Historie Nurnské družiny I
VII. Záchrana dívky z obrazu
[Jarn 1016, Jacob z Rugornu]


Mezi těmi, kdo ještě matně vzpomínají na dny dávno zašlé slávy již není mnoho těch, kteří si pamatují tuto družinovou výpravu k Černým vrchům táhnoucím se na jižním horizontu o něco více než šedesát mil vzdáleném. Tehdy přislíbila družina Nurnských dobrodruhů z neznámých již důvodů pomoc při záchraně dívky, která prý byla za trest zakleta do obrazu. Tento obraz nikdo nikdy neviděl a stejně tak tomu bylo i v případě strůjce veškerého zla. Vyřešení záhady mělo ležet hluboko v opuštěných černovršských dolech. Ať již tomu bylo jakkoli, i když je třeba upozornit, že hrdinové z Gwendarronu by se jistě nevydali na tak nebezpečnou pouť zadarmo nebo za dobré slovo, vydala se pětičlenná družina dvacátého sedmého dne v měsíci na cestu kolem Bílého hradu a Kobornu k jihu. Větrem ošlehané tváře dobrodruhů, nesoucích hrdé znaky Ardasanu, Gorůdye a Rugornu není třeba zvláště popisovat, neboť jejich sláva je velká jejich činů. Je však třeba připomenout Darka z Erinu, syna nešťastně zesnulého Baska, a nového hobita zloděje, mrňavého Dalkiho Hodoslava.

Předem je třeba říci, že neznámá dívka z obrazu nikdy nebyla zachráněna a tato čtyřdenní výprava skončila naprostou katastrofou. Po sestoupení do nitra skal družina bloudí bez nějakého většího úspěchu podzemím. Teprve po třech dnech získává děj obrat a spád rychlostí padajícího balvanu. V družině se projevuje názorová protichůdnost Densira z Ardasanu a Saurona z Gorůdye. Je proto veškerým snažením Densirovým činit jemu i ostatním různé naschvály, v čemž mu bohužel často přizvukuje Jacob z Rugornu. Třetího večera Densir činí jeden ze svých kousků a v podobě mlhy mizí pryč. Jacob z Rugornu předstíraje, že jej hledá, odbíhá jižní chodbou pryč. Zbytek hrdinů se rozhoduje hledat lstivého alchymistu. Následkem toho se družina tříští na pátrající skupinky a stane se, že hobit Dalki Hodoslav vbíhá do jedné z podzemních kobek ve chvíli, kdy je kroll Jacob v pilné řeži s obřími krysami. Prosekat si cestu rozzuřenými savci není tak velký problém, nemá-li člověk smůlu. Zdá se, že hobitovi nebyla božstva nijak zvlášť nakloněna, a ten umírá vysílen na pokousání krysou. Dalkiho mrtvolka je krollem na místě okradena. Jacob slyší z chodby kroky svých druhů. Má strach, že se na jeho podlý čin přijde a bude muset s ostudou lup vrátit do společného vlastnictví. Bere tedy mrtvého pana Hodoslava a jeho bezvládné tělo napichuje na kliku protějších dveří. Ve chvíli příchodu dobrodruhů líčí tajemnou historku o tom, že hobit zemřel ve chvíli, kdy se dotkl kliky nějakou nevysvětlitelnou záhadou. Ostatní se bojí dveří a samozřejmě ani nezjišťují skutečný stav Dalkiho majetku.

Zlodějova smrt je však pro gwendarronské bojovníky těžkou ztrátou. Další ranou je skutečnost, že za hraničářem Darkem z Erinu se plíží hrůza, lačná po jeho krvi, která mu neustále působí těžká vnitřní poranění. Člověk z Erinu se chvíli co chvíli svíjí v křečích, které mu působí neviditelný protivník. Tento stav trvá dlouho a Baskův syn doslova odchází před očima. Navečer nemocný hrdina umírá. Darkova fena Lytt vyje u jeho mrtvoly. Poslední tři, kterým se podařilo přežít se chvíli dohadují o svých šancích a nakonec se rozhodují pro návrat. Darkova Lytt se přidává k novému pánu, Densirovi. Trosky Nurnské družiny se po cestě zpět domlouvají na tom, že na paměť této výpravy nechají vytesat sochu. K tomuto záměru však ještě nedošlo...