Historie Nurnské družiny I.

Historie Nurnské družiny I

VI. Útěk z Rugornu

[Přednovorok 1015, Jacob z Rugornu]

Do družiny přicházejí dva noví členové, Silor hbitý z Dravu a stařík Bask z Erinu. Dobrodruzi zapíjejí nadcházející novoroční slavnosti v hostinci U chcíplé krávy a nálada pomalu uvadá se zvyšujícím se počtem podstolních spáčů. Náhle se rozlétnou dveře a do místnosti vbíhají muži ve zbroji, odění do rudých plášťů se žlutým pruhem. Jsou to orčí strážci bájného Rugornu, o nichž koluje krajem nejedna temná zkazka. Dobrodruzi jsou přemoženi a v bezvědomí odvlečeni do zříceniny pradávného hradu Rugornu, který kdysi býval majetkem slavného a urozeného rodu krollů.

Dobrodruzi se probírají v tmavé a plísní zapáchající kobce zcela beze zbraní a osobních věcí. Od stráží se dovídají, že budou obětováni tajemnému příteli z podzemí, jehož podle orků dosud nikdo živý nespatřil a jenž hlídá labyrint podzemních chodeb, kterým vede jediný přístup do hory. Labyrint chodeb byl kdysi vystavěn za doby vlády místního hradního pána Urgolina Rugornského, otce Jacoba chrabrého, jehož krollové z neznámých důvodů nazývali králem. Hrdinové nakonec, propadaje trudomyslnosti, prohledávají píď po pídi stěny cely a nacházejí tajnou chodbu, již mnoho let nepoužívanou. Nalézají odporný brloh krollího starce, jenž byl kdysi v dobách před vpádem orků přítelem krále Urgolina. Vypráví dobrodruhům o starých časech, o starém Rugornu, o podzemním labyrintu a o bájném rugornském pokladu. Dobrodruzi se též dozvídají, že hrad je provrtán spletí podzemních chodeb, o kterých nemají nynější obyvatelé ani potuchy. Družina se dostává přes strašlivou mučírnu do místnosti, kde leží jejich osobní věci a Sauron urostlý z Gorůdye zde nalézá v okovech svého věrného psa Draga a Densir lstivý z Ardasanu vlka Basteta. Zabíjejí stráže a vydávají se do spleti tajných chodeb. Jejich cílem je zabít orčího krále a najít klenotnici. Dobrodruzi po mnohých nebezpečenstvích objevují tajné dveře na ochoz hlavního hradního sálu. Na trůnu poprvé spatřují orčího krále a rozhodují se neprozřetelně pro bezhlavý útok. Král utíká se svou stráží do královských komnat. Mezitím se všude rojí orci, otevírají se dveře tajných chodeb a družina je náhlou přesilou roztříštěna na malé bojující skupinky. Trubky troubí na poplach a v nastálém chaosu a bitevní vřavě je cítit pach krve. Nurnští válečníci se stahují ze svých pozic zpět do spleti tajných chodeb. Orčí stráže je však nelítostně pronásledují, i když jeví z neznámých a temných prostor známky strachu. Stráž je setřesena ze stopy, ale před dobrodruhy se rozprostírá nebezpečné nevlídné podzemí, v jehož prachu a plísni přežívá mnoho rozličných nebezpečných tvorů. Densirovi Ardasanskému umírá věrný vlk Bastet. Cesta je obtížná, ale nakonec Nurnští nalézají východ z hradu a přes orčí strážnici se probíjejí ven. Hledají úkryt u blízkého jezera, protože orčí hlídky a pátrací oddíly projíždějí Rugornem. Při potyčce s vodními příšerami, které zaútočily na odpočívající hrdiny, je družina objevena orčím oddílem. V nastálé řeži umírá člověk zloděj Silor hbitý z Dravu. Orci jsou pobiti a Silorovo tělo přikryto větvemi. Na cestě rugornskými hvozdy je objeven starý mohylový kámen z dávných dob vlády krollího krále Urgolina Rugornského. V kameni je věky ohlazené písmo Písně o Rugornu, která odkrývá tajemství královského pokladu a smrti krále.

Píseň o Rugornu
(Stará rugornská píseň z roku 1002)

Buď pozdraven, jenž kráčíš kol,
ať hobit, barbar nebo kroll,
či kterýkoli jiný snad,
já nenáviděl, měl Tě rád,
ty dávné doby odnes čas,
teď poslouchej můj tichý hlas

Jsou čtyři kruhy, každý sám,
však jejich význam nevídán,
jen stěží bys tam rukou mách
kolkolem na jeden sáh,
na každém z těchto zvláštních míst
je něco, co Ti napoví,
jen bystrá hlava dojde dál,
než došel starý moudrý král

V suchém stromě bílý cár,
věčný oheň, chladný žár,
mrtvá ústa odpoví,
však více se již nedoví
a zhyne jako štvaná laň
ten, který neví, kam dát dlaň,
pravá je pravda, opak je lež,
smrt číhá všude, kamkoli jdeš

Já všechna tato místa znal,
ten, kdo je neznal, nemoh' dál,
ten nešel cestou severní,
dál od hodiny večerní,
ten nenašel pět spadlých hvězd
a kámen jako krollí pěst,
ač unaven byl, nemoh' dál,
by sotva zvolal, že je král,
co z moudrých krollích předků vstal
a v dávných dobách panoval

Však zbyly písně, známá zvěst,
měl bystré oko, silnou pěst,
v pěsti kyj a v kyji mír,
on chrabrý byl a bohatýr,
on duši uměl rozehřát,
on znal, jak zemi otvírat,
ač velký byl snad do oblak
a svobodný, jak tažný pták,
nenalezl věčný klid
v té zemi, kde žil Velký lid,
to, když se snesla hejna vran
a jeho lid byl rozerván,
kams zmizel ten svůj vlastní pán
a bůh ví, kde je pochován

Já dobře toho krále znal
ten, kdo jej neznal, nemoh' dál,
ten bál se spustit do dna hor,
ten nevyslyšel tichý chór,
co ze tmy šeptal, buď jak buď,
jen podle sebe druhé suď,
buď přítel, ať jseš milován,
pak nezůstaneš dole sám,
snad najdeš to, cos' nehledal,
snad najdeš to, cos' nečekal,
však jedno na mysli měj dál,
on nebyl hloupý, starý král

Já znal jsem krále, znal i zvěst
a jsi-li přítel, ještě věz,
že zmlkl vrah, jenž dřív se smál,
když dědic trůnu z krále vstal,
již nezůstane v myslích bol,
ten potomek byl také kroll
a hlas, co volal, to jsem Já,
bůh s Vámi, Sabbath Moria

Hrdinové se vydávají hledat tajnou cestu do nitra hory, protože stezka orků je strážena zbylým vojskem. Na jednom palouku uprostřed lesa, vysíleni bojem, uléhají dobrodruhové ke spánku. Na stráž je postaven protřelý Densir z Ardasanu a stařec Bask z Erinu. Poté, co všichni upadnou do sladkého spánku, navrhuje lstivý Densir Baskovi, aby ponechali druhy osudu a vydali se na obhlídku okolí. Nezkušený Bask svoluje nátlaku přítele a oba se vydávají na východ. Nacházejí jedno z míst, o kterých vypráví Píseň a hledají v trávě. Najednou se ubohému Baskovi vydere z hrdla dušený výkřik. Kolem dobrodruhova starého těla se ovinuly těsné smyčky těla hroznýše skalního. "Prsten! Vypraž do mě prsten!!!", volá zběsile hraničář, avšak alchymista jakoby neslyší. Náhle se ozývá strašlivé lousknutí a krajem se rozhostí ticho. Densir se dává na útěk. Po probuzení svých druhů se ke svému činu kajícně přiznává. Družina se vydává k mrtvole, která je již neznámými osobami okradena. Dobíjejí hroznýše a oplakávají mrtvého druha.

Dále hrdinové směřují kroky své podle slov Písně a v kapradí nalézají rezavý královský meč Urgolin a prohnilý štít s výsostnými znaky starého rodu rugornských pánů. Není již tak obtížné najít tajný vstup do útrob země, odkud vede jenom jediná cesta ke svobodě dole v Gwendarronu, cesta labyrintem přítele z podzemí.

Ve starých rugornských šachtách hledají hrdinové ostatky mrtvého krále a bájný rugornský poklad. Ačkoliv nurnští hrdinové jsou jistě dobří válečníci, jejich mysli se zdají být již notně vyčerpané neustálým vypínáním sil. Rugornský poklad nadále spočívá kdesi v útrobách prastaré hory a mlha zapomnění obestírá tajemství posledního z králů.

Odvážlivci z města Nurn se tedy vydávají do labyrintu přítele z podzemí. Je objevena chodba, kterou vycházejí orčí vojska, a v jedné místnosti se družina zastavuje před teleportovací koulí. Společně aktivují teleport a objevují se zpět v jedné z rugornských strážních tvrzí. Zde stojí proti obrovské přesile orčích strážních oddílů.

Po utrpění prvních zranění se stahují a teleportují se zpátky. V tvrzi však zůstává nehybně ležet mrtvola Sauronova oblíbeného psa Draga. Ten jeho smrt nese velmi těžce. Před nepřátelskou přesilou se uchylují do temnot labyrintu.

Dobrodruhům už záleží na jediné věci, dostat se pryč z tohoto pekla. Polomrtví dobrodruhové jsou překvapeni luzným zpěvem, který se rozléhá chodbami. Dva hrdinové jsou zmámeni a běží vstříc netušenému nebezpečí. "Harpyje!!!", volá zběsile trpaslík a vrhá se pod nohy prvnímu zmámenému muži. Když však podrážení nohou nepomáhá, vrhá se do boje proti nepříteli. Skutečnost, že opravdový přítel z podzemí teprve spřádá plány na zničující útok ze zálohy, nikdo netuší.

Po smrti harpyjí se zračí ve tvářích zúčastněných úsměv nad dobře vykonanou prací. "Teď už zbývá jenom najít východ", volají nadšeně. Trpaslík Santy se ujímá situace a vede družinu jde v čele, když tu se pojednou objevuje opravdový přítel z podzemí. Je jím gorgona, úlisná magická nestvůra, která nezná slitování. V družině propuká strašlivý chaos, jen maličký trpaslík se vrhá s mečem na hrůzného nepřítele. Gorgonin odporný chechtot se s ozvěnou tříští o stěny plesnivých a páchnoucích chodeb.

"Je nezranitelná", vykřikne v příšerném děsu kdosi,"Nechť zazáří Glamdring!". Už se leskne černá ocel Glamdringu, Meče stínů, který jediný má vlastnosti kouzelných zbraní, o nichž se vypráví v legendách. Gorgona umírá. S velikou úlevou opouští družina podzemí rugornských skal...