Historie Nurnské družiny I
VIII. Po stopách uneseného elfčete
[Poradostiny 1016, Jacob z Rugornu, Halk z Erinu]


Nadešel čas parného léta, slunce plulo vysoko na obloze, a v tomto poklidném čase, vyhledávají všichni řádní lidé gwendarronští chladný stín útulných hospůdek a splachují prach cest nejedním džbánkem hobitího piva. Tímto počínáním baví se až do hodin večerních a krátí si čas vyprávěním příběhů dávno minulých. Nejednou se u toho něco semele. Jako tenkrát...

Staří dobrodruzi popíjejí žejdlíky překypující pěnou a vesele rokují. Středem pozornosti se stávají přátelé Jacob z Rugornu a Densir z Ardasanu, kolem nichž se utvořil hlouček nových tváří. Jsou to lidé nejrůznějších povolání a ras. Zejména je třeba uvést jména Halka z Erinu, který se v pozdějších dobách stal slavným a uznávaným, dále válečníka Hurona, jenž si stále libuje v kořalce, kouzelníka Aerlina a Filingera a věčného rebela, hraničáře Landera.

Někteří z dobrodruhů jsou již notně opilí, když se zvenčí ozve tichý ženský hlas: "Pomoc, pomoc". Dobrodruzi pijí dále a o nic se nestarají. Hlas se ozývá stále naléhavěji. Po notné chvíli se kdosi z hrdinů zříká své číše a jde se podívat ven. Stojí tam mladá elfka pěkného vzhledu a žádá o pomoc. Vypráví dojemný příběh o únosu svého dítěte. Družina vychází ven a vzhledem k její kráse a za slib tučné odměny se vydává směrem k Černým vrchům, kde se údajně kojenec nalézá.

V Černovršských skalách se začíná vinout spleť chodeb, pozůstatek po starých dolech. Gwendarronští druhové se vydávají na úmornou pouť podzemím, při které nalézají stále obrazy uneseného dítěte. Hned od počátku je jasné, že pouť nebude lehká. Ponurost prostředí a nejasnost cíle působí neblaze na mysl dobrodruhů. Dochází k prvním hádkám. Zvláště podivné se jeví chování dvou přátel Landera a Filingera, kteří se zásadně neúčastní bojů. Ve chvíli, kdy jsou ostatní druzi zaměstnáni bojem s kamennými sochami, vzdalují se tito dva k uzamčené truhle a tajně ji prohledávají. Zbytek družiny je tímto pobouřen. Zvláště protřelý Densir se cítí být okraden a navrhuje jejich prohledání. Poté, co Filinger a Lander hrdě odmítají vysypat torny se slovy:"To radši umřeme", dohadují se Densir s Jacobem, že jeden z nich musí zahynout. Náhodně určují, že obětí jejich samovlády bude zarputilý barbar Filinger. Densir útočí plochou stranou svého meče na domnělého zrádce. Poté, co padne v bezvědomí na zem, je svázán. Jacob navrhuje, aby zemřel v čestném souboji, ale v této chvíli se rozlétají dveře do místnosti a Densir je napaden rozzuřeným medvědodlakem. Lstivý alchymista se musí rozhodnout mezi obranou nebo vraždou. Volí to druhé a bodá do bezbranného svázaného kouzelníka. Medvědodlak je chvíli poté udolán zbytkem družiny. Po chvíli vychází najevo, že Filinger byl nevinný. Oslabená družina se vydává dále.

Jacob Rugornský brzy nato v souboji se rzivým netvorem přichází o brnění. Cítí se jako nahý v trní a neustále se pídí po náhradě. Zvláště Huronovi často nabízí, aby si svlékl své vlastní. Při pouti podzemím narážejí na podivného chlapíka, který jedno brnění vlastní, ale kupodivu ho nechce vydat po dobrém. Ačkoli se družina snaží s mužem jednat po dobrém, nahý kroll okamžitě útočí. V této chvíle se spouští strašná bitka, zvláště když se z tajných chodeb řítí rozlícení vlci. Na následky neuváženého jednání umírá kouzelník Aerlin a válečník Jacob. Zbytek družiny přerušuje boj a omlouvá se podivínovi. Ukazuje se, že je dobrého srdce a daruje dobrodruhům oživovací médium. Densir se jej rychle zmocňuje a oživuje tělo chladnoucího krolla. Kroll se mlčky zaraženě zvedá a po chvíli děkuje nebesům. Hrdinové utíkají rychle pryč a nalézají stále nové a nové místnosti v labyrintu chodeb.

Neuplyne mnoho času, když na následky poranění kamennou sochou umírá užvaněný barbar Lander. Kolotoč soubojů s obyvateli podzemí neustále pokračuje až do nalezení zrcadlové chodby, v jejíchž prostorách gwendarronští nalézají doupě medúzino. Toto nepříjemné a nebezpečné setkání řeší až rázný útok zkušeného Jacoba a mladého Halka, kteří s odvrácenými tvářemi bestii zabíjejí. Nakonec ohavné zrůdě uřezávají hlavu a naplňují měchy její jedovatou krví.

Z dalších příhod stojí za zaznamenání propadnutí se dvou nejzkušenějších, Jacoba a Densira, do temné díry, ve které žije mrchožrout. Ten oba druhy paralyzuje a jejich životy visí na vlásku. Do dějin se zapsal hrdinný čin Halka Erinského, který nehledě na nebezpečí šplhá dolů a dobíjí slizké zvíře. Ponuré bludiště stále nemá konce a hrdinové namísto ušlechtilého cíle touží po klidu domova. Tímto se netají a vykřikují to nahlas.

Ve chvíli naprostého vyčerpání je nalezen protivný elf, otec dítěte, a stará známá elfka, kteří se usmívají a zdělují rozčileným dobrodruhům, že šlo jen o zkoušku pevnosti jejich charakterů. Jasnovidný elf též Nurnským sděluje, že ve zkoušce neuspěli a nemají tedy nárok na odměnu. Dobrodruhy cloumá vztek a bezmezná zloba, ale vzhledem k únavě a neporazitelnosti podlého protivníka nedochází ke krvavé odplatě. Namísto toho se všichni znechuceně vydávají domů. Po této cestě všichni přísahají, že dlouho na žádnou výpravu nevyrazí a budou jen pít a pít...