kusů. Jacob, Sarim a Gawaine se rozebíhají dovnitř. Kudůk Torp, hobit Barnabáš, člověk Letto a Gaird se společně s barbarem Lodrocem přehupují přes palisádu. Několik pirátů se pokouší postavit na odpor, ale za pár chvil se jejich znetvořená těla válejí na zemi. "Uááá", řve Jacob při spatření několika žen, které se společně s posledními obránci snaží uprchnout. V jednom z rohů pevnosti u hlavní věže je zvednutý poklop, který ústí někam do hlubin. Do něj se spouští tři ženy a jejich ústup kryjí tři poslední bojovníci Vallredské základny. Jsou to tři ještě žijící pobočníci Hortena, dva lidé a plešatý kroll. Horten však není nikde ke spatření. Nurnští vyrážejí s napřaženými zbraněmi na nepřátele. V čele pádí Jacob chrabrý z Rugornu, který naráží na krolla Horghonta, jenž jako poslední leze do díry. Dvě kladiva o sebe udeřila, jiskry vylétly vysoko k obloze a dva krollové se dali do boje s neskrývanou nenávistí. Do svistotu kladiv se ozývá temné mručení a skřípavý dech obou protivníků. Horghont je zkušenější bojovník, ale pro Jacoba hovoří jeho lepší pancíř a zbraň. Po několika klamných úderech Mollgovo kladivo proráží Horghontovo brnění v oblasti žaludku a z mohutného těla se vylévá zpěněná krev. "Uéééáh", řve Jacob a další ranou vráží plochý konec své strašné zbraně protivníkovi do obličeje. Ozve se křupot a Horghont je mrtev. Na Jacoba se upírají obdivné zraky jeho přátel, ale ten rozzuřen skáče do díry a pronásleduje poslední uprchlíky. Za ním pádí ještě Sarim a prcek Torp.

Pečlivě kopaný tunel je dlouhý mnoho desítek sáhů a jeho konec není vidět. Proto ke střetu dochází přímo v tunelu. Dva zbylí lidé kryjí ženy střelbou z luků a všichni Nurští jsou zraněni. Poté však dochází k souboji tváří v tvář. Mollgovo kladivo má opět krvavou práci a ani Brethilova hůl nezahálí. Muži jsou pobiti a zbývají jen ženy. Primitiv Jacob okamžitě zapomíná na boj a uleptaný od krve okamžitě po jedné vyděšené ženě skáče. Zatímco ukájí své pudy, Torp a Sarim svazují zbylé dvě pevnými pouty. "Co ste zač, ženské?", vyslýchá Sarim zajatkyně a mává kudlou. Dovídá se, že se jedná o manželky hlavních Hortenových pobočníků. Jedna byla manželkou krolla Horghonta a druhé dvě člověka Byrgha a Osgorntha. Sarim toho chce vědět ještě více, ale je vyrušen Jacobem, který se právě zvedl z podlahy a ještě nemá dost. "Poď ke mě, mrcho, a nic se ti nestane!", dvoří se kroll a vrhá se na tlustou krollku s jasným úmyslem. "Zvíře", obrací Torp Katzbalger pohled na Sarima a ten krčí rameny. "Hele, Jacobe, vykašli se na to. Vyvlečeme je ven a dostaneme z nich, kam vede tenhle tunel", domlouvá Torp Jacobovi, ale ten ho neposlouchá. Mezitím přichází i Atheas a rozhlíží se po tunelu. "No dobrý, Jacobe, tak už skonči, nemáme čas. Až to tady skončíme, tak si můžeš v Rochanu skočit do Fialový ulice, ale teď vážně nemáme čas", domlouvá vůdce krollovi a ten jej po chvíli skutečně poslouchá. "Eště vám ukážu, jakej sem chlapák!", obrací se primitiv na zneuctěné ženy a chápe se opět svého kladiva.

Ostatní mezitím stačili zběžně vyrabovat pevnost, ale nenašli nic, co by stálo za větší námahu. Jako vždy v takových chvílích se nejlépe osvědčil notorický kleptoman Lodroc, ale ani ostatní nezaháleli. Po příchodu Athease, Jacoba, Sarima a Torpa je svolána porada. Ze zajatkyň je brzy získána informace, že tunel vede do hlavního Hortenova sídla ve skalní proláklině. Zdá se však, že něco se snaží ženy, které se klepou strachy před Jacobem, utajit.

Zatím se nachýlil další den a všichni si jdou odpočinout. Kudůk Torp je pověřen hlídáním vdovy po Byrghovi - Ollasy. Odvádí ji do jedné vyrabované místnosti a nabízí jí příjemně strávenou noc. Vdova při pohledu na mrňavého kudůka a po předchozích událostech celkem pochopitelně odmítá. Torp však není Jacob a Ollasino přání respektuje. Jen se naštvaně schoulí do koutka a spí. V noci se Ollasa pokusí uprchnout, ale bdělý Torp ji brzy dostihuje a za použití kouzelného lektvaru ji snadno přemůže.

Ráno se družina rozděluje na dvě skupiny. Jedna, tvořená zkušenějšími členy Atheasem, Jacobem, Sarimem a Torpem, půjde dále prozkoumat tunel, zatímco druhá, vedená zlodějem Barnabášem a tvořená Gawainem, Gairdem, Lettem a Lodrocem, půjde po břehu a za pomoci hobitova čichu se pokusí udržet kontakt s první skupinou.

Obezřetně postupují Nurnští dlouhým tunelem. Vpředu Jacob a Sarim, za nimi Atheas a Torp s kuší. Úplně vpředu jsou však hnány jako rukojmí dvě ze tří zajatých žen. Po několika stech sázích se na konci tunelu objevuje světlo. "Stát", velí Atheas a Torp je zneviditelněn a vyslán na výzvědy. Vrací se za okamžik. "Je tam drak!", suše oznamuje ostatním. "Ta bestie tady určitě zná tyhle ženský, vezmeme je před sebe a budeme se jima chránit", uvažuje praktický Atheas. "Já bych je zabil rovnou", hlásí se o slovo Jacob, ale nakonec je vymyšlen zcela jiný plán. Atheas se zneviditelňuje a jde sám na draka. Ostatní zatím vyčkávají u ústí tunelu. Atheas prochází až do drakova příbytku. Ten je uzavřen v ohromné kleci a očividně stráží kovové dveře, vedoucí do skály. Zelený drak náhle zafrká a otočí svoji mohutnou hlavu k neviditelnému čaroději. A náhle je Athes vidět. Pevně se soustředí a z jeho očí letí tlustý svazek blesků. Prásk! Z draka se mohutně kouří a těžce raněná obluda se snaží zasáhnout nenadálého útočníka. Zcela vyčerpaný Atheas se vrhá do blízké studny a nechce vědět o světě. Jako na povel vybíhají ostatní z ústí tunelu a běží na draka. Bestie řve a vydechuje smrtící oblak. Druzi začínají chroptět, ale přesto ještě stačí zasadit smrtelné rány. Drak, který byl již těžce raněn od Athease se kácí k zemi. Nurnští radostně volají a vytahují mokrého vůdce ze studny. Ten plive vodu a valí bulvy na mrtvého draka. "Ty moje blesky sou docela dobrý. Pamatujete na toho huorna v Jarbě? Toho sem taky takhle sejmul", rozvyprávěl se náhle čaroděj a všichni uznale kývají hlavami. "Podívejte, támhle má doupě", ukazuje Torp na jeskyni. Všichni se ještě zběžně léčí a pak spěchají do jeskyně. Hrabivé pracky části Nurnských si pakují bezedné kapsy šperky z drakova pokladu, který u něj zřejmě Horten měl na úschovu. "Hm, viděli nás ty ženský. Přece se nebudeme dělit s ostatníma?", přemýšlí Sarim a drbe se na pleši. "Zabít, to je jednoduchý", navrhuje hrdlořez Jacob, který nemá žádné zábrany. "No, já nevím, jsou to přece jenom ženský", uvažuje Atheas, "Co ty na to, Torpe?". "Dělejte si s nima, co chcete", překvapivě odpovídá do té doby dobrák Katzby. Skupina vrahů se ještě chvíli dohaduje, ale nakonec všichni souhlasí s odpornou vraždou. Tento čin neomlouvá ani vyčerpání všech dobrodruhů, ani to, že se jedná o manželky nelítostných pirátů. Obě ženy se třesou v ústí tunelu. Tu k nim přistupuje Jacob a oběma tříští hlavy kamenem. Mrtvých těl se chápou ostatní druzi a hážou je do studny. Za nimi letí ještě těžká truhla, kterou Nurnští důkladně vybrali. Voda se ještě chvíli čeří, ale po chvíli nastává tísnivé ticho. Nyní všem dochází, čeho se dopustili. Pokusme se rozebrat, proč vůbec k něčemu tak odpornému došlo a jakou vinu na tom mají jednotliví druzi.

Jacob chrabrý je kroll. To vysvětluje mnohé. Je to nelítostný bojovník, který vyrostl k boji a zabíjení vůbec. Jeho zásluhy na slávě Nurské družiny nemůže nikdo popírat. Je to tupý kolos a primitiv. Je jasné, že ten si žádné výčitky svědomí dělat nebude. U něj tento čin nepřekvapuje, zabíjí prostě proto, že jej to těší. Dalo by se říci, že jednal pudově. Tento čin nepřekvapí ani u Sarima Gorůdyjského. Mnozí by si možná mysleli, že druid je moudrý a hodný ochránce lesa. Ovšem v Sarimově životě hrají hlavní roli peníze. Pro kus zlata udělá Sarim všechno, pokud ovšem pro to nemusí mnoho riskovat. V zabití dvou bezbranných žen příliš mnoho risku není. Proto Sarim neváhal a souhlasil. Přece se nebude s nikým dělit, vždyť v jeho sklepě je ještě dost místa na zlatky! Jiná situace je však u dalších dvou. Atheas je založením docela dobrák. V družině je oblíben a i proto byl zvolen vůdcem. Těžko říci, proč souhlasil. Po boji s drakem byl jistě vyčerpán a unaven, to ovšem není omluva. Je jasné, že jako vůdce v tuto chvíli zcela selhal. V jeho případě však zřejmě hrálo důležitou roli také zlato. Naprosto šokující je však tento čin v případě Torpa Katzbalgera. Tento kudůk, o kterém si všichni mysleli, že by nikomu neublížil, který měl vždy všechny rád, až s tím byl někdy směšný, nyní bez váhání a kapky studu souhlasil s tímto nechutným činem. Snad i on byl unaven dlouhým tažením, spaním na holé zemi a pobytem mimo domov. To však z tebe, Torpe Katzbalgere, nesmyje nevinnou krev! Od této chvíle máš i ty ruce špinavé ohavnou vraždou! Jasné je jenom to, že vinni jsou všichni čtyři. Lesk zlata zaslepil všem oči a uvrhl na Nurnskou družinu temný stín. Je jen štěstí, že se o tomto činu nikdo jiný nedozvěděl. Snad bude míti družina v budoucnu ještě čas, aby své jednání napravila statečnými činy. Ale pryč od úvah a vraťme se do reality.

O rovnosti
Jacob chrabrý z Rugornu, syn Urgolinův

Nurnští druzi nejsou vrazi,
muži jsou to skromní,
jedno heslo svorně hlásí,
všichni jsme si rovni

Ať jsi oděn do zlatého,
ať se válíš v lejně,
chudého i bohatého
okrademe stejně

Atheas přistupuje ke dveřím a zjišťuje, že jsou pevně zapuštěné ve skále a ani Jacobovo cloumání s nimi nepohne. "To je práce pro zloděje", pronáší vůdce a všichni se rozhodují vrátit se zpět a vyhledat zbytek družiny. Ten se mezitím vrátil zpátky do pevnosti, jelikož Barnabáš po příchodu k řece ztratil kontakt svým čichem. "Tak, co jste našli?", vyzvídá Gaird z Ruindoru. "Sejmuli jsme draka, ale naneštěstí zabil ty dvě ženský. No, stejně to byly rukojmí. Svoji úlohu splnily", bezostyšně lže Atheas. "Nám ta jedna taky utekla", odpovídá mu Gawaine, ale Gaird je najednou podezřívavý. "Drak, tak to určitě měl poklad. Ukažte!", vyptává se kouzelník. "Nic nemáme. Asi jenom strážil další cestu", úspěšně se vymlouvá Torp. Gaird se ptá ještě ostatních, ale i ti krčí rameny. "Za těma dveřma určitě něco je. Jdeme tam. Jestli chcete, můžeme hlasovat", navrhuje Atheas a všichni zvedají ruce, že jsou pro. Poslední jako vždy Sarim, který zásadně, když se má o něčem rozhodnut, nejprve se podívá, kterak hlasují ostatní, aby se náhodou nedostal do opozice.

Obratný Barnabáš otevírá svými šperháky zámek a družina vyráží dalším tunelem do posledního boje. Ve skalní průrvě, tam, kde se strmá skaliska tyčí do modrého nebe, je kamenná věž. V ní sedí úhlavní nepřítel Nurnské družiny, čaroděj Horten z Krrelu. Sedí zachumlán do těžkého pláště a v jeho hlavě se mu míhají černé myšlenky. Jeho plán s pirátskou tlupou ve Wallimoru se hroutí. Opět ta mizerná Nurnská družina hatí jeho plány! Nu což, o patro výše je teleport, do kterého může vždy utéci a vrátit se zpět do Erkrachtu a tam opět začít znovu. Náhle se mu obraz zavlní před očima a čaroděj se propadá do vzpomínek na své dětství.

Narodil se v rodině sedláka roku 978 na jednom z ostrovů Erkrachtu a dostal jméno Fuinmor. Jeho otec byl tvrdý a pracovitý a úspěšně množil své statky. Společně se svojí ženou vychovával ještě Fuinmorova staršího bratra Hirlana a jeho mladší sestru Agrinu. Zatímco otec byl na své děti velmi přísný a někdy až krutý, matka je zahrnovala nehynoucí mateřskou péčí. Dalo by se říci, že někdy děti až rozmazlovala. Zvláště si oblíbila nejstarší dítě. Zpočátku to příliš malý Fuinmor nepociťoval, ale s dospíváním si uvědomil, že matka má raději jeho bratra Hirlana. Začal na něj velmi žárlit a žárlivost se postupně změnila až na prudkou nenávist. Snažil se proti bratrovi štvát svoji sestru, ale ta byla, narozdíl od obou bratrů, dosti hloupá a stejně se hned, jak dospěla, provdala za místního kupce a od rodiny se odloučila. Fuinmor se stále raději toulal po okolí a jednoho dne navštívil i čarodějnici, která žila několik mil od Fuinmorova domova. Stará bába hned poznala, že Fuinmor má velké nadání pro magii a vzhledem k tomu, že cítila blízkou smrt, rozhodla se, že své umění někomu předá. Osamělý Fuinmor byl ideálním učedníkem. Postupem času trávil mnohem více doby u staré čarodějnice, než doma. Jeho bratr Hirlan se mezitím oženil a postavil si vlastní dům. Stal se z něj velmi úspěšný statkář a o to více jej Fuinmor nenáviděl. Vzhledem ke svému bystrému rozumu se velmi rychle učil čarodějnému řemeslu. Brzy převýšil svoji učitelku. Jeho chybou však byla veliká prchlivost. Jednou se pohádal se starou čarodějnicí kvůli nějaké banální záležitosti. Ve vzteku po ní hodil těžký moždíř, ve kterém bába připravovala všelijaké blivajzy. Byl mladý a obratný a trefil bábu přímo do hlavy. Byla na místě mrtvá. A nad její mrtvolou se ve Fuinmorovi něco definitivně zlomilo. "Vždyť zabít je tak snadné", pomyslil si nad mrtvolou a rozhodl se, že si vyřídí i účty s bratrem. Několik týdnů sháněl všelijaké bezdomovce a lumpy a pak jednoho letního večera vtrhl se svojí tlupou na bratrův statek. Jeho krvavá čeládka vyrabovala celou usedlost a vyvedla jeho obyvatele před Fuinmora. "Přibijte je všechny na vrata", zavelel a odvrátil tvář. Jeho rozkaz byl vykonán a ještě dlouho do noci se nesl nářek mučených. Pak byl celý statek zapálen. "Někdo střádá peníze, někdo si cpe akorát panděro, někdo se snaží pomáhat jiným a já budu páchat zlo. Zlo je jen opak dobra, nic víc. Jsem tedy vlastně úplně stejný, jako všichni ti potrhlí dobráci", hlásal Fuinmor své heslo a hodil svým kumpánům hrst zlatek. Pak odešel pryč z ostrova, zanechávaje za sebou jen bolest a utrpení. Postupně se dával do služeb různých pánů, kteří lačnili po bohatství. Dál si jméno Horten z Krrelu a postupně zapomněl, že kdysi žil jako slušný člověk. Najatým vrahem nechal dokonce zabít i svoji matku. Páchal ty nejodpornější zločiny. Zůstáli za ním jen zmrzačení, okradení, vdovy a sirotci. Nakonec jej do svých služeb najal krutý král Ilsen, panovník Erkrachtu, snažící se sjednotit všechny ostrovy. Horten se mu stál oddaným služebníkem a pod jeho záštitou se vydal na mnohé výpravy. Usadil se na Rudém ostrově, kde zbudoval své sídlo. Roku 1023 se vydal do Wallimoru.

Zatímco Horten vzpomíná na svůj život, nastupuje Nurská družina do posledního útoku. Procházejíc spojovacím tunelem doráží Nurnští až pod Hortenovu dvoupatrovou věž. Jsou sice obklopeni čarodějovou gardou mumií, ale theurg Torp vytahuje ze záňadří kouzelný svitek a mumie odvrací. Pro Sarima pak není problémem mumie postřílet kuší. Horten přestává vzpomínat a jde uvítat dobrodruhy, kteří se mezitím vyšplhali do prvního patra věže. V čele je Jacob a Sarim. Za nimi ostatní.

"To je Horten!", vyjeveně hlásá Jacob při spatření štíhlého muže s knírem. "Ano, jsem to já, ty obludo! Dnes si s vámi vyřídím účty! Pozabíjíte se navzájem!", zvolává Horten a máchá rukama: "Kaoso!". Druzi chvíli vyjeveně zírají a zjišťují, že Lodroc se náhle dává do boje s Barnabášem. Barbar se s hobitem mydlí hlava nehlava. Letto, Torp a Atheas nechápavě zírají. Jacob a Sarim však odolali náporu magické síly a vrhají se na čaroděje. Ten je těžce raněn a snaží se uprchnout k teleportu. Nurnští jsou však rychlejší. Do Hortenových zad se zabořuje kladivo a špičatý konec hole. Horten sípe na zemi a snaží se doplazit pryč. Ještě jeden úder a čaroděj znehybní. "Je mrtvej. Jenom škoda, že sem mu neukázal tu hlavu", řve Jacob a vytahuje z torny shnilou hlavu Glorminu. "Hej, vy, nervěte se mezi sebou. To vám přeskočilo?!", nadává Sarim Lodrocovi a Barnabášovi. Ti si jej však nevšímají a dál si zasazují krvavé rány. "Však voni toho brzo nechaj. Já to znám", oznamuje vzpamatovavší se Atheas a všichni čekají. Až na dva.

"Ty, Gairde. Určitě tady musí někde mít pokladnici. Půjdem se po ní podívat, ale potichu!", bere si barbar Gawaine z Ellienu stranou kouzelníka z Ruindoru. "Tak jo", souhlasí Gaird a nenápadně otevírá další dveře, které jsou na opačném konci. Buch! Kouzelník dostal ránu obrovskou palicí a jeho mozek se rozstříkl Gawainovi po obličeji. Proti barbarovi stojí odporný dvousáhový mutant. Je to nejbližší služebník Hortena, který jej vychoval ke svým zlým účelům a pojmenoval Josgornth. Ten nyní stojí proti Gawainovi a v ruce třímá ohromnou palici. "Doprčic, do čeho sem to vlezl", nadává barbar a brání se mečem. Po chvíli boje mutanta zabíjí, ale na další průzkum již nemá odvahu. "Do háje, Gairde, za to můžu já. Já sem nechtěl. Fakt, já sem nechtěl. Neměl sem tě vylákat se mnou", hořekuje Gawaine nad nehybným tělem svého spolubojovníka. Lodroc s Barnabášem mezitím dobojovali a společně s otatními jdou za Gawainem. Ten se kajícně přiznává. "Je to hloupý padnout u cíle", mudruje zloděj Letto a ani ostatním není do smíchu. Rychle prohledávají Hortenovy komnaty, nalézají nezvratné důkazy o jeho činnosti ve Wallimoru a hrst drahokamů. "A nyní rychle do Rochanu. Pro odměnu!", křičí Sarim a všichni si náhle uvědomují, že je konec jejich poslání a nyní je čeká již jen tučná odměna. S úctou pohřbívají Gairda a rychle se vrací do hlavního města. Zpáteční cesta ubíhá bez rušivých příhod. Snad jen Jacob, Sarim, Atheas a Torp mají obavy. Nemohou totiž zapomenout na to, že po opuštění Narianina chrámu nechali část zlata zakopaného u cesty. Pochopitelně se nechtějí s nikým dělit. Rozhodnou se, že poklad vyzvednou na zpáteční cestě. V Rochanu čeká Nurnské vřelé přijetí. Důkazy o likvidaci valné části pirátů jsou nezvratné. Krochan III. Walldorský přijímá družinu a osobně jí předává odměnu, která je opravdu tučná, jelikož úkol byl splněn ještě před časovým limitem. Družina se rozebíhá po městě. Někdo jde do Fialové ulice, někdo se jen pořádně najíst a někdo si prohlíží místní pamětihodnosti. Průjezd po řece Sir-sarn je opět volný a obchod může opět svobodně probíhat. Na západním pobřeží sice vypukla dlouho očekávaná válka s Erkrachtem, ale to již nemusí Nurnské zajímat. Nejzkušenější druzi si skutečně vyzvedávají zakopaný poklad a dělí si kořist mezi sebou. Po jejím rozdělení je nejšťasťnějším mužem v družině barbar Sarim. Získal podivný soudek s klíčkem, který pocházel z drakova pokladu. Sarim nedočkavě otáčí klíčkem a ze soudku vyskakuje... ohavný skřet. "Jsem tvůj oddaný sluha. Jmenuji se Jozlin", představuje se obluda. Sarim je nadšen. "A co umíš, ty můj malej kluku?", poskakuje druid okolo skřeta. "Neumíš třeba proskakovat hořící obručí, nebo vytahovat kapesníky z nosu?". "To neumím, ale umím bojovat", odpovídá skřet, kterého hodit do davu na tržiště by znamenalo způsobit menší paniku. "Výborně, budeš mě doprovázet. Koupím ti meč a zbroj!", směje se plešatý druid a hladí Jozlina po hlavě. Po nějaké době se v družině vyskytla pomluva, že Jozlin je Sarimův syn. Není to pravda. Sarim k Jozlinovi přišel tak, jak je uvedeno zde.

Ostatní kroutí hlavami, ale nikdo není druidovým chováním překvapen. Teprve nedávno přestal Sarim mluvit o tom, že si pořídí cirkus, ale začal pro změnu rozvíjet plány o tom, že si z jihu přivede hrocha. Ubohá Rion!

"To je výborné. Novorok oslavíme doma v Liscannoru", raduje se Atheas a zachumlává se do teplého pláště. I ostatní se tváří radostně. Po těžké výpravě čeká některé teplo vlastního domova, někoho sice jen podnájem nebo hostinský pokoj v Nurnu, ale všichni se těší na oslavu Novoroku. Za necelý tucet dní se před druhy skutečně objevuje zasněžený Liscannor. "No, konečně jste tady", vítá všechny starosta Yorg. "Představte si, že se mi podařilo ve městě nakoupit to nejlepší pití, které se vůbec dalo sehnat. A na Novorok nám sem přižene řezník několik prasat a ovcí. Jo, a taky máme povolení města ke stavbě dalších budov. Myslím, že rok 1026 bude dobrý a hojný"...

Hrobníkův půlnoční žalozpěv
Balgorr z Rugornu, syn Servulův

Nový je hřbitov vprostřed Liscannoru,
pod duby starými úhoru lán,
s márnicí malou byl svěřen krollu,
hrobníkem obecním byl jmenován

Zašlá je sláva reků dob dávných,
útržky písní a prázdná slova,
jen málo náhrobků vzpomíná slavných,
pustá jsou stavení, provdaná vdova

Zeptej se náhrobků, kde Densir leží,
kam vítr zavanul Sauronův prach,
řeknou ti příběh, pravdu však stěží,
o těch, jejichž jména vzbuzují strach

Ponuré stíny kol hrobů krouží,
ve svitu měsíce mění svůj tvar,
z márnice s lopatou Balgorr se plouží,
zahalen oblakem mrtvolných par

Ve větvích vítr svou píseň zpívá,
málokdo chodí sem v půlnoční čas,
kamenná socha z hrobky se dívá,
Balgorr hrob hluboký jde kopat zas

Vrší se hromada hřbitovní hlíny,
zaryl svou lopatou v kamennou zem,
dalšímu na d hlavou pokvetou blíny,
další zde bude snít svůj věčný sen

U nohou jáma tmavá se černá,
v ní bude pochován na věky sám,
ten, jemuž zůstala jenom smrt věrná,
ten, jemuž osudem konec je dán

Dokončiv práci, do dálek hledí
a tichem nese se jeho zlý hlas:
"Každý teď na zlatě doma si sedí,
chcípněte všichni, vem si vás ďas!"

"Kdo v noci dotkne se postavy mocné,
v ruce tři zlaté míti by měl,
v temnotě věčné naráz se octne,
v místě, na které bůh radš zapomněl"

Ukončil monolog, mornu zved z prachu,
uprostřed hřbitova plného děr,
neznaje obav, neznaje strachu,
k domovu svému vybral si směr

---