Historie Nurnské družiny I

V. Cesta do Sutemorovy věže

[Sečen 1015, Jacob z Rugornu]


Do města Nurn přichází zcela vyléčený a odpočatý válečník Jacob z Rugornu, neznámá kudůčka Sariel a trpaslík Santy. Pomocí pergamenu z Údolí stínů se družina objevuje daleko na jihu v blízkosti vesnice Albareth.

V Albarethu Nurnští navštěvují ponejprv hostinec "U červeného býka", kde chtějí získat informace. Kroll Jacob je však vzápětí z hostince vykázán, neboť se snažil okrást hostinského. Družina získává informace prostřednictvím Zefiho Dobromysla, který se dává do řeči s neznámým hobitem. Potom Nurnští vycházejí z hostince příjemně naladěni konzumací hobitího piva. Nacházejí Jacoba, kterak si krátí čas chytáním slepic. Družina se rozděluje, aby prohledala vesnici. Hrdinové nalézají dům starosty a v něm krásnou barbarku Rosellu. Ta se po nějakém čase, přesněji řečeno po vypálení Albarethu Sutemorovými služebníky, přidává k družině. V jednom z domů je očekává Densir, který se chystá do Kláštera bílých mnichů obrátit svou duši k dobru. V dalším obydlí nacházejí starého lovce, který jim daruje kouzelný luk a dobrou radu.

Jacob z Rugornu a Santy odvážný slaňují do studny, kde nacházejí starou chodbu. Nečekají na své druhy a vydávají se sami vstříc nebezpečí. Zde Santy odvážný málem umírá. Při návratu je družina velmi rozlícena počínáním těchto dvou hrdinů a odmítá je vytáhnout ze studny. Po chvíli přemlouvání však oba stojí opět na pevné zemi.

Trpaslík Santy o sobě neustále rozhlašuje, že je miláček všech žen, což se setkává s pohrdáním ostatních. Na důkaz svého přízviska navazuje bližší kontakt s Rosellou. Družina reptá, zejména hraničář Sauron, kterému předtím Rosella projevovala nejvíce sympatií, ale nikdo si k dívce nic nedovoluje, protože nikdo netuší, jak velká je její moc. Již nyní z ní čiší veliká vitalita a síla.

Družina se vydává do hloubi hvozdu. Z dálky zní temné dunění tam-tamů, což samo o sobě vyvolává nepříjemné mrazení v zádech. Ponejprv se objevují domněnky o přítomnosti skřetů v těchto lesích. Posléze hrdinové nacházejí prastarý dub, který jim za několik měchů vody prozradí, co na ně číhá ve hvozdu. Na své pouti potkávají poutníka, jenž zná cestu k severní poušti. S jistými výhradami je přijat do družiny.

Dobrodruzi putují ztemnělými hvozdy a dunění tam-tamů se ozývá stále blíže, až pojednou jejich zvuk naráz ustává. Strašné ticho vnáší děs a paniku mezi Nurnskou družinu. Čas se pomalu vleče. Náhle z okolních houštin vylétají záplavy otrávených šipek a hrdinové ve zběsilé hrůze jako jeden muž vykřikují to příšerné slovo - lidožrouti! Lidožrouti!!! A to již trpaslík Santy, zasažený otráveným trnem, začíná černat ve tváři. V příští chvíli ze stromů padá síť, ve které spolu se statečným trpaslíkem zůstává na pospas kanibalům i kudůčka Sariel. Další obětí se stává zjizvený kroll Rdous, který podléhá mnohonásobné přesile a na pokraji smrti upadá do bezvědomí. Ve statečném Jacobovi z Rugornu se začínají probouzet zaječí instinkty a pud sebezáchovy mu velí opustit bitevní vřavu. Vydává se tedy na zběsilý úprk, v němž ho následují též Sauron, Zefi, Rosella a neznámý poutník. Tři přátelé jsou vlečeni neznámo kam.

Utečenci se zastavují teprve u mostu, vedoucího přes řeku, vytékající z Vřícího jezera v místech, kde je příhodné místo ke spánku. Po vydatném spánku se vydávají na pomoc druhům, ač příliš nevěří, že jsou ještě naživu.

Místo bitevní vřavy je pusté a hobita napadá spásná myšlenka, že se schová ve stínu a vydá se sám do hloubi lesa hledat vesnici kanibalů. Uplyne asi půlhodina a Zefi se stále nevrací. Někteří Zefiho přátelé již začínají mít obavy o jeho život, když tu pojednou se objevuje na cestě. Je celý vyčerpaný a špinavý od smrdutého černého bahna. Chvíli vypráví svůj příběh o tom, jak se propadl do močálu a jak jen krůček jej dělil od jisté smrti.

Družina se vydává lesem na jihozápad, neboť v hraničáři Sauronovi se konečně projevují jeho hraničářské schopnosti a jímá se stopovat nemyté bosé nohy ohyzdných lidojedů. Vesnice leží na malém palouku a je obehnána hrazením z klád, prutů a větví. Zavřenou bránu hlídají dva muži. Jacob chrabrý navrhuje rychlý útok muže proti muži, protože nechce, aby stráže vykřikly a upozornily celý kmen. Do celé záležitosti se však vkládá Sauron a navrhuje zastřelit je na dálku z luků, v čemž jej Zefi nadšeně podporuje. Pokus se však nezdaří a zraněné stráže ztropí poplach celého kmene. Otevírá se brána a vybíhají dva černoši. Sauron z Gorůdye pomocí pyrokineze zapaluje bránu. Mezitím leží stráže a jeden lidožrout dobiti zbytkem hrdinů na zkrvavené zemi. Sauron předvádí další ze svých mocných kousků a zmamuje lidožrouta jménem Gorbag, který se pod vlivem kouzla stává jeho největším přítelem. Bitka je zastavena a družina předstupuje před samotného šamana. V jednom z nestřežených okamžiků se připlíží jeden z kolemstojících kanibalů, praští zrádného Gorbaga kyjem přes lebku a odtáhne jej do ústraní. Podivné příměří však není narušeno a jsou dojednány podmínky výdeje zajatců. Šaman je uplacen zlatem a Sauronovým vzácným mečem, jehož původ je však pochybný, a sděluje podmínky. Ze tří zajatců budou vydáni pouze dva, třetí bude obřadně sežrán; osobní věci zajatců budou vydány za osm hodin na smluveném místě. Družina pod vlivem okolností se vším souhlasí a nezbývá, než vybrat oběť. Los padá na nebohou Sariel, jejíž upřímnou tvář od té doby již nikdo nikdy nespatřil. Družina odchází zpět ke známému místu u mostu, kde uléhá ke spánku. Na hlídku je poslán Santy, který je oděn pouze v bederní roušku a nemá žádnou zbraň. Znavení dobrodruzi usínají a občas jsou slyšet dohady, proč onen neznámý otrhaný poutník neutrpěl v boji dosud žádné zranění.

Rozuzlení nejistot přináší náhlé noční probuzení, které způsobuje srdceryvný výkřik trpaslíkův. Poutníkovo lože je prázdné. Je vidět strašlivý obraz, kterak bezbranný Santy holýma rukama bojuje s tygrodlakem ve zvířecí podobě. Z houští vybíhají dva tygři povolaní svým pánem a bez rozmyslu se vrhají na nejbližší muže. Statečný trpaslík se bije jako lev, avšak po chvíli marného boje umírá. Dobrodruzi se vydávají na úprk, ale hned za dřevěným mostem se otáčejí a svými zbraněmi bojují s lítou šelmou. Sauron mezitím opakuje svůj triumf s bránou ve vesnici lidojedů. Most hoří. Družina je zachráněna.

Na své pouti družina hledá tři kouzelné meče, z nichž jeden je majetkem Roselly a jeden nosí po boku Jacob z Rugornu. Třetí meč leží kdesi ve skalním království skřetů. Po cestě dobrodruzi získávají lektvar života, proto se vracejí k tělu Santyho a ten vstává z mrtvých. Lektvar je však brzy vypotřebován, a tak ve chvíli, kdy kroll Rdous zdánlivě umírá na udušení spórami fialové plísně, nezbývá v lahvičce ani kapka.

Na pokraji skřetího království, nad dvěma hlubokými propastmi, jsou nataženy provazové žebříky, po kterých lze bezpečně projít jen po jednom. První jde oproti všemu očekávání Zefi Dobromysl. Když zmizí z dohledu, vydává se za ním Jacob z Rugornu se svým smrtonosným kyjem Brunhildem. Po Zefim však jakoby se země slehla. Jacob, přesvědčen že je Zefi včele, běží stále vpřed, nedbaje toho, že jeho bystré uši slyší dupot cizích postav velikosti obrů lidožroutů. Pak se však ukazuje, že se jednalo jen přelud, a Jacob se vrací, aby spolu se zbytkem družiny vysvobodili ze zajetí Zefiho, který je skřety mučen pouštěním kapek vody na hlavu. Netrvá dlouho a hrdinové berou do zajetí skřetího krále. Zefi je zachráněn, ač jeho duševní zdraví není zcela bez následků. Dobrodruzi nalézají třetí meč, avšak nerozluští pradávnou hádanku a meč je navždy ztracen.

Srdce měj na pravém místě,
kráčej vždy střední cestou,
meč třímej v pravé ruce,
žiješ pouze jednou


Družina hledá Temnou věž, kde sídlí stařec Sutemor a jeho pomocníci. Ve Věži umírá Zefi, syn Aplíka Dobromysla, při souboji s kostlivcem. Ani trpaslík Santy, který je jediným svědkem posledních okamžiků Zefiho života, nedokázal odvrátit jeho zkázu. O chvíli později oznamuje zprávu o ztrátě druha ostatním. Družina se z posledních sil vydává zabít Sutemora a jeho pomocníky. Sutemor je zabit. Dobrodruzi se vracejí zpět do města Nurn. Konečně je uzavřen příběh Zeleného Kaveronu...