Historie Nurnské družiny I. - Ve službách Arrimonových

Historie Nurnské družiny I

XXII. Ve službách Arrimonových - dokončení

[Sečen 1024, Yorg z Erinu]

"Tak už jste se vrátili z Ostrova hořkých slz?", táže se Nurnských čaroděj Arrimon. "Vrátili, a co má být?", odpovídá nervózně kudůk Torp, neboť má strach z dalšího úkolu, které Arrimon rád požaduje. Kudůk se ve své představě samozřejmě nemýlí. "Mám pro vás další důležité poslání. Vy tomu říkáte úkoly", pobaveně pozoruje nešťastnou družinu čaroděj a pokračuje: "Je třeba zabít draka, který plení mé vesnice. A nazpátek se ještě stavte u upírů. Mí alchymisté potřebují jejich zuby. To víte, takové zuby dnes neseženete jen tak. A nepokoušejte se mě podvést, já všechno vím", končí Arrimon. "My to také víme", říká si pro sebe kouzelník Atheas a již v duchu myslí na to, jak se z nové výpravy ulít. Atheas není se svým názorem v družině zdaleka osamocen, ale nakonec se najde pětice odhodlaných, která je ochotna vyrazit přes Les hrůzy na draka ve vidině tučné kořisti. Na cestu se vydává vůdce Jacob z Rugornu, chodec Yorg z Erinu, alchymista Torp Katzbalger a hádavý elf Ragnar. Tuto výpravu podstupuje také záhadný a rozvážný kouzelník Grundyg z Quonsettu.

Pět šílenců se několik dní namáhavě probíjí přes Les hrůzy. Yorg má plno práce s ošetřováním raněných, neboť ve hvozdu je nebezpečno jako vždy. Větve s trny létají vzduchem, samonabíjecí pasti plivou otrávené šipky po všem živém a kanci jsou opět velmi agresivní.

Nakonec začne les řídnout a cesta začíná stoupat. "Jsme v surradonských horách, drak by měl být někde zde. Arrimon to říkal a ten se nikdy nemýlí", říká chodec Yorg a snaží se něco vyluštit ze změti stop na zemi. "A náhodou se nezmínil, na jakého draka to vlastně jdeme?", ptá se kouzelník Grundyg. "Ale zmínil. Je to prý ledový drak. A má snad být těžce zraněn od vesničanů", pokračuje Yorg a snaží se zachovat klid. Alchymista Torp nic neříká a začíná si přepočítávat rachejtle. "To ho taky mohli dorazit a nemuseli jsme sem chodit. Nerad bych tady skončil. Docela se těším do Liscanorru na Rolandu", vkládá se do debaty vůdce Jacob a zasní se. "Jenom aby měl velký poklad", strachuje se válečník Ragnar a staví se na konec družiny. "Mám stopy, vedou tam do té veliké hory", potichu všem oznamuje chodec z Erinu a na všechny náhle dopadne strach. Nastává dlouhá rozprava o nejvhodnějším postupu. Nakonec jsou vybráni dva dobrovolníci, Grundyg a Ragnar, kteří mají prozkoumat velikou jeskyni, patrně obývanou drakem. Kouzelník z Quonsettu zneviditelňuje sebe i elfa Ragnara a oba dva vstupují dovnitř. Ostatní čekají venku. Jacob chrabrý z Rugornu si chystá kladivo, chodec Yorg potírá své šípy jedem a kudůk Torp vybaluje rachejtle a křesadlo.

Oba průzkumníci pokračují neviditelní rychle širokou chodbou dále do nitra hory. Po několika stech sázích náhle oba spatří obrovskou místnost. "Hele, drak!", ztěžka vydechuje Ragnar a snaží se vytušit, kde je jeho neviditelný druh. "Tiše, já ho také vidím", ozve se hned u Ragnara. Kouzelník i válečník chvíli pozorují obrovské tělo, které odpočívá na hromadě lupu. "Těch peněz", vydechuje Ragnar a málem se rozeběhne k drakovi. "Uklidni se!", chytá elfa za rukáv Grundyg a vší silou ho drží. "Raději půjdeme pro ostatní. Neříkám, že se s nimi chci nějak moc rád dělit o kořist, ale na tohle nestačíme", končí Grundyg a táhne elfa zpět ke zbytku družiny. "Našli?", ptá se vůdce Jacob a vstává. "Našli!", odpovídá mu Grundyg a popisuje, co viděl v jeskyni. Nurnští druzi ještě vylepšují své vlastnosti pomocí rozličných lektvarů a pak jdou vpřed. Na dohled od spící bestie se zastavují a Torp odpaluje rachejtli. Prásk, rozhlehne se chodbou a drak je probuzen. Družina vidí, že je již značně zraněn, ale stále velmi nebezbečný. Drak natáčí ohromnou hlavu a vydechuje smrtící dým. Grundyg z Quonsettu je značně poraněn, ale to již Yorg zasahuje plaza jedovatým šípem a Jacob s Ragnarem zasazují těžké rány svými zbraněmi. Drak padá k zemi a je po krátkém boji. "Peníze, zlato!", křičí všichni a cpou kořist do toren. Je odhazováno všechno nepotřebné, jídlo a voda, a nahrazováno pokladem.

Píseň opilců
Jacob z Rugornu, Grundyg z Quonsettu, Llyr z Ruindoru

Výprava na draka
nikoho neláká,
jen toho starého
nurnského žoldáka

Arrimon všeznalý
poslal je do dáli,
aby tam společně
na draka vyzráli

Družina pospíchá
hrozivým lesem,
hrdinská píseň
vzduchem se nese

Grundyg, ten mocný pán,
neviděn spěchal tam,
s Ragnarem ukuli
ďábelský, hrozný plán

Tak už si všichni brousí meče,
vábí je zlata lesk a třpyt,
raněný drak jim neuteče,
ten jeho poklad, ten musí mít

A tak se semkli v smrtící řady,
rachejtle letí, zmaten je cíl,
Jacob a Torp i Yorg jsou tady,
ledový drak nemá už sil

Na zlatém loži kolos se pohnul,
zbraně a střely vzduchem už sviští,
pod jejich tíhou řádně se prohnul,
ledový pancíř na drť se tříští

Smrtelný vydal ledový vzdech,
omrzlý Grundyg štěstí však měl,
smrtící zbraně mají svůj spěch,
tak drakův soudný den nadešel

Nacpali torny zlatem, co září,
našli tak záhy pouti své cíl,
spatřili v ledu sto zmrzlých tváří,
jeden ten kvádr rozmražen byl

Na slunci jasném jeden muž roztál,
nestoudně drzým zdál se však být,
kladivem ránu do hlavy dostal,
Nurnskými nelidsky potom byl zbit

Nerodí slabé však Surradon muže,
zmrzlík, ten po chvíli znenáhla zmiz,
Yorg, zraněn, rány lízat si může,
bitka tak ztratila svůj správný říz

Trudnosti propadli mužové z Nurnu,
Arrimon mocný má vtíravý hlas,
kudůci Yorgovi chystali urnu,
ten ale na draky vydá se zas

"Podívejte, nejsme tu sami!", náhle volá alchymista Torp a ukazuje na kusy ledu a v nich zmrazené tváře. "Možná, že bychom je mohli oživit, třeba by nám za to zaplatili", říká Ragnar a snaží se vyvalit blok ledu ven. "Nesouhlasím, je to hloupost, podívejte se co jich tady je. Třeba by nás také mohli připravit o kořist", promlouvá k ostatním vůdce a krotí Ragnara v jeho činnosti. "Tak zkusíme zatím jen jednoho", řeší situaci kudůk Torp. Druzi se ještě chvíli dohadují, ale nakonec vyvlékají jednoho zamrznutce ven na slunce a čekají. Po několika hodinách se led skutečně rozpouší a objevuje se elf, který připomíná válečníka. "Jsme tvoji zachránci, zaplať!", pobízí udiveného elfa kouzelník Grundyg. "No, já vám tedy děkuji, ale nic vám nedám. Musím nazpět ke svému pánu Arrimonovi", nevděčně odpovídá elf. Ještě několikrát je podivín vyzván k zaplacení řádné odměny nebo alespoň k představení se, ale je to k ničemu. Vypuká hádka. Jacob s Yorgem nakonec tasí zbraně a vrhají se na nevděčníka. Ten dostane ránu, která by zabila i draka, ale ani to s ním nepohne. Setře si krev z těla, ožene se po chodci strašným úderem a záhadně zmizí. "Ještě, že jsme je neobživili všechny najednou. Mohli jsme špatně dopadnout", říká Yorg a léčí si rozšklebenou ránu na stehně. "Balíme! Na upíry kašlem, třeba se z toho u Arrimona nějak vykroutíme", velí vůdce a jde ostatním příkladem. Gwendarronští vlečou kořist, když jsou náhle zastaveni tlupou nebezpečně vyhlížejících kudůků. "Co zde pohledáváte? Patříte k Arrimonovi nebo k Tudyrithovi?", ptá se Nurnských velitel tlupy. "Patříme samozřejmě k Tudyrithovi! Copak to nevidíš?", mazaně odpovídá vůdce Jacob chrabrý. Jak se však ukazuje, zase tak mazané to nebylo. "Lžeš, Tudyrith nemá ve svých službách ani elfy, ani lidi!", křičí dál kudůk. Torp se snaží zachránit situaci. "To jsou zajatci, vedeme je na otrocké práce", volá alchymista a ukazuje na početnější část Nurnských. Nyní je již jasné, že dojde k boji. "Hoho, zajatci, říkáš. Jak to, že jsou ozbrojeni a tamten se tváří neobyčejně drze a vzpurně!", vede dále svou kudůčí vůdce a ukazuje na Yorga. "To máš tedy pravdu, ty skřete! Nejsem zajatec a tebe zabiju!", huláká nepříčetně erinský chodec a neprozřetelně střílí po kudůkovi. Ten se sice zapotácí, ale hned tasí a dává chodci pořádnou ránu. Vzápětí je ještě chodec prošpikován dvěma jedovatými šípy a nakonec ještě seknut od zle vypadajícího kudůčího válečníka. Yorg Erinský je na místě mrtev. Zbytek družiny se dává do boje. Srovnávat tento boj s bitkou u ledového draka je jako srovnávat malé hobití dítě se starým krollem. Grundyg Quonsettský se raději zneviditelňuje a mizí. Po chvíli se k němu přidává i těžce posekaný Ragnar, který se snaží utéct. Malý Torp zoufale střílí jedovaté šípy, ale situaci nakonec nakonec řeší až strašlivě rozzuřený kroll Jacob. Pěna mu stříká od huby a jeho válečné kladivo se barví do ruda. Kusy zpropadených kudůků létají vzduchem a nakonec je po boji. Oslabená družina si léčí rány a obírá mrtvé. Kořist je tučná a dává zapomenout na mrtvého Yorga. Nakonec však promlouvá dobrák Torp Katzbalger: "Měli bychom Yorga donést k Arrimonovi, je to sice podivín, ale třeba ho dokáže přivést k životu". Kouzelník Grundyg mlčí a elf Ragnar se tváří odmítavě. "Správně Torpe, povlečeme chodce s sebou, třeba je ještě nějaká šance. Každopádně si zaslouží řádný pohřeb", promlouvá Yorgův přítel a vůdce Jacob chrabrý. Mrtvé tělo je doneseno na smyk a dovlečeno až k Arrimonovi. "Tak co, zabili jste draka a donesli upíří zuby?", ptá se na uvítanou čaroděj. "Draka jsme zabili a na zuby si budeš ještě muset počkat. Jestli chceš zuby, musíš udělat tady něco s mým mrtvým přítelem", říká Jacob a sleduje Arrimona. V tuto chvíli se již všemi Nurnskými nenáviděný čaroděj ukazuje jako dobrák. "Tady máte kouzelný lektvar života, ale musíte mi donést ty zuby!", říká Arrimon a tázavě hledí na družinu. "Já jsem tedy proti! Upírů se bojím a Yorga jsem stejně neměl rád", huhlá Ragnar. Na jeho stranu se staví ještě nevypočitatelný Grundyg, ale Torp a Jacob jsou pro oživení. "Kdo nechce, nemusí na upíry jít. Arrimon nám dal lektvaru na více než jednu osobu a já slibuji, že ho použiji na kohokoliv z družiny. Třeba i na tebe Ragnare, i když si to moc nezasloužíš. Jsem vůdce a můj hlas rozhoduje!", důrazně promlová kroll Jacob a je rozhodnuto. Yorg z Erinu vstává z mrtvých a udiveně se rozhlíží. Po chvíli děkuje Arrimonovi a slibuje, že ty zatracené zuby přinese třeba sám. To naštěstí není potřeba, neboť se ukazuje, že tento úkol zase tolik nespěchá. Někteří z druhů se jdou školit u svých mistrů, a tak je výprava do upířího hradu posunuta o několik měsíců.

Čas však na Surradonu ubíhá rychle, a tak se jednoho dne musí nepočetná družina vydat na cestu. Cesta přes hvozd je nepříjemná, ale druzi se za dobu strávenou na ostrově již naučili opatrnosti a tentokrát vyváznou jen s malými šrámy. Podle nového Arrimonova náčrtku není těžké najít polorozpadlou zříceninu na úpatí hor. Všechno se zdá být opuštěné a prázdné. Veliká vrata, která vedou z nádvoří kamsi dovnitř, jsou však pevně zavřená. Vůdce Jacob káže dveře vyrazit a ukládá malému Torpovi, aby nosil zažehnutou lucernu. Nurnští vstupují do temnot. "Podívejte, tady je spousta chodeb a dveří", křičí na celé kolo šermíř Ragnar, který se po posledním školení u mistra svého oboru velmi změnil. Zatímco dříve rád chodil vzadu a do boje se zapojoval jen v případě snadných soupeřů a všechno raději jen komentoval jedovatými poznámkami, nyní se neustále cpe dopředu a odmítá dodržovat bojové seskupení. "Musíme to tady všechno vymlátit a pozabíjet!", rozvíjí dále své myšlenky sebevědomý elf. "Musíme se asi probít někam dolů, hlavně rychle", ostražitě pronáší čaroděj Grundyg Quonsettský a zabíjí krysu. Semknutá družina prochází temná zákoutí zříceniny a začíná docházet k prvním bojům. Podle přítomnosti vlků, netopýrů a vampýrů je jasné, že družina se nachází na správném místě. Zatímco Jacob a Ragnar používají hrubou sílu a jejich meče jsou stále zbarveny krví, kudůk Torp rád používá svoji novou kuši, získanou od kruté bandy kudůků. Chodec Yorg Erinský se spoléhá jak na svoji proslavenou kuši Bregol dal, tak i na přímý střet s mečem v ruce a čaroděj Grundyg všem pomáhá svými mocnými čáry. Přestože družina nechala dobrou polovinu svých členů v Arrimonově paláci a je tedy početně oslabena, nemá v tuto chvíli již slabých členů. Každý poctivě koná práci svého oboru a popisovat všechny boje a šarvátky je zbytečné. Takto pevně sjednocení druzi procházejí několik pater staré tvrze a zatím, vzhledem ke své síle, nenarážejí na vážnější odpor. Někdy však stačí docela málo, aby došlo k prudkému zvratu. V jedné bezvýznamné místnosti nachází vůdce Jacob chrabrý sud plný rumu. "Ha, ha, podívejte, alkohol a je ho hodně. To si dám. Nemusíte mít obavy, já toho hodně vydržím. Jen tak si trochu loknu", huhlá kroll a začíná chlemtat lákavý mok. Jak se však ukazuje, Nurnští obavy mít měli. Namol opitý kroll se jen potácí a blábolí nesmysly. Navíc hrozí nebezpečí, že poztrácí část nalezených cenností. Všechno nasvědčuje tomu, že se zbylí obyvatelé staré tvrze stahují k družině, a proto je třeba jednat rychle. "Toho opilce uvážeme na lano a potáhneme s sebou", říká Yorg a nahrazuje ožralu na jeho místě. Obětavec Torp hází na krolla umným pohybem smyčku a pokouší se jej táhnout. Naštěstí pohybu je Jacob ještě schopen. Značně oslabení dobrodruhové scházejí do nižších pater.

V jedné z velkých podzemních místností naráží družina na obávané nepřátele. Rozpadající se mumie se sápou na Nurnské. V poslední chvíli vytahuje alchymista cenný svitek a vyvolává okolo družiny clonu, za níž se nemrtví nemohou dostat. Takto chráněn vysílá čaroděj Grundyg svazek blesků a chodec Yorg používá mocnou magii. V poslední chvíli je zadržen zbrklý Ragnar, který si myslel, že mumie zrube sám a již chtěl opustit ochrannou stěnu. Mumie se postupně kácí k zemi a vyčerpaní druzi se snaží obnovit své síly spánkem. Zvláště Yorg a Grundyg potřebují obnovit ztracené zásoby magenergie. Nyní zbývá poslední neprobádané schodiště. "Snad tam budou konečně ti upíři. Docela bych už šel nazpátek", pronáší Torp a zkoumá stav opilcův. Pak si chystá poslední svitek a družina sestupuje do velké kobky. V ponuré místnosti osvětlené pochodněmi se nacházejí tři velké rakve. "Jsme na místě", říká Yorg a nervózně svírá meč Aerwon. Víka rakví se náhle odsouvají a jejich obyvatelé ožívají. V tuto chvíli čte kudůk Torp svitek a na několik cenných chvil odráží útok strašných upírů. Naneštěstí v tento okamžik opouští seskupení šílenec Ragnar a myslí si, že konečně vykoná velký čin, po kterém tolik touží. Nevykonal. Strašný pařát se zaťal do elfova těla a statečný, leč nerozvážný šermíř umírá. Ostatní se dávají do boje a nakonec je nepřítel udolán. Torp bere do ruky obrácenou kuši a vytlouká upírům zuby. "To mi tedy řekněte, na co to Arrimon potřebuje?", pronáší k ostatním, ale nikdo to neví. Družina raději oživuje Ragnara lektvarem od Arrimona a smutně se dívá na zbytek, který zbyl v lahvici. "Tak co, ožralo, můžeme již jít nazpátek?", ptá se krolla Grundyg z Quonsetu a odskakuje si za roh. Za chvíli se vrací v doprovodu hnusného a smrdutého ghúla! "To je můj sluha. Říkejte mu Naldor", říká Grundyg a dívá se na ostatní. "To ses teda naučil u svýho mistra pěkný prasárny, že se nestydíš", říká Yorg a drží se za nos. "Nestydím", odpovídá mu Grundyg a jímá se svého sluhu zkrášlovat. "No, třeba nám bude užitečný. Ale bude chodit vpředu a vychytávat nejtěžší souboje", začíná prozíravě uvažovat chodec a Grundyg mu přisvědčuje. "Na zpáteční cestě bychom se ještě mohli podívat do věže. Pamatujete?", ptá se ostatních Torp a zbytek mu přitakává. Jakpak by se družina nepamatovala na několik hodin strávených ve větvích stromů, obléhaných kanci.

Do vysoka se vypíná černá věž, do které Nurnští směřují. S Naldorem vpředu vystupuje družina do nejvyššího patra. V malé místnůstce je nalezena průzračná koule a v ní vidí družina nádherné drátěné brnění v narudlé auře. "To musím mít", říká Yorg a chtivě se dívá do koule. "A já také", přisvědčuje Ragnar a všichni jdou dolů, kde tuší rozsáhlé podzemí. Ve vlhkém podsklepení věže jsou brzy nalezeny železné dveře se čtyřmi zámky. Gwendarronští se vydávají hledat klíče. Nemá cenu zde popisovat jednotlivé boje, které jsou pro družinu denním chlebem. Musí se však vyzdvihnout tupá udatnost Naldorova, kterého však musí Grundyg ještě několikrát "oživit". Všechny klíče jsou nakonec nalezeny a dveře otevřeny. Za nimi je položena šachovnice a několik kamenů i s těžkou hádankou, po jejímž rozluštění by se měl otevřít tajný vchod. Družina dává hlavy dohromady, aby nakonec bystrý Grundyg rozluštil tajemství šachovnice. Vchod se otevírá a všichni skáčou dovnitř. Narážejí na podivného muže ve fialovém plášti s runou B. Beze slova se vrhá na Nurnské a páře je svými pařáty. Boj zuří několik chvil, ale nakonec je podivín přesilou zdolán. "No, to se podívejme, pan B je mrtev a co nám tady nechal?", ptá se chodec a všichni se vrhají k těžké truhlici plné zlata. Ve vedlejší místnosti také Nurnští nalézají druhou křišťálovou kouli a krásné brnění. Posilněni vidinou brzkého návratu berou všechny cennosti a všichni společně se vracejí přes Les hrůzy k Arrimonovi.

"Splnili jsme všechno, co sis naporoučel", říká střízlivý vůdce Jacob a pokračuje: "Honil jsi nás po ostrově sem a tam, zaplať!". "Vždyť jste si nahrabali dost. Už vám nic nedám. Nalodťe se a možná někdy nashledanou", promlouvá Arrimon a dává pokyn strážím. Chodec Yorg z Erinu chce ještě něco nasupeně dodat, ale pak si vzpomíná, jak to bylo s jeho oživením a raději se na čaroděje Arrimona pěkně usměje...