Historie Nurnské družiny I
XIX. Štvanci v Armidenu
[Ponovorok 1023, Yorg Erinský, Jacob Rugornský]


Prásk! Tabulka skla se rozlétla na všechny strany a spící Boženu Rugornskou udeřil do obličeje kámen. "Uh, uh, muži, probuď se, někdo nám dupe po zahradě", skuhrá tlustá žena a lomcuje svým mužem. V této noční hodině, kdy každý pořádný člověk spí, probouzí se zavalitý kroll a popichován svou ženou se jde podívat ven.

"Co se to tu děje, vy lotři?", haleká rozespalec a napřahuje meč směrem k tlupě pobudů v tmavých kápích. "Půjdeš s námi, hromotluku!", rozkazuje panovačně jeden z vetřelců. "No, co, co, jsem tu doma. Nikam nepůjdu", zatím celkem mírně odpovídá rugornský muž. "Půjdeš s námi", vede si stále svou škaredý mnich, zřejmě vůdce tupých žoldáků. "Vyrabujte dům!!!", huláká dále nezvaný host. "Počkejte, půjdu s vámi dobrovolně", cedí skrze zuby hrdý kroll, neboť se začíná strachovat o čest Boženy. "Dobrá tedy, slož zbraně na hromadu a nech se svázat", poroučí odporný mnich. "Co žvaníš, měchuřino, jsem hrdý muž a rozkazy si dávám jenom já sám. Pojedu s vámi, ale darujte mi koně". Vševědoucí mnich dává znamení svému pobočníkovi, který zcela beze studu vniká krollovi do ohrady a vyvádí Jacobova koně Viktorina. Kroll začíná potichu zuřit a mlčky potlačuje svův hněv. Mnich nechává u statného krolla pět mužů na stráži a se zbytkem vagabundů jdou burcovat další stavení. Jacob zatím přešlapuje na místě a svírá Mollgovo kladivo, které získal v obchodu s Darionem. Stráže se chovají urážlivě. Ve chvíli, kdy je hrdý liscannorský muž nazván prasetem, přeruší ticho noci náhlý hvizd kladiva. Plác! Drzý žoldák se kácí s rozdrcenou lebkou k zemi. "A takto se povede všem, kdo urazí slavného muže!", říká varovně Jacob, ale vetřelci neslyší moudrých slov a tasí zbraně. Začíná bitka. Rozzuřený kroll však nelituje námahy a všechny posílá na cestu, z níž není návratu, a to ne vcelku, ale po kouskách. Obrovitý kroll nelení a žene se temnou nocí k domu přítele Halka Erinského.

Chodec zatím pokojně spí v náručí Manwing, milované ženy, a má těžký sen o sebevraždě Lokke Ardasanské. To úchylný tlusťoch Darion, alchymista a podvodník, dohnal svou ženu až k tomuto hrůznému činu. Ubohá a zhrzená Lokke osedlala jednoho z Halkových koní, kterého štvala po Liscannoru a v nejprudším trysku se z něj zřítila a zlámala si vaz. Manželství Ardasanských již dlouho neklapalo a oba žili odděleně. Darion však nenechával Lokke na pokoji a nutil ji ke svým špinavostem. Když se mu to nedařilo, snažil se ji přede všemi očernit a nahlas všude vyřikoval, že ji vydědí z rodu. Lokke nakonec pod tíhou rodového jména a svědomí ukončila svůj mladý život.

"Halku, proklatě, vstávej, rabují nám Liscannor!", řve rozzuřený kroll. To již však několik žoldáků běží po schodišti do ložnic. Rozespalý Halk rve Morgrist z pochvy a běží vstříc padouchům. Na schodech se s nimi utkává. To již několik dalších vleče z podkroví svázanou Arienne Borglandskou, bezdomovkyni, které dobrosrdečný Halk poskytl přístřeší. Halk za pomoci magie posílá několik drzounů k zemi a do ostatních se dává Morgristem. Ostatní se dávají na útěk. Chodec vybíhá před dům a vidí, jak nově příchozí oddíly padouchů nakládají zkrvaveného Jacoba Rugornského do pojízdné železné klece. Halk strhává z ramene proslavenou kuši Bregol dal a pálí po výtržnících. Ještě jeden či dva z nájezdníků padají k zemi, ale to již jeden z vůdců tohoto sprostého přepadu sesílá mocné kouzlo a chodec padá k zemi. Je s ním naloženo stejně jako s Jacobem. "A teď pojedete do Heralionu, psi!". Teprve nyní si dva přátelé uvědomují, že se jedná muže ze země, jíž kdysi Nurnská družina prokázala velké dobro. Halk a Jacob zůstali jedinými, kteří se těchto převratných událostí účastnili.

V domku Grundyga z Quonsettu začíná být rušno a ozývá se řinčení rozbíjeného skla. "Ne, okna ne", křičí nešťastník a snaží se bránit. To již i zbytek Nurnských zasahuje do šarvátek. Hlavně prostořeký Farin trestá bezpráví nezvanců, až se mu sekera barví do ruda. Nakonec však Nurnští podléhají mnohonásobné přesile. Zatímco Jacob a Halk jsou potupně naloženi do špinavé klece, ostatní mají podle rozhodnutí vrchního mnicha jet koňmo. "Sežeňte další koně, vem kde vem", rozkazuje vůdce rabovačů a významně se dívá na Halkovu stáj. Jeden z lotrů se vydává splnit rozkaz svého pána. Jaké je však jeho překvapení, když se na něj po oteření vrat vrhá tucet rozlícených psů, lačných po krvi. Ubožák rychle zavírá vrata a vrací se zpět. Zbabělí mniši, vida věrné chodcovy psy, raději přivádějí odkudsi vlastní oře. Podivná karavana se dává na pochod. Po sedmi krušných dnech se gwendarronští ocitají v hlavním městě Armidenu, v Heralionu. Po cestě je slavný Halk smírný z Erinu vyvolen za vůdce Nurnských zajatců.

Nurnští jsou kopanci předvedeni před Velekněze. V něm Jacob a Halk poznávají muže, kterému před lety zachránili život. "Vítejte, přátelé, konečně jsme se dočkali", provolává mírumilovně Velekněz s přívětivou tváří. Nurnští jsou po právu zmateni. "Kdysi jsme ti prokázali dobro, nevím tedy proč jsme byli přepadeni a hnáni jako prašiví psi. Vaše země je nám ukradená a chceme domů", promlouvá vůdce. "A já bych prosil zasklít okna", říká jedovatě Grundyg Quonsettský. "Neměli jsme jinou možnost, jste naše poslední naděje. Armiden je v koncích", vede stále svou beze studu Velekněz. "Slušný člověk nejdříve zaklepe na dveře a slušně požádá o pomoc", promlouvá dále chodec Halk. "A také se zmíní o odměně", pronáší Drsoul. "Vaše ponižující jednání mi připomíná praktiky Ardasanských", špitá zatrpkle elfka Arienne z Borglandu.

"Teď nám musíte pomoci, když nám svou pomoc odepřete, již nikdy nespatříte svůj domov. Z Armidenu není návratu", omílá dokola samolibý Velekněz. "Naší zemi pomůže archenilská hvězda, jejíchž dvanáct úlomků bylo rozeseto po celé zemi. Moc druidů z Dragolského hvozdu roste. Schyluje se k poslední bitvě". Velekněz, zřejmě znaven špatně skrývanou přetvářkou, odchází. Několik poskoků ještě dává hrdinům z Gwendarronu mapu Armidenu, kámen, do kterého se úlomky archenilské hvězdy vsazují, průvodní dopis, který se údajně nesmí číst, a ukazují směrem na sever, kde Ódruina protéká Boskerským hvozdem. Nurnští, věda, že nemají na vybranou, se za vydatného reptání vydávají na počátek své vynucené strastiplné pouti po prokletém Armidenu. Jedenáct poutníků vyplouvá po proudu Ódruiny. Vedle starých druhů, vůdce Halka smírného z Erinu a Jacoba chrabrého z Rugornu, je zde třeba uvést Pepena z Ruindoru, trpaslíka Farina, Athease ze Zelených vrchů, Drsoula z Roahanu, hobitku Gwandu Lískovou, jejího věčného obdivovatele Sokkiho Louskáčka, Grundyga z Quonsettu, hraničářku Arienne z Borglandu a družinového hlupáka Pálu. Naštěstí s družinou není úlisný Darion Ardasanský, kterému ostatní přezdívají bezectný.

Řeka se kroutí v mohutných záhybech a tři pramice mizí v šeru Boskerského hvozdu. V jednom z dosti nebezpečných úseků, u vodopádu, se dobrodruzi snaží přenést loďky po lesní pěšině. Nečekaně jsou na srázu ze zálohy přepadeni bazilišky. Družina musí odhodit lodě a tasit zbraně na svoji obranu. "Pomoc, pomoc", křičí válečník Pála, družinový hlupák, který jako jediný nestačil pustit pramici a nyní se v ní po sněhu řítí vpřed, nabíraje stále větší rychlost. "Pomoc, pomoc", volá dále, rozráží hlouček bojujících mužů a po zmrzlém svahu se řítí kamsi do hloubi lesa. I přes tuto humornou příhodu je útok nebezpečných ještěrů odvrácen. "Pálo, ty nešiko, kde zase s tou zatracenou lodí vězíš? Řeka je támhle", mocně haleká chodec Pepen Ruindorský a ukazuje k Ódruině. Pála zkroušeně vláčí loď a nedutá. Nurnští doplouvají do Rhienu, města ležícího na soutoku s Rhynar.

"Vzhůru do hospody", praví moudrý pán Atheas a nikdo neodporuje. Neurvalá tlupa se slinou na jazyku vchází do nálevny a poroučí pivo. Při této příležitosti Athease, družinového mudrce, napadá hloupá myšlenka: "A co, kdybychom se podívali, co nám Velekněz píše?!", pronáší záludně a louská pečeť. Po přečtení nesmyslného blábolu písmo záhadně mizí. "Tak co s tím?", dí Grundyg Quonsettský a s povytaženým obočím hledí na věčného rebela Sokkiho. "Budete se z toho muset vylhat, beztak jste všichni hnusní lháři!", huhlá po svém svérázný hobit. "No, hlavně, že ty jseš čestnej, nevidím důvod, proč bychom v týhle prašivý zemi měli mluvit pravdu. V Armidenu je stejně zvykem lhát a prášit", říká zarputilci zkušený kroll a rozhlíží se kolem.

Pivo a jídlo nevalné chuti roznáší hnusná babice jménem Grima. Je opravdu ošklivá a tvář má porostlou bradavicemi a chlupy. Ve své zvrácenosti se rozhodne, že si ve svém bídném životě ještě něco užije. Za oběť jejím nízkým pudům padá samotný vůdce, do této chvíle morálně bez poskvrny. Grima mu podává jídlo vylepšené kdovíjakým utrejchem. Hladovec se vrhá na jídlo a po chvíli se se skelným pohledem vrhá k hnusné hospodské. "Grimo, miluji tě, musím tě mít!", volá přiškrceným hlasem chodec a útlocitná Gwanda se nestačí divit. Hlupák Pála dobromyslně lomcuje Halkovou paží a volá: "Halku, vůdče, vzpomeň si na věrnou Manwing a na to, že čekáš rodinu!". Pomatený Halk však nevnímá hořekování Pálovo a nešťastný pohled Arienne a dál se sápe na umaštěnou ženštinu, které vůdcův zájem nesporně činí potěšení. "Na to se musí jinak", praví Jacob a vytahuje láhev kořalky. I Gwanda chápe záměr krollův a hbitě ukusuje špunt. Spojením sil Pály, Jacoba, Gwandy a Arienne se podaří zamilovaného chodce zpít do němoty. Se slovy "Grimo...", je vytažen z hospody a vzápětí usíná. "Však ty se ještě vrátíš!", utrušuje jedovatou poznámku ohyzdná stařena. Malý Farin se drze rozhlíží po sednici a temně si brouká pod vousy: "Nu, na ty bych stačil...", a dívá se na svou zamilovanou sekeru. Ovšem netuší, že je v Armidenu, zemi podivné a zvrácené, kde i prostý kovář pod zpuchřelou zástěrou skrývá rytířskou zbroj a každý opilec je ověšen zbraněmi od hlavy až po paty a cvičen jako voják královské gardy. Trpaslík Farin, muž bez rodového jména, ale přesto ctěný a uznávaný, vyprovokovává záměrně hádku, aby mohl ztrestat Grimu. Vzápětí se k němu ještě přidává Jacob Rugornský, kterého již také svrbí chlupaté pracky. Odpověď je však nečekaná. I poslední povaleč vytahuje zánovní meč a opilost je rázem ta tam. Jen tak tak, že oba stačí opustit nálevnu, popadnout opilého vůdce a zmizet v temnotě.

Další ráno se družina štvanců odebírá za místodržícím Rhienu. Je to muž nevalného vzhledu a chování. "Co jste zač a co chcete?, ptá se družiny se zvídavým pohledem. "Ale my jsme zde jen tak a chceme okamžitě domů!", odpovídá mu elfka Arienne Borglandská. "Ne, počkej, posílá nás Velekněz, že nám dáš úkol", snaží se elfku zadržet Atheas, který si v duchu myslí to samé. "No, a jak mi dokážete, že je to pravda, ha?", samolibě se na kouzelníka dívá místodržící. "Měli jsme dopis, ale on nám ho sežral bazilišek", lže Drsoul. "Ba ne, uplaval nám po řece", přihazuje si svůj výmysl Gwanda. "A měli jsme vůbec nějaký?", vkládá se do debaty chodec Pepen Ruindorský. Místodržící je zmaten. "Taky můžeme jít klidně domů, co je nám po vás!", ozývá se konečně Halk, který se již vyspal z opice. "No, ono by se pro vás něco našlo, jedťe do Rhyderu a tam se hlašte u starosty. Ale před tím ještě vyhledejte poustevníka z Gwanu, ten vám jistě řekne něco nového". Neřekl. Byl nakažen morem a právě umíral. Neopatrný Atheas a Sokki, kteří jsou s každým hned zadobře, se od umírajícího nakazí. Od této chvíle jdou daleko za výpravou a nikdo s nimi nechce nic mít.

Dobrodruzi sice začínají reptat, že jezdí sem a tam a zlaťák žádný, ale nakonec se za soumraku vydávají koňmo na cestu. Cesta zprvu ubíhá klidně až do okamžiku, kdy na Nurnské nalétávají vampýři. Jsou záludní a nebezpeční. Jejich sosáky lační po teplé krvi a snaží se na několik dobrodruhů přisát. Jednomu z nich se to podaří a jeho obětí se stává malá hobitka Gwanda Lísková, sestřenice Hupslina. Vzhledem k tomu, že věčný svůdce Sokki Louskáček má sám co dělat se svým vampýrem, přispěchává nebohé Gwandě na pomoc neohrabaný kroll, který cítí k rodině Lískových jisté povinnosti. Je tma a není dobře vidět. Nebohý kroll bystří zrak, seč může, a chystá se k obrovskému nápřahu. "Počkej, Gwando, já ti pomůžu!", volá Jacob a máchá proti přisátému vampýrovi Mollgovým kladivem, nástrojem, při vyslovení jehož jména tuhne krev v žilách. Křus, křus. Je ticho a zřejmě již po boji. "Gwando, jseš v pořádku?", ptá se starostlivě Sokki a vyndavá lucernu s okenicemi. Mihotavý plamínek osvětluje nejbližší okolí. "Fuj, tady leží něčí hlava!", zděšeně uskakuje barbar Drsoul. V tuto chvíli začíná Jacobovi docházet, že zřejmě způsobil něco ohavného. "Ty hovado, tys ji zabil!", burácí nepříčetně hromovým hlasem hobit Sokki a vrhá se k malému bezhlavému tělíčku u krollových nohou. Kroll Jacob Rugornský, syn Urgolinův, tázavě hledí na ostatní a není schopen slova. "Tak nám tupec zase zabil člověka", pronáší nahněvaně Drsoul Roahanský. "Já nerad, opravdu, já nerad. Já to neudělal schválně, já jí chtěl pomoct", provinile koktá kroll. Vzápětí balí krvavé ostatky hobitky do uzlíčku a se slovy: "Třeba jí ještě někdo sešije", se společně s družinou vydává na další cestu. Družina jde mlčky nocí.

Rozjímání nad hobití hromádkou
Jacob chrabrý z Rugornu, syn Urgolinův

"Tak nám zase tupec zabil člověka",
řekl Drsoul, dívaje se na reka,
jenž po kotníky v krvi dívky vrané
se tvářil jako děcko počůrané

Kam šlápne kroll, tam zeje paseka,
kdo věří v zázrak, ten se načeká,
že mrtvá Gwanda opět jednou vstane
a srostou její kosti polámané

Ta souhra náhod nejspíš poleká,
však hloupý kroll, ač mocně haleká,
by neublížil mouše, můj ty světe,
kdo řek' by opak, ten se jistě plete


Smrt je v Nurnské družině běžnou událostí a tak v okamžiku příchodu do Rhyderu je již veseleji. Rhyderský starosta posílá dobrodruhy do Boskerského hvozdu, kde se údajně nachází část hvězdy, avšak upozorňuje na důležitou událost, totiž na soutěž v pití chmeloviny. Dále družině dává prsten, který má údajně rudě zářit ve chvíli, kdy začne válka o most v Rhyderu. Poslední slova však již říká do zad hrdinů, kteří radostně spěchají do hospody.

Začíná soutěž v pití piva. Hospodský roznáší korbele a proti Nurnským se staví tlupa místních pupkáčů. Jediný, kdo se neúčastní soutěže je vůdce Halk Erinský, který si po příhodě s Grimou opět hraje na mravného, ale každý v družině ví, že se raději bude věnovat Arienne Borglandské. Soutěž však pokračuje. Většina účastníků se po několika rundách válí pod stolem, ale Farin, Pepen a Jacob pokračují dále. Na stůl jsou donášeny další korbele. Již padl i Jacob, zmožen chmelovinou. Pochybnou čest družiny však zachraňuje trpaslík Farin, který vyhrává nad Pepenem, a přivydělává si pár zlatých. Zbytek gwendarronských mu těžce vydělané peníze přeje a ani po něm nevyžaduje podíl.

"Vzhůru do bažin!", budí nesměle své přátele Pepen z Ruindoru. "A mně se nikam nechce, já chci domů", skuhrá rozmrzele kouzelník Atheas ze Zelených vrchů a otáčí se na druhý bok. V tom ale už vstává i vůdce z Erinu a k probuzení druhů používá tvrdších metod. "Jdeme pro tu prokletou hvězdu, ať už to máme z krku. Žena mi za chvíli bude rodit, chci zpátky do Liscannoru", káže ospalcům nevlídně. Rozmrzelí a rozcuchaní gwendarronští jdou přes luka tam, kde k nebi ční první stromiska Boskerského hvozdu. Odporný puch močálu se těžce plouží nad krajinou. "Vzhůru na goblochy", provolává zvesela Sokki Louskáček, "Určitě tu nějací budou". A opravdu, močály jsou těchto podivných namodralých ještěrů plné. Ve chvíli, kdy se nohy dobrodruhů boří do měkké půdy bažin a tu a tam opravdu někdo zahučí do smrdutého bahna, je Sokki Louskáček ze zálohy jedním ještěrem napaden. Lousk! Louskáčkovo tělo padá do mělkého vřesoviště. Hrdinové se navzájem podpírají a tahají se ze smrtícího bahenního objetí. Jen Jacob Rugornský, který nosí na prstě magický prsten černé vodoměrky, jde rázným krokem zardousit goblošího útočníka. O chvíli později je ještěrovo tělo rozmatláno v bahně. "Co budeme dělat s tím hobitem? Přece ho nepotáhneme s sebou", říká kdosi. "Já bych ho zatížil šutrem, aby se mu lépe klesalo", pronáší jízlivě quonsettský kouzelník Grundyg. Jak se domluvili, tak se stalo a tělo zatížené kusem skály zabublalo do bahna.

Nakonec je v bažinách objevena zřícenina staré tvrze a netrvá dlouho a z útrob země je vynesen první úlomek archenilské hvězdy. "Tak, a zase jsme blíž svému domovu", říká optimista Pála. "Když si však vezmu, že dílů hvězdy je celý tucet, tak máme nejmíň na dva roky co dělat", chladí Pálovu nebetyčnou euforii starý skeptik Atheas. Družina se vrací zpět ke starostovi Rhyderu. Tam na náměstí doplňují stavy za mrtvé a do družiny je přijata Merla Lísková, sestřenice Gwandina a Hupslina, a bludný válečník Corian, rasou elf a chováním barbar. Družina zatím byla zvyklá na ušlechtilé elfy, zatímco tento je sprostý až hanba a s Pálou si neustále šušká nemravné poznámky, zvláště pak na hraničářku Arienne, se kterou se pak často dostává do slovních rozepří.

Hlupák starosta, sklerotický dědek, si najednou vzpomíná, že několik dalších úlomků zpropadené archenilské hvězdy leží kdesi u města Groin, v lese jménem Gwastir. "bylo by lepší, kdybyste si tu zatracenou hvězdu posbírali po lesích sami. My nejsme nosiči, ale dobrodruzi a chceme domů", vykřikuje výbušný Corian, který je sice v družině krátce, ale i jeho už začíná chování armidenských dopalovat. Prásk! Z torza hvězdy vyšlehl plamen a Coriana lehce popálil. "Asi si před tím krámem budeme muset dávat pozor na hubu", šeptá jízlivě Jacob, který se už vzpamatoval z úmrtí Gwandy Lískové. "Už jsem vám toho řekl dost. Táhněte si po své práci, nebo zemřete", obrací náhle rhyderský mocipán a zabuchuje vrata do svého příbytku. "No jo, Armiden", posteskne si kdosi a poutníci vycházejí na další část své nekonečné nucené cesty smrti.

Z Groinu je družina neochotným obyvatelstvem nasměrována do Gwastirského lesa za lesním druidem. Hrdinové se už ani nepídí po souvislostech, poněvadž nic nechápou a ani vůdce sám z toho není příliš moudrý, a prostě jenom jdou, kam je pošlou. Morový Atheas jde za družinou a čas od času zvrací. Není těžké nalézt druidovo doupě, je obklopeno zástupy medvědů. Samotný stařec je velmi drzý, ostatně jako všichni v této zemi, a odmítá ze svého brlohu vylézt. Pouze donekonečna omílá větu, kterou Nurnští slýchají v této zemi velmi často: "Složte všechno zlato na hromadu a táhněte!". Nervózní dobrodruhové část medvědů pobíjejí a začínají lesnímu muži vytloukat okna kamením. Kamení však dochází a Nurnští raději přistupují k výměně. Darem za ebenovou hůlku získávají od poťouchlého druida několik částí hvězdy. V lese najednou Jacob dostává záchvaty slabosti, nevěda proč. "To se bude muset léčit, konec konců i Atheas je na umření", říká vůdce. V Groinu družina vyhledává jakéhosi Paťavce, údajně zběhlého léčitele. "Ťo umím, ťo žňám, ťo vyléčím", říká pochybný Paťavec a jakýmisi zaříkadly léčí Athease. Když to nepomáhá, přistupuje k pouštění žilou. Napůl vykrvácený kouzelník je nakonec zachráněn. "A já mám prudké záchvaty slabosti", říká kroll Jacob, který nabývá k Paťavci důvěry. "Ťo žňám, ťo žňám, ťo je moťoliče", skuhrá felčar a jde se hrabat v truhlici. Nakonec přináší ošmatanou lahvičku s údajným lékem a leje krollovi do hrdla žluklou olejovitou kapalinu. Netrvá dlouho a účinky se dostavují. Kroll bledne v obličeji, křečovitě si drží kalhoty a volá: "Kde je tu záchod, kde je tu záchod!", a rozbíhá se směrem, který mu naznačil Paťavec. Nedoběhl. Strašlivý zápach se nese po dvorku a kroll, zbrocený potem, si stahuje kožené kalhoty. "To mi vypereš, Paťavče!", řve zesměšněný kroll a družina se válí smíchy po zemi. "Něvyperu, něvyperu, a už ťáhnětě!", říká tvrdohlavě Paťavec a jde se zabednit do svého domku. Rozzuřený kroll bere necky a za pobízení ostatních si pere oděv. Neustále přemýšlí, jak by se nejlépe felčarovi odvděčil. Nakonec zvedá necky nad hlavu a špinavý obsah leje do studny. "Ťo mi žaplatíš, ťo mi žaplaťíš", ozývá se zlostné skřehotání přes zavřenou okenici. Pobavení hrdinové vyrážejí zpátky do Rhienu, napříč Armidenem.

V Rhienu dochází k nemilé příhodě. Družina jako vždy odpočívá v hostinci U žáby. V Halkovi se opět probouzejí staré city ke Grimě. Opět se jí vrhá k nohám, avšak na tuto chvíli jsou Nurnští připraveni. Obětavá Arienne v nestřežené chvíli vytahuje z Halkova tlumoku svitek a nahlas jej čte. Nečisté čáry jsou zlomeny. Do Halka Erinského jako by uhodilo. "Ty ježibabo, já ti rozpářu břicho!", huláká do té doby slušně mluvící a na dobré pověsti si zakládající vůdce. Do hospody přichází ošuntělý kovář a znenadání přistupuje k Farinovi s Jacobem. "Uhněte, vy sušinky, to je moje místo!". "No co, co. Já tu seděl dřív", koktá Farin a Jacob přikyvuje. Kovář svléká odranou zástěru a pod ní se objevuje třpytivá zbroj a dlouhý meč. Inu, v Armidenu je všechno možné! Nastává záměrně vyprovokovaná rvačka. Hospoda vstává. Na světlo jsou vytahovány luky a meče. Nurnští se opravdu nestačí divit, co všechno je v této zemi možné. Zatímco Jacob a Farin jsou v kruté řeži a zbytek družiny sedí u stolu a popíjí, Halk Erinský, ještě rudý vztekem, bere několik flakónků jedu a leje je Grimě do piva. Uklidněn si sedá k ostatním. Po chvíli Grima, svlažena mokem, dopadá tupě na prkennou podlahu. Halk s většinou družiny odchází ven. Pouze Pála dopíjí svoji sklenici a dívá se na rvačku. Do výčepu vpadávají vojáci. Pála, který dopil, si bere své zavazadlo a snaží se odejít ven. Je však zastaven dvěma armidenskými žoldáky. "Kampak, kampak, slož zbraně na hromadu a nech se svázat!". "Jsem svobodný Pála. Dopil jsem svou sklenici a chci jít ven, nic jsem neprovedl", odpovídá válečník, ale je mu to na nic. Vždyť je přeci v Armidenu! "Budeš popraven!", křičí velitel stráže a káže Pálu svázat. To již i Jacob a Farin, kolem nichž se nakupilo několik mrtvol, padají v bezvědomí k zemi. Jsou hned svázáni a spolu s nevinným Pálou jsou zamčeni ve vězení. Chystá se poprava.

Uprostřed města je náměstí, lemované mohutnými stromy. Kolem stojí zástupy armidenských a lačně vzhlížejí na kata, který chystá tři smyčky. Zbytek družiny se tlačí do předních řad a vůdce Halk se chystá k obhajobě svých mužů. "Už je vedou!", skanduje dav. A opravdu, tři nebozí přátelé, mohutný Jacob Rugornský, trpaslík Farin a hlupák Pála, jsou vlečeni v řetězech prachem až k nohám správce Rhienu. "Budete popraveni, výtržníci. Už máme dost vašich hospodských rvaček!", říká samolibě tlusťoch. "My jsme v tom nevinně. Ta rvačka byla záměrně vyprovokovaná vašimi poskoky!", koktá rozčileně Farin. "Pusťte aspoň toho chudáka Pálu, ten nic neudělal, jenom si pil své pivo", zastává se ubohého válečníka Jacob. "Ne, budete popraveni všichni, takový je náš zákon", vede dále svou správce. "Ha, ha, tady žádné zákony neplatí", říká temně Atheas a vystupuje z řady. "Hledáme ve vaší prokleté zemi Archenilskou hvězdu. Jestli je okamžitě nepustíte, půjdeme domů a vy si tady třeba chcípněte!", rozhorleně prská Atheas ze Zelených vrchů. Rhienský správce váhá a nakonec praví: "Dobře tedy, popravíme jenom jednoho. Můžou si hodit los". "Takové jsou tady zvyky", odplivuje si Grundyg Quonsettský. "Buď zticha, sušinko, nebo budeš viset taky", umlčuje kouzelníka správce. "Tak, teď už toho mám dost. Koukej je okamžitě všechny pustit, nebo to tady zabalíme a tu vaši hvězdu hodíme do první řeky, kterou uvidíme", začíná nasupeně promlouvat vůdce z Erinu. "Zatím jsme vaší zemi prokazovali dobro, i když se sebezapřením. Nikdo nám neřekl ani jedno slovo díků. Ve vaší zemi každý žebrák provokuje a naše družina je příliš hrdá na to, aby tohle všechno snášela. Mí válečníci se nenechají urážet každým špinavým kovářem. Sám moc dobře víš, že ta rvačka byla předem připravená, proto ti říkám naposled, abys je pustil!", rozzuřeně dokončuje Halk svá slova plná zloby. Na náměstí nastalo ticho. Po chvíli se správce znovu ozývá svým skřehotavým hlasem: "Dobře, pustíme je pod jednou podmínkou. Jestli kdokoliv z vás něco provede, tak ten velkej ušatej půjde pod sekeru!". "To je tady zvykem", brumlá si Grundyg. Zajatcům jsou sejmuty okovy a Nurnští mlčky a uraženě odcházejí.

"Já bych okamžitě odešel domů, do Liscannoru", pronáší kroll Jacob. "Já pojedu s tebou, ještě bych tady moh natáhnout brka", přidává se Farin. "Jenomže už máme většinu hvězdy pohromadě a nějaký ten zlaťák by se hodil. Takže bude lepší, když ten humus vypijeme až do dna", pronáší moudře Halk smírný a ještě netuší, že v tuto chvíli dělá osudovou chybu. "Dobře tedy", svolují nakonec oba bojovníci, kteří si až moc dobře uvědomují, že bez nich by družina moc daleko nedošla. Hrdinové se vydávají ke Gwanu. Jejich úsilím je sehnat loďku a dopravit se na ostrov Mornien na Jezeře žalmů.

Je tma a dobrodruzi obcházejí první stavení Gwanu obloukem, aby náhodou nepotkali někoho z armidenských, který by zcela jistě vyvolal rozepři. Takové jsou v Armidenu zvyky. Stíny Nurnských se plouží směrem k malému přístavišti. Je však prázdné. Po chvíli jsou teprve objeveny tři pramice, a tak do nich gwendarronští skákají. "Uf, uf", ozve se náhlý výkřik. To jednomu z gwanských rybářů, který zřejmě vyspával v loďce opici, skočil Pepen Ruindorský na břich. Kroll Jacob mu hned skáče po krku a chce jej utopit. "Probuď se, hromotluku, vždyť ti visí nad hlavou oprátka", šeptá chodec Pepen a vyhazuje nebohého polomrtvého rybáře na břeh. "A teď rychle na vodu", velí Halk z Erinu. Jen vzdalující se tiché šplouchání pádel svědčí o přítomnosti vetřelců.

Netrvá dlouho a dobrodruzi vylézají na pobřeží Mornienského ostrůvku. V dálce mezi stromy se proti temné obloze rýsují zdi věže. Družina se pomalými kroky přibližuje k vratům. Je ticho, jen tu a tam přerušené nervydrásajícím výkřikem. "Ve věži jsou nějaké temné bytosti", říká záhadně Merla Lísková a přihýbá si z lahve kořalky. "Neměla bys tolik pít, budeš malátná. Raději se schovej za má mužná ramena", šeptá podivným hlasem elf Corian. Hobitka si raději přihýbá ještě jednou. Jacob Rugornský bere za klepadlo a s vrznutím otevírá dubisková vrata. Vrz! "Tfuj, to jsem se lek", šeptá Drsoul Roahanský a tasí meč. Nurnští vcházejí do ještě černější temnoty a Merla rozžehává mihotavý plamínek lucerny. Chodba je zřejmě nebezpečná, protože dva chodci, Pepen a vůdce Halk, se řítí propadly do hlubin. "Rychle, někdo jim běžte na pomoc!", úpí Arienne. "Ty vepředu přivázat", rozkazuje Pála sám sobě a běží s lanem kupředu. "Kdo je u tebe vepř, ty hlupáku", ohrazuje se nahluchlý Farin, který špatně rozuměl. Vzniká malá hádka, která však netrvá dlouho a Pála ji urovnává po svém, po Pálovsku. Mezitím už oba chodci vylézají z díry a vyprávějí o boji s chřestýši. O tom, že kradli, raději mlčí. Věž je neútulná a plná nemrtvých. V jedné z místností umírá Arienne Borglandská, ale ještě za tepla ji vůdce Halk potírá mubarrathským elixírem života, Grullem, jenž je jeho vlastnictvím. Nyní však už nemá dost pro sebe, což se mu později stává osudným.

Je potřeba také uvést podivný nález černé sošky. Chamtivý Corian, elf a Merlin svůdce, si ji hned cpe do torny. Potom se jde spát, protože hrdinové už nemají mnoho sil.

Náhle jsou spáči probuzeni šramotem. "Ty zrádče!", křičí Atheas ze Zelených vrchů a brání se oštěpem Corianovým výpadům. Zrádný elf se jej jistojistě pokouší zamordovat. "Tu máš", promlouvá Jacob a rube do zrádce kladivem. Jaké je však jeho překvapení, když se Corianovo tělo tříští na malé černé úlomky skla. "Uf, jakási divná kouzla a čáry", kleje rugornský kroll a pozoruje okolí. "To má jistě z té sošky, neměl být chamtivý", dí mudrc Drsoul a vstává ze země. "No, konec konců, je to jeho chyba".

Družina se bez Coriana vydává dále nahoru věží. V jednom z mnoha pater je velká místnost plná dveří. Uprostřed místnosti leží několik klíčů. Každý je z jiného kovu. Gwendarronští si klíče rozdělují a každý sám přistupuje ke dveřím. Vzhledem k tomu, že vůdce Halk se raději věnuje sličné elfce, klíče rozděluje kroll, v nějž má Halk plnou důvěru a ostatní jej uznávají jako vůdcova zástupce. Jacob rozděluje podle své osvědčené metody: "Silní se silnými a slabí se slabými". Na každého čeká jiný nemrtvý. Před Halkem z Erinu, Darkovým synem, který čelí nebezpečí s Arienne se zjevuje spektra. Vůdce je vyčerpám z předchozích bojů. Vzduchem se nese ryk boje. Elfka Arienne je pařátem rozervána téměř ve dví. Osamocený Halk umdlévá. Do jeho těla se zatínají smrduté pracky a Halk se chystá k poslednímu úderu Morgristem. Řach! Spektra padá mrtvá k zemi. V poslední křeči se však ožene po slavném chodci a ten umírá společně s obávaným nemrtvým.

Ostatní se ze šarvátek dostávají s většími či menšími zraněními. Zejména je třeba připomenout Farina, který se z bojiště doplazil téměř v kusech. Je po boji. Družina se sklání nad mrtvými. "Nechte je prozatím tady, běžíme dále", rozkazuje kroll a vybíhá vpřed. Je nalezen skutečný Corian v okovech potupně visící. Teprve nyní všichni přicházejí věci na kloub a chápou, co se asi tehdy skutečně odehrálo. "Podívejte, hvězda!", volá všetečná Merla Lísková a podává tento úlomek Atheasovi. "Zadržte, musíme si všechno dobře promyslet", říká Grundyg z Quonsettu a odvazuje Coriana ze zdi. Náhle Pepen dostává záchvat šílenství po zlatě a vrhá se na Jacoba, který rozděluje nalezené zlato. "A jéjé, démon touhy po zlatě", říká světaznalý Atheas. "Svažte toho chudáka, nebo nám nedá pokoj". Jak se domluvili, tak se stalo. "Tak, máme tady hvězdu, která je schopna oživit Halka a zbytek Grullu, který by stačil na Arienne. Takže je to jasné, ne?", moudře spřádá plány Atheas. "Arienne nebude žít, ona je příčinou, že vůdce neplnil své povinnosti", jedovatě říká Jacob a drze se hrabe v Halkově torně, vytahuje Grull a dává jej svému nohsledovi Farinovi, který je schopen všeho. "Pij, a něco mi nech na dně", radí trpaslíkovi kroll, kterému se v hlavě rodí chladnokrevný plán. Farin pije a kroll dopíjí. "Tak a teď už můžeme oživit jenom Halka, ale pro jistotu jdi, Farine, rozsekat tu potvoru Arienne a hoď ji z okna vlkům", domýšlí svůj plán do konce kroll, avšak Atheas je rychlejší. "Tak to teda ne. Ať rozhodne náhoda. Arienne ti nic neudělala", promlouvá Atheas bledý jak stěna a pokládá úlomek hvězdy do podstavce. Je ticho. Po chvíli se ozývají kroky a do místnosti vchází... Arienne. "Ty blbče, cos to udělal", nepříčetně huláká kroll, který za všechno sám může, na Athease. V družině propuká prudká hádka, ale krev neteče. Po chvíli dobrodruzi odcházejí z věže. Nikdo není vůdcem, ale všichni jdou tam, kam jde Jacob a Farin.

Je konec největšího z erinských chodců, Halka smírného, vinou nesvárů v družině Nurnských, kterým se vždy snažil zabránit. Zemřel na vrcholu své slávy v zemi, kterou nenáviděl. Po mnoho výprav kráčel v čele jako vůdce. A právě v tento čas se mu v dalekém Liscannoru narodila dcera, která svého otce už nikdy neuzří.

Balada o smrti Halka z Erinu
Pepen z Ruindoru

Šest dveří a šest výklenků,
šest klíčů v rukou hrdinů,
stín smrti leží v těch dveřích,
jen společně jdou otevřít

Pepen dostal klíč šedivý,
žlutý Arienne s Merlou zas,
Jacob vybral si rudý klíč,
bílý pak Drsoul, Atheas

Zelený klíč si Farin vzal,
na Halka potom černý zbyl,
komu klíče smrt přinesou,
osud své plány připravil

Všechny dveře se otevřely,
mumie, spektra, přízrak, fext
a upír se tam objevili,
osud již svíral svoji pěst

Spektru tam uviděl
hrdina z Erinu,
nezmizí vzpomínka
na tuto hodinu

Bojoval jako lev,
zasadil mnoho ran,
nakonec se spektrou
společně padl tam

Spolu s ním padla tam
i sličná Arienne,
útokem přízraku
zčernal jí tento den

V podivné místnosti poseté mrtvými
tam v rohu v okovech Corian visící,
Pepen objevuje hůlku jak noc černou,
mysl mu upadá do jámy zející

Zářící zlaťáky
je všechno, co by chtěl,
bezpečně svázaný
na další cestu šel

Další dveře se otevřely
a za nimi je zlata lesk,
co dobrodruzi najít chtěli,
to nyní objeveno jest

Lektvar života má zvláštní moc,
Pála a Grundyg by mluvit mohli,
co však s posledním zbytečkem,
dobrodruzi se nepohodli

Ten zbytek mohl život dát
sličné Arienne, jež tam leží,
většina srozuměna jest,
jenže síla a zášť vítězí

Jacob a Farin, silní oba,
nezadržitelná je jejich zloba,
zázračný lektvar života
zmizel v ďábelských útrobách

Pepen démonem posedlý
nebyl pro právo nadějí,
jeden život se skončit měl,
neměla vstát už Arienne

Tu Atheas, ten moudrý pán,
náhodě před zlobou přednost dal,
a osud, jenž připraven byl,
náhle svou pěstí udeřil

Měsíční kámen má tu moc,
však dva mrtví tu sní svůj sen,
jen jeden život vrátit moh',
začala dýchat Arienne

Oba tu živí mohli býti,
erinský Halk i Arienne,
elfka však neměla dál žíti,
jenže Halk místo ní odešel

Vzpomínka nikdy nevymizí
na toho, jenž nám vůdcem byl,
vedle něj každé nebezpečí
zmizelo jako v noci stín


Mrtvé tělo vůdcovo s sebou vleče hraničářka Arienne s tím, že jej dá k chudince Gwandě, která je uskladněna v Groinu u ledu. Jacob s Farinem velí ostatním k odchodu z prokleté věže. Nurnští nasedají na lodě a vyplouvají zpátky ke Gwanu. "Podívejte, podívejte, veleknězův prsten září!", volá kouzelník Atheas ze Zelených vrchů. "Bitva o rhyderský most začala!". Dobrodruzi se potajmu přikrádají ke svým koním a uhánějí k městu Rhyder, seč jim síly stačí.

Družina po několika hodinách jízdy tryskem doráží do Rhyderu. Útok dragolských druidů začal. "Nesmíme ztratit most přes Rhynar! Kupředu!!!", velí vysoký muž v kněžském rouchu. Jacob a Farin pobízejí své koně a střemhlav se řítí do největší řeže u ústí mostu. Ostatní z Gwendarronu sesedají z koní a rozhlížejí se. Vidí, jak černí druidi na druhém břehu řeky přitáhli plavidla a spouštějí je na vodu. Gwendarronští a několik armidenských střílejí do nenáviděných nepřátel. Nepřátel je však velmi mnoho a netrvá dlouho, když první plavidla dragolských přirážejí ke břehu. V téže chvíli je obrana mostu proražena. Oddíly armidenských se stahují na blízký pahorek. Začíná boj muže proti muži. Jacob a Farin na svých koních řádí mezi nepřáteli a rubou jejich hlavy na zem. Atheas s Grundygem, kouzelnická dvojice, stojí na kopečku a čarují. Drsoul, Corian, Pála, Merla a Arienne se psem stojí bok po boku a rozdávají nelítostné rány každému, kdo se jen přiblíží. Všude se hromadí mrtví a ranění. Moc druidů slábne, proto ze druhého břehu začínají kouzlit. Ovšem jejich snahy jsou marné. Naštěstí je snad poprvé za čas pobytu v Armidenu Nurnským štěstěna nakloněna a nakonec se dočkávají slavného vítězství rhyderských. Všichni se těší na hodokvas na oslavu vítězství. Bude se pít.

Jacob jede městem a odevšad se ozývají obdivné výkřiky nad jeho odvahou. Na přilbici mu dopadají květiny. Rugornský silák dojíždí až na konec procesí a seskakuje z koně. Zde stojí rhyderský starosta a před zraky všech občanů jej poplácává po rameni a předává mu pergamen, ve kterém ho jmenuje hrdinou města Rhyderu. Kroll je dojat a raději mlčí o tom, že mu nad hlavou visí oprátka. "Jsou zde nějaké ženy?", ptá se ušatec a rozhlíží se kolem. Jedna, na krolla až neskutečně krásná žena, padá hrdinovi kolem krku a drbe jej za ušima. Kroll neví, zda spí či bdí a blekotá něco o krásném Armidenu. "Jmenuji se Rollanda, avšak mám snoubence. Je starý a zbabělý". "Tož, tak se na něj podíváme", říká kroll, avšak uvědomuje si, že nesmí dojít ke krveprolití. Rollanda jej vede do domu svého snoubence. Ostatní Nurnští druzi se rozcházejí za zábavou.

Snoubenec je ve sklepě a zapíjí svůj strach z války. "Buď zdráv. Jsem Jacob chrabrý z Rugornu a mám Rollandu rád. Dopij a vypadni", říká kroll sušinkovi, vědom si své síly. "To je můj dům", blekotá stařeček a Jacob mu vráží celkem neškodnou ránu pěstí do čelisti. Křus! Starý pán se s nepřirozeně vyvrácenou hlavou kácí k zemi. "Aj, kruci, je mrtvej, rychle ho musíme schovat", obává se Jacob trestu smrti. Rollanda, které krollův čin kupodivu vůbec nevadí, mu ještě pomáhá dědu nacpat do sudu s vínem. "V noci ho svrhneme do Rhynar, drahý", šeptá Rollanda Jacobovi do ucha něžnosti. Jak se domluvili, tak se i stalo. Jacob ještě jen tak zběžně prohlédl dům a co mohl, strčil do torny. Poté se oba přidali k pitce ostatních.

Hospoda je nabita k prasknutí a na přilehlých pláních planou ohně. U plného korbelu sedí vysoký muž, kterého někteří z Nurnských poznávají. "Podívejte, to je Halkův bratr Yorg, měl se zde s námi setkat", volá Arienne. "Kdo mu to řekne?", ptá se Atheas. Corian, který byl první u Halkovy mrtvoly a vybíral si zbraně, které se mu hodily, se krčí vzadu. "Co mi máte říct?", ptá se Yorg. "Ty tam válečníku", obrací se na Coriana, "Proč máš bratrovy věci? Stalo se mu snad něco zlého?". Je ticho. "Víš, on je mrtvej", říká Grundyg, "A zavinil to Jacob". "Já nic nezavinil, já přesně věděl, co dělám. Může za to ten patlal Atheas". Družina se opět začíná hádat. "Nedá se nic dělat. To se dobrodruhům občas stává. Bude slavně pohřben", končí Yorg Erinský a obrací se na Coriana. "Koukej sem dát jeho věci, ty jich nejsi hoden!". Podle družinových zákonů nemá však Yorg na věci po mrtvém žádný nárok, neboť nebyl členem družiny v době Halkovy smrti. Je si však vědom své převahy. Na jeho stranu se přidávají Jacob i Farin. Okradač mrtvol se hlasitě brání. Není mu to nic platné. Farin jej sráží pěstí k zemi a Yorg se v poklidu opásává Morgristem a přes rameno si hází kuši Bregol dal. Od této chvíle Corian Yorga nenávidí. "Měli bychom zvolit vůdce", volá kdosi a vzhledem k všeobecným spekulacím vychází vítězně chodec Pepen Ruindorský.

Další cesta vede do Groinu, kde družina chce zanechat Halkovo tělo, aby mohlo být později pohřbeno v Liscannoru. V okamžiku, kdy družina projíždí Boskerským hvozdem, zahvízdá vzduchem několik šípů. Jeden z nich ukončuje život sličné Arienne Borglandské. Yorg zuří. "Na ně, na vrahy!", řve a společně s Pepenem a Corianem vybíhá do lesa. Zde narážejí na špinavé hobití loupežníky. Corian sice volá po smíru a dohodě, ale Yorg je Arienninou smrtí natolik rozzuřen, že okamžitě smáčí Morgrist krví. Pak začíná stopovat a nachází stopy, vedoucí do temné jeskyně. Dovnitř se vydává jen s Pepenem, neboť Corian je vyslán pro pomoc. Ani jeden z nich však nečeká, rychle si mezi sebou rozdělují jedovaté šípy, které zbyly po Halkovi a osamoceni jdou dále.

Přenesme se však k ostatním. Jacob a Farin, kroll a trpaslík, vyrážejí kupředu po cestě. Vzápětí je jim však cesta přehrazena tlupou venkovanů, vyzbrojených vidlemi, kteří hulákají: "Vzdejte se!". Oba bojovníci otáčejí koně a vracejí se k ostatním. "Hej, utíkejte!", křičí Farin a všichni se rozebíhají pryč. Na zemi zůstává ležet jen mrtvá Arienne. Po chvíli se zde objevuje elf Corian, který běžel pro pomoc. Na místě však nachází jen okradenou mrtvolu elfky z Borglandu a četné stopy. Nakonec se však s ostatními setkává. Družina bere mrtvé tělo a společně se vydává za oběma hraničáři. Ti se mezitím probili až do nitra jeskyně, kterou obývá banda loupežníků nejrůznějších ras. Jen svým jedovatým šípům mohou oba děkovat za životy. Nakonec se oba, zanechávaje za sebou kopu mrtvol, ocitají až před vůdcem této bandy. Je jím barbar, který ovládá všelijaké čáry. Po chvíli boje zbaběle prchá. Yorg a Pepen rychle prohledávají jeho příbytek. Ke svému zklamání nenacházejí nic cenného, kromě jednoho úlomku archenilské hvězdy. V tom okamžiku přicházejí i ostatní. "Někde tu musejí být peníze", vykřikuje Pepen a vychází před jeskyni. Ostatní jej následují. Po nějaké době se jim však do cesty staví lesní druid, který stojí na vysoké skále. Zdvíhá ruce k nebesům a něco mumlá. Náhle je všude tma, v korunách stromů skučí vítr a větve se ohýbají k zemi. V družině nastává zmatek. Hloupější z Nurnských prchají kvapem pryč. Ostatní vyčkávají dalšího vývoje. V lese je opravdu nevlídno. Této situace využívá elf Corian, vrhá se na malou hobitku Gwandu Lískovou a se slovy: "Počkej, já tě ochráním vlastním tělem", ji přimačkává vahou svého těla k zemi. Většina okolostojících dobrodruhů má ze dvou zmítajících se těl v křoví náramnou legraci a starý vtipálek Grundyg Quonsettský, na kterého nemá druidovo kouzlení žádný vliv, se radostně zašklebí a začíná sugerovat nebohému Corianovi pocit spánku. Elf na místě usíná a hlasitě chrápe. Rozcuchaná Gwanda se vyprošťuje zpod elfova těla a čistí si oděv. V tom okamžiku druid mizí. Ostatní se chápou zbraní, které Jacob pohodil na svém zběsilém útěku a jdou ho hledat. Nacházejí ho vyčerpaného a otlučeného, ale v pořádku. Všichni se dávají dohromady, budí Coriana visícího a rychle mizí z lesa ven. Po cestě se ti otrlejší ještě smějí Corianovi a jeho marným dobyvatelským snahám.

Archenilská hvězda je již téměř složená, zbývá posledních pár úlomků. Po několikadenním pátrání je za pomoci místních obyvatel nalezen vchod do tunelu pod horami. "Tak, ještě pár dní a možná se budeme moci vrátit domů", radostně volá válečník Pála. "Nebo si také vymyslí nějakou záminku a nikam nás nepustí. Takové jsou tu zvyky", s vážnou tváří pronáší kouzelník z Quonsettu, ale také vchází dovnitř.

Chodba se svažuje dolů. Hrdinové rozhrnují cáry pavučin a začínají bojovat s prvními obyvateli nevlídného místa. Vzhledem k tomu, že tuší brzké splnění nedobrovolného úkolu, postupují rychle vpřed. Nakonec si však musí odpočinout. Na stráž je postaven hlupák Pála. Uprostřed své hlídky je náhle přepaden chlupatými sarkony. Ubožák je vlečen kamsi do spleti chodeb. Jeho nářek probouzí vůdce Pepena. Ten ještě budí Yorga a společně běží za Pálou. Ostatní spí, nebo spánek předstírají. Pepen s Yorgem však stačí zachránit jen mrtvé Pálovo tělo. Navíc Pepen přichází o svůj vzácný meč Aglar nár. "Yorgu, já jsem nyní vůdce. Půjč mi Morgrist, ať mám kouzelnou zbraň". Yorg ochotně svoluje. Ostatní dospávají a pak jdou všichni dále. Náhle se pod Pepenem a Yorgem propadá podlaha a oba se řítí kamsi do hlubin. Dopadají na špinavé dno jakési kobky. Zmateně se rozhlížejí. Náhle se před nimi zjevují jejich vlastní obrazy. Pepen spatřuje svůj osud. Oba hraničáři se dávají do boje. Boj trvá značnou dobu. Yorg na pokraji smrti nakonec vítězí a snaží se přiskočit na pomoc Pepenovi z Ruindoru. Zjišťuje však, že jeho údery jsou marné a dvojník si jich vůbec nevšímá. Náhle se ozývá Pepenův výkřik a je ticho. Na zemi zůstává ležet Morgrist a Pepenova torna. Yorg sice vůdce lituje, ale neodolává příležitosti vzít vzácnou čepel a schovat si ji v torně. Podle družinových zákonů měla totiž přijít do dražby. V tom okamžiku se však Pepen znovu zjevuje a zezhora šplhá trpaslík Farin. Za mříží nacházejí velkou truhlici. Yorg dychtivě přistupuje blíže a náhle je napaden Pepenem zezadu. Obrací se a vidí jak mu Farin přiskakuje na pomoc a zabíjí domnělého Pepena. "Uf, to byl ten jeho dvojník", oddychuje si hraničář a spolu s trpaslíkem otevírají truhlici. Dychtivě si cpou do kapes a toren zlato. Na místě ponechávají jen poslední úlomky hvězdy. Ostatní mezitím také šplhají dolů a motají se okolo Pepenovy mrtvoly. Nastává zmatek. Nastálého chaosu a toho, že ostatní jsou důvěřiví hlupáci, využívají Jacob, Farin, Yorg a Atheas a mnoho z věcí po nebohém Pepenovi strkají do toren. Ostatní něco tuší, ale jsou neschopni akce. Konečně je prokletá archenilská hvězda úplná. S úlevou vycházejí na světlo a spěchají do Heralionu. "Ó, vítejte, přátelé!", volá velekněz. Zlověstné ticho je mu odpovědí. "Zaplať, ať už můžeme vypadnout z té vaší prokleté země", temně říká Farin a i ostatní vypadají nasupeně. Je to sice v Armidenu nepochopitelné, ale odměna je skutečně zaplacena. Družina bere mrtvá těla Halka smírného, Pepena Ruindorského, Arienne Borglandské a Gwandy Lískové a znaveně pochoduje zpět do Liscannoru. Jacob si po cestě vyzvedává v Rhyderu půvabnou Rollandu a spřádá plány, jak vyhnat Boženu z domu.

"No, konečně jste doma. Mám tady horu špinavého nádobí!", křičí na uvítanou tlustá Božena. "Ale, ty už tady nejsi doma! Táhni!", na oplátku huláká statný kroll. "A kde je manžel", ptá se Manwing Gorganská s dítětem v náručí. "Támhle na voze. Je mrtev", šklebí se jízlivě Corian. "Buď zticha, troubo!", okřikuje elfa Atheas. Manwing vybuchuje v pláč a odbíhá. Ještě ten večer jsou všichni mrtví slavnostně pohřbeni a Manwing s novorozencem opouští Liscannor. Je konec pouti po Armidenu...

Oslavná píseň na padlé v Armidenu
Sereg z Ruindoru

Tam, kde leží země vzdálená,
kde theurgové mocní spřádají svá kouzla,
padl již nejeden hrdina
v době, kdy chtěla zvítězit moc zlá

Nedobrovolně opustili dům svůj,
když moc černých druidů začala růsti,
mnoho se nevrátilo zpět,
v Armidenu zbyly jen kosti

Nejprve Sokki Louskáček malý
na dně bažiny své věčné sny spřádá,
pak Gwanda Lísková o hlavu přišla,
Jacob kladivem netrefil vampýra

Erinský rek pak k žalu ostatních
padl tam v boji se spektrou strašnou,
hrdinských činů stih mnoho vykonat,
teď však již nespatří ženu svou krásnou

Pak ranou z kuše Arienne sličná
svezla se z koně v blátivou zem,
nikdy už elfka nebude dýchat,
loupežný hobit jí byl osudem

Sarkonův kyj měl rovněž své žně,
Pála válečník je člověk silný,
zkušenost malá však rozhodla své,
navěky Pála, navěky už spí

Nakonec padl Ruindorský Pepen,
těsně před smrtí spatřil svůj osud,
poprvé v životě náčelníkem zvolen,
z rukou sebe sama našel svou smrt