Historie Nurnské družiny I
XX. Ve službách Arrimonových - začátek
[Sečen 1023, Sereg z Ruindoru, Yorg z Erinu, Jacob z Rugornu]


"Ba, ba, bez Boženy je mi přeci jenom lépe. Rollanda mne alespoň neomezuje v pití", huláká na celou krčmu U supího pařátu podruhé ženatý kroll Jacob a chlemtá další korbel piva. Píše se osmnáctý sečen roku 1023 a rugornský hromotluk, kterému už táhne na dvaatřicátý rok života, si léčí těžké šrámy na těle i na duši, jež mu zbyly jako dědictví z Armidenu. "Hele, dej si ještě jedno a už radši běž", okřikuje krolla hostinský, obávaje se o svůj lokál. Jacob tedy poslušně dopíjí a potácí se ze dveří. "Uh, Viktorine, kde jsi, ty koni starej", vábí své milované zvíře, protože mu už nohy neslouží. Po chvíli přibíhá merrithský hnědák a Jacob se sápe do sedla.

"Prr, siláku!", ozve se náhle za zády kymácejícího se krolla. "Ugh!". Před krolla předstupuje mladá cizinka, podle líbezného zjevu, špičatých uší a plavých vlasů na první pohled elfka. "Postůj chvíli. Mám pro tebe vzkaz. Můj pán Arrimon Surradonský tě žádá, abys jej se svými přáteli poctil návštěvou". "Uf, uf, pít se bude", veselí se Jacob, ačkoliv Arrimona ještě v životě neviděl. "Pít se jistě bude, i hodokvas bude. Avšak až po práci", promlouvá elfka se svraštělým čelem. Asi se jí nezdá, že tento páchnoucí opilec může být nějak jejímu pánovi užitečný. "Zítra ráno se naloďte na svou kocábku a vyplujte směrem západním k ostrovu Surradon. Cestu vám ukáže bílý racek". S těmito slovy elfka odchází, zanechává však hromotlukovi pro jistotu všechno sepsáno na pergamenu. Kroll ještě chvíli tupě civí, ale pak pobízí koně a píská si na cestu do Liscannoru.

"...A vyhněte se východním břehům...", namáhavě slabikuje druhého dne svým druhům Jacob Rugornský z elfčina pergamenu. "Inu, celé je to nějaké prapodivné, nevím, nevím, zda bychom měli jet", dumá kouzelník Grundyg. "Pít se bude. Já bych teda jel", říká Jacob, který si matně vzpomíná na krásnou elfku. "Správně, správně, docházejí mi peníze. Navíc ještě nemám dům a z toho věčného spaní na mezích jsem celý churavý", koktá bezdomovec Farin. Družina si balí torny a zbraně. Ještě před odjezdem je volen vůdce. Je jím, jako již několikráte, Jacob chrabrý z Rugornu.

Černý sokol vyplouvá na širé moře. Značně prořídlá družina je po návratu z Armidenu doplněna o nové členy, elfku hraničářku Grainne Borglandskou, sestru Arienninu, která žije počestně v domě Yorga z Erinu, a barbara válečníka Vikiho Kousbyho, o jehož původu není nic známo. "Napněte plachty!", volá kapitán Jacob, majitel této lodi. "K veslům půjdou Darion bezectný, Corian visící a Viki Kousby. Grainne s Merlou by mohly vařit. Atheas moudrý, Grundyg Quonsettský a Farin budou tvořit druhou směnu. Proto si běžte odpočinout. No, a my, Yorgu, pokouříme a popijeme". Naštěstí vane příznivý vítr, a proto jsou Nurnští osvobozeni od potupné práce.

Po necelém týdnu plavby širým mořem se konečně zjevuje mlhami obestřený ostrov Surradon. "Země, země!", volá jako pominutý Corian visící a houpe se v ráhnoví. "No, já bych se možná tolik netěšil", říká temně prorok Grundyg, ale nikdo jeho myšlence nerozumí, a tak zůstává nepochopen. Příď lodi míří obloukem k západnímu pobřeží, kde stojí Arrimonův palác.

Družina se stádovitě žene po pobřeží vzhůru k paláci. "Jsme Nurnští a jdeme na hodokvas", vykřikuje desetihlavý zástup u stráží. Několik sloužících udiveně vede podivné poutníky vzhůru po schodišti. V přijímací síni gwendarroňané chvíli vyčkávají příchodu Arrimonova a hlasitě hulákají, kdo si co dá k jídlu a k pití. Přichází čaroděj Arrimon v patách s dvěma kostlivci. "A kruci, kostlivci. Není zvykem dobrých lidí, aby s sebou vodili kostrouny", vykřikuje Grainne Borglandská a zástup Nurnských utichá. "To je pozůstatek mých mladých let, kdy jsem dělal pokusy s černou magií. Ty doby jsou již dávno pryč.", říká zvesela čaroděj Arrimon. "No, jenom aby, na takovou černou magii si příliš nepotrpím", říká čaroděj Atheas ze Zelených vrchů a kouzelník Grundyg se potutelně usmívá. "Nechal jsem si vás zavolat, protože jsem se doslechl o vašich schopnostech. Mám pro vás několik úkolů, které pro mne musíte vykonat. Potom vás tučná odměna nemine", promlouvá starý muž a louská prsty na dva kostlivce. Jeden z nich přistupuje k Arrimonovi Surradonskému a podává mu hnusný cár papíru. "Toto je mapa Surradonu", říká pyšně čaroděj. "Fuj, něco tak strašnýho bych nenačmáral ani já tou svojí chlupatou pazourou", utrušuje jedovatou, ale pravdivou poznámku vůdce Jacob. "Předkládám vám svůj první úkol", přechází klidně Jacobovu nemístnou průpovídku Arrimon. "Kdesi na východě, v surradonském hvozdu, prý vyvěrají tři prameny, jejichž vodu potřebují moji alchymisté ke svým pokusům. Najděte je a vodu mi doneste", říká a zapichuje kostnatý prst do mazanice na pergamenu. "A ještě jednu radu vám dám. Východní část ostrova patří mému úhlavnímu nepříteli Tudyrithovi. Není radno se přibližovat k hranicím jeho panství. Je zlý a nemám ho rád". "Hlavně, aby za to něco káplo", ozývá se hlučný trpaslík Farin a všichni se odcházejí vyspat do komnat, kam je doprovází chrastící kostlivec.

Další den se družina vydává na cestu. Není však v plném počtu. Grundyg Quonsettský, Grainne Borglandská a Merla Lísková pro dosud trvající následky mořské nemoci zůstávají v sídle Arrimonově. "Však úkolů bude ještě dosti", říká na rozloučenou hobitka Merla a léčí se lahví kořalky. "Tak už táhněte, já chci spát!", prohazuje jen tak mezi řečí kouzelník Grundyg. Grainne se loučí s Yorgem a družina se pomalu sune k temnému pásu hvozdů na východě.

Hvozdem se nese vytí vlků. "Pozor, vlci!", křičí alchymista Darion bezectný, a to se už několik šelem vrhá na družinu. Nebyli by to však Nurnští, aby se s tímto nebezpečím nevypořádali. Několik rázných ran a úderů a líté šelmy se válejí v tratolišti krve. "Tak, to bychom měli", říká Viky Kousby a čistí si meč o trávu. Byl to jeho první boj, a tak je náležitě pyšný na to, že přežil. "Podívejte, co to raší Corianovi na hlavě!", směje se Yorg a všichni se otáčejí k elfovi. Zdá se, že se začínají projevovat účinky prokletého prstenu, který Corian koupil v dražbě v domnění, že se jedná o vzácný prsten. Byl to však prokletý prsten, který postupně mění svého nositele v odpornou mouchu. Vůdce Jacob se křehoní, protože dobře ví, oč se jedná. Sám tuto relikvii do dražby podstrčil. Nic však neříká a těší se na úplnou přeměnu, ke které dochází v nočních hodinách, kdy osamělý ubohý elf Corian hlídá ležení spících hrdinů. "Fuj, co je to tady za hnus", třeští oči probouzející se Viki Kousby a sápe se po meči. Z bezprostřední blízkosti na něj smutně civí odporný hmyzí tvor, který třepotá křidélky a protivně bzučí. "Počkej, Kousby, ta zrůda má na zádech Corianův batoh", zaráží pruďase Vikiho moudrý pán Atheas. Teď už i ostatní pozorují v odporném stvoření známé Corianovy rysy. "Proboha, vždyť to je vážně Corian", chechtá se Yorg Erinský, až se popadá za břicho. "Vemte někdo jeho věci, snad ho to časem přejde", promlouvá jízlivě vůdce Jacob chrabrý. "Podívejte, tomu hmyzímu ubožákovi spadl prsten! To bych si ho mohl prozatím půjčit", vykřikuje znenadání čaroděj ze Zelených vrchů a rychlým pobybem si prsten nasazuje. Ani on totiž nechápe souvislost mezi Corianovým prstenem a proměnou v mouchu. Dochází mu to teprve v okamžiku, kdy i jemu začínají růst tykadla. "Jéje, sundejte mi to někdo", vříská Atheas a ohmatává si nazelenalé výrostky na hlavě. Přistupuje Farin s nožem. Fik! Fik! Puklý prsten padá s cinknutím k zemi. Atheas naštěstí tento trpaslíkův zákrok ve zdraví přežil.

Cesta hvozdem vede dále. Na zarostlé pasece se z křovin a zeleně vynořuje starý chrám. Vchod je tak zarostlý, že jej není téměř vidět. Nurnští zdráhavě vstupují do temnoty. Všude je cítit pach plísně, stěny jsou orosené a všude visí cáry pavučin. Náhle se odevšad vynořují ohromné mouchy. "Hele, Corian tady má kamarády", křičí Yorg do šustotu křídel a bere první mouchu po hlavě mečem Aerwonem. "Jenom, abych se trefil a omylem neseknul do Coriana", jízlivě haleká úlisný Darion bezectný. Vůdce Jacob náhle zapomíná na své bojové povinnosti a jde si se spuštěnými kalhotami ulevit do rohu. Jeho tlustá kůže však muším útokům odolává. Dobrodruzi jsou těžkým bojem unaveni. Vybalují přikrývky a ukládají se k zaslouženému spánku. Na stráži zůstává jen vyprázdněný vůdce a zvrhlík Darion Ardasanský. Corian poletuje tiše okolo a smutně bzukotá. Jacob s Darionem si cosi šuškají, a potom Darion přistupuje ke své torně a tasí kudlu. Úchylný alchymista se vrhá na nebohé nic netušící stvoření a řeže mu křídla. Své hnusné konání zastírá slovy: "Já mu chci pomoci, aby nebyl moucha. Teď je aspoň brouk". Znetvořený Corian zběsile bziká a družina se probouzí. Farinovi se zželí týraného zvířete a praví: "Hele, Yorgu, vybal krovku ohnivce. Přivážeme mu ji na hřbet, aby ten chudák aspoň viděl na cestu. Poté družina opouští bezbranného brouka a jde dál plenit podzemí.

Na semknutou družinu ze všech stran dotírají pavouci. Jen ztěžka se gwendarronští prodírají zkrze pevná vlákna pavučin. "Kousby, vezmi pochodeň a jdi podpálit támhletu pavučinu!", panovačně rozkazuje vůdce a ukazuje směrem do tmy. Nebojácný a obětavý Viki Kousby bere svoji poslední pochodeň a odhodlaně kráčí k pavučině. "Ááách", ozve se Vikiho naříkavý hlas a hořící pochodeň se kutálí po podlaze. Temné žuchnutí dává tušit, že Viki je mrtev. "Černé vdovy!", volá Atheas a ustupuje dozadu. Družina se mstí za mrtvého a zbytky zákeřných pavouků se rozlétávají na kusy. "Ubožák, byl to úkol nad jeho síly", promlouvá nad mrtvým Yorg z Erinu. Náhle se čaroděj Atheas ze Zelených vrchů chytá za hlavu a, řvouc, mizí jako pára nad hrncem. K tomu používá kouzelného pláště, který stáhl Pepenově mrtvole v Armidenu. "Tak mě napadá, ty pavučiny, ti pavouci, že to bude brloh pavoučnatky?!", křičí Yorg, znaje tuto nebezpečnou potvoru z vyprávění o bratrovi. I přes toto varování jde družina dále. "Uéé, něco mi leze do hlavy!", ozve se náhle Yorgův šílený řev. Erinský chodec se chytá za hlavu a utíká pryč, neznámo kam. Torzo družiny v čele s vůdcem si razí cestu vpřed. Každý dobře ví, že pavoučnatka musí být zlikvidována co nejdříve. Chodbou zní těžké dunění kroků dvou bojovníků, Jacoba a Farina, a za nimi si to šustí Darion bezectný. Alchymista však náhle padá k zemi v návalech křeče. "Ne, néé, moje hlava, já už to nevydržím", vřeští ardasanský alchymista. Dva bojovníci se udiveně otáčejí, ale z Darionova hrdla se už ozývá jen smrtelný chropot. Po chvíli jeho hlava dopadá na kamenné dlaždice a jeho pohled vyhasíná. "Kašlem na něj, musíme tu bestii zabít!", huláká Jacob Rugornský. "Vždyť už je mrtvá", ukazuje Farin na barbarovu mrtvolu a šklebí se. Jacob však nelení a následován trpaslíkem vyráží dále. Darionovu mrtvolu zatím okusují pavouci. Toto je první přirozené úmrtí v rodu Ardasanských.

V záhybu chodby se znenadání zjevuje sama pavoučnatka a kouzlí. Kroll se na ni řítí s napřaženým Mollgovým kladivem, ale odměnou je mu černý blesk. Družinový vůdce se kácí a kouří se mu z brnění. Ale to se už do boje dává i Farin. Rozpoutává se strašlivá bitka, ve které umírá Jacobova lítá vlčice Murriah. Zákeřná pavoučnatka je mrtva. "No konečně, a teď v bezpečí obereme Dariona", říká upocený trpaslík Jacobovi. Oba přátelé okrádají chladnoucí tělo a vycházejí z podzemí ven, kde jsou již očekáváni zbytkem Nurnských. "Kdepak máte Dariona?", ptá se Atheas. "Copak Darion, ale mně padla Murriah", odpovídá rozesmutnělý Jacob. "Nepohřbíme Dariona?", ptá se Corian visící, kterému se konečně znovu navracejí elfí rysy, a který zřejmě již zapomněl, kdo mu v muší podobě řezal křídla. "Ne, Ardasanské nepohřbíváme", poučují elfa zkušenější dobrodruzi.

Ohavný epitaf na Dariona bezectného
Jacob chrabrý z Rugornu, syn Urgolinův

V prachu a plísni, v nejzazším rohu,
dusivý zápach line se tmou,
kopromlask vleče uhnilou nohu,
všežrouti slaví hostinu svou

Odporné trosky bídného těla
dávají tušit, že je to on,
ten, který zhynul opuštěn zcela,
bezectný barbar Darion

Ardasan, svržen do jámy lvové,
vinou svých hříchů dokončil pád,
soumračný havran oči mu klove,
nebude nikdy pokojně spát

Otylý barbar krysího rodu,
zbabělý zrádce, vyděrač, vrah,
potemněl svět kdys při jeho zrodu,
z prachu on vzešel a změní se v prach

Nevděkem splácel hned příští směnu
podání ruky, přátelský stisk,
ke smrti dohnal svou vlastní ženu,
za vším hned hledal špinavý zisk

Chroustání červů nese se šerem,
havěť sem láká zatuchlý smrad,
Darion zůstal předkům svým věren,
neměl ho nikdo neměl ho rád


Na další cestě navštěvují liscannorští hřbitov. Z hrobů vylézají kostlivci, patrně místní obyvatelé. Taková chřestící verbež však Nurnské příliš nevyvádí z míry. Yorg z Erinu dokonce zastrkuje Aerwon do pochvy a mlátí kostlivce pěstmi. Kosti praští a zuby létají na všechny strany. Když však řady kostlivců stále neřídnou, hrdinové se raději stahují a míří do skalisek, tyčících se na východě. "Hele, hele, támhle je otvor", oznamuje vůdce a ukazuje před sebe. "No jo, ale jsou tam i lidi", říká elf Corian. "Jaký lidi? Vždyť to jsou barbaři! Ty, Coriane, neumíš nic jiného než urážet", ohrazuje se člověk Yorg. Tři nebezpečně vyhlížející barbaři se přibližují k družině. Jakékoliv pokusy o vyjednávání jsou marné, a tak dochází ke krvavé řeži s tragickými následky. Zatímco obezřetnější většina volí boj na dálku střelnými zbraněmi, neopatrný a nerozvážný Farin se vrhá s roztočenou sekerou na protivníky. Tento neuvážený čin je však posledním v jeho životě. Trpaslík, protřelý mnoha boji, podléhá ranám barbařích mečů. "Tak nám zabili Farina. Na ně!", křičí ostatní a vztekle dobíjejí, co Farin načal.

"Myslím, že bychom měli nést trpaslíkovo tělo s sebou a řádně jej pohřbít v Liscannoru", promlouvá vůdce. "Ano, byl statečný a nebojácný. Jenom to rodové jméno mu chybělo", doplňuje krolla Yorg. "A proč bychom ho měli pohřbívat? Vždyť ten dobrák Darion nebyl také pohřben", vtírá se do debaty Corian. "Mlč!", okřikují jej ostatní. "Koukej ho naložit na záda a běž!", káže pobloudilci vůdce. Je ale teplo, a tak Corianův náklad začíná podléhat zkáze.

Družina vchází na práh temné jeskyně, na podlaze se všude válejí skřetí kosti a zbraně. Je zřejmé, že zde došlo k těžkému boji, ale brzo se objevují živí druzi mrtvých skřetů. Dochází k šarvátkám, které končí vítězstvím Nurnských. Sil však ubývá a poslední čtyři hrdinové umdlévají. Kupředu je žene jen naděje na tučnou kořist, a proto sestupují hlouběji do temných prostor podzemí. Na jedné ze stěn hrdinové nacházejí záhadný nápis:

Jen jedna z cest je správná,
na ostatních čeká smrt


Druzi volí špatně. Všude se rojí příšery a pod náporem jejich útoků raději Nurnští ustupují a vlekouce Farinovo zahnívající tělo se rozhodují pro návrat do paláce čaroděje Arrimona. Ve městě nabírají nových sil a konečně se k nim připojují i ostatní druzi, kteří byli postiženi mořskou nemocí. Teď jim už nic nebrání v nalezení tří pramenů a donesení vody.

Arrimon je šťasten a družina čeká na odměnu. "Tak a nyní další poslání", oznamuje zvesela Arrimon. "Doneste mi křištálovou sochu mé přítelkyně. Je ukryta v labyrintu v jihovýchodní části ostrova", končí svoji řeč Arrimon. "Jsme snad nějací nosiči?", ozývá se nespokojeně Grundyg, který ještě stejně nikde nebyl a za pobytu v Arrimonově sídle zlenivěl. "A co, kdybys zaplatil, he!", skučí vzadu Corian visící a vyjadřuje tím mínění celé družiny. "Nebojte se, zaplatím vám, ale ne hned", odpovídá Arrimon. "Svou odměnu dostanete až po splnění všech úkolů". "A kolik jich ještě bude?", ptá se zvědavě sličná elfka Grainne. "Uvidíte, uvidíte, však se dočkáte!", vede stále svou čaroděj. "Tak to my poplujeme domů", ozývá se Atheas. "Nepoplujete, nepoplujete", zní odpověď. "To bych rád věděl proč?", nasupeně promlouvá Yorg z Erinu. "No, prostě to nejde", dostává se mu nesmyslné odpovědi. Nurnští se ještě chvíli handrkují s pomateným čarodějem, ale nakonec své marné úsilí vzdávají. "Tak to zase půjdeme přes Les hrůzy", otráveně oznamuje novým členům Jacob.

Družina vychází. Naneštěstí mezi druhy začíná docházet k těžkým hádkám. Věčně nespokojený Corian visící neopodstatněně vykřikuje, že vůdce Jacob chrabrý krade a dupe jako olifantí mládě. Alchymista Thor Katzbalger, který se k družině přidal po cestě, Corianovi přisvědčuje. Kroll, přestože jeho svědomí není zcela čisté, se rázně ohrazuje a vyhrožuje Mollgovým kladivem. Nutno podotknout, že jeho zásluhy jsou mnohem vyšší než Corianovy a Thorovy, a proto si celkem právem činí nárok na větší kořist. Uprostřed prudké hádky je však družina opět napadena vlky. Všichni se musí sjednotit a společně čelit dravým šelmám. Poranění jsou značná. Yorg z Erinu, jako jediný zkušený hraničář, má plno práce s léčením svých druhů a nakonec musí ještě stopovat v pustině vlčí doupata, protože všichni jsou lační po štěňatech. Po šarvátce s několika vlkodlaky jsou štěňata skutečně nalezena. Zatím jsou rozdělena mezi druhy a zvláště elfka Grainne se o svěřené mládě pečlivě stará. Toto sprostý Corian, který mezitím na vlastní pěst vyloupil příbytek lykantropů, komentuje trapnými poznámkami, což zavdává podnět k dalším hádkám. Corian tímto utvrzuje ostatní, že je mezi elfy skutečně vyjímka potvrzující pravidlo.

Družina si dva dny namáhavě klestí cestu Lesem hrůzy směrem na východ a po cestě jsou dobrodruzi neustále ohrožování pastmi, divokými větvemi, kanci a jinou havětí. Zakrvácení hrdinové se neoblomně prodírají krok za krokem stále vpřed. Flus, flus! Vůdce Jacob Rugornský se válí na zemi a křečovité paže svírají hrdlo, do nějž se zaryl otrávený trn. "Pozor, divoši!", křičí Yorg z Erinu a družina vybíhá s tasenými čepelemi na hon za zrádnými obyvateli lesa. Divoši zahazují foukačky a utíkají pryč. Jejich černé nohy jsou však příliš krátké. Mnoho z nich už nikdy nezasedne k ohni a nebude okusovat kosti pochybného původu. Jacob, otrávený prudkým jedem, však jakoby zázrakem přežívá, avšak je velmi malátný. Yorg Erinský, známý chodec a zvěrolékař, klečí u zmodralého krolla a vysává mu jed z rány. Družina jde dále a netrvá dlouho, když se všichni spouštějí do temných katakomb.

"Pospěšte, ta zpropadená socha by tu už někde měla být", šeptá Atheas ze Zelených vrchů, který už by měl jistě nejraději všechno za sebou. Podzemní prostory nejsou příliš rozsáhlé, ale jsou domovem nemrtvých. Náhle se pod Atheasem ze Zelených vrchů rozevře podlaha a nebohý kouzelník se řítí do hlubin. Tvrdě dopadá na kamennou podlahu a je napaden černými vdovami. Slavný kouzelník podléhá jedu. Naštěstí pro něj šplhá dolů chodec Yorg z Erinu a pavouky pobíjí. Pak Yorg nalézá prsten se znaky života a zachraňuje Atheasovi život. Vděčný kouzelník slibuje erinskému muži přítelství. V nejzazší části chodeb naráží uondaná a překvapená družina na upíra. Hrdinové jej vyrušili právě ve chvíli, kdy zahloubán do jedné z letitých zatuchlých knih, seděl v křesle knihovny. Nemá ani čas na odpor a záhy leží mrtev a s probodeným srdcem mezi svazky knih. "Co to tu máme? Krvavá lázeň, Láska až za hrob, Mrtvé dítě, Spálena za živa. Hm, samé dobré ságy. To si vezmu domů, do Liscannoru", veselí se Yorg Erinský, bratr Halkův, a hází těžké spisy do torny. "Počkej, počkej, já chci taky. Zase si to ukradneš jenom pro sebe", rozčileně huhlá elf Corian visící. "Tak si choď vepředu a bojuj, když chceš taky! Koneckonců, já už od této chvíle nebudu chodit s prvními. Můžeš mě zaskočit, válečníku", ironicky se ušklíbá chodec. "Ale já nejsem zkušený válečník", zbaběle couvá elf s duší barbara. "Tak, já půjdu tedy v čele s vůdcem", navrhuje malá hobitka Merla a pohrdavě se dívá na Coriana, který ji skrytě miluje. "Ne, to ne, já půjdu první", obrací Corian a cpe se vpřed. V čele jde tak dlouho, dokud nedojde k prvnímu boji. Pak je vše opět při starém. Cesta se vine temnými zákoutími nevlídného sklepení. V jedné kobce je nalezena přihlouplá poletucha. Blábolí něco o labyrintu a o cestě přes něj. Nakonec je však dobrodruhy přinucena vydat nákres tohoto bludiště. Většina družiny se ale v tomto náčrtku dost dobře neorientuje. Vyluštit tuto záhadu se pokoušejí jen Grundyg Quonsettský a Yorg s Grainne. Nakonec moudrý kouzelník Grundyg po mnoha pokusech hádanku pochopí a družinu přes zrádné bludiště převede. Brzy nato je konečně objevena křišťálová socha, o které mluvil Arrimon Surradonský. Corian je aspoň využit jako nosič. Při zpáteční cestě bohužel dochází k tragické nehodě, kdy jedna z mnoha pastí v Lese hrůzy usmrcuje obětavého alchymistu Thora Katzbalgera. Úkol je splněn.

"Tak a teď mám pro vás další úkol", usmívá se čaroděj Arrimon a kochá se pohledem na křišťálovou sochu. "Ztratil se nám druid". "Ne!", volají Nurnští jako jeden muž. "Vykácejte aspoň ten příšernej les", huláká nasupený Grundyg Quonsettský. "To pro vás bohužel udělat nemohu. Ale dám vám s sebou dva společníky. Přivezla je loď ze zámoří", říká zvesela čaroděj ze Surradonu a představuje Torpa Katzbalgera, bratra Thorova, který je stejně obětavý jako zemřelý sourozenec, a naprosto neužitečného hobitího kouzelníka Rollina Blýskavce, který je zlý a jemuž většina druhů začíná přezdívat Chrochtavec. Tento hobit se vyznačuje tím, že celou cestu jde neviditelný a takto skryt zrakům ostatních neustále uráží slavné muže družiny. Navíc je Nurnským jenom na obtíž. Dobrodruhové se vydávají hledat ztraceného druida.

"Druidy nemám rád", skřípe zuby Yorg, razí si cestu houštím a vůdce Jacob mu udýchaně přisvědčuje. Náhle se houštinou ozve dusot. "Kanci", křičí hraničáři, ale to už je pozdě. Lesem se rozléhá smrtelný chropot Corianův a z hluboké rány na břiše stříká zpěněná krev. Země je rudá a elf umírá. Na vyhřezlá střeva je opravdu odporný pohled. Živí hrdinové však nelení a zahánějí divočáky na ústup. "Opravdu, nechtěl bych se už nikdy vrátit do Lesa hrůzy", říká Atheas, zatímco malý Torp upravuje tělo rozpáraného Coriana visícího k poslednímu odpočinku. "Chudák Corian. Ale stejně to byl sprosťák", hodnotí ztrátu elfa Grainne Borglandská.

Balada o Corianovi
Sereg z Ruindoru

Corian elf
tam v Armidenské zemi
družinu Nurnskou
potkal ke své slávě,
nyní ale
již pod mohylou leží,
však jeho činy,
ty nebudou žít krátce

Na malém ostrově,
jenž Surradon se zove,
čaroděj mocný
je úkol splnit poslal,
Jacob Rugornský
si z elfa žertík ztropil,
přes noc se Corian
velikou mouchou stal

Slabost pomine,
Corian je zas elfem,
přestože s problémy,
nakonec všechno přežil,
zatím se ale
jiní rozloučili
se sluncem, které
na obloze si září

Elf silný ale
o mnoho je nepřežil,
divoký kanec
roztrhl mu břicho,
dva mocné kly
se před očima mihly,
tlumený vzdech
a pak zavládlo ticho

Nežil tu dlouho,
však úlohu svou splnil,
nejméně významný
elf nebyl rozhodně,
vzpomínky na toho
elfa válečníka
budou se dlouho
vyprávět u ohně


Družina začíná nenávidět Arrimona a někteří začínají vážně uvažovat, jestli by se neměli přidat na stranu Tudyritha, když tu pojednou jsou objeveny stopy druida, mizící v temné houštině. Žel, je však nalezen mrtev u vchodu do podzemních prostor, ale před smrtí ještě stačil vyrýt do země nápis: "Najděte mou hůlku!" Druzi se tedy vydávají dovnitř. Při odchodu ještě Jacob uřezává druidovi hlavu jako důkaz, že ho družina skutečně našla. Při cestě zpátky objevují Nurnští vysokou černou věž, ale ve strachu o své drahocenné životy jdou dále. Náhle jsou opět napadeni kanci, tentokrát v ještě větším počtu. "To, jako by nás bohové trestali za to, že nechceme do věže", utrušuje jedovatě Grundyg Quonsettský, zatímco se sápe na strom. Všichni následují jeho příkladu a usazují se ve větvích mohutných dubů. Z bezpečných úkrytů pak hrdinové z Gwendarronu ostřelují tupé stádo prasat. V okamžiku, kdy se několik zvířat válí mrtvo na zemi, objevuje se znenadání zarostlý muž, který má zřejmě na zvířata vliv. "Hele, prasodlak", chechtá se čaroděj Atheas. "Vzdejte se!", řve lykantrop. "Ho, ho, ho. Nurnští druzi se nikdy nevzdávají, zvláště ne takovému čuněti a umaštěnci, jako jsi ty!", odpovídá lykantropovým výhrůžkám družinový vůdce Jacob Rugornský. "Ne, ne. Já se klidně vzdávám", provokuje neviditelný Rollin, zvaný Chrochtavec. "Mlč, ty zrádče Nurnských, nebo budeš popraven!", okřikuje provokujícího kouzelníka chodec Yorg. Chrochtavec neustále vede svou, ale družina jeho ubohé rozvracečské pokusy ledově přechází. "Pal!", velí kdosi a kancodlak je zasypán sprškou šípů. Padá mrtev k zemi a kanci mizí v lese. Nurnská družina kvapem uhání k Arrimonovu paláci.

"Tak už nám naval odměnu!", drsně upomíná čaroděje Merla Lísková, posílena lahví kořalky. "Dobrá, dobrá, dám vám zatím zálohu. Ale zbytek dostanete až po posledním úkolu. Zatím dostáváte tři měsíce volna. Někteří z vás se jistě budou chtít školit u svých mistrů. Město i palác jsou vám otevřeny...